Naprosto úžasné povídky ze současné či nedávné Prahy. Prahy možná pomalu mizející, ale tím víc okouzlující. Přečetla jsem ji už před několika měsíci, ale stále si pamatuju dva soupeřící hudebníky z Karlova mostu i prodavačku okarín, umělce-právníka, který neumí využít svůj potenciál, nebo starého pána a neocenitelný soubor fotek staré Prahy, které to vypadá, že nikdo neumí ocenit. Jejich příběhy mi připadaly skvěle zachycené a předaly přesně tu atmosféru Malé Strany, jakou ji znám ze studií. Poslední povídka (jak název knihy naznačuje) trochu vybočuje, je mnohem osobnější, ale stejně lidská jako ty předchozí. Upřímně by mě nenapadlo, že už na děti před šedesáti lety byl takový tlak, myslela jsem si, že je to spojené hlavně s naší dobou kapitalistickým důrazem na výkon. Obecně doporučuji všemi deseti. Myslím, že je to navíc úplně dokonalý dárek nejen pro členy rodiny, ale třeba i pro paní učitelky. Tak jsme my podarovali všechny na konci loňského roku.