Jmenuji se Miandra Leidenová. Ještě před pár dny jsem byla přesvědčená, že prožiju svůj krátký vílí život v ulicích Bostonu, kde budu oslňovat smrtelníky svou magickou schopností. Jako všechny víly v říši jménem Nerridia, odkud pocházím, umím totiž číst myšlenky. A to nejen dvounohým bytostem.
Patřím k velmi malé hrstce víl, které zároveň dokážou číst myšlenky zvířatům a kouzelným tvorům. Říká se nám animálové.
Svět, jak jsem si ho představovala, svět, jak jsem ho znala, se ale rozpadl v momentě, kdy jsem se odmítla poklonit tajemnému a nebezpečnému nerridijskému princi.
Mohl za to však opravdu jen můj projev neúcty, nebo jsem se stala součástí dobře promyšleného plánu?
Zvrácená tajemství vyplouvají na povrch, a až se kola osudu dotočí, ne všichni z jejich spárů vyváznou živí.
ON: Podmaním si tě a přinutím tě pokleknout... ONA: Naser si, výsosti. JÁ: 😂🔥
A takhle začalo moje čtení 'Říše zlatých očí: Probuzení' od Lucie Bajové.
Díl: 1 z trilogie Žánr: romantasy s urban prvky 🧚♀️ Nakladatelství: Fobos (2026) Tropes: enemies to lovers, nucený sňatek, fated mates, touch her and die, vzácný dar/komunikace se zvířaty, missunderstood villain, skryté pravdy, he was protecting her all along, tajemství
Miandra je víla žijící a ukrývající se ve světě lidí. Nechce domů do Nerridie, protože se odmítla poklonit tajemnému princi Ravenovi. Ten jí ale najde, odvede, a přede všemi jí udělá svou ženou. Co teď?
Knihu jsem si přečetla v rámci #spoluprace s @luciebajova_piseknihy @nasenakladatelstvi @knihydobrovsky . Děkuju moc ✨.
Na první pohled možná další vílí romantasy, ale kniha mě přesvědčila, že i známé tropes můžou fungovat trochu jinak. Hlavní hrdinka není žádná křehká víla, která čeká, až ji někdo zachrání. Je svá, paličatá, má dobré srdce a schopnost komunikovat se zvířaty. Pomáhá jim, nenechá se jen tak rozhodit a už vůbec se nehodlá podřídit princi jen proto, že ji k němu něco neodolatelně táhne (vrrr, kousavá dynamika).
Co mě ale opravdu bavilo, je samotné fungování vílí společnosti. Víly jsou rozdělené do kast, které se odrážejí i ve vzhledu. Čím vyšší kasta, tím tmavší vlasy a oči, zatímco u nižších kast převládají světlejší rysy. A do toho přichází ovládání mysli - mocnější víly dokážou těm slabším číst myšlenky, a dokonce je ovládat. Mia totiž dokáže slyšet i samotného krále, ale na rozdíl od ostatních se mu nemusí automaticky podřídit. 👀 Právě takové drobnosti mě baví. Svět nemusí mít stovky složitých pravidel, aby působil zajímavě.
Dvorské intriky, politické machinace a boj o moc dodávají příběhu další napětí. Mia navíc postupně odhaluje své schopnosti a zjišťuje, že je mnohem mocnější, než si myslela. Ravena jsem si samozřejmě zamilovala, protože přesně takoví hrdinové jsou můj typ. Ale co mě překvapilo nejvíc? Že ani on nedokázal zastínit Miu.
A ten závěr? CLIFFHANGER! 😭 Po dočtení jsem měla jedinou myšlenku: KDE JE DALŠÍ DÍL? PROČ HO JEŠTĚ NEMÁM?! 🔥 5⭐️.
Ze začátku bych chtěla zmínit to, že tahle kniha mi rozhodně nesedla. Bylo pro mě poměrně těžké se do příběhu zainteresovat, a přestože rozhodně nepatřím mezi její cílové publikum, snažila jsem se k ní přistupovat s otevřenou myslí. Bohužel jsem během čtení stále narážela na věci, které mi bránily si příběh užít.
Největším problémem pro mě byla samotná romantická linka. Celý příběh na mě působí jako klasické klišé, kde předvídatelný děj ustupuje do pozadí a většina pozornosti se soustředí na vztah hlavních postav. Jenže jejich vztah jsem nedokázala považovat za uvěřitelný. Chyběla mi mezi nimi jakákoli skutečná chemie a jejich přitažlivost mi připadala postavená výhradně na fyzické přitažlivosti. Kniha se sice snaží rychlost vývoje jejich vztahu nějak odůvodnit, ale pro mě to nefungovalo.
Velkým zklamáním pro mě byla také hlavní hrdinka Mia. Kniha se mimo jiné snaží stavět na tom, že je starší a zkušenější, ale já jsem tenhle pocit vůbec neměla. Byly zde momenty, kdy se chovala jako každá jiná klasická teenagerka v tomhle žánru. V některých scénách jsem si doslova říkala: Proč to dělá? Vždyť to vůbec nedává smysl. Tím pádem pro mě celé tohle vyznění působilo ještě hůř.
Podobný problém jsem měla i s Ravenem. Kniha nám neustále připomíná, jak je neskutečně sexy, přitažlivý a úžasný, což pro mě nebylo přesvědčivé vzhledem k tomu, jak se často chová. Jeho následný vývoj a postupné odhalování toho, že pod povrchem vlastně není tak špatný, na mě proto nepůsobily příliš přirozeně. Místo pozvolného vývoje jsem měla pocit velmi rychlého obratu o 180 stupňů.
Další věcí, která mě mrzela možná ještě víc, byl fantasy svět. Právě na něj jsem se přitom těšila nejvíce. Představa kouzelného světa víl okořeněného romantickou linkou pro mě zněla skvěle, ale výsledné provedení mě zklamalo. A právě tady podle mě kniha promarnila nejvíce potenciálu.
Protože je příběh vystavěný z pohledu hlavní hrdinky, jsou nám informace o světě dávkovány poměrně roztříštěně podle toho, co se zrovna v ději odehrává. Samotný worldbuilding tak nezískal jakékoli pevné obrysy. Podobně jsem vnímala i magický „systém“, který mi připadal spíš jako něco, co se přizpůsobuje aktuální potřebě příběhu, než jako systém s vlastními pravidly a logikou. Tím, že se těmto prvkům dostává opravdu málo prostoru, tak pro mě nic nestálo na jakýchkoli pevných základech a vše působilo nekonzistentně. V podstatě celá fantasy část tvoří jen jakousi kulisu pro romantickou linku.
Ne všechno pro mě ale bylo negativní. Velice se mi líbilo těch několik kouzelných tvorů, na které během příběhu narazíme, a především scéna s koněm na začátku knihy. Ta se mi líbila nejen sama o sobě, ale také tím, jak hezky čtenáři představila schopnost hlavní hrdinky.
Nakonec ale nemám dostatečný důvod pokračovat v dalších dílech. Neříkám, že si tuto knihu nemůže nikdo užít, jen já osobně jsem v ní nenašla to, v co jsem doufala.
Pokud máte rády spicy romance hozenou do jakési fantasy kulisy, trope enemies to lovers, nucenou blízkost, spoustu klišé a příběh, u kterého můžete naprosto vypnout a nepřemýšlet nad logikou světa nebo chováním postav, tak je možné, že si knihu užijete.
Mia je zdánlivě obyčejná dospělá žena. Má práci „zvířecí terapeutky“, která jí zajišťuje poměrně pohodlný život, a vlastně nemá důvod si stěžovat. Má dva nejlepší kamarády, kteří ji podrží a dokáží ji vždy zvednout náladu, pokud se necítí dobře a vlastně si nemůže v celku na nic moc stěžovat. Snad jen na to, že nemá na blízku rodinu. Až do dne, kdy zjistí, že její poklidné dny mezi lidmi jsou sečteny a ona se musí vrátit zpět tam, kam patří. Mezi víly. Raven je tak trochu arogantní idiot, který Miu vytáčí už od prvního setkání (a ona se ho tak trochu bojí, protože tuší co se mezi nimi děje) a zároveň je jedním z důvodů, proč její život mezi lidmi končí. A to ještě Mia netuší, co všechno na ni čeká po návratu do říše. Příběh je vyprávěný převážně z pohledu Mii, i když se nám dostane i několika kapitol z Ravenova pohledu. A právě to jsem si užívala, protože nám to dovolí nahlédnout trochu pod jeho masku a pochopit, že tenhle přestárlý vílák možná nebude takový kretén, jak se na první pohled tváří. Pokud máte rádi zvířátka, sarkasmus a tropes jako Víly, Enemies to Lovers, Fated Mates nebo Forced Proximity, tenhle příběh by vás mohl bavit. Mia není žádná naivní devatenácti letá hrdinka, která čeká, až ji někdo zachrání. Je to třicetiletá žena, která ví, co od života chce, a rozhodně si nenechá všechno jen tak líbit (hlavně ne od Ravena). Raven je většinu času grumpy a arogantní, ale když na chvíli odhodí svou masku, zjistíte, že ho vlastně dokážete mít i rádi. V knize je kladen poměrně velký důraz na romantickou linku, takže samotný fantastický svět říše dostáváme dávkovaný postupně a velmi pozvolna. Zatím se proto nedozvíme úplně všechno o tom, co všechno jsou víly schopné a jak celý jejich svět funguje. Na druhou stranu nechybí zajímavé situace, kouzelní tvorové a náznaky toho, že říše má rozhodně mnohem víc co nabídnout. Osobně se mi kniha líbila. Příběh je svižný, čtivý, postavy mě bavily a postupné odhalování jednotlivých detailů mě drželo u čtení. Neměla jsem pocit, že by se děj zbytečně vlekl, a přestože je první díl hodně zaměřený na romantickou linku, autorka nám zároveň naservírovala dostatek náznaků, aby nás nalákala na pokračování. A na to, že se jedná o autorčinu prvotinu, mi Probuzení přijde jako velmi povedený začátek. O to víc se těším na další díly, které podle všeho slibují mnohem větší ponoření do světa říše, jejího fungování a toho, co všechno se za jejími hranicemi ukrývá. Za mě tedy příjemná romantasy, která má potenciál v dalších dílech pěkně rozkvést.
👁️RECENZE - Říše zlatých očí👁️(@luciebajova_piseknihy ) …aneb česká romantasy, která mě přesvědčila, že další díl potřebuju ideálně včera.
Tak jo… OMG! Tohle byla jízda😱 A rovnou říkám - ne, nepíšu to jen proto, že jsem knihu dostala od @knihydobrovsky ke spolupráci na recenzi, za což jim moc děkuji🫶🏼 Tohle mě totiž vážně pohltilo. Máme tu Miu, animálku a vílu z říše Nerridia, která žije mezi lidmi v Bostonu a svůj původ úspěšně skrývá. Umí číst myšlenky nejen lidem, ale díky svému daru i zvířatům a kouzelným tvorům. Jenže v Nerridii se začíná dít něco divného, a zvířata to cítí taky. A pak se objeví princ Raven. A JAKO TA CHEMIE MEZI NIMI HNED OD ZAČÁTKU?! Prosím, děkuji, beru🤌🏼 Mia má přesně ten ostrý a sarkastický jazyk, který u hlavních hrdinek miluju, zatímco Raven je tajemný, nebezpečný, ale postupně ukazuje i svoji citlivější stránku. A tahle kombinace na mě prostě fungovala. Příběh nás postupně zavede zpátky do Nerridie a začne se rozjíždět směs tajemství, lží, skrytých úmyslů a otázek, komu se vlastně dá věřit. A právě to mě bavilo snad nejvíc. Pořád jsem měla pocit, že pod tím, co zrovna čtu, je schované ještě něco dalšího. A nesmím zapomenout na caballuse Mordecaie!🫶🏼 Ten mě bavil neskutečně a klidně bych mu dala mnohem víc prostoru. Ano, děkuji, mám slabost pro kouzelné tvory. Překvapení asi nula😂 Co jsem pochopila, mělo by jít o trilogii, a první díl na mě místy působil jako velká příprava na to, co nás teprve čeká. Jenže tentokrát mi to vůbec nevadilo. Svět mě pohltil, zápletky fungovaly a já prostě chci vědět, co bude dál. Samozřejmě se našlo pár momentů, kdy jsem si říkala „to asi ne…“ 🙃, ale bylo jich tak málo, že mi celkový dojem vůbec nezkazily. A navíc je to z našeho domácího rybníčku?! No tak tohle se povedlo😍
⭐️ 4,5/5 (půl hvězdičky si nechávám v záloze, protože jestli tohle byla jen příprava… tak mám trochu strach, co se mnou udělá pokračování)