What do you think?
Systemen van tederheid
Haar vader was een briljant pianist en organist. Later alcoholist. Nog later helemaal niets meer. Hij bestond niet meer. Behalve die handen had hij haar niet veel nagelaten. Een stel onnauwkeurige herinneringen, enkele muziekschriften. O ja – en haar naam. Ada. Die had hij uitgekozen.
De Tsjechische Marek Šindelka componeerde een roman over muziek, machines en melodie. Literaire fuga en Vatersuche ineen.
De Tsjechische Marek Šindelka componeerde een roman over muziek, machines en melodie. Literaire fuga en Vatersuche ineen.
328 pages, Paperback
First published January 1, 2026
About the author
Marek Šindelka
17 books89 followersStudoval kulturologii na Filozofické fakultě UK v Praze a scenáristiku na pražské FAMU, kde navázal doktorským studiem.
Za básnickou prvotinu Strychnin a jiné básně (Paseka, 2005), kterou napsal jako dvacetiletý, mu byla udělena Cena Jiřího Ortena. V roce 2008 mu v nakladatelství Pistorius & Olšanská vyšel román s názvem Chyba o překupníkovi, který si do těla zasadí vzácnou rostlinu, aby ji mohl propašovat kupci. Následovala kniha povídek Zůstaňte s námi, vydaná v roce 2011, a po ní další povídková sbírka Mapa Anny v roce 2014.
Za povídkovou knihu Zůstaňte s námi obdržel cenu Magnesia Litera 2012 v kategorii prózy a v téže kategorii bodoval o čtyři roky později také s knihou Únava materiálu, inspirovanou osudy běženců.
Publikoval i v časopisech Souvislosti, A2 a Host.
Za básnickou prvotinu Strychnin a jiné básně (Paseka, 2005), kterou napsal jako dvacetiletý, mu byla udělena Cena Jiřího Ortena. V roce 2008 mu v nakladatelství Pistorius & Olšanská vyšel román s názvem Chyba o překupníkovi, který si do těla zasadí vzácnou rostlinu, aby ji mohl propašovat kupci. Následovala kniha povídek Zůstaňte s námi, vydaná v roce 2011, a po ní další povídková sbírka Mapa Anny v roce 2014.
Za povídkovou knihu Zůstaňte s námi obdržel cenu Magnesia Litera 2012 v kategorii prózy a v téže kategorii bodoval o čtyři roky později také s knihou Únava materiálu, inspirovanou osudy běženců.
Publikoval i v časopisech Souvislosti, A2 a Host.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 30 reviews
July 19, 2026
Ona to je v podstatě formálně dokonalá kniha, dokonale promyšlená, tematicky provázaná, pečlivě vyrešeršovaná, ani slůvko vedle.
Tak proč 3*?
Mezi teorií hudby, šachovými openingy, historickými odbočkami k Beethovenovi, Skrjabinovi a Mälzelovi a detailními popisy životní historie a emocionálního pozadí většiny postav táhnoucích se na celé stránky zbylo málo prostoru na to, co jsem považovala na knize za nejsilnější - vztah otce a dcery.
Může být v perfekcionistické knize o systémech příliš mnoho systémů? Rozhodně jich tam může být tolik, aby zastínily emocionální jádro knihy, která je nakonec z většiny sestavena z nejrůznějších výše vyjmenovaných odboček, Systémy něhy mě v podstatě více navnadily na četbu Beethovenovy biografie nebo random knihu o rukách. Autor tyto zdroje využil užitečně pro to, co se snažil ve své knize říct, ale nemůžu se ubránit dojmu, že část Sytémů něhy prostě tvoří výtah převyprávěný bez nějaké další invence.
I na téma perfekcionismu jsou všichni v knize... příliš perfekcioničtí, každá postava je vyhrocena až skoro do karikatury. Chápu, z lidí se stávají stroje, a téma skutečně prostupuje každou jednou větou knihy, ale zdálo se mi to vyloženě nadužívané a převyhrocené. A bez špetky nadhledu a humoru je tento esejistický román plný Pravd poněkud úmorný.
Tak proč 3*?
Mezi teorií hudby, šachovými openingy, historickými odbočkami k Beethovenovi, Skrjabinovi a Mälzelovi a detailními popisy životní historie a emocionálního pozadí většiny postav táhnoucích se na celé stránky zbylo málo prostoru na to, co jsem považovala na knize za nejsilnější - vztah otce a dcery.
Může být v perfekcionistické knize o systémech příliš mnoho systémů? Rozhodně jich tam může být tolik, aby zastínily emocionální jádro knihy, která je nakonec z většiny sestavena z nejrůznějších výše vyjmenovaných odboček, Systémy něhy mě v podstatě více navnadily na četbu Beethovenovy biografie nebo random knihu o rukách. Autor tyto zdroje využil užitečně pro to, co se snažil ve své knize říct, ale nemůžu se ubránit dojmu, že část Sytémů něhy prostě tvoří výtah převyprávěný bez nějaké další invence.
I na téma perfekcionismu jsou všichni v knize... příliš perfekcioničtí, každá postava je vyhrocena až skoro do karikatury. Chápu, z lidí se stávají stroje, a téma skutečně prostupuje každou jednou větou knihy, ale zdálo se mi to vyloženě nadužívané a převyhrocené. A bez špetky nadhledu a humoru je tento esejistický román plný Pravd poněkud úmorný.
Read
June 30, 2026Domča věděla, že Šindelka bude autor, kterého si zamiluju, já jsem to věděla, všichni jsme to věděli. Tak proč jsem ho sakra nezačla číst dřív? Já jsem naprosto okouzlená jeho stylem psaní a každou každičkou větu ze Systémů něhy bych si chtěla vrýt pod kůži, ať je navždy se mnou. Spectacular, give me 14 more Šindelkovic tvorby.
August 5, 2026
Allereerst: een staande ovatie voor dit literaire kunstwerk 👏🏽
Waanzinnig mooi.
Als ik een schrijver was, zou ik na het lezen van Systemen van tederheid, huilend in een hoekje kruipen en een andere hobby zoeken*.
Ada’s vader was een briljante pianist, later een alcoholist en nog later was hij niets meer. In Systemen van tederheid volgen we Ada en het gat in haar leven, dat haar vader achterliet. Met systematische precisie wordt Ada’s vader als pianist, als man en als vader ontleed en wat rest is een intiem en teder portret.
Het verhaal bevat zoveel details, maar wordt nergens wollig of onleesbaar. Alles komt op het einde samen. Echt zo goed gedaan! Ik hou er niet meer over op.
*als je mij zoekt, ik zit in het hoekje te huilen
Publicatie: 11 augustus 2026
Waanzinnig mooi.
Als ik een schrijver was, zou ik na het lezen van Systemen van tederheid, huilend in een hoekje kruipen en een andere hobby zoeken*.
Ada’s vader was een briljante pianist, later een alcoholist en nog later was hij niets meer. In Systemen van tederheid volgen we Ada en het gat in haar leven, dat haar vader achterliet. Met systematische precisie wordt Ada’s vader als pianist, als man en als vader ontleed en wat rest is een intiem en teder portret.
Het verhaal bevat zoveel details, maar wordt nergens wollig of onleesbaar. Alles komt op het einde samen. Echt zo goed gedaan! Ik hou er niet meer over op.
*als je mij zoekt, ik zit in het hoekje te huilen
Publicatie: 11 augustus 2026
June 11, 2026
Není divu, že autor na románu pracoval sedm let, propracovanost textu, obrovské znalosti daných témat a preciznost stylu psaní čiší z každé stránky.
Dalo by se říct, že se nejedná o román, na nějž jsme v posledních letech zvyklí. Jasně, sledujeme příběh pianistky Ady, která je ovlivněna svým otcem a která se snaží s vyrovnat s jeho předčasným odchodem ze světa. Na druhou stranu nás autor zavádí do světa hudby a systémů, na což upozorňuje i samotný titul, uvažuje nad současnou společností a představuje čtenářům skladatele hudby, jako byl např. ruský virtuos Skrjabin. A skvěle všechno propojuje s dějem hlavní protagonistky. Je to próza o systémech (nejen těch, co se nám ihned při slovech stroj nebo systém vybaví), o vnitřní prázdnotě, vztahu s rodiči, neschopnosti ukazovat lásku, o rukou nebo honu za úspěchem… A mohl bych pokračovat dál.
Čtení plynulo pomalu, neslo v sobě melanchalickou atmosféru a především spoustu podnětných myšlenek - v závěrečné části i o umělé inteligenci. Opomenout nemohu ani výborné zpracování vizuální stránky, ať už jde o obálku nebo sazbu textu.
„Náhle před ním vyvstala strašidelná představa dokonalé hudby: hudby tak dokonalé, až je mrtvá. Vize budoucnosti, v níž bude vztah hudebníka k notaci připomínat pásovou výrobu.”
Dalo by se říct, že se nejedná o román, na nějž jsme v posledních letech zvyklí. Jasně, sledujeme příběh pianistky Ady, která je ovlivněna svým otcem a která se snaží s vyrovnat s jeho předčasným odchodem ze světa. Na druhou stranu nás autor zavádí do světa hudby a systémů, na což upozorňuje i samotný titul, uvažuje nad současnou společností a představuje čtenářům skladatele hudby, jako byl např. ruský virtuos Skrjabin. A skvěle všechno propojuje s dějem hlavní protagonistky. Je to próza o systémech (nejen těch, co se nám ihned při slovech stroj nebo systém vybaví), o vnitřní prázdnotě, vztahu s rodiči, neschopnosti ukazovat lásku, o rukou nebo honu za úspěchem… A mohl bych pokračovat dál.
Čtení plynulo pomalu, neslo v sobě melanchalickou atmosféru a především spoustu podnětných myšlenek - v závěrečné části i o umělé inteligenci. Opomenout nemohu ani výborné zpracování vizuální stránky, ať už jde o obálku nebo sazbu textu.
„Náhle před ním vyvstala strašidelná představa dokonalé hudby: hudby tak dokonalé, až je mrtvá. Vize budoucnosti, v níž bude vztah hudebníka k notaci připomínat pásovou výrobu.”
September 4, 2026
3,5 ⭐️
Geen perfectie zonder imperfecties
Na verschillende geëngageerde romans keert Marek Šindelka (1984) in 'Systemen van tederheid' de blik naar binnen. De Tsjechische auteur gebruikt een klassieke ‘Vatersuche’ – een zoektocht naar een verdwenen vader – om zijn hoofdpersonage vorm te geven en te ontleden. Centraal in die ontleding staat een bezetenheid met systematiek, een drang naar perfectie. Maar perfectionisme bestaat niet zonder imperfecties. Dat geldt ook voor het boek zelf. Hoe scherp, beeldend en intiem Šindelka ook schrijft, 'Systemen van tederheid' is niet zonder tekortkomingen.
Zowat zeven jaar heeft Šindelka naar eigen zeggen aan zijn nieuwe roman gewerkt. Hij gooit het ook over een heel andere boeg. Na romans als 'Materiaalmoeheid' (2018) en 'Klimaatverdriet' (2020) – romans vol engagement die de actualiteit op de hielen zitten – werd Šindelka steevast ‘de stem van een generatie’ genoemd. Maar de Tsjech wil graag loskomen van dat gewichtige etiket en van de plicht van het ‘betrokken’ schrijverschap. Systemen van tederheid is dan ook een heel andere roman, met een heel ander perspectief.
De leegte, het zwarte gat invullen die een verdwenen vader achterlaat. Dat is de kern en het leidmotief. Een autobiografisch geïnspireerd leidmotief, want Šindelka verloor zijn eigen vader toen hij amper twee jaar was. In 'Systemen van tederheid' volgen we Ada Fischerová, de dochter van de getalenteerde pianist Bohumil Fischer. Bohumil verwerft bekendheid door twee albums, maar gaat ten onder aan een soort overdreven drang naar systematiek. Door obsessief te oefenen, ‘ruïneert’ hij zijn linkerhand. Het betekent het einde van zijn muzikale carrière en uit schaamte en verbittering verliest hij zich in de alcohol en verlaat hij zijn gezin. "Ada’s vader was een briljante pianist, later een alcoholist en nog later was hij niets meer", klinkt het bitter samengevat.
Dochter Ada, die de drang naar perfectie van haar vader heeft geërfd, probeert de leegte die haar vader heeft achtergelaten zelf in te vullen. Het is een krampachtige reconstructie van haar vader, vol liefdevolle pogingen om in de gunst te blijven van een vaderfiguur die er niet meer is. Die intieme passages behoren tot de mooiste van het boek. Extra schrijnend zijn de momenten waarop Ada vaststelt dat de weinige herinneringen die ze aan haar vader heeft soms onjuist blijken. "Het geheugen is een hopeloos ineffectief instrument. Het geheugen liegt en bedriegt […]", staat er. Het doet wat denken aan een citaat uit 'Max, Mischa & het Tet-offensief' van Johan Harstad, namelijk dat het geheugen "een archief met onbetrouwbare medewerkers" is, of – wat dichter bij huis – aan Cees Nooteboom die de herinnering bestempelde als "een hond die gaat liggen waar hij wil".
Šindelka maakt de zoektocht van Ada vaak tot een stilistisch genot. Op bijna elke pagina krijg je als lezer een herinnering dat Šindelka debuteerde als dichter. Zo heeft hij het bijvoorbeeld over mos dat "als vuil onder de nagels" van het dak is gekropen of over een hand als "een wandelende kathedraal van vingers’. In een passage over hommels die getraumatiseerd worden door spinnen (jaja, hommels die getraumatiseerd worden door spinnen) gooit Šindelka alle remmen los:
"Ze zijn bang voor de schaduw, omdat die doet denken aan de zwarte achtpotige dood waaraan ze op het nippertje zijn ontkomen. Ze zijn bang voor de schaduw, voor zichzelf, er manifesteert zich een bijzonder soort insectenmelancholie, ze vergeten hun nesten, hun kroost, alsof ze opeens de ijdelheid van al het handelen inzien, ze stoppen met het verzamelen van stuifmeel en nectar uit bloemen en zweven louter als donzige, droevig zoemende atomen tussen de stengels of zwerven lukraak over de avondweide."
Ondanks die stilistische hoogstandjes, trouwens erg soepel vertaald door Edgar de Bruin, en het intieme, invoelbare universum dat Šindelka uitbouwt, vertoont het verhaal ook een aantal imperfecties. Zo blijft de figuur van de moeder (Milena) jammerlijk onderbelicht en gaat Šindelka bij momenten wel erg hard door op muziektheorie en op schaakmaneuvers. Met die uitweidingen, zoals uitgebreide stukken over een schaakmachine en over het leven van componist Skrjabin, wil Šindelka het muzikale fuga-motief dat inhoudelijk in het verhaal zit ook spiegelen in de structuur van de roman Een interessant experiment, maar soms leiden de uitweidingen de aandacht van de lezer ook gewoon weg van de emotionele kern van het boek, met name van de eenzame vaderzoektocht van Ada.
In interviews geeft Šindelka toe dat hij zelf ook een perfectionist is, maar dat het gezinsleven met drie jonge kinderen dat perfectionisme permanent onder druk zet. Misschien kan Šindelka wel wat gemoedsrust putten uit de berustende vaststelling die Ada in het boek doet, namelijk dat het leven ook vol "onzuiverheden" en "ongrijpbare foutjes" zit. En wat voor het leven geldt, geldt ook voor Systemen van tederheid.
(Recensie voor Tzum van 9/9/2026)
Geen perfectie zonder imperfecties
Na verschillende geëngageerde romans keert Marek Šindelka (1984) in 'Systemen van tederheid' de blik naar binnen. De Tsjechische auteur gebruikt een klassieke ‘Vatersuche’ – een zoektocht naar een verdwenen vader – om zijn hoofdpersonage vorm te geven en te ontleden. Centraal in die ontleding staat een bezetenheid met systematiek, een drang naar perfectie. Maar perfectionisme bestaat niet zonder imperfecties. Dat geldt ook voor het boek zelf. Hoe scherp, beeldend en intiem Šindelka ook schrijft, 'Systemen van tederheid' is niet zonder tekortkomingen.
Zowat zeven jaar heeft Šindelka naar eigen zeggen aan zijn nieuwe roman gewerkt. Hij gooit het ook over een heel andere boeg. Na romans als 'Materiaalmoeheid' (2018) en 'Klimaatverdriet' (2020) – romans vol engagement die de actualiteit op de hielen zitten – werd Šindelka steevast ‘de stem van een generatie’ genoemd. Maar de Tsjech wil graag loskomen van dat gewichtige etiket en van de plicht van het ‘betrokken’ schrijverschap. Systemen van tederheid is dan ook een heel andere roman, met een heel ander perspectief.
De leegte, het zwarte gat invullen die een verdwenen vader achterlaat. Dat is de kern en het leidmotief. Een autobiografisch geïnspireerd leidmotief, want Šindelka verloor zijn eigen vader toen hij amper twee jaar was. In 'Systemen van tederheid' volgen we Ada Fischerová, de dochter van de getalenteerde pianist Bohumil Fischer. Bohumil verwerft bekendheid door twee albums, maar gaat ten onder aan een soort overdreven drang naar systematiek. Door obsessief te oefenen, ‘ruïneert’ hij zijn linkerhand. Het betekent het einde van zijn muzikale carrière en uit schaamte en verbittering verliest hij zich in de alcohol en verlaat hij zijn gezin. "Ada’s vader was een briljante pianist, later een alcoholist en nog later was hij niets meer", klinkt het bitter samengevat.
Dochter Ada, die de drang naar perfectie van haar vader heeft geërfd, probeert de leegte die haar vader heeft achtergelaten zelf in te vullen. Het is een krampachtige reconstructie van haar vader, vol liefdevolle pogingen om in de gunst te blijven van een vaderfiguur die er niet meer is. Die intieme passages behoren tot de mooiste van het boek. Extra schrijnend zijn de momenten waarop Ada vaststelt dat de weinige herinneringen die ze aan haar vader heeft soms onjuist blijken. "Het geheugen is een hopeloos ineffectief instrument. Het geheugen liegt en bedriegt […]", staat er. Het doet wat denken aan een citaat uit 'Max, Mischa & het Tet-offensief' van Johan Harstad, namelijk dat het geheugen "een archief met onbetrouwbare medewerkers" is, of – wat dichter bij huis – aan Cees Nooteboom die de herinnering bestempelde als "een hond die gaat liggen waar hij wil".
Šindelka maakt de zoektocht van Ada vaak tot een stilistisch genot. Op bijna elke pagina krijg je als lezer een herinnering dat Šindelka debuteerde als dichter. Zo heeft hij het bijvoorbeeld over mos dat "als vuil onder de nagels" van het dak is gekropen of over een hand als "een wandelende kathedraal van vingers’. In een passage over hommels die getraumatiseerd worden door spinnen (jaja, hommels die getraumatiseerd worden door spinnen) gooit Šindelka alle remmen los:
"Ze zijn bang voor de schaduw, omdat die doet denken aan de zwarte achtpotige dood waaraan ze op het nippertje zijn ontkomen. Ze zijn bang voor de schaduw, voor zichzelf, er manifesteert zich een bijzonder soort insectenmelancholie, ze vergeten hun nesten, hun kroost, alsof ze opeens de ijdelheid van al het handelen inzien, ze stoppen met het verzamelen van stuifmeel en nectar uit bloemen en zweven louter als donzige, droevig zoemende atomen tussen de stengels of zwerven lukraak over de avondweide."
Ondanks die stilistische hoogstandjes, trouwens erg soepel vertaald door Edgar de Bruin, en het intieme, invoelbare universum dat Šindelka uitbouwt, vertoont het verhaal ook een aantal imperfecties. Zo blijft de figuur van de moeder (Milena) jammerlijk onderbelicht en gaat Šindelka bij momenten wel erg hard door op muziektheorie en op schaakmaneuvers. Met die uitweidingen, zoals uitgebreide stukken over een schaakmachine en over het leven van componist Skrjabin, wil Šindelka het muzikale fuga-motief dat inhoudelijk in het verhaal zit ook spiegelen in de structuur van de roman Een interessant experiment, maar soms leiden de uitweidingen de aandacht van de lezer ook gewoon weg van de emotionele kern van het boek, met name van de eenzame vaderzoektocht van Ada.
In interviews geeft Šindelka toe dat hij zelf ook een perfectionist is, maar dat het gezinsleven met drie jonge kinderen dat perfectionisme permanent onder druk zet. Misschien kan Šindelka wel wat gemoedsrust putten uit de berustende vaststelling die Ada in het boek doet, namelijk dat het leven ook vol "onzuiverheden" en "ongrijpbare foutjes" zit. En wat voor het leven geldt, geldt ook voor Systemen van tederheid.
(Recensie voor Tzum van 9/9/2026)
Did Not Finish
August 25, 2026Vast geen slecht boek - maar zonder enige muzikale kennis had ik al snel het gevoel dat ik dit boek niet voor mij was. Gelijk viel de mooie schrijfstijl mij wel op! Toch, aangezien ik dit moest lezen voor werk, besloten het opzij te leggen en een andere titel te proberen.
September 23, 2026
Dobrý nápad utopený pod nánosem nabubřelého snobství.
July 25, 2026
Ruky a potreba ich zabaviť, ta výzva ľudského života. Ruky, ktoré sa stavajú prevodníkmi urputnosti, v anotácii píšu posadnutosti, dočasnými miestami, z ktorých myslíme a konáme. Nielen udierame, opakujeme, prepisujeme, ale aj hladkame, objavujeme. Na čítanie v nemocnici akurátny, kde inde sú žily, kapilary, telesne procesy obnažené trochu podobne ako v tej knihe. (Úplne stačí sedieť niekde mezi pavilonmi v tieni stromov, stay healthy and safe etc.)
Podobne ako tie postavy, premýšľajú o hudbe a umení, ale sú veľmi surové i úplne odhalene ľudské. Kniha, ktorá buble a celu dobu, napätie v nej mení podobu - aj skrze opakovania a napojenie na iné pribehy. Ale to hovorím ako človek, ktorý sa bežne chodi ponoriť do mnohých fug za sebou až mu je z toho nevolno.
Napriek tomu si nemyslim, že tie postavy sú nejaké neobvykle. Ada, Bohumil, Hans, rovnako ako ľudia bezducho skrolujuci svoje feedy v metre, sú tesne zovretí v systémoch okolo nich - líši sa “len” kto im ten system a obmedzení postavil. No a tak.
Je to výborná kniha, želám jej európsky úspech a fandom.
Bude sa páčiť, ak sa vam páči Julien Barnes, zvlášť kniha o Šostakovičovi. Pripadne Frankenstein.
Podobne ako tie postavy, premýšľajú o hudbe a umení, ale sú veľmi surové i úplne odhalene ľudské. Kniha, ktorá buble a celu dobu, napätie v nej mení podobu - aj skrze opakovania a napojenie na iné pribehy. Ale to hovorím ako človek, ktorý sa bežne chodi ponoriť do mnohých fug za sebou až mu je z toho nevolno.
Napriek tomu si nemyslim, že tie postavy sú nejaké neobvykle. Ada, Bohumil, Hans, rovnako ako ľudia bezducho skrolujuci svoje feedy v metre, sú tesne zovretí v systémoch okolo nich - líši sa “len” kto im ten system a obmedzení postavil. No a tak.
Je to výborná kniha, želám jej európsky úspech a fandom.
Bude sa páčiť, ak sa vam páči Julien Barnes, zvlášť kniha o Šostakovičovi. Pripadne Frankenstein.
September 2, 2026
dočteno při lampě se zeleným stínidlem po tátovi
May 14, 2026
neuvěřitelně dobře napsaná a provázaná kniha
July 30, 2026
Tahle kniha je strašně dobrá , a jak jsem se dočetla v jedné recenzí, čeští intelektuálové budou nadšeni 🤩 a to my jsme
Název je trochu nabubřelý, ale myslím že jsem pochopila, co tím chtěl říct.
Je to román umělé inteligenci, lásce a hranicí mezi člověkem a strojem.
Vadí mi tam pár věcí. Jako naprosté bezčasí te knihy (může se odehrát naprosto kdykoliv, je fakt těžké ten text že začátku dosadit do nějaké doby) . to že styl přemáhá myšlenku... Chvíli mi nebylo jasné, zda tam nějaka je. .. Ale ano ....je.
Je tam příliš moc nekonečných popisu a technikaliich hudby.../ A strukturách stroju ... Ale celkově to vlastně dává smysl. Ztrácí se v tom ovšem to téma vztahů, o kterém ta kniha asi byla...
Jo a ještě jedna věc: je to pekelne seriózní. Jako takovi lidé asi nejsou, všechno je osudové , vyhrocené, vážné.... Takové kovové ( studené, ale "shiny")
Nicméně, myslím že to dostane literu, a ne jednu
Název je trochu nabubřelý, ale myslím že jsem pochopila, co tím chtěl říct.
Je to román umělé inteligenci, lásce a hranicí mezi člověkem a strojem.
Vadí mi tam pár věcí. Jako naprosté bezčasí te knihy (může se odehrát naprosto kdykoliv, je fakt těžké ten text že začátku dosadit do nějaké doby) . to že styl přemáhá myšlenku... Chvíli mi nebylo jasné, zda tam nějaka je. .. Ale ano ....je.
Je tam příliš moc nekonečných popisu a technikaliich hudby.../ A strukturách stroju ... Ale celkově to vlastně dává smysl. Ztrácí se v tom ovšem to téma vztahů, o kterém ta kniha asi byla...
Jo a ještě jedna věc: je to pekelne seriózní. Jako takovi lidé asi nejsou, všechno je osudové , vyhrocené, vážné.... Takové kovové ( studené, ale "shiny")
Nicméně, myslím že to dostane literu, a ne jednu
October 2, 2026
In de maand dat ik dit boek las (na Inge) gingen wij samen naar het ILFU, waar internationale auteurs zoals meneer Šindelka zouden zijn om te spreken en signeren.
Helaas niet aan toegekomen (mijn hoofd belandde in plaats daarvan op de vloer van Cloud Nine) maar het boek was stilistisch prachtig en pijnlijk goed in elkaar gezet.
Helaas niet aan toegekomen (mijn hoofd belandde in plaats daarvan op de vloer van Cloud Nine) maar het boek was stilistisch prachtig en pijnlijk goed in elkaar gezet.
August 16, 2026
Vycizelovaný příběh, který je krásně napsaný, jen ten příběh mě úplně minul. Občas jsem měl při čtení pocit, že luštím notový zápis, technicky dokonalý, ale bez tónu, který by mě zasáhl. Hudebka ani šachy ke mně evidentně nikdy nemluvily tak silně jako k Markovi.
May 10, 2026
Skvělé dílo Marka Šindelky. Opravdu něžné a dojemně melancholické čtení, protkané esejemi, ve kterém do sebe vše dokonale zapadá. Připomíná mi Milana Kunderu.
June 10, 2026
Čtenářská rozkoš. Dal bych i pět, ale bylo pro
mě obtížné se napojit na postavy, protože perfekcionismus je mi vzdálený (a vlastně strašně protivný), že to prostě nešlo. Ale ta knížka je fakt super.
mě obtížné se napojit na postavy, protože perfekcionismus je mi vzdálený (a vlastně strašně protivný), že to prostě nešlo. Ale ta knížka je fakt super.
August 10, 2026
Konečně jsem si po dočtení pustil Kverulanty a překvapilo mě, že to všichni diskutující považují za bezmála geniální román.
Chápu proč — a poslední třetí oddíl knihy považuju za fakt skvělý — ale zároveň to nadšení tak úplně nesdílím. Nechybí mi nutně větší prokreslenost postav a jejich vztahů; to romány opravdu nepotřebují a tady ta charakterizační strohost vzhledem k tématům dává smysl.
Zaráží mě ale, že více lidem, včetně intelektuálně-kritického čtenářstva, nepřipadá průzkum těch témat v jistém směru jednoduchý až banální. Všechny ty barvité úvahy o (ne)možnosti vyjádřit cit či lidskost skrze mechanismus, stroj nebo strukturu (kompozici) začínají a končí u vystižení paradoxů, v jakých jsou obě strany, oba principy propletené, dál už ale moc nejdou. K něčemu takovému dochází každá druhá sci-fi: stroj (android, robot) je v něčem lidštější než člověk (a naopak).
Řekl bych, že jsem ideální čtenář, v dětství jsem chodil na klavír, vykazuju sklony k perfekcionismu a obsesi pečlivým konstruováním svých výtvorů, mám načtenou literaturu o AI a algoritmech, ovlivnil mě hodně latourovský obrat v sociálních vědách a posthumanistické debaty obecně. Možná, že to je ale ten problém. Systémy něhy mi nijak zvlášť neobohatily můj pohled na tyhle otázky, jakkoli za ty exkurzy do hudební historie jsem vděčný a považuju to za nejlepší pasáže.
Vnímám Šindelkův román jako vzdáleného sourozence knih Richarda Powerse — ty sice bývají až nesnesitelně detailní a složité, ale respektuju je víc. Tady mě navnadila skvostná audiofilní kapitola v úvodu, kde je výborný ten maximalistický podrobný popis gramofonové/audio soustavy, včetně detektivní práce s malým úryvkem zdánlivého ticha (hello, John Cage). Je to ale v celé knize spíš ojedinělý moment.
Jazyk je samozřejmě skvostný, na mě možná někdy až moc, nebo spíš stále stejně intenzivně. Přerůstá to místy do tyranie stylistického ornamentu, kdy není prostor si chvíli vydechnout od všech těch vycizelovaných metafor. A ta neustálá abstraknost, jako by sugestivní neurčitost a mnohoznačnost, k níž gestikulují všechna ta unikavá “jakási”, “kdesi” a “kamsi”.
Zkrátka jsem čekal, že mě ta kniha bude víc konfrontovat nebo že mě nechá vydedukovat si překvapivé spojitosti ze zdánlivě nepodstatného dění. Jenže tady do sebe skoro vše čitelně zapadá. Cením to nicméně (viz hodnocení), jen mi vzhledem k nadšeným reakcím přišlo důležitější artikulovat svoje pochybnosti.
Chápu proč — a poslední třetí oddíl knihy považuju za fakt skvělý — ale zároveň to nadšení tak úplně nesdílím. Nechybí mi nutně větší prokreslenost postav a jejich vztahů; to romány opravdu nepotřebují a tady ta charakterizační strohost vzhledem k tématům dává smysl.
Zaráží mě ale, že více lidem, včetně intelektuálně-kritického čtenářstva, nepřipadá průzkum těch témat v jistém směru jednoduchý až banální. Všechny ty barvité úvahy o (ne)možnosti vyjádřit cit či lidskost skrze mechanismus, stroj nebo strukturu (kompozici) začínají a končí u vystižení paradoxů, v jakých jsou obě strany, oba principy propletené, dál už ale moc nejdou. K něčemu takovému dochází každá druhá sci-fi: stroj (android, robot) je v něčem lidštější než člověk (a naopak).
Řekl bych, že jsem ideální čtenář, v dětství jsem chodil na klavír, vykazuju sklony k perfekcionismu a obsesi pečlivým konstruováním svých výtvorů, mám načtenou literaturu o AI a algoritmech, ovlivnil mě hodně latourovský obrat v sociálních vědách a posthumanistické debaty obecně. Možná, že to je ale ten problém. Systémy něhy mi nijak zvlášť neobohatily můj pohled na tyhle otázky, jakkoli za ty exkurzy do hudební historie jsem vděčný a považuju to za nejlepší pasáže.
Vnímám Šindelkův román jako vzdáleného sourozence knih Richarda Powerse — ty sice bývají až nesnesitelně detailní a složité, ale respektuju je víc. Tady mě navnadila skvostná audiofilní kapitola v úvodu, kde je výborný ten maximalistický podrobný popis gramofonové/audio soustavy, včetně detektivní práce s malým úryvkem zdánlivého ticha (hello, John Cage). Je to ale v celé knize spíš ojedinělý moment.
Jazyk je samozřejmě skvostný, na mě možná někdy až moc, nebo spíš stále stejně intenzivně. Přerůstá to místy do tyranie stylistického ornamentu, kdy není prostor si chvíli vydechnout od všech těch vycizelovaných metafor. A ta neustálá abstraknost, jako by sugestivní neurčitost a mnohoznačnost, k níž gestikulují všechna ta unikavá “jakási”, “kdesi” a “kamsi”.
Zkrátka jsem čekal, že mě ta kniha bude víc konfrontovat nebo že mě nechá vydedukovat si překvapivé spojitosti ze zdánlivě nepodstatného dění. Jenže tady do sebe skoro vše čitelně zapadá. Cením to nicméně (viz hodnocení), jen mi vzhledem k nadšeným reakcím přišlo důležitější artikulovat svoje pochybnosti.
August 13, 2026
Ada Fischerová, dochter van een befaamd pianist en orgelspeler Bohumil Fischer, wordt zelf een befaamd en perfectionistische pianovirtuoos. Een geluidsopname van haar vader met muziek van Skrjabin (tijdgenoot van Rachmaninov) en een ondefinieerbaar tussengeluid, een stukgespeelde linkerhand die verder in het boek nog een rol speelt. Johann Nepomuk Mälzel, uitvinder van een soort schaakrobot en (al dan niet) de metronoom en al wat er verder aan technische systemen wordt bedacht en ontwikkeld, ook dat is een rode draad in het boek. De verhouding dochter/vader, de complexiteit van muziek, zowel qua notering als qua uitvoering (van perfectie tot interpretatie). Te veel om hier te vermelden. Het veellagige boek is in deelhoofdstukken gecomponeerd. Wie thuis is in de muziek, en dan niet alleen in namen van componisten of hun werken, maar in het spelen en lezen ervan, zal ongetwijfeld nog wat extra getriggerd worden… maar ook voor een leek ter zake blijft het een ontdekkingsreis.
De auteur heeft 7 jaar aan dit boek gewerkt, perfect in te beelden, want er moet nogal wat voorstudie aan voorafgegaan zijn.
4,5* als beoordeling (juist omdat het soms echt wat te muzikaaltechnisch wordt). Het zou me niet verbazen dat dit een prijswinnaar wordt (de Europese Literatuurprijs-nominatie bijvoorbeeld).
De auteur heeft 7 jaar aan dit boek gewerkt, perfect in te beelden, want er moet nogal wat voorstudie aan voorafgegaan zijn.
4,5* als beoordeling (juist omdat het soms echt wat te muzikaaltechnisch wordt). Het zou me niet verbazen dat dit een prijswinnaar wordt (de Europese Literatuurprijs-nominatie bijvoorbeeld).
July 1, 2026
Systémy něhy jsou jednou z knih, kterou nečtete kvůli tomu, co se v ní stane (i když i v tomto ohledu obstojí nad očekávání dobře), ale jak je napsaná. Hlavní hrdinkou je perfekcionistická, až obsedantně-kompulzivní pianistka Ada, kterou poznamenalo brzké opuštění ze strany podobným prokletím stiženého otce a neustálá touha vyrovnat se jak s jeho odkazem, tak jeho odchodem. Podobně perfekcionistický je i jazyk knihy, který je precizní až vycizelovaný, motivy jsou řazeny a opakovány důmyslně a systematicky, každý klíčový detail děje je mikroskopicky prozkoumán, i když třeba mnohem později, než se poprvé objeví.
S takovýmto přístupem by to nemuselo dopadnout vůbec dobře a občas jsem nabyl z psaní příliš vycíděného, sterilního dojmu - ale po jedné pasáži v knize mi došlo, že i s tím autor počitá a záměrně - stejně jako to párkrát během děje udělá Ada - udělá drobné ústupky, jakési nerovnosti ve struktuře textu, nesrovnalosti v časovém kontinuu nebo tak, aby to nebylo zas úplně dokonalé, a tím své psaní polidští. Sakra, vyzrál na čtenáře. Promyšlenost nezardousila poetiku a dřina, kterou tohle psaní ve skutečnosti muselo představovat, si zaslouží absolutní hodnocení.
S takovýmto přístupem by to nemuselo dopadnout vůbec dobře a občas jsem nabyl z psaní příliš vycíděného, sterilního dojmu - ale po jedné pasáži v knize mi došlo, že i s tím autor počitá a záměrně - stejně jako to párkrát během děje udělá Ada - udělá drobné ústupky, jakési nerovnosti ve struktuře textu, nesrovnalosti v časovém kontinuu nebo tak, aby to nebylo zas úplně dokonalé, a tím své psaní polidští. Sakra, vyzrál na čtenáře. Promyšlenost nezardousila poetiku a dřina, kterou tohle psaní ve skutečnosti muselo představovat, si zaslouží absolutní hodnocení.
October 3, 2026
*precizní, zajímavá, inspirativní*
Další kniha, která mě velmi nadchla. Bavilo mě, jakým způsobem autor sdílel spoustu zajímavých faktů z polí hudby, šachů, medicíny a technologického pokroku lidstva, a zároveň je propojil s životním příběhem jedné (ne)obyčejné dívky. Silný motiv vztahu dcery a otce pro mě byl také velmi důležitý a fascinující.
Kniha mě inspirovala k dohledávání klavírních skladeb i osobních příběhů nejrůznějších lidí. Díky za to!
"Kdysi měla hudba mnohem blíž k matematice, Ado, dneska má blíž k trávicímu ústrojí," říkal. "Lidé chodí poslouchat hudbu, protože se jim líbí, protože je lechtá v břiše. Dřív ji poslouchali, protože se jí báli! Do Braniborských koncertů musel Bach napsat odlehčující pasáže, aby se posluchači nezbláznili. Byli z těch skladeb tak vyděšení, že hrozilo, že vyběhnou na ulici, začnou řvát jak zvířata a převracet kočáry. Kdysi hrozilo, že člověk z hudby zešílí. Dneska se jí tak maximálně může přejíst." (s. 224)
Další kniha, která mě velmi nadchla. Bavilo mě, jakým způsobem autor sdílel spoustu zajímavých faktů z polí hudby, šachů, medicíny a technologického pokroku lidstva, a zároveň je propojil s životním příběhem jedné (ne)obyčejné dívky. Silný motiv vztahu dcery a otce pro mě byl také velmi důležitý a fascinující.
Kniha mě inspirovala k dohledávání klavírních skladeb i osobních příběhů nejrůznějších lidí. Díky za to!
"Kdysi měla hudba mnohem blíž k matematice, Ado, dneska má blíž k trávicímu ústrojí," říkal. "Lidé chodí poslouchat hudbu, protože se jim líbí, protože je lechtá v břiše. Dřív ji poslouchali, protože se jí báli! Do Braniborských koncertů musel Bach napsat odlehčující pasáže, aby se posluchači nezbláznili. Byli z těch skladeb tak vyděšení, že hrozilo, že vyběhnou na ulici, začnou řvát jak zvířata a převracet kočáry. Kdysi hrozilo, že člověk z hudby zešílí. Dneska se jí tak maximálně může přejíst." (s. 224)
July 13, 2026
Kniha o klasické hudbě, pianu a jednom z mých nejoblíbenějších skladatelů Skrjabinovi je pro mě jasná srdcová volba. Skoro nemůžu uvěřit, že ji opravdu někdo napsal. Psaná je krásným jazykem, který jsem si vychutnával, a skoro jsem knihu ani nechtěl dočíst. Za jediný bod kritiky bych považoval poměrně volně postavený příběh. Některá témata se jím táhnou jako červená nit, ale určitě to nebyl ten druh knihy, který bych dočítal kvůli tomu, jak to dopadne.
October 4, 2026
Bijna 4,5 of 5 sterren, maar ik verloor me soms in de details over (het streven naar perfectie in) muziek en systemen. Ik was meer geïnteresseerd in het psychologische, tedere en filosofische aspect van het boek van Ada die haar vader “zoekt” (en dat wordt dus voor een stuk ondergesneeuwd). Er zit wel echt heel veel in dat heel knap gevonden en met elkaar verweven is door een heel gedetailleerde en zintuiglijke schrijfstijl, wat ik kan appreciëren.
August 31, 2026
Overweldigend, soms moeilijk om te bevatten maar ook zo intens mooi en ontroerend. Vol straffe metaforen, symboliek, referenties en zo véél. Je moet er de tijd voor nemen. Persoonlijk ben ik ook erg geraakt door de rol van muziek in het verhaal- zonder enige link met de klassieke muziekwereld sluit je het boek misschien minder snel in je hart. Of ga je je net helemaal verdiepen in muziek. :)
September 7, 2026
Precizně, až mrtvě napsaná kniha. Něco mi na ní nesedlo. Možná to, že působí trochu snobsky. Z mnoha ingrediencí Šindelka jako hodinář sestavil dokonale funkční, až klasicky působící román. Ale jeho čtení mi nepřineslo nic nového, než kopu funfactů o mnoha random věcech, které jsou tady pospojobány ve smysluplný celek. Možná v tom to celé je. Nevim.
June 1, 2026
Výborný krásný nejlepší! místama úplně trošku na hraně kýče, která ohrožuje tu křehkou a nezaměnitelnou atmosféru, co se tak natahuje přes celou knihu. ale jsem spokojená, moc, bavilo mě se do té atmosféry vracet.
Read
July 9, 2026Almost half of the book is taken from my bachelor thesis, meaning I enjoyed it probably less than other readers do. It’s dumb and deep at the same time. But it still preserves a kind of lightness that will probably stay with me for some time.
September 22, 2026
Ve své strojové dokonalosti a propracovanosti mě to vlastně trochu nudilo. Poetický jazyk, originální myšlenky i zajímavé exkurze do světa faktů pro mě nevyvážily pocit, že je kniha až příliš dobře zkonstruovaná. Systém to tedy určitě byl, ale na můj vkus ne moc něžný.
A i když se autorovi podle mě podařilo naplnit záměr zkoumat hranici mezi životem a strojem, mně v tom všem nakonec chybělo právě to nejméně dokonalé a nejhůř uchopitelné – lidství.
A i když se autorovi podle mě podařilo naplnit záměr zkoumat hranici mezi životem a strojem, mně v tom všem nakonec chybělo právě to nejméně dokonalé a nejhůř uchopitelné – lidství.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Did Not Finish
May 23, 2026Audiokniha v podání nesnesitelně monotónní vypravěčky. Ani při bdělém stavu jsem nedokazal vnímat děj. Třeba dám v budoucnu šanci papíru.
August 14, 2026
Ctenarsky posusnanicko.
Kniha presne pro me.
Kniha presne pro me.
September 15, 2026
Dokonalá knížka. Až moc. Četl jsem po mapě Anny a chvilku mi tvrvalo se v ní ztratit. Naštěstí se mi to na konci povedlo.
June 22, 2026
Málokdy dávám pět hvězdiček, šetřím si je pro opravdové (nejen díky literárním kvalitám) zážitky. Tady nešlo jinak: úžasný příběh podkreslený hudbou, ve kterém se prolínají osudy současných i minulých hrdinů, kteří jsou vylíčeni tak věrně, jako by žili spolu s vámi. Jejich touhy a bolesti se vám úplně dostávají pod kůži (do srdce, do mozku, do brzlíku?) A to vše v precizní a promyšlené jazykové i literární formě.
Displaying 1 - 30 of 30 reviews