Válka skončila dávno, ale změnila všechno. Svět, jeho pravidla a hlavně lidi. Temná velekněžka a Šerif se musí vypravit do srdce Pustiny, kde vládnou divocí nájezdníci a kde neplatí pravidla Církve jaderné bohyně ani kultu Bílého boha.
Někde tam se skrývá to nejcennější, za co stojí ještě bojovat. A také tajemství, která mohou změnit úplně všechno.
Tahle postapo jízda bude tak rychlá a zběsilá, že by ji Vin Diesel vzdal do deseti minut a dobrovolně se nechal zotročit Královnou pouště. A to je pořád teprve začátek.
Vítejte ve zběsilém postapo světě Atomových šelem Kristýny Sněgoňové a Františka Kotlety.
Rodák z Bruntálu, spisovatel, trestanec, podnikatel, jesenický Mauglí a řezník. Pochází z umělecké rodiny, jeho matka byla tanečnice, gymnastka a špionka, již pro neohrožené občanské a politické postoje perzekuovali natolik, že byla nucena před StB uprchnout do zahraničí. O Kotletově otci se nic neví. Podle některých indicií je jím Michail Gorbačov, kterého Kotletova matka svedla během jeho tajné návštěvy Bruntálu.
Dva roky strávil ve věznici Heřmanice, za což ale mohlo pouhé nedorozumění. Vzhledem k datu jeho narození si policie spletla nevinnou párty s ilegální oslavou narozenin Adolfa Hitlera. Při pokusu o rozehnání večírku zbil Kotleta sedm policistů do bezvědomí a jejich veliteli usekl několik prstů na ruce řeznickým sekáčkem.
K literatuře se dostal až ve výkonu trestu, kde se seznámil s dílem velikána české akční sci-fi, Jiřího Kulhánka. Po několika neúspěšných pokusech rozvíjet Mistrovo dílo (kterýžto nápad mu posléze ukradl Martin Moudrý) se rozhodl vstoupit na trnitou cestu originální tvorby a hned jeho prvotina byl jednoznačný zásah do černého.
Hrozně se mi líbí jak se ten svět různě mění, ale přitom jsme asi v podstatě stále v české kotlince. Tentokrát už z Keksíka není takové trdlo jako dříve což je občas hodně dobré. A Fajgl? Nevím jestli ho mám začít milovat a nebo nadále nenávidět, ale začíná z něj být zajímavá postava. Celkově se to hezky posunulo v ději i zamotanosti a to nepočítám ten konec. Taková návnada na další díl, že už ho hned chci mít u sebe, aby mohl pokračovat, protože uznejme, že poslední věta - "To není háček, holka, ale hák jak prase." ... to je lákadlo jak prase do dalšího dílu.
Vývoj postav i toho světa je fascinující (ale popravdě bych ocenila mapu). Ale ten konec?! Co to jako je?! A nemohly by ty knihy byt delsi, ja si na to počkám, ale proc to sakra musi koncit takhle po 156 stranách?!