Žiadne obdobie v Krauzovej krátkej detektívnej praxi nebolo také ťažké ako rok 1992. Bezpečnostní analytici tvrdili, že to spôsobila neuvážená porevolučná totálna amnestia, ktorá vyprázdnila väznice a presýtila ulice násilím. Krauz a jeho kolegovia z oddelenia vrážd sa v tom čase bezpečnostnými analýzami nezaoberali, pre nich bolo dôležité, že majú čo robiť, tak robili. V marci chytili Ondreja - Beštiu a dokazovanie viny a zadovažovanie dôkazov proti zatiaľ najplodnejšiemu sériovému vrahovi v dejinách slovenskej kriminalistiky trvalo mesiace. Nečudo, že na pozadí tvrdých spoločenských zmien bol celkom nenápadne spáchaný posledný federálny zločin, ktorý mohlo oddelenie vrážd v Našom Meste legálne vyšetrovať - potom sa už slovenskí a českí policajti hrali každý na svojom piesočku. Odohral sa tak nenápadne, že skoro zapadal prachom, no hoci nebol nijako beštiálny, ani príliš zložitý, aj tak by bola škoda nespomenúť ho, lebo bol pekný - ak sa dá niečo podobné povedať o upálení mladej ženy a jej dieťaťa.
Dominik Dán je slovenský spisovateľ detektívnych románov. Píše pod pseudonymom, v skutočnosti nemá 56 rokov (aj keď tento údaj bol vytvorený celkom náhodne pri chybnom zadaní spisovateľovho dátumu narodenia pri vydávaní knihy) a v súčasnosti autorsky spolupracuje pri tvorbe nového slovenského seriálu Kriminálka Staré mesto.
Dán je srdcovka a nesklamal :) Jedna z jeho lepších kníh, pre mňa nie úplne top, ale mám pocit, že sa končene vrátil tam kde pár rokov dozadu prestal (posledných pár kníh nebolo zlých ale mala som pocit že stratili šťavu). Dobrá zápletka, super vraždárska partia, mohlo byť trochu viac humoru mordpartie a kontrovania Krauz-Chosé (ale vzhľadom na to že sa to odohráva v časoch keď Chosé ešte len začínal a chlapci mali zjavne fakt veľa roboty, tak odpúšťam :)) páči sa mi, ako titulok knihy dokáže Dán vždy šikovne zakomponovať do deja a múdra veta v závere o tom, že krv fakt nie je voda, sa mi tam náramne hodila :)
I always suspected that letting Váňa take the lead over Krauz would improve the series, and this book proves it. Jokes aside, this is an outstanding book.
While the beginning felt a bit disjointed with several unrelated cases, the way the author eventually weaves them together is brilliant. It is a masterfully constructed mystery and easily one of my top three Dán novels.
Krev není voda, další příběh situovaný do Našeho města, jde už o 21. díl této detektivní série, se odehrává v roce 1992, pár měsíců před oficiálním rozdělením Československé republiky. Detektivové z oddělení vražd mají hlavně následkem neuvážené porevoluční amnestie práce nad hlavu. Množství propuštěných zločinců v ulicích jejich města jim dělá vrásky a vedení od nich chce okamžité výsledky. A v této neklidné době Richarda Krauze požádají o pomoc kolegové z Brna, kteří vyšetřují podezřelý případ požáru, při kterém uhořela žena s malým dítětem. Stopy vedou až na Slovensko a vypadá to, že půjde o poslední federální případ. Richard Krauz se pustí do řešení tohoto zapeklitého případu, který se stále více zamotává, a nakonec ho zavede až na ty nejvyšší místa. A jeho morálka je opět zkoušená.
Příběh je zase jednou skvěle vystavěný, napínavý. Autor nám předkládá dvě dějové linie a dva případy, které spolu zdánlivě nesouvisí, a nechá na nás čtenářích, abychom si vše postupně spojili sami. A jak jsme od něho zvyklí, není to průhledný případ, který bychom odhalili hned na začátku, ale napíná nás až do poslední stránky. Sama jsem si vytvořila víc verzí, než jsem přišla na to, jak to bylo ve skutečnosti.
Po dlhom čase čakania sa opäť dostávame ku starej partičke vraždárov, kedy je Krauzovi pridelené vyšetrovanie obzvlášť brutálnej vraždy mamičky a dieťaťa v Brne a začne spolupracovať s brnianskymi kolegami. Ostatní kolegovia majú na starosti vraždu mladej dievčiny, o ktorej nikto nič nevie. Znovu sa nám pred očami predostiera ľadový príbeh, ktorý mrazí na každej stránke, pekne zamotaný, s prekvapivým motívom, popretkávaný vtipnými poznámkami, ktoré ale do týchto príbehov jednoducho patria a osviežujú tak samotné vyšetrovanie. Odporúčam všetkým fanúšikom dobrej detektívky, Dán tentoraz nesklamal ;)
Jak zwykle Dominik Da otwiera książkę łacińską sentencją, tym razem jest nią: „Tibi et igni” – Dla Ciebie i dla ognia – spal po przeczytaniu. Dzięki Dominikowi Danowi można przybliżyć sobie łacińskie idiomi. To bardzo intrygujące iż ten autor konsekwentnie otwiera książki łacińskimi powiedzeniami. Jednak łacińskie „Tibi et igni” ni jak się ma do tytułu: „Krew to nie woda”. Aby zrozumieć co autor ma na myśli przez ten tytuł musiałem przeczytać ostatnie kilka stron książki, bo dopiero po koniec powieści zrozumiałem znaczenie tego tytułu w konteksćie fabuły książki. „Krv nie je voda” to 21 tom z serii o komisarzu Krauzie. Jednak akcja książki ma miejsce w roku 1992, patrząc na chronologię wydarzeń w serii akcja „Krv nie je voda’ zaczyna się krótko po wydarzeniach opisanych w „Czerwonym Kapitanie”. Ryszard Krauz, Ed Burger oraz ich zespół ledwo co zamknął sprawę „Czerwonego Kapitana” i otrząsnął się po ciężkim śledztwie, jednak mordercy Naszego Miasta nie próżnują, mordują dalej, Ryszard wraz z zespołem ma pełne ręce roboty. Ponieważ mamy drugą połowę roku 1992 wszystkie znaki na ziemii i niebie wskazują na to iż Republika Federalna Czechosłowacji z końcem roku przestanie istnieć, Czechy i Słowacja od początku roku 1993 zaczną istnieć jako dwa niepodległe państwa, Ryszard Krauz wraz z zespołem prowadzi tym razem śledztwo w ramach federalnej struktury i wąsko wpółpracuje, nie bez przeszkód z kolegami z Moraw. Dominik Dan lubi porusza trudne tematy w swoich książkach. Często są to głębokie polityczne, czy społeczne sprawy. Tym razem tym trudnym, ważnym tematem poruszanym przez Dana jest nielegalny proceder angażowania młodych kobiet jako matki zastępcze. Ten wątek o tyle jest ciekawy, iż ten proceder funkcjonował już przed upadkiem komunizmu i aktywnie był wspierany przez aparat bezpieczeństwa i komunistyczną służbę zdrowia. Po upadku komunizmu całkowicie, płynnie przeszedł w czarną sferę kontrolowaną przez przestepczość zorganizowaną. Dość niszowy temat muszę przyznać, ale pokazuje jak w byłych państwach komunistycznych tajna policja płynnie przekształcała się w struktury mafijne działając czasem w dość nietypowych obszarach. Jak zwykle Dominik Dan nie rozczarował mnie. Oprócz tematu społecznego, moralnego, poruszana jest aktualna sytuacja polityczna, amnestie udzielane przestępcom, rozpad Czechosłowcji na Czechy i Słowację. Jednym słowem to kolejna dobra książka i pewnie w najbliższym czasie sięgnę po nastepną.
Na Slovensku nie je čitateľa, ktorý by nepoznal tohto autora. V posledných rokoch sa stal veľmi populárnym. No nehovorím, že je nevyhnutnosť si tieto knižky prečítať. Pre mňa to vždy bolo skôr oddychové čítanie a rozhodne sa nemôžem pochváliť tým, že by som čítala všetky knihy od neho.
Túto knižku som sa rozhodla "prečítať" v hovorenej podobe, pretože sa ku mne dostala takýmto spôsobom. A musím teda povedať, že hocijako sa mi veľmi páči štýl, akým autor popisuje udalosti. Do polovice som sa veľmi premáhala k počúvaniu, no druhú polovicu som zvládla vlastne za dva dni vypočuť, pretože som bola zvedavá na pokračovanie.
Ak sa mi bude dať, určite v budúcnosti znovu siahnem po Dánovych knižkách, pretože ich mám veľmi rada. :)
Také oddychové krimi čítanie, ktoré sa nie vždy skončí uzatvorene, ale konkrétne táto knižka skončila dosť uspokojivo.
Moja druhá "dánovka" a musím povedať, že ma celkom milo prekvapila...Dej bol premyslený do poslednej strany, napätie, humor v dialógoch starých známych policajtov...dobrá krimi :) môžem odporučiť, určite ešte siahnem aj po ďalších knižkách tohto autora.
Opět super čtení, jen mi k úplné spokojenosti něco chybí a nemůžu přijít na to, co by to mělo být. Nebo možná to NĚCO nechybí, ale přebývá? Myslím tím politiku... Nevím, každopádně pocitově 4*.
Z překladu mi až oči přecházely. Podivná směska moravských nářečí, spisovné češtiny a českoslovenštiny je opravdu pozoruhodná. A zabila celou knížku. Poučení pro příště - jedině v originále, protože překladatel Josef Šmatlák zjevně četl jinou knihu.
s. 36 „Přímo do voken! Pusťte plnej proud a rovnou do ohňa!“ rozhodl Karel. (...) ...museli zapomenout na to, že by chladili střechu a kolí „Priamo do okien! Zapnite prvý pruď a rovno do ohňa!“ rozhodol Karol. (...) ... na chladenie strechy a okolia museli teraz zabudnúť.
s. 124 „Prokristapána!“ Kalous se popadl za hlavu a opřel se lokty o stůl. „Dokdy mám tohleto poslóchat? Dokdy budete tak natvrdlí? Že prej si Slávka užila své... A umíte si vy vůbec představit, co jsem si s ňou užil já? Co všechno jsem musel překósnout?" „Ježišukriste!“ Kalous sa zdrapol za vlasy na čele a navalil sa na stôl. „Dokedy to budem ešte počúvať!? Dokedy budete takí zaslepení? Vraj Slávka si svoje vytrpela… A viete vy vôbec, koľko som si s ňou vytrpel ja? Čo všetko som s ňou musel preskákať?"
s. 176 „V osmdesátým devátým nastoupila na školu tohle děvče." Podle Dána to sice bylo 1987, ale co už. „V osemdesiatom siedmom k vám nastúpilo toto dievča."
s. 176 „Její výkaz by tady ještě měl někde bejt,“ „Ešte som jej študijný výkaz neodniesla do archívu, mal by tu…“
s. 235 „Ale můžeš se ho voptat.“ Voptat. „Ale môžeš sa ho spýtať.“
s. 284 „On ji podříznul. Já jsem se div nezcvoknul, když mi to vyklopil. Ale, pane Burger, já s tím nechci mít nic společnýho! Fet a vražda, to na žádnej pád!“ „Podříznul ji jen tak, nebo mezi váma něco bylo?“ „On ju podrezal. Skoro som prišiel o nervy, keď sa mi přiznal. ale, pán Burger, s tým ja nechcem mať nič spoločné! Drogy a vražda, to určitě nie!“ „Podrezal ju len tak, lebo ste sa nerozumeli?“
atd., atd., atd.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Jo, když je čas, tak se čte dobře. :) A musí se nechat, že případy, které řeší Kraus a jeho kolegové v téhle knížce, jsou hodně zajímavé. Jen by mě zajímalo, jak to dopadlo s důchodcem...