What do you think?
Rate this book
Manželky prezidentů. Deset žen z hradu
Ve své rozsáhlé knize, která poprvé vyšla v roce 1993, vypráví významný publicista a spisovatel životní příběhy manželek všech československých, resp. českých prezidentů: deseti, které stály po boku svých mužů v prezidentské funkci, a dvou, které se jejich nástupu do prezidentského úřadu nedožily. Na jejich životních příbězích sleduje každodennost "velkých dějin", jež reprezentují prezidenti. Nové, významně přepracované vydání končí kapitolou věnovanou Livii Klausové.
416 pages, Hardcover
First published January 1, 2009
About the author
Pavel Kosatík
58 books38 followersJUDr. Pavel Kosatík se narodil 13. června 1962 v Boskovicích.
Absolvoval pražskou právnickou fakultu (1984), pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakci Mladé fronty Dnes, Reflexu a Hospodářských novin.
Je autorem biografických a literárněhistorických knih, zabývajících se novodobou českou historií, mimo jiné Osm žen z Hradu (1993), „Člověk má dělat to, nač má sílu“ – Život Olgy Havlové (1997), Jan Masaryk – Pravdivý příběh (1998; spoluautor Michal Kolář), Ferdinand Peroutka – Pozdější život (2000), Fenomén Kohout (2001), Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy (2001), Ferdinand Peroutka – Život v novinách (2003), Gottwaldovi muži (2004; spoluautor Karel Kaplan), Sulek maluje (2005). Nakladatelství Host v roce 2006 vydalo jeho „kolektivní biografii“ Šestatřicátníci (Václav Havel, Josef Topol, Věra Linhartová, Jiří Kuběna, Viola Fischerová, Pavel Švanda a další).
Absolvoval pražskou právnickou fakultu (1984), pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakci Mladé fronty Dnes, Reflexu a Hospodářských novin.
Je autorem biografických a literárněhistorických knih, zabývajících se novodobou českou historií, mimo jiné Osm žen z Hradu (1993), „Člověk má dělat to, nač má sílu“ – Život Olgy Havlové (1997), Jan Masaryk – Pravdivý příběh (1998; spoluautor Michal Kolář), Ferdinand Peroutka – Pozdější život (2000), Fenomén Kohout (2001), Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy (2001), Ferdinand Peroutka – Život v novinách (2003), Gottwaldovi muži (2004; spoluautor Karel Kaplan), Sulek maluje (2005). Nakladatelství Host v roce 2006 vydalo jeho „kolektivní biografii“ Šestatřicátníci (Václav Havel, Josef Topol, Věra Linhartová, Jiří Kuběna, Viola Fischerová, Pavel Švanda a další).
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 of 1 review
April 1, 2024
Kniha mě zaujala vlastně víc, než jsem čekala. Méně zajímavé pro mě byly kapitoly o ženách, které jsou ještě v živé paměti (i když třeba snaha Livie Klausové vydobýt si vedle VK vlastní prostor a profesní zájmy mi přišla vlastně sympatická) a o Charlottě Garrigue Masarykové, protože její příběh je mi známý už z dřívějška (hlavně z dalších Kosatíkových knih). Jinak šlo často o fascinující četbu.
Hana Benešová: Mezi Masarykovýma i Benešem, kteří byli všichni po svém švihlí, působí mile „normálním“ dojmem.
Maria Háchová: S manželem na sebe byli velmi napojeni. Kdyby nezemřela před jeho nástupem do úřadu, nejspíš by se prezidentem nikdy nestal.
Marta Gottwaldová: „Protože v té době bylo na vzestupu soudruhování, většina z nich ji oslovovala ,soudružko Gottwaldová‘: domnívali se, že se to tak na ženu dělnického prezidenta sluší. Jenom jedna ze služebných, paní Seidlová, která na Hradě pracovala už za Masaryka, ji omylem pozdravila ,Rukulíbám, milostivá paní‘. Jaké bylo její překvapení, když Marta druhý den odmítla všechno nové služebnictvo, vycvičené v moderních pozdravech a rezolutně prohlásila: ,Já tu chci mít paní Seidlovou.‘“
Marie Zápotocká: Její příběh je hodně spojen s eskapádami jejího muže jako sociálního demokrata (později komunisty) a odboráře. Už od první republiky jsou v hledáčku policie a člověk jim až fandí (obzvlášť později při věznění obou v koncentráku) – i když ví, že systém, který pomohli přivést na svět, byl prostě zlý.
Irena Svobodová: Hrdinka odboje, která za války prožila neskutečné útrapy.
Pozn: E-kniha je volně dostupná na webu Městské knihovny v Praze, odkud jsem ji měla i já. Citelně jsem ale postrádala obrazovou přílohu, je možné, že nějaké opulentnější vydání ji má.
Hana Benešová: Mezi Masarykovýma i Benešem, kteří byli všichni po svém švihlí, působí mile „normálním“ dojmem.
Maria Háchová: S manželem na sebe byli velmi napojeni. Kdyby nezemřela před jeho nástupem do úřadu, nejspíš by se prezidentem nikdy nestal.
Marta Gottwaldová: „Protože v té době bylo na vzestupu soudruhování, většina z nich ji oslovovala ,soudružko Gottwaldová‘: domnívali se, že se to tak na ženu dělnického prezidenta sluší. Jenom jedna ze služebných, paní Seidlová, která na Hradě pracovala už za Masaryka, ji omylem pozdravila ,Rukulíbám, milostivá paní‘. Jaké bylo její překvapení, když Marta druhý den odmítla všechno nové služebnictvo, vycvičené v moderních pozdravech a rezolutně prohlásila: ,Já tu chci mít paní Seidlovou.‘“
Marie Zápotocká: Její příběh je hodně spojen s eskapádami jejího muže jako sociálního demokrata (později komunisty) a odboráře. Už od první republiky jsou v hledáčku policie a člověk jim až fandí (obzvlášť později při věznění obou v koncentráku) – i když ví, že systém, který pomohli přivést na svět, byl prostě zlý.
Irena Svobodová: Hrdinka odboje, která za války prožila neskutečné útrapy.
Pozn: E-kniha je volně dostupná na webu Městské knihovny v Praze, odkud jsem ji měla i já. Citelně jsem ale postrádala obrazovou přílohu, je možné, že nějaké opulentnější vydání ji má.
Displaying 1 of 1 review