Když se Štěpán vydá na Valpuržinu noc hledat čarověník, který si chce naroubovat, netuší, že v tomto okamžiku se změní celý jeho život. V lese narazí na tři tajemné postavy, jež promění tuto malou noční výpravu v děsivou noční můru. Ovšem Štěpán má štěstí v neštěstí, protože ve stejný den narazí na Jindřišku, která jediná mu může pomoci. A tak se začne rozvíjet příběh plný tajemství (a samozřejmě i lásky), odehrávající se v doslova kouzelné krajině Českosaského Švýcarska.
Nemohu se rozhodnout. Ještě od včera jsem z toho zmatená, chvílemi rozčilená, pak zase přemýšlím jak to autorka myslela. Proč postavy jednaly, tak jak jednaly. Poté si vzpomenu na skvělé pasáže, hlavně ze světa Tam a říkám si, že otevřený konec se k tomu nehodí.
KONEČNĚ jsem dočetla tuto knihu! Chápu ty, kterým se tato kniha líbí, ale mě se tato kniha nelíbí a bylo to docela utrpení toto číst a to mám české autory ráda.
Čarověník mi přišel jako typicky začátečnická knížka. Dialogy a myšlenky popsané s přehnanou snahou o normálnost a každodennost, až to normální a každodenní nebylo ani náhodou. Příběh možná lehce uspěchaný bez větších logických návazností. Chybělo mi tam hlubší pochopení světa i postav. Žádný charakter mi nebyl extra sympatická a s žádným hrdinou jsem se nedokázala ztotožnit. Všechno mi přišlo příliš uměla naaranžované. Na druhou stranu jsem knížku přečetla během pár hodin. Děj svižně utíkal, autorský styl se dobře četl.
České fantasy primárne asi pre mládež. Mám trochu zmiešané pocity. Na jednej strane zaujímavý fantasy svet, páčili sa mi vytvorené rasy aj prepojenie na prírodu. Na druhú stranu akosi nedotiahnuté postavy, ktorých správanie mi občas nesedelo (čo sa Katky týka, zmenila sa asi trikrát) a spád sa mi zdal nevyvážený - napríklad koniec prišiel pre mňa prirýchlo. V podstate sľubný námet, ale chcelo by to viac prepracovať.
Nejsem cílová skupina. Podle stylu bych řekla, že je autorce tak 14, ale jelikož učí v mateřské školce, tak je jí asi trochu víc. Přišlo mi, že se hodně inspirovala a není vůbec originální. A pořád jsem v hlavě slyšela Víťu Jakoubka: „...a pak jde někam, nevím kam...“. Jako knihovník bych byla ráda, kdyby se autorka rozhodla, pro jakou věkovou skupinu vlastně píše. Příběh a styl psaní jsou tak pro jedenáctileté děti, ale jelikož hrdina si zapaluje jednu od druhé a občas padne nějaké to sprosté slovo… Jestli by nebylo lepší, kdyby psala klasické romány pro dívky. Ne každý, kdo viděl Hobita nebo Letopisy Narnie, dokáže napsat zajímavou fantasy. Nepochopila jsem, proč některým lidem v tajemné říši za mlhou, která by se dala krájet, hrdinové rozumí a některým ne. Chvílemi to vypadá, že rozumí, ale když mluví, tak ostatní jim nerozumí? Což jim v ničem velice nebrání. Prostě něco řekne, oni tomu rozumí, oni mu odpoví a mají za to, že on jim nerozumí. Ale co už. A konverzace zdárně pokračuje.
s. 225 Od boku tetování pokračovalo přes žebra a stáčelo se na záda. Snažila se hmatem rozpoznat, kde končí, ale nebyla si jistá. Hmatem?
s. 229 „Vrkoši,“ zaklel Kaden. Zaklení si představuju jinak. Ta věta taky mohla znít: „Veverky,“ zaklel Kaden.
Byly tam i perly typu: s. 186 Než stačil otevřít pusu k odpovědi, z pravé strany na něj zaútočilo vrčící zvíře a zakouslo se mu do stehna. Zařval a vší silou praštil opici kovovým jílcem do lebky. Ozvalo se křupnutí a zvíře zdechlo.
Zajímavý námět, pěkná grafická úprava textu, dobrá obrazotvornost a popisné pasáže, dobře vystavěný příběh, který mi přišel místy nedotažený a obešla bych se bez motivu lásky. Jinak to bylo čtivé a poutavé. S ohledem na to, jak to skončilo, očekávám pokračování.
Zpočátku jsem byla taková..Nevěděla jsem, zda se mi to líbilo. Ale po uložení myšlenek na mě kniha působila mile, líbilo se mi vykreslené prostředí i autorkou vytvořený fantasy svět:). Moc pěkná knížka.