Robert Jenkins je uznávaný soudní psychiatr. Před sebou má případ, díky kterému už jeho jméno nikdy nezapadne. A přitom stačí jen mluvit a naslouchat. Alexandra je obyčejnou ženou, která nikdy nestála v centru dění. Až doposud. Ocitla se ve světle reflektorů s krví na rukou. Alexandra je vražedkyně. Na svém kontě má 168 zabití. Robert se těší na jednoduchý případ. Všechno je jasné. Alespoň do chvíle, než se s Alexandrou poprvé setká.
Narodil jsem se roku 1986 v Českém Krumlově. Přes všeobecné gymnázium jsem se dostal na ekonomickou fakultu. Tu jsem dokončil s titulem v oboru, v němž jsem se nikdy neangažoval. Jelikož mě vždy bavilo psaní, věnoval jsem se jemu, i když hlavně jako koníčku. Nejprve jsem psal do šuplíku, abych následně příběhy začal publikovat. Všechny mé knihy najdete v nakladatelství Golden Dog - www.goldendog.cz.
Tak jsem se konečně dostala k té zásadní "goldendogovce", první knize (aspoň dle slova autora), která vyšla v tomhle v malém a milém žánrovém nakladatelství, které mám fakt ráda :) Kolem téhle knihy se vznášela taková aura tajemna a očekávání, od okolí jsem slyšela hlavně: ,jo, to bylo fakt dobrý, nečekané rozuzlení, tak jsem byla zvědavá. A vážně to bylo dobré. Sedl mi styl psaní, který jde přímo k věci, žádné zdlouhavé opisy, ale věcný a účelný popis. Ani mi nevadilo, jak se střídala er forma s ich formou, která byla v intermezzech, které prokládaly současný děj. Kapka brutality sem a tam, nějaké to překvapení na závěr, lehké klouzání po povrchu psychologie o tom, zda vraha vytváří okolnosti a traumatické události, zejména z dětství... Jakým směrem se bude odhalení zápletky vyplynulo z náznaku zhruba v polovině knihy a za mě fajn, jsem s tímhle řešením spokojená. Jsem člověk, co si komentáře s hodnocením ke knize nečte dřív, než knihu sám přečte a u téhle doporučuji to samé. Ačkoli je fajn zmínit, jakou asociaci kniha ve čtenáři vyvolala, zrovna tady to dělá téhle knize medvědí službu, protože už samotný název připomínaného filmu/knihy funguje jako dost velký spoiler. A na závěr tedy jediná věc, ze které mi cukalo oko, jsou opakované zmínky toho, že hlavní postava je masová vražedkyně (i ve zmíněné spojitosti masový vs sériový vrah). Tohle nesplňuje podmínky masových vražd nehledě na vysoký počet obětí, naopak dle definice by se jednalo o sériového vraha. Ale to je jen detail, já jsem občas prý rejpal :)
Na knížku jsem narazila několikrát a všude ji lidi chválili. Neviděla jsem ani jednu negativní recenzi, takže když se naskytla příležitost, tak jsem si ji koupila a rovnou i s podpisem. První musím okomentovat vizuální stránku třetího vydání, která je prostě skvělá a člověka na první pohled zaujme. Teď už ale k jejímu obsahu. 🙂 Už od začátku mě příběh strhnul a nechtěl mě pustit až do konce. Knížka je napsaná tak poutavě a napínavě, že ji jen stěží můžete odložit. Stále více jsem se nořila do mysli sériového vraha, jímž byla žena, která měla prostě vždy úsměv na tváři. Tak děsivé pomyslet, jak jen musela vypadat! Tady je těžké napsat recenzi, která by neprozradila nic z děje, proto u tohohle raději skončím. Ještě poslední, co můžu říct, tak že mě konec úplně dostal a vůbec mi nešel z hlavy. Pořád tam je, celá knížka i celá Alexandra. 😥
Určite budete so mnou súhlasiť, že úsmev je dôležitý. Že neverbálna komunikácia je možno ešte podstatnejšia než verbálna. V jednej slovenskej pesničke sa spieva, že usmievať sa vie každé dieťa. Usmievame sa, keď nám je dobre, a svojím úsmevom dokážeme spríjemniť chvíle ostatným okolo nás. Stačí jeden úprimný úsmev a zrazu máme hrejivý pocit, krajší deň, lepšiu náladu. Názov vám nepovie, o čom knižka je. Je to však výstižná charakteristika hlavnej ženskej postavy. Hoci v jej prípade by ste mohli povedať, že úsmev bola len póza či úchylka. Avšak o tejto postave by sa dalo povedať všeličo a nakoniec by sa ukázalo, že je to totálny nezmysel. Presvedčte sa sami...
Když se mě poprvé,dostaly knihy od nakladatelství Golden dog do ruky, netušil jsem jak moc si je oblíbím. Obzvláště od jejich určitých autorů jako například Martin Štefko. Kniha Nikdy se nepřestala usmívat se řadí mezi moji první top ten , příběh co tě pořád nutí být ve střehu a přemýšlet kde se skrývá pravda. Napětí,zvrat a překvapení od začátku až do konce .
Teda jo, síla. Místy jsem zapomínala dýchat. Po Mrtví kráčí po zemi je to od autora něco naprosto odlišného. A musím říct, že tahle poloha mi sedí mnohem víc. Opravdu thriller. Doporučuji.
3,5-4⭐️ Nemuzu se rozhodnout kolik hvezdicek tomu mam dat. Pravdepodobne neco mezi, protoze to bylo naprosto insane. Tuhle knizku bych si za normalnich okolnosti urcite nekoupila, ale tim ze se mi dostala pod ruku, tak me mega nalakal vzhled a zacala jsem se tesit. Byla neskutecne skvele napsana a libilo se mi, ze autor nic neprotahoval a spis to tam bylo o dialogu a nejakych kratkych myslenkach a akcich. Taky to byl presne ten typ knizky, ktery vas proste donuti sedet a pokracovat, takze to se mi hodne libilo. Strhla jsem tomu hvezdicku jen kvuli zacatku. Asi prvnich 70 stran me moc nebavilo a nedostalo do knihy, ale spis jen proto, ze jsem nevedela do ceho jdu. Autor me urcite nalakal na jeho dalsi knizky a vim ze az budu chtit neco rychleho bez zbytecneho protahovani, sahnu po té.
Alexandra a její příběh mě chytl za srdce už po prvních kapitolách a čím víc jsem se dozvídala, tím víc jsem to hltala. Alexandra je vražedkyně, která zabila neuvěřitelných 168 lidí. Už tohle stačí k tomu, aby na vás Alexandra na první pohled neudělala moc dobrý dojem, stejně jako na psychiatra Roberta Jenkinse.
Četlo se to samo. Příběh odsýpá, nezaznamenala jsem žádná hluchá místa a všechno mi logicky pasovalo. Alexandra a Robert mezi sebou mají úžasnou chemii a jejich rozhovory mě bavily. Nebylo to prvoplánové tlachání psychiatra a vražedkyně, ale autentický rozhovor, který mi doslova ožíval v uších, jako bych seděla vedle nich v křesle a tiše poslouchala Alexino vyprávění. Našli se i čísti, které nutily k zamyšlení.
Skvělá kniha, která v sobě mimochodem ukrývá odkazy na skvělou hudbu! Kapitola, kde moderátor v rádiu mluví o rockové a metalové hudbě a pouští pecku za peckou, zatímco se "děje spousta věcí", ta mi utkvěla v paměti - ne jen kvůli té skvělé hudbě ;) Velké doporučení!
Robert Jenkins, uznávaný súdny psychiater, sa ocitá pred prípadom, ktorý znie na prvý pohľad jasne, no len dovtedy, kým sa osobne nestretne s Alexandrou, masovou vrahyňou, ktorá má na svedomí 168 životov. Prípad, ktorý mal byť riešiteľný, sa rýchlo zmení na psychologickú hru plnú napätia, otázok a šokujúcich odhalení.
„Vy byste měl vědět nejlépe, že co se stane uvnitř hlavy, je natolik velké poškození, že člověk není schopen chápat nesprávnost svého konání.”
Tento typ knihy som čítala prvýkrát, a rovnako prvýkrát išlo o dielo od českého autora. Bola som milo prekvapená a musím povedať, že moje očakávania boli viac než naplnené. Kniha sa číta veľmi dobre, je pomerne krátka, no intenzívna. Autor vo vás vyvolá množstvo otázok a núti vás premýšľať.
Psychológia postáv je mimoriadne kvalitne vykreslená. Celý príbeh je pretkaný filozofickými úvahami a morálnymi dilemami. Kapitoly sa striedajú, jedna zachytáva sedenia Roberta s Alexandrou, kde mu postupne odhaľuje svoj životný príbeh od detstva až po prítomnosť, a nasledujúca zas detailne opisuje konkrétne vraždy: kde, kedy a prečo k nim došlo. Tieto pasáže sú často mimoriadne brutálne a štýlom mi miestami pripomínali Chrisa Cartera. Takže milovníci temných detailov si určite prídu na svoje.
„Zmapovaní lidského chování je důležité pro pochopení toho, proč k chování dochází.”
Aj keď kniha mala pár drobných nedostatkov, celkovo som z nej nadšená a rozhodne ju odporúčam každému, kto má rád psychologické trilery s temnou atmosférou a silnými postavami.
Pokud je nějaká kniha, která u mě tento rok vyvolala nadšení, tak je to Nikdy se nepřestala usmívat. Není to moje první kniha od Martina Štefka, předtím jsem od něho četla Mrtvé ženy, ze kterých jsem byla taky nadšená, tak by mě to nemělo překvapit, ale já jsem vždy tak ráda, když čtu nějakou fakt skvělou knihu. Nejraději bych ji nacpala všem. Tak skvělý psychologický thriller, ještě k tomu napsaný u nás, to se jen tak nevidí. Přičemž příběh je úplně jednoduchý, máme tu odsouzenou masovou vražedkyni na trest smrti, kterou před vykonaním samotného trestu čeká několik sezení u psychiatra. Pro něho je to rutinný případ, vždyť se přece přiznala, není tu co řešit. Aspoň si to myslí, pokud se s Alexandrou poprvé nepotká a najednou je vše jinak. Už dávno jsem nečetla tak skvěle napsanou první kapitolu knihy. Vlastně díky ní víte, jak to vše dopadne, ale to jak vás navnadí, jak vás zaujme, tady smekám. Celý příběh je napsaný neskutečně poutavě se skvěle propracovanou psychologii postav a po celou dobu si říkáte, vždyť to vše dává smysl, zní to pravdivě, ale zároveň cítíte v podvědomí, že tam něco nesedí. Martin Štefko se se svým čtenářem mistrně hraje a připravil si pro nás lahůdku, která je pro všechny milovníky psychologických thrilerů absolutní nutností. Velké doporučení!
Nikdy se nepřestala usmívat je příběh opředený hlubokým a nečekaným tajemstvím. Příběh, který se vám vryje pod kůži hned první kapitolou a do samotného konce vás nepustí. Proč? Odpověď je jednoduchá. Musíte prostě zjistit, proč se POŘÁD usmívá...
Za knihou stojí neuvěřitelně originální nápad, kdy jen žasnete nad tím, co se před vámi postupně odkrývá, kam příběh směřuje. Měla jsem nějaké ty teorie, o to víc mě ale těší, že jsem vůbec netušila, jak to nakonec celé bylo.
Moc mě tady bavily postavy. Hlavní hrdina, Robert Jenkins, který provází celým příběhem, je postavou, kterou si oblíbíte, ke které se rádi vracíte (a já vím, že budu v autorově sérii), a která není jen prázdnou figurkou a nástrojem. Vše se ale samozřejmě točí okolo Alexandry, a ta je... Zajímavá! (a víc ani slovo) Zkrátka můžu říct, že mi ještě nějakou chvíli bude strašit v hlavě...
Kniha se skvěle čte, což je vzhledem k tématu možná špatné slovo, ale nemohla jsem se odtrhnout a byla to v podstatě jednohubka. Kapitoly jsou originálně rozvržené, moc mě bavilo použití intermezza jako náhledu do minulosti i střídání pohledů.
Jsem nadšená! Celý příběh je do detailu promyšlený, nečekaný a specifický v tom, jak pracuje se čtenářovou hlavou. Autor skvěle pracuje nejen s psychologií postav, ale taky s tím, jak můžeme vnímat, co je dobré, co je odpustitelné, co je za nějakou hranicí.
Není zde nouze o dost drsné popisy, některé dokáží přímo šokovat a možná nejsou pro každého, příběhu ale dodávají na specifické temné atmosféře, bez které by to celé nefungovalo tak skvěle.
Musím ocenit skvělé popisy vražd, ve kterých jsem se vážně vyžívala. Jsem divná, ano. 😁 Celkově autorův styl psaní je svižný, bez omáček a zbytečností a stránky létají nadzvukovou rychlostí i díky sazbě a celkové velikosti knihy, která se vejde přesně do ruky. ••• Nejdříve jsem z Alexandry byla lehce zmatená. Nedokázala jsem si její postavu s takovým charakterem a věčným úsměvem představit. Nějak mě na ni stále něco nesedělo. Pak jsem přišla na to, že to jen dělala ta představa vražedkyně, která má má kontě 168 mrtvých a plus ten ÚSMĚV! Brrr... A to je vlastně pozivum. Alexandra ve mě vyvolala neskutečně moc pocitů a vlastně doteď nevím jestli věřit, nevěřit, vina, nevinná... a mohla bych pokračovat v otázkách. A to mě hrozně baví. A proto jsem knihu rozhodně nečetla naposledy!
4,5/5 Knihu jsme četli v rámci klubu Girls in crime a teda moc jsem se na ni těšila! Hlavně ji napsal český autor. Nejprve musím říct, že se 3. vydání moc povedlo, hlavně graficky. I samotný příběh byl propracovaný, šokující až šílený. Autor se s tím vůbec nepáral a to je dobře! 😍 Jediné, co mi na knize vadilo, byl nadpřirozený prvek, který mi tam nejprve moc nepasoval a byla jsem lehce zklamaná. Nakonec jsem ale byla spokojená, protože to mělo hezkou myšlenku. Líbilo se mi to a moc doporučuji! Od autora si pořídím určitě i další knihy!💕
Zrovna jsem nihu dočetla a nemám slov. Rozhodně to bude jedna z TOP knih, které jsem letos přečetla a bojím se, že už nic lepšího letos nepřečtu. Neskutečný! Děkuji za skvělý příběh, který ve mě zůstane (troufám si říct) už navždy.
Přečteno : Nikdy se nepřestala usmívat, napsal : Martin Štefko 💀🌹 Alexandra je vražedkyně. Masová.Na svém kontě má 168 zabití. Kniha začíná popravou, nepovedenou.. Robert Jenkins je psychiatr, který vede s Alexandrou rozhovory o provedených vraždách, místech činu, hledá motivy a sbližuje se s nelidskou zrůdou v těle ženy, které na tváři pořád hraje úsměv. Příběh, dá se říct je dost komorní, Robert a Alexandra spolu mluví, sbližují se, on začíná cítit sympatie a ona vypráví a odhaluje se. Příběh tvoří i intermezza , za které by se nemohl stydět ani Chris Carter, co si budeme. Ti sečtělý z vás, jistě ocení propojení této knihy a knih předešlých a to jsou mrtvé ženy a farma zrůd, kde se Robert taky objevuje ( mrkám na tebe Stevie) . Autor má skvělý, čtivý sloh, který vás vtáhne a nepustí. Mezi řádky můžete najít odkazy na oblíbeného autora, hudbu a události. Propojení knih není jen na ramenou Roberta, ale i jistého Fotografa ( modří vědí) .. Dílo je to krátké, obohaceno o ilustrace, ale velmi kvalitně napsané, má tempo a drive. Příběh Alexandry vás bude zajímat, i když její konec znáte od první stránky. Člověk je tvor zvídavý, takže budete potřebovat vědět proč? Ano to budete. Vyvrcholení knihy, jsem čekal podobné jak bylo napsané , ale to je tím, že jsem v tomto žánru jako doma, běžně usínám s kostlivci ve skříni a příšerou pod postelí a i tak , mně určité věci překvapily. Nemůžu říct že ne. Autor Martin Štefko je nejen boss nakladatelství, které nám přináší skvělé čtení, bez něj by jsme přišli o tolik příběhů, je i kvalitní autor. Zde je důkaz mých slov. Mrtvé ženy, Farma zrůd a i jeho zombie jízdu Mrtvý kráčí po zemi hodnotím vysoko a směle doporučuji i Nikdy se nepřestala usmívat. Příběh je to nejdůležitější ruku v ruce s emocemi, zde to máte oboje , nerdi. Autor navařil a moc mi chutnalo. Říkám díky sai 🌹 .... Kde jsou další knihy Martine? Zájem je, hodnocení vysoké.. Chceme další příběhy, milý pane.
Na autora a jeho tvorbu jsem narazila čirou náhodou na lokálním marketu. Kniha na mě udělala dojem nejen svým námětem, ale i krásnou vazbou, a tak jsem se do ní s chutí pustila. A rozhodně nezklamala. Byla poutavá, surová a místy vyvolávala tak silný pocit nepohodlí, že jsem ji musela odložit a dělat něco jiného. Stále v ní však byly i zajímavé otázky morality, odpuštění, druhé šance a soucitu. Skutečně jsem překvapená, jak se to všechno do takto krátké knížky vešlo. Doporučuji přečíst.