"A v polosnu vystupovaly tyto myšlenky: "Co bude as dnes k obědu? - Eh, stát to bude jako tak za hovno! Či snad proboha budu muset žrát zas ty její sračky? Eh, co na tom! Skočil jsem psu, čtrnáct dní chcíplému, s plotu na břicho, on se vyblil, já to ochutnal - a bylo to na mou duši lepší než sračky, které ona ukuchtí..." (...) "...neboť viditelný svět jest jen hadrem ducha, psyché je vlastní přírodou, kde kdo za něco stál, byl pouze psychologem, přírodověda je eufemismus povrchního človíčka." -Skutečná událost sběhnuvší se v Postmortalii (...) Klíma, pokud jste se někdy s něčím od něj setkali (já jsem četl na Íslandu 'Utrpení knížete Sternenhocha' dodnes si pamatuju jen to, že to byla totální šílenost, zároveň ale jedna z mála věcí, co jsem dal jako ebook), tak víte, že Klíma je absolutní magor... v tom nejlepším slova smyslu. Nepracoval a tak měl plno času na svoje (p*čoviny) filozofie, svoje vnímání reality, svůj egodeismus. 'Slavná Nemesis' (přičemž stejnojmenné romaneto, která dává sbírce název, je nejdelším a asi nejambicióznějším textem), se svými třinácti povídkami představuje povětšinou solidní trip mezi bděním, snem, šílenstvím a skutečnosti, což v Klímově pojetí jsou stejně nakonec "jen hry, protože není třeba žádná morálka, etika, nikomu se zodpovídat - prostě, robím, čo chcem" (v tomhle pojetí jsem si vzpomněl, že mi to připomíná "rouhačské" postavy, jakými je třeba Crowley), ale povídky se stylem blížily někdy spíše H.P. Lovecraftovi, někdy Poeovi, napadl mě i Jiří Karásek, jen byly zasazené více do českých reálií počátku minulého století a více o tom, co si člověk vnitřně buduje, ze své hlavy, spíš, než o "zlu tam venku" (jak John Carpenter říká, horor jsou vždy pouze dva příběhy: zlo "uvnitř" nás vs zlo "tam" venku) některé jsou originálnější, některé spíš duchařina, některé jakoby zlé sny, některé vás i rozesměji, ale na každý pád slušná motačka. Slušnou perlou je pak i třeba Klímův vlastní životopis. Na konci dne, je to dnes víc zábava (koneckonců Klíma sám tyto příběhy psal sám pro sebe) a tak číst si tyhle absurdní štěky, s groteskní nadsázkou (podobně vnímám i Tarantinovy filmy), nad tím, jak to měl na háku, i když Klíma končil, jako mnoho mužů, co měli "big talk" v sevření nemoci a toho, že se tenhle sebezvaný Bůh, nestaral o svoji tělesnou schránku a tak odešel "jinam". Možná, že 49 let je dost na život, když ho žijete, jak chcete sami. Ale Klíma určitě stojí za pozornost, protože na něco takového jen tak nenarazíte a protože, mě osobně, šílenci jako on, vždycky inspirují, protože nerespektují pravidla. Já jsem byl ve škole stejný. Člověk před svou krví neuteče. (...) Klíma měl všechny na háku. Z životopisu: "...až jsem byl vyhozen v 1. semestru septimy ze všech cislajtanských učelišť - proto, že jsem nazval ve školní úloze, v neznalosti historie, Habsburky - myslím - prasečí dynastií.." (...) "...neukradl jsem jim, trouba, docela nic, až na to, že jsem jim vychlastal flašku éteru..." (...) "...Lítost, "Výčitky svědomí", pocit viny, závist, žárlivost - věci mně odjakživa naprosto neznámé; patří jen dobytku..." (...) "...vše hlavní jsem udělal a myriády let přikulhají teprve pomalu za tím, co jsem myslil (ne napsal - což je vedlejší). Vytvořil jsem vše, co jsem chtěl (v sobě - což je hlavní), a přece ne." (...) Z doslovu: "Jde o divné lidi s nevymáchanou hubou." (...) "Číst Klímu není na dobrou noc ani intelektuální rozcvička po ránu, je to na celý život. Je to horror, ze kterého nemáme v gatích, ale v hlavě..."