Do závěrečného dílu série jsem se dlouho nemohla začíst, až začínalo hrozit, že knihu odložím rozečtenou. Ani teď si nejsem úplně jistá, zda jsem mě příběh nakonec pohltil anebo mě více poháněla touha dozvědět se, jak vše dopadne.
Svým způsobem mě těší, jak série dopadla - zlo bylo poraženo (nebo lépe řečeno potlačeno) a naši hrdinové vyšli jako vítězové a to bez větších šrámů. Nechápejte mě špatně, nelibuji si v drastických koncích a ztrátách postav, ale tady všechno šlapalo tak plynule a hladce, že se člověk zdráhá uvěřit. Zatímco je armáda masakrována nezadržitelným přílivem mrtvých, tak se poručíkovi Sardekovi a jeho věrným podaří vyváznout bez větší úhony, v obrovském ležení najít právě svou milenku a s několika dalšími se vydat na cestu, kde je jejich největší komplikací shánění jídla. Posléze zázračně najdou zrovna člověka, který našel lék na mor a je ochoten jim podat pomocnou ruku. Snad jediné čemu jsem byla v jejich dobrodružství ochotna věřit byla závěrečná (nadmíru šťastná) shoda náhod, která jim umožnila přežít. A Rik, hlavní hrdina všech příběhů? Pod mýma očima se měnil v Mary-Sue, která získává vědomosti v řádu hodin, zatímco jiní je museli pilovat desítky let... Ve výčtu dalších šťastných událostí by se dalo pokračovat.
Proč tak vysoké hodnocení, když jsem slovy chvály rozhodně neplýtvala? Jedničkou (a zachránkyní hodnocení) pro mě byla Tamara, která ukázala více odvahy a rozumu než mnoho jiných dohromady. A nakonec - jsem ráda, že naši hrdinové přežili a vypořádali se ze zlem. I když v realitě našeho světa je to trochu neuvěřitelné...