One of the most prolific avant-garde Czech writers in the first half of the twentieth century and a co-founder of the Surrealist movement in Czechoslovakia.
Krajně nevhodné jako literatura na hajzl, kde jsem měl v plánu si pěkně zpříjemnit ranní sraní krásnou poezií. Nezvalovo básně jsou tak dlouhý, že bych se u sraní stihl i nasnídat a tu snídani zase vysrat. Na druhou stranu mne to inspirovalo k tomu, abych si sám po ránu zaveršoval a mohl se tak připojit ke svému nejlepšímu příteli palijovi do řad básnických:
Slunce zamčené v ranním šeru Vyčkává dokud se nevyseru
A ptáci nedostanou pokyn vzleť Dokud nevytlačim svou ranní hněď
Dráha světla se po noci zase srovná Když vyseru všechny svoje hovna
A neni zač, světe, protože seru rád Čímž každé ráno startuji tvůj aparát
Úplně nevím, jak to mám hodnotit, protože jsem se nad všemi básněmi úplně nezastavoval a ani mně to zas TAK nezajímalo. Edison za mě jedna z nejlepších básní, co jsem kdy četl, ten má určitě 5 hvězd. Signál času, jenž lehce navazuje na Edisona, taky ujde, ale když jsem v Podivuhodném kouzelníkovi přečetl:
„Něco mě přesahuje a něco mi chybí a komunistický manifest ten se mně strašně líbí"
Tak jsem tu knihu zavřel, řekl jsem „hell nah” a tak to nějak skončilo :D Stejně je v tom kánonu jen ten Edison, že :) I geniální básník může být svině indeed.
Procítěno a všecko, tohle je přelom, kdy už avantgarda není fotbal a lidová zábava, ale prolínání smutku, beznaděje a skepse s radostí, nadějí a tvořivostí. Od Akrobata dál považuji tuhle sbírku za naprosto geniální, perfektní neotřelé slovní spojení, hravost, volnost asociací, duchaplný Edison a pro mě byla největším překvapením Silvestrovská noc. Myslím, že Nezval je první, kdo v básni zmínil ichytosaura. A celkově se ve sbírce vyskytuje požehAně cizích výrazů, milé zpestření. Forma sice převažuje smysl, ale žádná katastrofa. Vrchol české avantgardy.
V harému kopretin a mezi hluchavkami tam kde skleník podobá se noční kavárně vášnivé karafiáty se opíjejí z pohárů konvalinek jen jediný chlapec vzhůru se divá a neslyší Odešel nebi blíž a koupá své nemocné tělo na hoře v ledovcích Sasanka (s. 22)
Sbírky básní mají tu nevýhodu, že se lehce stane, že vás okouzlí jen pár básní z celého díla, zatímco zbytek vás nechá chladnými. V takovém případě bohužel nezbývá, než snížit hodnocení, protože dávat Básním noci plný počet bodů by opravdu neodpovídalo realitě.
Kdybych četla Edisona samotného, pak už bych Nezvalovi těch pět hvězdiček přála.
Nepamatuju si, že bych u nějakých básniček od slavných básníků takhle vzdychala a chtělo se mi láskou k nim umřít...... ty básně jsou století staré, ale pořád jsou aktuální, tak upřímně napsané a hlavně ten výběr slov????? ach jo, tohle bylo tak hrozně moc hezký čtení.....
Má česká poezie vůbec lepší sbírku? Většinu sbírky už jsem znal před začátkem čtení (neboť básně se nachází v mnoha jiných sbírkách) ale přesto jsem s velkým požitkem pročetl toto skvostné dílko.
Podivuhodný kouzelník mě vždycky plní rozporuplnými pocity, dáma z jezera je zde střídána Velkou revolucí, pasáž jež se dnešnímu člověku čte dost zvláštně... v jednotlivých pasážích mám navíc u Kouzelníka pořád pocit, že by to mohlo být lepší, víc básnické... ale v celkovém pohledu, struktura básně, střídání motivů, a stylů..
Naopak Akrobat to je moje srdcovka... ačkoliv jsem zkraje dlouho bojoval s chápáním této básně, vždy jsem k ní měl silný vztah... beznohý námořníček jehož ruce otáčejí zeměkoulí...
Edisona a poté na něj (asi) navazující Signály času tvoří milou, zvučnou dvojici, komplexní a přesto celkem jednoduše pochopitelnou, hravou a přesto ne příliš výstřední kde se postupně střídá optimismus z velkých objevů nové doby s pesimismem, který ji střídá a doprovází.
Silvestrovská noc je pak zajímavým, temným (skoro) zakončením sbírky, které už nijak nevyčnívá ale pořád je dobrou básní.
Stepping into dangerous territory by critiquing this. To be frank, I just find Nezval's poetry bloated. That's all. Edison is obviously the highlight in this collection, but I could say I enjoyed almost every one of the poems to a certain extent. But as I said, I find Nezval's poetry to be too simple most of the time. He has some absolutely gorgeous verses, but they're surrounded by so much mediocrity that I just get bored during each of his poems. It feels like he's gorging on his own words, while I have to actively pinpoint those that I find genuinely moving. Take all of this with a grain of salt, though. I'm not a poet, my knowledge of poetry is also limited. But I've read something, and Básně noci does not belong to the highlights of that. I only carried away glimpses.
Na Nezvala padá pomíjivost, srdce bije a pak už dost. Klapot kopyt nabouraly automobily, žárovky zhasly petrolej a ze školáků vyrostli vojíni.
Odpusťte mi dobrá příští pokolení žil jsem v době kdy se rytmus stále mění malárie válek plodí horečky melancholie nám mává šátečky revolta tě sžírá jako kyselina města babely jež rozleptala špína
Smrt si vždycky neseme s sebou. Vrhá stín, naši soukromou noc. Jasně definované kontury se pomalu rozostřují, až splynou s tmou docela.
Pocit oříšek ty rozbíjíš mu hlavu snové kosatce z nichž lisujeme šťávu která zachvátí tě jako alkohol miliony cest a jednu z nich si zvol všechny vedou lidským labyrintem k smrti měním se jak mění měsíc svoje čtvrti
Můžeme najít útěchu v tvorbě, v jisté formě sebezachování? Edison zanechal žárovky a kameru, básník básně a spisovatel novelu. I 4000 let starý Gilgameš zaháněl strach ze smrti pohledem na silné hradby Uruku, jež vybudoval. Nezval však upozorňuje na nevyzpytatelnost úspěchu: je to úmysl a trochu náhoda / stát se presidentem svého národa / stát se básníkem jenž předhonil vás všecky / stát se skřivánkem jenž ukrad jádro z pecky
Jistou útěchu nachází v každodennosti: v černé kávě a kvetoucím hlohu. Ale zdá se mi, že tahle poklidná všednost a radost z drobných okamžiků nepřehluší smutek, jenž vyznívá ze sbírky. Tu nenaplněnou touhu, melancholii a lítost nad neuspokojivostí života. Verše nekončí rozhřešením, ale nedohojenou ránou, nedopsaným dopisem a nevyřčenou větou, když nás nad ránem překvapí smrt.
Nezvalovu ranou tvorbu mám ráda. Poetistická sbírka Básně noci, v níž jsou takové Skvosty jako Podivuhodný kouzelník, Akrobat a Edison. Především pátý zpěv Podivuhodného kouzelníka mě zaujal. A celý Edison, nemohu uvěřit, že jsem si ho nepřečetla už dávno. Je to zvukomalebné, takové uvolněné a přitom celkem melodické, plné osnov myšlenek, na které často není odpověď. Německý překlad Podivuhodného kouzelníka (Der wundersame Zauberer) se mi sice taky líbil, ale originál je originál.
》ještě jedenkrát si vyjít na chodník ještě jednou moci potěšit se jarem ještě rozloučit se s životem jak s darem ještě jednou spát a ještě jednou bdít ještě moci chutnat bez výčitek klid ještě zapomenout na všecko co drtí na smutek a úzkost z života i smrti《
Podivuhodný kouzelník a Akrobat jsou na můj vkus až příliš avantgardní, komplikované a nepřehledné skladby v nichž se těžce hledají poselství. Někdy působí (Akrobat) jako neživé míchání metafor a obratů, jako až přílišná snaha o avantgardu, která trochu ztrácí myšlenku. A v Kouzelníkovi se nevyhneme ani světové revoluci, továrnám, práci a dělníkům - ale opět se na to musí člověk dívat optikou doby. Od Edisona dále má sbírka ovšem úplně jinou dynamiku. Signál času byl snad nejlepší ze všech. Působí skoro jako volné pokračování Edisona - krásné, plynoucí a čtivé verše, které člověka nutí číst si je nahlas.
Virtually I love the way Nezval works with nature in his poems, but to be honest halfway through this collection I lost my interest and couldn´t force myself to read more. DNF for now.