První, co mě na knize praštilo do očí, je její název, který si nevyhnutelně spojíte s Greenawayovým filmem Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec. Druhá věc jsou různá nářečí, hantýrka a argot, které postavy používají podle místa svého původu i své profese - ten román je vážně výborně přeložený a ta jazyková stránka mě moc bavila.
Liou Jüe-ťin je takový obyčejný jouda, který do Pekingu přibyl před šesti lety, živí se jako kuchař na stavbě a svůj nejcennější majetek nosí na těle v ledvince. Jeho prostřednictvím se seznamujeme s osudy řady dalších lidí, kteří se všelijak protloukají životem, tu dluží, tu někdo dluží jim, tu něco ošulí a trochu si našetří, tu padnou do nečekaných výdajů, ale pořád to ještě jde, mají svůj život, své malé sny, své naděje. A pak kuchaře okradou, čímž začíná neuvěřitelný kolotoč, který nás zavede mezi kriminální živly i mezi zkorumpované podnikatele, zběsilá jízda plná omylů, lží, vydírání a únosů a ve které postupně končí všechna sranda. Je to taková realistická fraška s důrazem na jedince, kterých je tam požehnaně, odehrávat by se svým způsobem mohla prakticky kdekoli, ale my máme to štěstí, že má autor k dispozici barvitá specifika všelijakých enkláv, které si v Pekingu vytvářejí přišedší ze všech možných koutů Číny, což je nesmírně zajímavé. Mě osobně na spletité frašky, ve kterých se postupně vyjevují skryté motivy pod vrstvou dalších motivů a všichni se za nečím honí, příliš neužije, ale ke konci mě už skutečně mrazilo. Když jde o krk, všechny skrupule jdou stranou a mně těch zapletených človíčků bylo strašně líto. Konec je pak jak rána kladivem mezi oči. I tak mi to stálo za to, zvláštní kniha, na kterou si asi často vzpomenu, protože Liou Čen-jün prostě umí a i když se neshodnu s tím, co se děje, stejně mě do své sítě lapil a své protagonisty vykreslil tak živě, že je z hlavy jen tak nevypudím.