Translated from the Yiddish Mottke Ganef, this is a realistic novel about a Jewish village in Poland and the underworld of Warsaw in the early 20th century.
Polish-American writer Sholem Asch (also written Shalom Ash, Yiddish: שלום אַש, Polish: Szalom Asz) sought to reconcile Judaism and Christianity in his controversial novels, such as The Nazarene (1939).
Sholem Asch composed dramas and essays in the language.
Frajda Malka bore Asch and nine other children to Moszek Asz, a cattle-dealer and innkeeper. Asch received tradition and as a young man followed, obtained a more liberal education at Włocławek, and supported with letters for the illiterate townspeople. He moved to Warsaw and met and married Mathilde Shapiro, the daughter of Menahem Mendel Shapiro. The Haskalah or Hebrew enlightenment initially influenced Asch, but Isaac Leib Peretz convinced him to switch.
Plot of God of Vengeance, his drama of 1907 features a lesbian relationship in a brothel.
He traveled to Palestine in 1908 and to the United States in 1910.
His Kiddush ha-Shem in 1919 in the earliest historical modern literature concerns the anti-Semitic uprising of Khmelnytsky in mid-17th century Ukraine.
He sat out World War I in the United States and a naturalized as a citizen in 1920. He returned.
People celebrated a 12-volume set of his collected works, published in his own lifetime in the early 1920s.
When people performed God of Vengeance, the highly esteemed play, on Broadway in 1923, authorities arrested and successfully prosecuted the entire cast on obscenity charges despite the fact that people in Europe already translated it into German, Russian, Hebrew, Italian, Czech, and Norwegian.
Farn Mabul (Before the Flood, translated as Three Cities), his trilogy of 1929 to 1931, describes early 20th century life in Saint Petersburg, Warsaw, and Moscow.
In 1932, the republic awarded the decoration of Polonia Restituta, and the club of poets, essayists, and novelists (PEN) elected him honorary president.
He later moved to France and visited Palestine again in 1936. Dos Gezang fun Tol (The Song of the Valley) about the halutzim or Zionist pioneers in Palestine reflects his visit of 1936 to that region.
He set his Bayrn Opgrunt (1937), translated as The Precipice, in Germany during the hyperinflation of the 1920s.
He settled in the United States in 1938.
He, however, later offended sensibilities with The Apostle, and Mary, parts of his trilogy, which in 1939 to 1949 dealt with subjects of New Testament. The Forward, leading language newspaper of New York, dropped him and openly attacked him for promotion.
Asch spent most his last two years in Bat Yam near Tel Aviv, Israel but died in London. His house in Bat Yam now houses his namesake museum. Yale University holds the bulk of his library, which contains rare books and manuscripts, including some of his own works.
Z jidiš literatury se u nás dostal do povědomí nanejvýš tak Singer, z jeho rozsáhlého díla toho u nás vyšlo myslím skoro všechno a to i ve velmi kvalitních překladech (Přidal), které byly ovšem pořizovány z anglických překladů. Od Singerova laskavého a melancholického pohledu na ztracené štetly a ghetta se však Ašův svět aškenázského Polska (resp. Ruska té doby) výrazně odlišuje. Pokud je tato novela Bildungsroman, tak co zejména buduje hrdinův charakter je krutost, tmářství a bída těch samých lidí a míst, které např. Singer poetizuje daleko smířlivěji. Singer samosebou nebyl naivní idealista a jeho příběhy obsahují častokrát také nemalou porci neštěstí, na druhou stranu je to spíše Aš, kdo uměle zvětšuje kontrast fabule, aby zvýšil účinek závěrečné pointy. Přesto jeho nesmlouvavý a naturalistický popis všudypřítomného násilí a přirozenosti se kterou je tolerováno, ba legitimizováno, mohl by u nějaké citlivější duše vyvolat až představu jakéhosi židovského antisemitismu, protože žádný z hrdinů nakonec nedopadne příliš lichotivě. To by byl však hrubý omyl, protože jidiš prostředí je zde jen zaměnitelnou kulisou, Ašovi nejde o vykonstruování "exotického" příběhu (prostředí košer jatek, židovských cirkusáků nebo bordelů), ale o jistou sociální kritiku resp. obecnější morální experiment. Proto také jeho odkaz převyšuje spoustu jiných skutečně zapomenutých jidiš autorů. Motke je determinován od narození opakovaně špatnou zkušeností, aby přežil uplatňuje zvířecí pragmatismus a díky němu získá nezávislost. To co jej srazí nakonec na kolena je snaha o návrat k lidskosti, když okolí nedokáže překlenout propast mezi jeho násilnou minulostí a upřímně míněnou lítostí, nutkáním napravit se. Opravdu je to jako pointa židovské anekdoty, dokud páše Motke zlo, všechno se mu daří a vede bezstarostný život za jedinou cenu, jeho život mu vlastně nepatří, byl stvořen jinými, byl do něj zavlečen okolnostmi (hlavním symbolem je tu cizí identita Kanarikova), jakmile se cítí dost silný na to, aby se domohl uspokojení své možná naivní touhy po klidném rodinném krbu mimo podsvětí a s čistýma rukama, okamžitě jej osud definitivně klepne přes prsty. Existují potom minimálně dvě interpretace, které autor nikde neprotlačuje, je to čtenář, kdo musí napsat svůj vlastní komentář, svůj vlastní morální midraš. První je "tradiční", za zločin musí přijít trest, ať už to myslel hrdina jakkoliv, ať se kál sebevíc, ať za jeho zkažený názor mohli třeba druzí. Druhá, pokud bychom přijali předem ustavenou hypotézu o sociálním determinismu (přijmout ji můžeme bez ohledu na platnost takových nároků ve skutečnosti, neboť jde o hypotézu fikčního světa), vyznívá milosrdněji a zloděj Motke sice nemusí získat naše sympatie, nicméně jeho jednání by bylo po celou dobu, alespoň z jeho perspektivy ospravedlnitelné, což nemusí nutně vést k morálnímu relativismu, pokud bychom předpokládali přirozené právo každého člověka na uspokojení jeho potřeb, byť za cenu zločinu. Taková otázka není náhodná, protože se Aš snažil nějakým způsobem vyrovnat se s revolučním socialismem. Nemá chudák vlastně právo krást? Naštěstí všechny tyto otázky a interpretace jsou v příběhu implicitní, neruší literární kvalitu a v tom se Aš ukazuje jako opravdu skvělý spisovatel, protože nabízí inspirativní příběh - nikoli laciné politické teze. Přes veškerou krutost a její naturalistické popisy, zůstává text neobyčejným způsobem poetický. Je tu cítit radost z vyprávění, lehkost a nadsázku typické pro daný žánr (pokud je jidiš román vůbec nějaký žánr). Pro milovníky zapomenutého světa východoevropské diaspory nelze než doporučit, zvlášť pokud si tento svět trochu zbytečně romantizují.
jUST FOUND THIS BOOK IN AT A FLEA MARKET AND SAW THE TOPIC WAS A JEWISH FAMILY IN POLAND EARLY 20TH CENTURY. THE MAIN CHARACTER BEING MOTTKE THE THIEF , COVERING HIS BIRTH UP TO HIS 25th YEAR. AND HE LIVED A LONG LIFE IN THOSE YEARS. A CHARACTER LIKE NONE OTHER I HAVE EVER READ. WONDERFUL, INTERESTING, COMPLEX, SIMPLE AND UNPREDICTABLE. STARTED READING 11AM AND COULD NOT PUT IT DOWN UNTIL FINISHED 9PM. WILL GO INTO MY MOST FAVORITE OF ALL TIME. I AM GOING ON LINE NOW TO FIND MORE OF THIS AUTHORS WORKS.
Interesting enough and characteristic of Asch's bawdy and controversial (at the time) subjects, but it seemed rushed and disjointed, with a horrible non-ending.
A remarkably strange plot told with moments of absolute brilliance. Asch knows how to just punch you in the gut out of nowhere. Starts a bit slow, and features a creepy child-strangling scene (???) but feels like a Victor Hugo epic with less fluff. An interesting read.