Když už tedy autor knihu anotuje slovy, že jde o první povídku, kterou napsal za střízliva, je nasnadě podívat se na ni právě touto optikou... recenzovat rovněž střízlivá.
Tedy, autor nezapomíná na své trademarky, toho si cením, když se někdo drží svého kopyta, proto také máme palánovštinu tak rádi! Ten jeden velký oslí můstek je nadmíru sympatický. Ovšem problém bych viděla právě v tom nedostatku alkoholu, který sice zpomaluje přenos informací přes synaptické štěrbiny, ale v tomto případě způsobil to, čemu se v běžném žitém kontextu říká střízlivost — Palán ke své škodě přemýšlí až moc a nedaří se mu osekat realitu až na kost, což se projevuje zbytečnými větami. Je to prostě málo brutální, málo bizarní.
Hvězdička za to, že umí správně napsat slovo podpatek, druhá za to, že jeho postava měla koule dojít domů v botách (já bych si je sundala). A konečně, třetí za to, že až já jednou napíšu knihu, tak budu doufat, že ke mně bude rovněž shovívavý.