Torna la più grande avventura della tradizione germanica, il mito fondante di tante leggende e racconti. Alex Alice reinventa Sigfrido, l'eroe le cui peripezie hanno ispirato decine di altri personaggi, fino ai giorni nostri. Una versione per il nuovo millennio della Saga dei Nibelunghi resa illustre da Richard Wagner, un'avventura che trasporta Sigfrido dalle fitte e fiabesche foreste mitteleuropee ai paesaggi onirici di sfide impossibili, fino allo scontro epocale con il celebre drago. Un meraviglioso fumetto sulla ricerca dell'amore e dell'umanità, che presto diventerà un sofisticato lungometraggio animato.
Diplômé d'une école de commerce, Alex Alice est un dessinateur et scénariste français de bande-dessinés, connu principalement pour sa série "Le Troisième Testament". Cette série de quatre albums est un thriller ésotérique largement inspiré des œuvres d'Umberto Eco. Passionné par les opéras de Wagner, Alex Alice travaille actuellement sur une trilogie basée sur le mythique "Der Ring des Nibelungen", et prépare un film d'animation se déroulant dans le même univers. Il a par ailleurs récemment publié une prequel au "Troisième Testament" : Julius.
I'm not very familiar with original legend of Niebelungs, but Siegfried provides fresh modern take, with kind of fairytale twist. It's swift, it's funny, there is adventure, betrayal, friendship, love, everything... Art is quite simple, but it works with overall tone of book, and make it easy to read, without any chaotic compositions.
Až se Disney rozhodne natočit animovanou pohádku pro děti o hrdinovi jménem Siegfried, tak to bude vypadat přesně jako tahle adaptace Wagnerova Prstenu Nibelungova. Siegfrieda bude vychovávat malý komický čertík, stejně jako disneyovského Herkula, a taky si Siegfried bude rozumět se všemi zvířátky v lese, stejně jako Disneyova Sněhurka. Po tom, co si užijeme jeho dětské dovádění, dojde Siegfried svému osudu, zabije draka a osvobodí princeznu, tedy valkýru. A pak žili šťastně a jestli neumřeli, tak žijí dodnes. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Přece nebudeme děti stresovat dalším dějem. Třeba tím, jak nechá Brunhilda Siegfrieda zavraždit a sama se probodne mečem.
Samozřejmě trošku přeháním, ale fakt je ten, že Alex Alice předělal legendární tragédii na fantasy pohádku se šťastným koncem. Musím říct, že jsem trošku zklamaný, protože jsem celkově čekal něco jiného než “jen” další adaptaci Wagnerovy opery. Čekal jsem buďto nějaké zpracování původní Ságy o Vølsunzích, anebo nějakou fantasy, která se sice nebude držet žádné předlohy, ale bude drsná a temná. Pohádkové zpracování jsem fakt nečekal. Ale uznávám, že to je čistě můj problém. Navíc musím dodat, že když jsem veškeré očekávání odložil stranou a smířil se s pohádkovým podáním, tak jsem si to při druhém čtení užil.
Velkým plusem tohoto komiksu je kresba a budování atmosféry. Alexovu kresbu jsem chválil už u Třetího Zákona a musím ji pochválit i zde. Kresba je pěkně dynamická a doplňuje ji skvělá práce s barvami. U všech důležitých momentů je dopředu pečlivě budována atmosféra a když se potom například drak konečně vynoří ze stínů, tak je to prostě epické.
Zajímavý je způsob, jakým je celý příběh vyprávěn. Téměř všechno je to totiž vyprávěno z pozice pozorovatele v rámci jakési vize, nebo spíše vědminy věštby. Chvíli je tam dokonce vyprávění vize ve vizi, což je docela zajímavá situace, která se může scenáristovi lehce vymstít, ale zde to Alex Alice ukočíroval velice dobře.
(8/10) Espectacular el dibujo, con un guión sólido y toda la épica de la mitología nórdica en un tomo único que ocupa un lugar destacado en mi biblioteca. Esta adaptación del Cantar de los Nibelungos merece ser saboreada despacio, por la caracterización de los personajes (un Odín bárbaro), por unos paisajes maravillosos (todavía vibro con la cueva del dragón Fafnir) y por un guión épico, poético y con pinceladas de humor.
Beh, non conoscevo la storia de L'anello dei Nibelunghi. Ne ho sempre sentito parlare ma non avevo mai approfondito il discorso. Anche perché io e l'opera... Però la Nibelungenlied dovrei averlo studiato in terza liceo, adesso che ci penso.
Quindi ogni tanto non ho ben capito i nessi logici della storia. Alcune cose che l'autore dava per scontate - ad esempio, la cosa che Brunilde rende a Odino - per me sono completamente sconosciute. E sì, già non sono il pulcino più sveglio del nido... Se poi qualcuno mi confonde le mie già confuse idee, son spacciata.
C'è anche da dire che non sono mai stata un'appassionata di mitologia nordica. Le cose principali le so, però. Quando si va un po' nel dettaglio mio perdo.
A questo punto uno si chiede: «Perché caspita l'hai letto?»
Beh, perché i disegni di Alex Alice mi piacciono molto e come autore mi piace parecchio. E anche questo, potrei andare a rileggermi la Nibelungenlied per poi tornare al fumetto per vedere se ci capisco qualche cosa di più.
Disegni bellissimi. Ci sono alcune scene - quelle con la moglie di Odino - che sono uno spettacolo per gli occhi. Ma di solito adoro le tavole piene di verdi.
Reseña: https://www.fabulantes.com/2023/06/si... "Pocas veces la expresión “una imagen vale más que mil palabras” parece revestida de tanta intención como en este caso. Toda palabra que podamos emplear parece fútil, palidece ante la potencia del trazo, del dibujo, del color de Alice. Siegfried está construido como una ópera, pero se separa tanto de El anillo del Nibelungo, que la inspira, como para constituir una obra independiente, casi un compendio de los mejores temas de la literatura fantástica en su acepción épica, y, sin duda, un poderoso pilar en el canon del género. Cada página que se visita está regida por su propio ritmo, posee una música poderosa".
Alex Alice ha destronado a Wagner en mi imaginario, y ello resulta harto difícil, pues la tetralogía de "El anillo del nibelungo" está anclada en mis recuerdos de veranos de adolescencia tumbado bajo la parra y escuchando el festival de Bayreuth.
Zase trochu jiná adaptace Nibelungů, tentokrát ovšem v dosti komorní verzi. Z Míma se stal, jak již bylo podotknuto, disneyovský sidekick, ale za mě to funguje. Parádní je tu kresba, která je tuhle lehká, tuhle vytváří epické obrazy.
Il y avait parfois quelques longueurs mais qu'est-ce que c'était beau ! Les planches sont magnifiques et l'affrontement contre Fafnir était juste incoyable.