What do you think?
Rate this book
Немците
Годината е 1987 и от Западна Германия в Прага пристига последният от пакетите, които семейство Малер редовно получава от края на четиридесетте години. Клара Рисман ги изпраща на сина си Конрад. Но у Малерови никога не се е говорело за баба Клара и затова след неочакваната смърт на Конрад остават редица отворени въпроси. Внучката на Клара е тази, която трябва да разбере семейното минало и да разкрие травмите, и тя решава да открие баба си.
В новия си роман Якуба Каталпа отвежда читателя в средата на немско семейство, засегнато от ужасите на Първата и Втората световна война, във военните Судети и следвоенна Прага. Обещаващият свят на главната героиня в началото e откровено безгрижен, но с течение на времето се покрива с пукнатини, розовите очила са заменени от разочарование и пред читателя изниква въпросът – наистина ли е възможно след толкова години да откриеш истината? Изисканият език на авторката силно контрастира с грубостта, с която са изобразени преживелиците на отделните образи, и така позволява още по-обстойно да бъде изследвана темата за превратностите и изкореняването, които в различни варианти доминират в романа.
Якуба Каталпа (*1979) е литературният псевдоним на писателката Тереза Яндова. Завършва чешки език и литература в Прага. Авторка е на новелата „Глината яде ли се?“ (2006) и романите „Горчивото море“ (2009) и „Немците“(2012). През 2013 г. „Немците“ получава престижната награда „Йозеф Шкворецки“ и наградата
„Чешка книга“.
В новия си роман Якуба Каталпа отвежда читателя в средата на немско семейство, засегнато от ужасите на Първата и Втората световна война, във военните Судети и следвоенна Прага. Обещаващият свят на главната героиня в началото e откровено безгрижен, но с течение на времето се покрива с пукнатини, розовите очила са заменени от разочарование и пред читателя изниква въпросът – наистина ли е възможно след толкова години да откриеш истината? Изисканият език на авторката силно контрастира с грубостта, с която са изобразени преживелиците на отделните образи, и така позволява още по-обстойно да бъде изследвана темата за превратностите и изкореняването, които в различни варианти доминират в романа.
Якуба Каталпа (*1979) е литературният псевдоним на писателката Тереза Яндова. Завършва чешки език и литература в Прага. Авторка е на новелата „Глината яде ли се?“ (2006) и романите „Горчивото море“ (2009) и „Немците“(2012). През 2013 г. „Немците“ получава престижната награда „Йозеф Шкворецки“ и наградата
„Чешка книга“.
395 pages, Paperback
First published January 1, 2012
26 people are currently reading
880 people want to read
About the author
Jakuba Katalpa
13 books78 followersJakuba Katalpa (vlastním jménem Tereza Jandová) je česká spisovatelka a výtvarnice. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 136 reviews
August 30, 2025
Ak chcete čítať o zaujímavej, historickej a ťažkej téme bez pocitov úzkosti, pričom dej a čítanie celkovo odsýpa, určite odporúčam túto knihu. Autorka má dynamický štýl, žiadne slovo nie je naviac a najmä postavy sú veľmi realistické, vykreslené s pozitívnymi aj negatívnymi stránkami. Kniha obsahuje aj to, čo mám veľmi rada - mierne odbočenia do histórie postáv, vykreslenie dôležitých momentov ich života, jemné spájanie osudov (napr. pár viet o žene, ktorá kontrolovala bombu, ktorá zabila nejakú inú postavu).
January 19, 2021
„Bylo tedy možné zůstat stát i uprostřed dravého proudu.“
Toto nie je kniha plná veľkých myšlienok. Toto je kniha s veľkým príbehom.
Niet čo vytknúť. Všetko sedí, žiadne slovo nie je navyše, každá postava má svoj mikrosvet. Nie sú tu žiadne zbytočné odbočky, dej je výborne premyslený a vystavaný. Tlieskam.
Ak som pri Doupě mala pochybnosti, tak všetky sa stratili. Katalpu radím medzi to najlepšie, čo Česi majú - k Soukupovej a Mornštajnovej.
Toto nie je kniha plná veľkých myšlienok. Toto je kniha s veľkým príbehom.
Niet čo vytknúť. Všetko sedí, žiadne slovo nie je navyše, každá postava má svoj mikrosvet. Nie sú tu žiadne zbytočné odbočky, dej je výborne premyslený a vystavaný. Tlieskam.
Ak som pri Doupě mala pochybnosti, tak všetky sa stratili. Katalpu radím medzi to najlepšie, čo Česi majú - k Soukupovej a Mornštajnovej.
January 9, 2022
Īstenībā gandrīz 5 zvaigznes, bet vienu nožmiedzos, jo nebija neviena varoņa, kam tā no sirds justu līdzi.
Aiz viena cilvēka dzīvesstāsta slēpjas etniskās tīrīšanas un tautu pārvietošanas traģisms, vienalga, kurā pusē tu esi. Ebreji un vācieši. Nekā personīga. Tikai politika. Nevēlamie.
Grāmata mani rosināja pārdomām. Raits sižets un pa gabaliņam vien trīs vakaros apēdu saturu. Emocionālā stīga šoreiz vibrēja tādā globālāka mērogā, par cilvēku likteņiem kā tādiem. Emocionāli es nepieķēros nevienam no grāmatas varoņiem, vismaz, Klārai nē (lasīju ar prātu, nevis sirdi). Tomēr autorei ir izdevies uzburt epizodes, kurās burtiski var sataustīt cilvēka pārdzīvojumus. Ja man tomēr būtu jāizvēlas, kura liktens mani aizķēra visvairāk, tad tas būtu Fukss – skolotājs, kurš, lai arī tāls no lauksaimniecības, savulaik nav varējis pamest vēl sava vectēva iekopto saimniecību un tagad tā viņam nozīmē visu.
"Lēmumu par izvešanu saņēma visi ciemata vācu iedzīvotāji, izņemot Klāru. Slēgtā alus darītava pilsētā pārvērtās par savākšanas nometni, un no stacijas katru dienu aizbrauca vilcieni uz Vāciju.
Fuksam vajadzēja pieteikties nometnē piektajā jūnijā.
Pa tām dienām, kuras bija atlikušas līdz aizbraukšanai, viņš izkalta. Naktīs iznāca no mājas un pieskārās kokiem dārzā, un, kad Martins Levička bija uz lauka, skūpstīja saimniecības ēku sienas vai spieda seju pie izžuvušās dārza akas grodiem un raudāja.
– Manis vairs nav, – viņš teica Klārai, un viņa zināja, ka Fuksam taisnība.
Viņš bija pārkausēts, pievārēts un iztukšots, pāri bija palikusi vien čaula.''
Vairāk par maniem iespaidiem un pārdomām: https://lililasa.wordpress.com/2021/1...
Aiz viena cilvēka dzīvesstāsta slēpjas etniskās tīrīšanas un tautu pārvietošanas traģisms, vienalga, kurā pusē tu esi. Ebreji un vācieši. Nekā personīga. Tikai politika. Nevēlamie.
Grāmata mani rosināja pārdomām. Raits sižets un pa gabaliņam vien trīs vakaros apēdu saturu. Emocionālā stīga šoreiz vibrēja tādā globālāka mērogā, par cilvēku likteņiem kā tādiem. Emocionāli es nepieķēros nevienam no grāmatas varoņiem, vismaz, Klārai nē (lasīju ar prātu, nevis sirdi). Tomēr autorei ir izdevies uzburt epizodes, kurās burtiski var sataustīt cilvēka pārdzīvojumus. Ja man tomēr būtu jāizvēlas, kura liktens mani aizķēra visvairāk, tad tas būtu Fukss – skolotājs, kurš, lai arī tāls no lauksaimniecības, savulaik nav varējis pamest vēl sava vectēva iekopto saimniecību un tagad tā viņam nozīmē visu.
"Lēmumu par izvešanu saņēma visi ciemata vācu iedzīvotāji, izņemot Klāru. Slēgtā alus darītava pilsētā pārvērtās par savākšanas nometni, un no stacijas katru dienu aizbrauca vilcieni uz Vāciju.
Fuksam vajadzēja pieteikties nometnē piektajā jūnijā.
Pa tām dienām, kuras bija atlikušas līdz aizbraukšanai, viņš izkalta. Naktīs iznāca no mājas un pieskārās kokiem dārzā, un, kad Martins Levička bija uz lauka, skūpstīja saimniecības ēku sienas vai spieda seju pie izžuvušās dārza akas grodiem un raudāja.
– Manis vairs nav, – viņš teica Klārai, un viņa zināja, ka Fuksam taisnība.
Viņš bija pārkausēts, pievārēts un iztukšots, pāri bija palikusi vien čaula.''
Vairāk par maniem iespaidiem un pārdomām: https://lililasa.wordpress.com/2021/1...
April 2, 2018
Kniha je výborně napsaná a četla se jedna báseň. Druhá světová válka vnímaná z pohledu Němky, to je něco, co jsem ještě románově zpracované nečetla. A moc mě to bavilo. Historické události jsou popisovány nenásilně, hlavní jsou tu dějové linky, týkající se osudů obyčejných lidí. Nutno také zmínit, že měla autorka všechno dokonale promyšlené, protože to do sebe ve finále všechno krásně zapadlo. A ještě jedno plus, které bych chtěla zmínit, je délka kapitol. Jsou krátké a skvěle se tím pádem čtou. Člověk nemá pocit, že by se kniha táhla, pokaždé kapitola končila ve správný čas.
Jediným mínusem pro mě bylo velké množství postav, ve kterém jsem se ze začátku docela ztrácela. Po pár stránkách jsem ale i s tímhle přestala mít problém a do knihy se začetla.
Za mě tedy příjemné první setkání s touto autorkou, které zapříčinilo, že kniha Němci rozhodně není tou poslední, kterou si od ní přečtu.
Víc na: http://be-at-peace-not-in-pieces.blog...
Jediným mínusem pro mě bylo velké množství postav, ve kterém jsem se ze začátku docela ztrácela. Po pár stránkách jsem ale i s tímhle přestala mít problém a do knihy se začetla.
Za mě tedy příjemné první setkání s touto autorkou, které zapříčinilo, že kniha Němci rozhodně není tou poslední, kterou si od ní přečtu.
Víc na: http://be-at-peace-not-in-pieces.blog...
February 11, 2022
šis bija ļoti manā gaumē.
March 30, 2022
Mi ha colpita un dolore risalente a quasi sessant’anni fa, e stavolta non è solo il dolore di mio padre, tante volte declamato e sofferto con una certa solennità, è qualcosa di ancora diverso a rodermi dentro, un’incertezza e una pena, scoprire che tra verità e menzogna c’è un confine così labile che lo si può rimuovere con un semplice gesto della mano, con un battito di ciglia.
Chi sono i tedeschi del titolo? Gli abitanti del Reich, che con incredulità, stupore o disagio, spesso indifferenza, vedono l’ascesa nazista, le leggi razziali, le limitazioni crescenti al popolo ebraico che si traducono in fughe precipitose o sparizioni improvvise. Ma sono anche fasce di popolazioni che da anni vivono in Paesi confinanti: Polonia, Romania o, come è il caso del romanzo, la Cecoslovacchia dove da generazioni convivono, pacificamente integrati, con il resto degli abitanti.
Una geografia della perdita, il sottotitolo : della propria casa, della terra , la perdita di un figlio, la perdita della memoria…..
Un bel libro, da rileggere anche per me.
Chi sono i tedeschi del titolo? Gli abitanti del Reich, che con incredulità, stupore o disagio, spesso indifferenza, vedono l’ascesa nazista, le leggi razziali, le limitazioni crescenti al popolo ebraico che si traducono in fughe precipitose o sparizioni improvvise. Ma sono anche fasce di popolazioni che da anni vivono in Paesi confinanti: Polonia, Romania o, come è il caso del romanzo, la Cecoslovacchia dove da generazioni convivono, pacificamente integrati, con il resto degli abitanti.
Una geografia della perdita, il sottotitolo : della propria casa, della terra , la perdita di un figlio, la perdita della memoria…..
Un bel libro, da rileggere anche per me.
March 19, 2022
Bello bello bello, uno di quei libri da rileggere sicuramente. Parte come una semplice storia di famiglia, e poi si sviluppa in mille rivoletti di altre storie, tutte narrate impeccabilmente con lo sfondo della Seconda Guerra Mondiale e tutti i drammi connessi, ma soprattutto concentrandosi sulla sorte dei tedeschi che dopo la guerra sono stati deportati a loro volta dai territori orientali occupati.
Me lo sono divorato, e lo consiglio vivamente a chi, come me, e' interessato alle storie vere della Guerra Mondiale.
Me lo sono divorato, e lo consiglio vivamente a chi, come me, e' interessato alle storie vere della Guerra Mondiale.
April 22, 2013
Čitelná a relativně přímočará kniha, která až kronikářsky lineárním stylem vypráví příběh jedné rodiny na pozadí historických událostí.
Retrospektivní vyprávění začíná v nedávné minulosti a pak se vrací téměř o sto let do minulosti, načež vede čtenáře dlouhou cestou plnou odboček zpátky. Autorka poměrně zdatně a barvitě, ale přitom uvěřitelně fabuluje a do děje vnáší tolik detailů a podrobností, že by to vydalo minimálně na tři knihy.
To je ostatně jeden z hlavních principů výstavby textu - kladení jednotlivostí, jež se týkají jednoho dvou lidí, vedle historických událostí, které zasáhly celé národy. K tomu se přidávají podrobné popisy okolností, jež s hlavní linií příběhu souvisejí jen okrajově:
Bomba, která zabila Huga Melmana, byla vyrobena v továrně spadající do správy Hermann-Göring-Werke ve Stuttgartu a na jejím smontování se podílelo osm lidí. Kromě techniků (...) se jí naposledy dotýkala Trudi Lambachová. Trudi před válkou pracovala jako pokojská v hotelu Dahlmann a to, že v roce 1942 musela nastoupit do továrny, považovala za nespravedlnost.
Následuje ještě jeden dlouhý odstavec, v němž hraje hlavní roli dělnice Trudi, která se ale v příběhu předtím ani nikdy potom neobjevila. Takových případů najdeme v knize nespočet. Někdy fungují, jindy působí spíš afektovaně a samoúčelně.
Němci jsou tím, čím chtějí být - ani společenským, ani psychologickým románem, ale kronikou, v níž čtenáře dost často mile překvapí pregnantní vhled do psychiky některé z postav, jichž je ostatně v románu taky požehnaně.
Celkově je to příjemná kniha, která po předlouhé expozici, pozvolna vybudované zápletce a spoustě epizod nakonec úspěšně skončí. Jen malá poznámka na okraj - asi by si zasloužila pečlivější redakci. Týká se to nejen klasických lapsů, jako jsou překlepy nebo chybějící/přebývající slova, ale i některých logických přešlapů (Válkou prošel nezraněn, ale už nikdy se mu nepodařilo tak upřímně, marnotratně a náruživě plakat jako tehdy, v Klářině společnosti. Nejblíže tomu byl po bitvě u Charkova, v níž přišel o nohu.). Docela rád jsem přečetl.
Retrospektivní vyprávění začíná v nedávné minulosti a pak se vrací téměř o sto let do minulosti, načež vede čtenáře dlouhou cestou plnou odboček zpátky. Autorka poměrně zdatně a barvitě, ale přitom uvěřitelně fabuluje a do děje vnáší tolik detailů a podrobností, že by to vydalo minimálně na tři knihy.
To je ostatně jeden z hlavních principů výstavby textu - kladení jednotlivostí, jež se týkají jednoho dvou lidí, vedle historických událostí, které zasáhly celé národy. K tomu se přidávají podrobné popisy okolností, jež s hlavní linií příběhu souvisejí jen okrajově:
Bomba, která zabila Huga Melmana, byla vyrobena v továrně spadající do správy Hermann-Göring-Werke ve Stuttgartu a na jejím smontování se podílelo osm lidí. Kromě techniků (...) se jí naposledy dotýkala Trudi Lambachová. Trudi před válkou pracovala jako pokojská v hotelu Dahlmann a to, že v roce 1942 musela nastoupit do továrny, považovala za nespravedlnost.
Následuje ještě jeden dlouhý odstavec, v němž hraje hlavní roli dělnice Trudi, která se ale v příběhu předtím ani nikdy potom neobjevila. Takových případů najdeme v knize nespočet. Někdy fungují, jindy působí spíš afektovaně a samoúčelně.
Němci jsou tím, čím chtějí být - ani společenským, ani psychologickým románem, ale kronikou, v níž čtenáře dost často mile překvapí pregnantní vhled do psychiky některé z postav, jichž je ostatně v románu taky požehnaně.
Celkově je to příjemná kniha, která po předlouhé expozici, pozvolna vybudované zápletce a spoustě epizod nakonec úspěšně skončí. Jen malá poznámka na okraj - asi by si zasloužila pečlivější redakci. Týká se to nejen klasických lapsů, jako jsou překlepy nebo chybějící/přebývající slova, ale i některých logických přešlapů (Válkou prošel nezraněn, ale už nikdy se mu nepodařilo tak upřímně, marnotratně a náruživě plakat jako tehdy, v Klářině společnosti. Nejblíže tomu byl po bitvě u Charkova, v níž přišel o nohu.). Docela rád jsem přečetl.
June 2, 2018
Tyjo, přečetla jsem ji za dva dny, neslo se odtrhnout. Přesto, ze mě pletla ta spousta vedlejších příběhu a odboček, bylo to opět další skvělá ceska knížka!
Sice časté historické tema, ale tentokrat z úplně jiného úhlu. Navíc umístění do Sudet, nedaleko Opavy - nedaleko mého kraje.
Sice časté historické tema, ale tentokrat z úplně jiného úhlu. Navíc umístění do Sudet, nedaleko Opavy - nedaleko mého kraje.
July 22, 2018
Četlo se to skvěle! Krátké kapitoly a ten její úsporný zkratkovitý styl. Promyšlený příběh, který jde do hloubky. Pohled na druhou světovou z pohledu Němky je neobvyklý, ale vítaný. Doupě u mě však dějově vede :)
90 %
90 %
December 21, 2020
Jedna z najlepších kníh, čo som tento rok čítala. Bolo tam všetko: skvelý a funkčný jazyk, zaujímavá štruktúra, živé dialógy a hlavne silný príbeh.
May 2, 2021
Príbeh o nemecko-českých vzťahoch v období 2. svetovej vojny, podaný ako rodinná história a pátranie po svojich koreňoch. Ako prvú knihu som od Katalpy čítala Zuzanin dech. Ani ten nebol primárne príbeh o vojne, ale v Nemcoch sú veľké dejinné udalosti ešte menej v popredí, dôraz je skôr na príbehoch jednotlivcov, ich motiváciách a dopadoch ich rozhodnutí na životy ostatných. Veľmi ma bavilo množstvo postáv, mnohé z nich len anektodické, ich príbehy, prieniky so životmi ďalších postáv, často náhodne a mnohokrát až neliterárne, pre príbeh nedôležité, ale aj tak dokresľujúce atmosféru doby.
June 30, 2014
Jsem deformovaná. Přece jen mám za sebou pár semestrů bohemistiky a taky nějaké ty vlastní psací pokusy, a tak vím, jak je to těžké, když se do toho má člověk pustit navážno. Takže podobně, jako švadlena hned vidí kazy v látce, já pátrám po neslícovaných dílech, viditelných švech a párajících se stezích v četbě. Tady nebylo nic, nebo naprosté minimum, snad jen v těch částech s dítětem psaných v první osobě mi to ze začátku přišlo malinko ploché, neupřímné - jestli se nepletu, autorka v té době děti neměla.
Nejvtipnější část je, že ji osobně znám, proseděly jsme vedle sebe na začátku 21. století spoustu času v lavicích Katedry české literatury FF UK. Měla jsem ji ráda, ale že bude až takhle dobrá - ať se na mě nezlobí - to by mě tenkrát nenapadlo. A zároveň mám chuť zalézt pod kámen, protože něco takového prostě nejspíš nikdy nedokážu.
Jestli váháte kvůli tématu, překonejte to. Taky jsem z něj byla rozpačitá, ale po přečtení Gerty Schnirch jsem mnohem smířlivější k německému pohledu na druhou světovou. Na obou stranách byli prostě lidi a nikdo to neměl zvlášť jednoduché. Němci doopravdy stojí za přečtení.
Nejvtipnější část je, že ji osobně znám, proseděly jsme vedle sebe na začátku 21. století spoustu času v lavicích Katedry české literatury FF UK. Měla jsem ji ráda, ale že bude až takhle dobrá - ať se na mě nezlobí - to by mě tenkrát nenapadlo. A zároveň mám chuť zalézt pod kámen, protože něco takového prostě nejspíš nikdy nedokážu.
Jestli váháte kvůli tématu, překonejte to. Taky jsem z něj byla rozpačitá, ale po přečtení Gerty Schnirch jsem mnohem smířlivější k německému pohledu na druhou světovou. Na obou stranách byli prostě lidi a nikdo to neměl zvlášť jednoduché. Němci doopravdy stojí za přečtení.
January 28, 2019
Uf!
Je to o válce a přesto vlastně zas tolik není. Nebo jsem jen moc zvyklá na válečný romány odehrávající se na frontě nebo v koncentráku. Tenhle ale začíná rokem 2002, kdy hlavní hrdince umírá otec Konrad. Otázkou ale je, jestli na pohřeb pozvat i Němce. Tedy neznámé příbuzné z Německa. Konradova matka totiž těsně po válce odešla do Německa, kde si pořídila rodinu, zatímco měsíčního Konrada nechala v Praze. Pro Konrada tak - poté, co se toto dozvěděl - vždy byla jen sviní. Pro hlavní hrdinku to byla korespondenční babička Rissmanová, od které jen z Německa chodily balíčky sladkostí, ale kterou nikdo nikdy neviděl. Proto teď chce o babičce Rissmanové zjistit víc - co prožila a co ji přinutilo opustit nemluvně v cizí zemi?
(Nemějte to rozečtený dva týdny jako já, protože se v knížce objevuje poměrně dost postav - některé jsou důležité půlku knihy a jiné třeba jen dva odstavce a já si tak dva týdny po rozečtení někdy nebyla jistá, jestli jsme se s někým v příběhu už potkali, nebo jestli je to postava dvouodstavcová.)
Je to o válce a přesto vlastně zas tolik není. Nebo jsem jen moc zvyklá na válečný romány odehrávající se na frontě nebo v koncentráku. Tenhle ale začíná rokem 2002, kdy hlavní hrdince umírá otec Konrad. Otázkou ale je, jestli na pohřeb pozvat i Němce. Tedy neznámé příbuzné z Německa. Konradova matka totiž těsně po válce odešla do Německa, kde si pořídila rodinu, zatímco měsíčního Konrada nechala v Praze. Pro Konrada tak - poté, co se toto dozvěděl - vždy byla jen sviní. Pro hlavní hrdinku to byla korespondenční babička Rissmanová, od které jen z Německa chodily balíčky sladkostí, ale kterou nikdo nikdy neviděl. Proto teď chce o babičce Rissmanové zjistit víc - co prožila a co ji přinutilo opustit nemluvně v cizí zemi?
(Nemějte to rozečtený dva týdny jako já, protože se v knížce objevuje poměrně dost postav - některé jsou důležité půlku knihy a jiné třeba jen dva odstavce a já si tak dva týdny po rozečtení někdy nebyla jistá, jestli jsme se s někým v příběhu už potkali, nebo jestli je to postava dvouodstavcová.)
August 23, 2018
Tohle byl zase jiný pohled na válku - očima Němky, přesto jsem se tam nesetkala s velkou podobností s Vyhnáním Gerty (i když ta je zaměřena víc až na odsun, válka v ulicích Brna je tam také). Líbilo se mi, že vesnické prostředí obce Rzy v Sudetech v Protektorátu mi umožnilo nahlédnout na válku v místech, kde žili obyčejní lidé, kde se vše netočilo podle toho, že jsou neustále bombardováni a musí poslouchat sirény a běžet do krytu. To mi dalo asi víc, než celý příběh, který sice byl skvěle podaný se všemi zápletkami kolem postav, školy, vztahů s německou rodinou, a závěrečné rozuzlení proč se vlastně babička Rissmanová "zřekla" syna, mě celkem překvapilo, ale ta atmosféra války pro vesnického člověka, který se jí přímo neúčastní, to jsem ještě asi nikde nečetla...
March 1, 2022
cenšos saprast savas attiecības ar šo grāmatu. no vienas puses, vērtīgs kara notikumu portretējums caur ģimenes un individuālu dzīvesstāstu prizmu. no otras puses, tas sķiet pārāk atrauts no tā, kā karš rada un pārrada dzīvības.
October 6, 2021
Veľmi zaujímavé čítanie, skvelo sa to čítalo!
May 29, 2021
Přemýšlela jsem, jak tuhle knihu hodnotit. Možná jsem ji prostě jen moc nepochopila, možná mi zkrátka nesedla. Nechápala jsem, proč se vyprávění o Kláře neobešlo bez asi milionu různých drobných dalších vyprávění. Proč každá osoba, která se s Klárou setkala, musela dostat svůj životopis a rodokmen posledních tří generací. Zvlášť na začátku to pro mě bylo velmi matoucí, ale táhlo se to celou knihou a vlastně to nejdůležitější se beztak stalo až v posledních kapitolách. Takže celou knihu čekáte na to, až se stane ta jedna věc, je vám jasné z jedné zmínky, že k tomu dojde, ale pak se to pořád nějak odkládá, nakonec je to na konec nasazené tak trochu křečovitě.
Oceňuji jiný pohled na Němce, na odsun a tak, to rozhodně. Styl psaní mi ale moc nesedl, postavy mi k srdci také nepřirostly. Nicméně zajímavý námět na morální dilema.
Oceňuji jiný pohled na Němce, na odsun a tak, to rozhodně. Styl psaní mi ale moc nesedl, postavy mi k srdci také nepřirostly. Nicméně zajímavý námět na morální dilema.
July 22, 2018
I můj druhý pokus s Katalpou dopadl skvěle. Ta autorka mě neskutečně baví svým přímočarým úsporným stylem a, a to k mému velkému překvapení, ne zcela definitivními konci, které nabízí určité interpretační možnosti. Tematicky mi kniha taky sedla, a jak už se objevilo v komentářích pode mnou, hrozně oceňuji vykreslení "druhé strany", ale z pohledu někoho, kdo byl prostě jen obyčejným člověkem a válka se ho dotkla zase úplně jinak. Líbí se mi nenápadně zakomponované vykreslení vesnického prostředí se zatvrzelými obyvateli, které je stále ještě aktuální. Přestože mé osobní setkání s autorkou nedopadlo úplně dle mých představ, jako spisovatelku tuhle dámu fakt žeru!
March 27, 2013
Příběh mě naprosto strhnul. Tok děje se zpomalil snad jen na dvou místech celé knihy, ale to nebylo nijak na škodu. Je skvělé, když se podaří dějiny ukázat i na fiktivním příběhu tak dobře, jako v tomto případě. Z dějin totiž nakonec vždy zůstane jen HLP - hluboký lidský příběh. Ten si budou lidé pamatovat, ne ekonomicko-politické souvislosti kdejaké mírové konference. A tenhle příběh je hluboký a sakra dobře podaný.
November 15, 2022
The Other Woman - Lana Del Rey
Read
January 8, 2024Šis ir man ļoti mīļš žanrs, taču konkrēti šo romānu nespēju izlasīt līdz galam :(
Pimkārt, ārkārtīgi sīkā druka. Pirku lietotu internetā - kad jau nopirktai grāmatai ieraudzīju burtu lielumu, vēlme lasīt šo grāmatu noplaka uz pusi. Ja būtu skatījusi pirms tam bibliotēkā vai grāmatnīcā, pat neķertos klāt.
Nu kāpēc tiek izdotas grāmatas ar tik sīkiem burtiem? :( zinu, ka neesmu vienīgā, kas tādas izvairās lasīt. Pat ļoti labas grāmatas daudziem neesmu ieteikusi lasīt,jo zinu, ka viņi nelasīs sīko burtu dēļ, īpaši seniori :(
Bet, nu labi... Centos pārkāpt sev pāri un lasīt, un sasprindzināt redzi, ja būs tā vērts, kā bija ar romāniem "Atelpa" un "Klusie gadi". Taču, lai kā centos, nelasījās uz priekšu, visu laiku gribējās lasīt ko citu. Kaitināja gan galvenā varone, gan autores rakstības stils - neradās ne līdzpārdzīvojums par kādu varoni, ne interese uzzināt tālāko notikumu gaitu, lai būtu motivācija tik sīkā drukā mocīt 336 lappuses :(
Pimkārt, ārkārtīgi sīkā druka. Pirku lietotu internetā - kad jau nopirktai grāmatai ieraudzīju burtu lielumu, vēlme lasīt šo grāmatu noplaka uz pusi. Ja būtu skatījusi pirms tam bibliotēkā vai grāmatnīcā, pat neķertos klāt.
Nu kāpēc tiek izdotas grāmatas ar tik sīkiem burtiem? :( zinu, ka neesmu vienīgā, kas tādas izvairās lasīt. Pat ļoti labas grāmatas daudziem neesmu ieteikusi lasīt,jo zinu, ka viņi nelasīs sīko burtu dēļ, īpaši seniori :(
Bet, nu labi... Centos pārkāpt sev pāri un lasīt, un sasprindzināt redzi, ja būs tā vērts, kā bija ar romāniem "Atelpa" un "Klusie gadi". Taču, lai kā centos, nelasījās uz priekšu, visu laiku gribējās lasīt ko citu. Kaitināja gan galvenā varone, gan autores rakstības stils - neradās ne līdzpārdzīvojums par kādu varoni, ne interese uzzināt tālāko notikumu gaitu, lai būtu motivācija tik sīkā drukā mocīt 336 lappuses :(
April 8, 2021
Ejha, v poslednom čase som čítala viacero českých autorov/autoriek a veru, Jakuba Katalpa zažiarila. Používanie strohého štýlu a krátkych kapitol, odbočky k vedlajším postavám, vypointovaný dej - to všetko sa mi veľmi páčilo. Pozadím sa rozlieva atmosféra druhej svetovej vojny a téma osamotenia a strácania, ktorú autorka veľmi umne vkladá do života nie len hlavnej postavy, ale i tych vedlajších.
Do veľkej miery je to obyčajná oddychová kniha, ale živá. Veľmi živá a uveriteľná.
Do veľkej miery je to obyčajná oddychová kniha, ale živá. Veľmi živá a uveriteľná.
March 15, 2022
Nekas tā īsti nepārsteidza un līdz galam arī nepārliecināja. Bet Otrā pasaules kara stāstu nišā ierakstās visnotaļ labi.
June 10, 2018
Oblíbené téma současných českých spisovatelů – přítel tomu říká, že všichni se teď snaží z historie vytáhnout téma, kde Češi jsou za ty zlé – a obvykle kvůli tomu nemusí jít daleko, protože tematika vyhnání Němců se teď zjevuje hodně často.
Němci Jakuby Katalpy nesledují velké dějiny, jsou příběhem převážně jediné Němky, která během války přišla do Sudet, aniž by k nim měla nějaké vazby. Klára se snaží začlenit, nedaří se jí to, jen pomalu hledá cestu k ostatním lidem a po válce má paradoxně problém odsud odejít, protože úřady ji vůbec nemají v evidenci. A k tomu všemu po ní v Čechách zůstal syn, který ji pak celý život nenávidí, protože…neví.
A to je taky smysl rámcového příběhu (který mi jinak děsně vadil, ani nevím, proč) – nikdy se nedozvíme, jaká byla minulost doopravdy, o spoustě věcí se můžeme jen dohadovat.
Němci Jakuby Katalpy nesledují velké dějiny, jsou příběhem převážně jediné Němky, která během války přišla do Sudet, aniž by k nim měla nějaké vazby. Klára se snaží začlenit, nedaří se jí to, jen pomalu hledá cestu k ostatním lidem a po válce má paradoxně problém odsud odejít, protože úřady ji vůbec nemají v evidenci. A k tomu všemu po ní v Čechách zůstal syn, který ji pak celý život nenávidí, protože…neví.
A to je taky smysl rámcového příběhu (který mi jinak děsně vadil, ani nevím, proč) – nikdy se nedozvíme, jaká byla minulost doopravdy, o spoustě věcí se můžeme jen dohadovat.
August 22, 2022
Ctes neci pribeh a najednou je to pribeh nekoho jineho a bum, zase jina osoba… jop, takove spletani zivotnich osudu me moc bavi cist.
Rozhodne zajimavej uhel pohledu.
Rozhodne zajimavej uhel pohledu.
March 19, 2024
Dokonale premysleny pribeh a velmi zaujimava tema. Vyborne postavy, aj tie vedlajsie su opisane neskutocne dobre, napriek tomu ze je im venovanych iba zopar viet (napr Hedvikin manzel). Skvely styl pisania, vycibreny k dokonalosti. Kniha ma spad, strany sa otacaju same, ani slovo naviac. Zavidim autorke jej talent.
January 29, 2018
Velmi čtivá kniha s krásně promyšleným příběhem. Bez váhání dávám 5 hvězdiček. Tyhle rodinné příběhy po několik generací mě velmi baví a jsem ráda, že v české literatuře takovéhle knihy vycházejí v této kvalitě! Knihu mohu jen doporučit, těžko jsem se od ní odtrhávala.
February 21, 2022
a metà libro ho pensato che fosse molto bello. alla fine ho pensato che non era molto bello, ma meraviglioso.
November 22, 2023
Autore “Lielo vēsturi” – Pirmo un Otro pasaules karu stāsta caur kādas ģimenes likteņa un Sudetijas reģiona vēstures kolīziju Čehijas pierobežā –prizmu. Galvenās varones Klāras tēls atspoguļo vācu un čehu likteņus, kuri bija atkarīgi no Vadoņa politikas. Stāsts sākas mūsdienu Čehijā, kad mūžībā dodas ģimenes tēvs un uz bērēm ierodas dēli un meita. Ir zināms, ka tēvam ir radi Vācijā, bet līdz šim ģimenē tā bijusi tabu tēma, jo atklājies, ka īstā māte to bērnībā pametusi. Kāds ir attaisnojums vecmāmiņas rīcībai, pametot bērnu, gatava noskaidrot nelaiķa meita. To vai tas ir galvenais autores izvirzītais jautājums, nākas apšaubīt drīz, jo romāna teksts, lai gan vienots un plūstošs, sastāv no īsiem mikrostāstiem ar izceltiem apakšvirsrakstiem (Bēres, Sēras, Ģertrūde, Firziķu pīrāgs, Smarža, Bailes, Nāve, u. c.). Autore bieži aizklīst no galvenās sižeta līnijas, pievēršoties dažādu cilvēku, pagātnes notikumu, cēloņu un seku aprakstīšanai. Drīz vien kļūst arvien sarežģītāk doties tālāk uz priekšu sižeta līnijā kopā ar visiem iesaistītajiem tēliem, bet paralēli rodas apjausma par autores vēlmi atklāt kopainu par laikmetu, ģeogrāfisko telpu un cilvēkiem tajā. Arī par to, kas ir “vācieši” romāna virsrakstā, kam acīmredzot nav tieša saikne ar tautību, jo romāna oriģinālais nosaukums Němci ir čehu vārds, kas nozīmē “vācieši”, taču šis termins cēlies no vārda “mēms” un norāda uz saspringto klusumu ap Čehijas un Vācijas kopīgo vēsturi.
Displaying 1 - 30 of 136 reviews