Flora

by Jonáš Zbořil

In een wereld waar ecologische rampen aan de orde van de dag zijn, vindt het stel Adam en Sára ’s avonds op weg naar huis een vreemd wezen. Sára projecteert haar onvervulde moederlijke verlangens op het wezen, en ze besluit dat ze samen zullen gaan wonen in een verlaten gebied dat door de natuur wordt teruggewonnen. Flora – zo noemen ze ‘haar’ – ziet er niet herkenbaar of levend uit, maar de nieuwe ‘ouders’ voelen zich direct met haar verbonden, en het verandert hen op een manier die ze zich nooit hadden kunnen voorstellen.

Een tedere novelle over ouderschap, die ook een akelig verhaal vertelt van de nieuwe wereld die door onze handen wordt gecreëerd.



‘Knotsgek, hyperrealistisch en loepzuiver. Iedereen die kinderen wil, juist geen kinderen wil, kinderen heeft gehad of ooit kind is geweest, moet dit lezen.’ – Rinske Bouwman

‘De novelle Flora is alleen al aan te bevelen vanwege Zborils unieke verbeeldingskracht en poëtische taal.’ – iLiteratura

Genres: Czech Literature, Fiction, Dystopia, Science Fiction, Nature, Audiobook, Novels

184 pages, Paperback

First published January 1, 2024

Reviews

[Jitka Č.]

Jestli jste Jonáše Zbořila neznali jako autora poezie, teď už jste o něm nejspíše slyšeli. Jeho prozaická prvotina Flora vzala knižní komunitu útokem. Nadšenými reakcemi nešetřili ani čtenáři na které dost dám, takže jsem ji nemohla vynechat ani já. A musím říct, že tahle kniha si všechnu chválu opravdu zaslouží.

Flora vypráví příběh bezdětného páru, který na procházce najde zvláštní bytost. Jakousi podivnou směsici odpadu a života, která se zrodila ze Stepi – zakázané zóny, kde se hromadí to, co město vyprodukovalo a už s tím nechce mít nic společného. Pojmenují ji Flora a rozhodnou se ji přijmout jako svou vlastní. Jenže co začíná jako zázrak, se postupně mění v temnou připomínku toho, co znamená překračovat hranice přírody.

Flora spojuje enviromentální témata s archetypálními příběhy o tom, jak se mohou snadno zvrtnout zásahy do přirozeného řádu věcí. Zbořilovo psaní je nádherně lyrické. Krátké a rytmické věty skvěle budují atmosféru. Tajemnou, zneklidňující a místy až hororovou. Autor nechává čtenářům spoustu prostoru pro vlastní interpretace, a úsporný text často pracuje jen s náznaky. Kniha je ale i tak velmi čtenářsky přístupná, čtivá a nezanechává pocit nedotaženosti.

Kdybych měla sestavit seznam nejlepších knih roku 2024, Flora by na něm rozhodně nechyběla. Pro mě mimořádný čtenářský zážitek a jasných 5 hvězdiček. Pokud hledáte knihu, která vás zasáhne a přinutí přemýšlet, Flora je přesně to, co potřebujete. 🌱

[Karolína]

For the past few years, Czech new releases felt a bit tiring to me - the majority of the books that have been published are historical fiction. While I have great appreciation for this genre, I kept wishing that someone would try something new.

To say the least, I am completely starstruck and I don't really know where to begin. I think Flora is exactly what I love about literature - bringing what we already know to a different, faraway place, testing the boundaries of storytelling and language, where literature can go and how far can reality be stretched. This felt so refreshing and it made me think about books I have read in the past and how perfectly Flora fits in between all of my favourites this year.

Zbořil's new book is an endeavor that combines a dystopian city with themes of nature, partnerhood and parenthood, love, as well as care-work. Reading this, I kept thinking about the literary world and its place in it; and how brilliant, captivating, unsettling, unconventional, original, and above all, amazingly written, this is.

Jonáš Zbořil describes a world that is almost there, thing around the corner, things unseen - but in such a lively and vivid way that you feel like you could step outside and touch it. This will definitely not be for everyone for its unconventional form and style, but I am very gladly putting it on my favourites shelf this year.

[Katarína]

Flora je krehké a lyrické sci-fi, ktoré sa číta medzi riadkami. Svet je len načrtnutý, ale silno pôsobí. Text je technický aj poetický zároveň – jemný, pomalý, premyslený. Zanecháva dozvuk.

[Adéla]

No aha! Ani jsem netušila, jak jsem tuto knihu potřebovala. Prostorově úsporné, myšlenkově hluboké a emocemi nabité. Reálně mě to vzalo za srdce.
Prostor stepi byl fascinující i děsivý a moc mě bavilo do něj zabředávat. Rozsah díla mě taky úplně fascinuje, některé strany byly spíš prázdné než plné, ale vlastně vůbec nic nechybělo.

[Lukáš Cabala]

Dystópia zo záhradkárskej oblasti? Poetická znepokojivá novela Jonáša Zbořila originálnym spôsobom tematizuje zúfalú situáciu životného prostredia. Prostredníctvom dvoch hlavných postáv, bezdetného páru, ktorý si prisvojí nevšedného tvora, sledujeme rozklad prírody a hororovú symbiózu odpadkov s rastlinstvom. Keďže sa Adam a Sára uchýlia do chatky po babke, čítanie sa stáva zvláštne útulným. Prítomnosť prebiehajúcej ekologickej katastrofy nás však neustále bodá. Naozaj môžu spolu vychovávať takéto "dieťa" a skrývať sa pred paranoidným svetom? Krásna kniha s ťaživou atmosférou. Keďže momentálne žijem prakticky v lese... na okraji Prahy, dosť mi to sadlo!

[Zuzulivres]

Veľmi originálne a nečakané formou i obsahom. Dystópia z blízkej budúcnosti so znepokojivou atmosférou, ktorá sa mi prechádza v hlave ešte pár dní po prečítaní. Prečítané na dve otvorenia, no rezonuje dlho.

[Michal Hroudný]

Moc myšlenek, moc pocitů. Všechno si musím v hlavě ještě tak nějak uklidit do šuplíčků, ale zatím můžu říct aspoň toto: bylo to silný, dravý, ale hlavně to bylo naprosto SKVĚLÝ.

[Tereza Koppová]

Po dočtení mám pocit, že jsem evidentně četla úplně jinou knížku než nadšení recenzenti, protože ke mě ta myšlenkově hluboká a emocemi nabitá vlna nedoputovala.

[Apolena]

5 ⭐️ i přes implicitní diss na mumínky

[Ellinor]

Habt ihr Lust auf eine wirklich ungewöhnliche Lektüre? Dann kann ich euch Flora empfehlen. Das Prosadebüt des tschechischen Autors Jonáš Zobril ist eine Mischung aus Dystopie und Science Fiction, die auch Leser*innen gefallen könnte, die sonst wenig Begeisterung für diese Genres aufbringen können.
Ein junges Paar findet bei einem Spaziergang ein merkwürdiges Wesen. Die beiden nehmen es mit sich, geben ihm den Namen Flora. Über das Äußere Floras erfahren wir wenig, erst nach und nach sickern Details durch. Das Paar bringt Flora in eine alte Datsche in einem am Stadtrand gelegenen Gebiet, welches - auch hier werden wir über genaueres im Dunkeln gelassen - abgesperrt, unwirtlich, sich selbst, also der Natur überlassen ist. Sàra entwickelt schon bald Muttergefühle, doch Adam bleibt skeptisch. Denn in ihrer Umgebung scheint aus vielem das Leben zu entweichen, während Flora immer weiter wächst.
Flora ist eine sehr stimmige Mischung. Es geht viel um Klimawandel und Umweltzerstörung, um irreversible Eingriffe des Menschen in die Natur. Als dies wird jedoch nie direkt angesprochen, es ergibt sich vielmehr aus der Handlung und muss häufig auch zwischen den Zeilen gelesen werden. Gerade diese Art des Erzählens gefiel mir besonders gut. So bleibt die Möglichkeit, sich ein eigenes Bild zu machen, der Fantasie freien Lauf zu lassen. Dabei wirken sämtliche Elemente und Zusammenhänge trotz des futuristischen und dystopischen Charakters völlig plausibel. Durch die weniger als 200 Seiten ist die Handlung gleichzeitig sehr dicht.
Flora ist ein besonderes Buch. Auch die wunderschöne Ausstattung trägt zum Lesegenuss bei.

[Tereza Pešáková]

Mně se to líbilo. Šla jsem do toho s nulovým očekáváním, asi i díky podcastu tldr, kde to docela hodně kritizovali. Ale přišlo mi to něčím originální, nový, velmi silně obrazný, hravý. Líbila se mi kombinace hlavních hrdinů Sáry a Adama, frustrace z nemožnosti mít dítě, jistej infantilní přístup Sáry a strach Adama. Budí to otázky, které zůstavají nezodpovězené, hraje si to s únikem do snů, s fantazií. Něčím je to jak kdyby škrobené, jak kdybyste vzali návod na to, jak psát dobrou knížku a použili ho.
Nejvýraznějším a nejdominantnějším prvkem se mi zdá ale ta obraznost. Opravdu to mám celý před sebou, jako kdybych zkoukla film.

[Executionereniak]

Aspoň že tie kapitoly nedokázal dopísať ani len do konca strany a utrpenie netrvalo dlhšie ako hodinu 40.

[Filip]

Přestože jsem zde našel poetičnost, vyprázdněný narativ a neustále přítomný, těžko popsatelný "uncanny" pocit (tedy prvky, které mě většinou osloví), Flora (bohužel) úplně minula můj vkus.

[Marek Botha]

Elektrizující banger o známých místech, kterým se raději vyhýbáme. Ať už to jsou ty venku, nebo i ty uvnitř. V jednu chvíli jsem musel zpomalit, protože se to dá přečíst na jeden zátah a to by byla škoda.

[Pixie]

Pro mě Floře ublížil hype kolem knihy. Neměla bych tolik očekávání. Nakonec byl na knize nejkrásnější design a takhle by to nemělo být. Tím, že je Zbořil i básník, čekala jsem krásný poetický jazyk, který mi nebyl doručen. Taky jsem celkově čekala poetičtější, jemnější vyprávění o dvojici, která se ujme podivného tvora ze Stepi a bude ho vychovávat jako vlastní. Můj trigger warning, jak je to celé odporné, gdě?
Ale ať nejsem jen negativní, je to zajímavý námět a některé jemné postřehy a náznaky příběhů postav byly působivé. Hodně mě bolelo to číst, vesnice lajf příšernosti a taky, jak lidi bojují s rodičovstvím. Teď když to píšu, snad ještě víc mě v tom zasahuje to (ne)rodičovství.
Přečetla jsem na poslední chvilku na utbook a už se moc těším na dojmy ostatních.

Věc se leskne ve tmě jako ryba vyvržená na souš, na prázdno dýchá, hledá do plic něco svého. Něco v Sáře.

Bílá záře displeje je z přírody. Hromada pixelů je z přírody. Podmořský kabel, kterým teče internet, je z přírody. Moje přihlašovací údaje jsou z přírody. Tlačítko na zarovnání textu je z přírody. Mohlo být internetem hub. Mohlo být zrnkem hlíny.

Pak hledám ve tmě své ruce v letu.

Člověk někdy říká hrozný věci, protože potřebuje vodpuštění.

[Zia]

4,5* Naprosto výborné. Poetické, tísnivé, zneklidňující. Připomnělo mi to Anihilaci (film), ale mnohem lepší.

[Aurora]

Ik ben erg door de war van deze roman, vandaar ook de middelmaat van 3 sterren. Enerzijds vond ik het verhaal fascinerend. Door de flaptekst doet vermoeden dat dit een roman is over ouderschap, en dat is in zekere zin ook zo. De eerste helft van de roman voelde ik zeker die tederheid, het verlangen. Maar dan? Anderzijds word het verhaal naar mijn mening ineens grimmig. Natuur, technologie en mensheid lijken te vechten om een plekje in dit bestaan. Heel realistisch en doodeng. Maar ik zit me af te vragen of dat iets is wat ik tussen de zinnen doorlees, of dat het echt enkel over ouderschap gaat? Want die connectie voel ik op een gegeven moment niet meer. Het voelt niet meer als ouderschap, maar als bezitten. Ik zou willen dat alle andere recensies in een taal waren die ik kon lezen want ik wil echt weten hoe anderen hierover denken!

“We moeten haar ontzwammen, maant ze dan. […] Terwijl we moeizaam de knobbels, die echt op zwammen lijken, met glanzende hoedjes en korte oranje steeltjes, uit de huidplooien verwijderen, lijkt Flora uit te staan - alsof ze offline is. Alsof ze zich uit bepaalde delen van haar lichaam heeft teruggetrokken zodat ze niet voelt wat ermee gebeurt.”

Sowieso 1 ster aftrek vanwege mijn pet peeves:
- gebruik van een Engels fragment zonder vertaling
- geen gebruik van aanhalingstekens om gesprek aan te duiden (waarom kiezen auteurs hier in hemelsnaam voor IK HAAT HET ok)

[Luděk Čertík]

Něco mezi Švankmajerovým Otesánkem, měňavkovitými bizáry Jeffa Vandermeera a Cukamotovým Tecuem (tkáň a kabely, krvácející počítačové obvody). A k tomu šlahounovitá poetika divočících divnomíst, hnus a krása v jednom pomačkaném příměstském chumlu. Moc za to díky, Jonáši!

"V očích jí zasvítí něco, co znám: – Cos viděl?"

[Robin]

wat een intrigerend boek - over natuur, het mens zijn, het krijgen/maken van kinderen. vooral de vormgeving en schrijfstijl trekken me enorm, het verhaal op zich is surrealistisch en vreemd, maar eerder een concept dan een voldoenend plot.

[Bětka]

Jonáše Zbořila mám ráda jako básníka... A teď tedy i jako prozaika. Flora je nesmírně silná, citlivá a úderná. Úsporný styl ukazuje, že není třeba obsáhlých květnatých popisů na vystižení atmosféry, prostředí, pocitů. Osobně ve mně nejvíc rezonuje téma mateřství - Sára a Adam nemůžou mít děti, přesně proto Sára tolik přilne k Floře. Strašně se mi líbí, jakým způsobem je to všechno vystiženo Adamovou mužskou optikou. Jednohubka, ale výjimečná.

[sarodejnice]

neuvěřitelně atmosférická, pěkně plyne, čte se spíš jako poezie.

[Simona]

Táto kniha mi bohužiaľ vôbec nesadla. Podľa popisu som si predstavovala niečo celkom iné. Vadili mi hlavné postavy Adam a Sára, ktorí medzi sebou nekomunikovali... Aspoň mne sa tak zdalo. Bezdetný pár nájde nejakého čudného tvora, ona sa na neho totálne nadviaže a urobí si z neho svoje dieťa a uzavrie sa do seba. A on? Nič. V tichosti to trpí. Navyše stále boli zatvorení v tej chatke... Ja som mala ponorku aj za nich, nedalo sa to vydržať. Pud sebazáchovy? 0 bodov. Komunikačné zručnosti oboch strán? 0 bodov. Z knihy som si ani nevedela predstaviť, ako tá Flora vlastne mala vyzerať... Plus ten štýl, akým to bolo písané, neoddelená priama reč, nevedela som, kto čo hovorí. Nápad pekný, podanie už menej.

[Petra Lazárková]

Skvělý prozaický debut s troufám si říct nezaměnitelným rukopisem. Taky máme za městem Step, taky jsem tam mezi zrezivělým kovem nacházela stopy "života". Mrzí mě, že soundtrack jsem skrz QR kód objevila až po přečtení. Nedělej stejnou chybu jako já!

[Boban Lagron]

No bad blood, ale trošku overrated. Chupa chups žvejka. Na začátku super hypey, ale po chvilce okay

[Martin Kollouch]

Jonáš mě před lety uhranul Liberaturou. Poté jsem objevil jeho poezii. A jsem rád, že se vrhnul na prózu. Jeho prvotina je perfektní. Nečekaná. Ani ne prostředím - kdokoliv sleduje Jonášův instagramový účet, tak přesně čeká takové prostředí. Jde spíše o kompozici a provedení. Je to nesmírně originální, i když to čerpá z jiných příběhů a chvílemi to vypadá, že se ponořujete do Oblasti X (J. VanderMeer). Za mě se Jonášovi podařilo skvěle vykreslit prostředí a příběh má vlastně hrozné množství rovin a na poměrně krátkém úseku se objevuje celá řada témat a vnitřních pochodů, situací,... Pevně věřím, že se s autorem do tohoto prostředí ještě podíváme a Flora neříká poslední... ehm... vrnění? Škrábání? Oživování upečených a sešitých kuřat? Je to trochu podivné, ale skvělé!

[Thea]

Vzpomněla jsem si na zahradní domek mých prarodičů, který je i s babiččinou skalkou a záhonem angreštů dávno prodaný. Kdyby to tam lidstvo nechalo ladem, stala se z toho skládka a vedle by vytekla chemička. Bezdětný pár třicátníků najde podivné zvířátko, bytůstku stvořenou z odpadu i přírody a začne se o ni starat. Postupně je mění k nepoznání. Velmi melancholická prózas poetickými popisy jak je pro básníka Jonáše Zbořila přirozené.

[Ivo Skopal]

Bylo mi s tou knížkou tuze dobře. Autor ukázal, jak v jedné krátké knize popsat dopad civilizace na životní prostředí, bolest z nemožnosti mít děti, vykořeněnost… a to všechno tak, že to až hladilo po duši. Moc se mi to líbilo, dotklo se mě to, díky za to.

[Silvi]

Floru bych chovala a milovala jako vlastní, mám soft spot pro malé, destruktivní zrůdičky.

[Lucia]

Ach, toto bolo tak dobré prekročenie hraníc fantázie. Svieži, no zároveň dusivý text. Výborná kniha.

[Kači]

Flóra je fakt nesrovnatelný čtení. Moc se mi líbilo to, jak pracovala s moji představivostí, zároveň se dotýkala mezilidských vztahů a identitárních otázek dost výjimečným způsobem. Loved it