Romance pro křídlovku

by František Hrubín, Petr A. Bílek (Epilogue)

Lyrickoepický příběh básníkova mladistvého citového vzplanutí, rozehraný na pozadí kouzelné krajiny kolem řeky Sázavy.

Genres: Poetry, Classics, Czech Literature, School, Romance, 20th Century, Fiction

72 pages, Hardcover

First published January 1, 1961

Reviews

[Klára · Rating 4 out of 5]

Přijde mi zvláštní, že autor usadil lyrický subjekt do roku 1930, odkud v mysli cestuje pomocí vzpomínek a imaginace dál. Kdyby byla báseň strukturovaná chronologicky a subjekt se nevracel a nepředbíhal v čase, mohla by to být jakási forma deníku, popřípadě by šlo o čistě retrospektivní kompozici. Takto to je ale velmi přirozené lidskému přemýšlení, vzpomínání. Přemýšlí nad něčím, ale vkrade se mu tam další myšlenka.
Líbí se mi i sezónní časové zasazení. Prázdniny a léto, kdy jindy lidé prožívají největší milostná vzplanutí? Zároveň motiv pouti a kolotočářské Teriny, dává to tomu jakýsi nádech poetismu, i když je v šedesátých letech, kdy autor báseň dokončil, úplně mimo. Jelikož se však lyrický subjekt jmenuje František („To jsi ty, Františku?“), stejně jako autor, můžeme jen polemizovat, do jaké míry František Hrubín v básni zachytil vlastní zkušenost. Je mu v roce 1930 dvacet let, stejně jako lyrickému subjektu. V té době vrcholil poetismus v Československé republice. Kdoví, do jaké míry působil na prožívání mladých lidí, kteří se dost možná nořili do básnických sbírek. Také je tu motiv denní a noční doby. Během denní doby si užíval poutě a Teriny, v noci o ní přemýšlel poté, co odjela. Noc je přeci magická a přemýšlí se během ní nejlépe. Dále se zde objevuje motiv rané dospělosti. Přeměna chlapce v muže, symbol holicího strojku, první intenzivní lásky k Terině či prvních sexuálních zkušeností s Terinou a zároveň čelení a vypořádání se smrtí svého dědečka.
Autor používá mnoho obrazných pojmenování a eufemismů, aby nepojmenovával situace přímo (například sexuální zkušenosti, posměch ze strany Tonky kvůli Františkovu panictví, smrt dědečka), snad jen tu nejvíc šokující a mrazivá skutečnost pojmenovává přímo a to smrt na záškrt. Působilo to na mě, jako kdyby celou dobu autor tvořil dokonalé zrcadlo se zdobným rámem, a pak jednou ranou mířenou přesně doprostřed zrcadlo rozbil. Rozbil veškeré mladické naděje podruhé (Poprvé, když František viděl Terinu ve Viktorově čepici, čímž autor vylíčil skutečnost, že si Terina musí vzít Viktora, protože je kolotočář). Zbyl jen krásný rám jako vzpomínky.

[Lubomír Tichý · Rating 4 out of 5]

Ten námět je celkem banální, jenže o syžet tady nejde, byť pasáže s odpovídáním dědečkovi za jiné lidi, které si plete s bezovým keřem, mi přijdou vtipný i situačně. Spíš je to rafinovaně konstruovaný, jediná metafora a přirovnání zde není jen tak zbůhdarma pro zdobnost, naopak se týkají dějového rámce. Líbí se mi to vybalancování abstraktního a konkrétního, když si autor všímá i lopuchů ve škarpě pod hospodou, nevyznívají pak ty obecné výrazy "břímě lásky a smrti" či život je jako dar nad jeho síly" jako odemletá klišé. I to variování a repetice dávají slovům, větám i strofám jiný význam, jak se postupně vyskytují v různých časových a místních rovinách. To pak vůně kopřiv není jen tak! A kontrasty, jasně, různé podoby mezních poloh. Ještě je teda zajímavá ta časová dvojitá hradba, či jak to říct: psáno roku 1961, ale deníkové záznamy jsou datovány třicátými léty, což vytváří jakousi fiktivní přítomnosti či budoucnost, co už se stala. Vypořádávání se vzpomínkami z dětství není jen tak.
Nic objevného, nic pro mě, ale kvality tomu nelze nepřiřknout. Cítím tam jakýsi cit pro míru všeho, i z hlediska čtenářského mi to přijde moc přístupný.

(...)
za šestadvacet let, až na jaře přijdu
k tvému čerstvému hrobu a spatřím tam
kvést jako první rostlinu zlatý kopr,
poroste zrovna z těch hlubokých míst,
kde jsou tvá ústa, a z vysokého stonku
bude se smát všem neživým uschlým věncům.

(s. 12)

[Katka Neumannová · Rating 5 out of 5]

tohle se mě dotýká až příliš na osobní rovině.
💔
/Nebo se snad bála,
že naše životy se k sobě přiblížily
jen na chvíli, jako se přiblíží dvě struny,
když přes ně přejede jeden prst, a že dál
půjde můj život, tak jako předtím šel,
v nesmírné dálce rovnoběžně s jejím?/

/Synku, nebude
ten dar nad tvoje síly?

Život byl vždycky
dar nad mé síly, kdykoli jsem byl sám./

[Sofie · Rating 5 out of 5]

Reread po několika letech přinesl násobně lepší zážitek. Přijde mi, že Romance pro křídlovku ideálně sedne do rozjímavé nálady. Obzvlášť když to nad čím přemýšlíte je smrt, láska a válka. Myslím, že to bude aktuální situací, ale rovinu odkazů na (druhou světovou) válku jsem si zde uvědomila poprvé. Navzdory tomu, že je tam tak očividná. Obzvlášť mě překvapilo nalezení verše odkazujícího na Hirošimu/Nagasaki:
"už dnes je mne víc o město, jež se octne
jen na vteřinu a samo v nitru slunce a vyjde s ňadry upálenými, bez klína,"

[MischaS_ · Rating 3 out of 5]

EDIT Oficiálně tu knihu ani nemůžu cítit po tom, co jsem si ji dnes vytáhla u matury. :D
sorry, ale tohle fakticky nemusím. bylo to utrpení! jediný důvod proč nedám 2* nebo 1*. jsou tyto slova: V břitvě vždy bude něco z vraždy, ale břitva sama nemůže vraždit, je to v nás, na našich citech a na našich myšlenkách...

[bara · Rating 4 out of 5]

i appreciate the structure and the real-life motif of this book, however; what I do not like is the age difference between the main character and his love interest. i understand the times were different but it still sounds very groomer-like.
furthermore, i appreciate the many contrasts and symbols introduced; the contrast of love and death, and generation differences were done greatly. the symbolism also played an immense part in the overall quality of the book - symbols such as the flugelhorn representing life were very well thought out. what i liked the most was the cyclical timeline.

[Marta Böhm]

A ne znam

[Barbora Pravda · Rating 2 out of 5]

Dlouhá epická báseň na běžné motivy lásky, smrti, vztahu mezi otcem a synem. Když mě poezie nadchne vypadá to jinak. Společně se stejnojmenným filmem, který je celkem obdobnou podobou díla, jsem zabila 2,5 hodiny svého života ponurou, ničím nezajímavou pointou.

[Jeanettecatherine · Rating 5 out of 5]

Jedním slovem... nádhera. Mohu číst stále dokola.

reread 5/03/17 - Jako vždy.. nádhera.. k tomu snad není co víc říct.. tolik pocitů v několika stranách.. pro mě jedno z nejlepších děl vůbec..

[Lour · Rating 2 out of 5]

Tohle bylo pro mě utrpení.

[Veronika · Rating 1 out of 5]

nevím, zda tu knížku můžu hodnotit, když jsem ji vůbec nepochopila :DDD

Tri dny pozdeji: No takže, za mě příběh hezký, ale já prostě moc poezii nezvládám. K maturitě určitě neberu.

[vendula · Rating 4 out of 5]

4,5

jen to kolazovite pojeti ruznych casoprostoru (a do toho vlozene nepopsatelne plynule konstruovane lyricke pasaze) made me speechless

[Lenka · Rating 3 out of 5]

Já poezii moc číst neumím, takže mi zřejmě unikla část příběhu díky efemismům, které jsem nerozluštila, ale i tak mě Romance pro křídlovku dokázala chytit za srdce. Někdy ji zkusím znovu. Třeba ještě dozraju :)))

[Oli · Rating 5 out of 5]

„Já umřít? Už dnes je mne víc o dny, kdy jásavě utkvím v slunečním blankytu a tam se rozdrolím v tisícerou píseň, ale už dnes je mne víc také o noci, kdy lidem i sobě budu na obtíž. Už dnes je mne víc o tu noc v Jílovém."

V Romanci pro křídlovku se Hrubínovi podařilo vysvětlit něco nevysvětlitelného. První láska, první žal, první smutek, nekonečné trápení a nekonečný život, vyprávěl všem do duše. Pomíjivost je to, co nás žene dál. Nesmíme se navždy držet těch zažitých-ztracených okamžiků, kterých v životě bude a bylo. Tvořme je! Tvořme je dále! Jedině tak se dá žít s čistým svědomím, že jsme toho udělali dost. Nesmíme se zajíkat nad obrazy minulosti a přát si nesplnitelné. Tvořme dále a nezaobírejme se minulostí!

Jenže toho člověk není schopen. Člověk je hloupá bytost, která navždy žije v oněch krásných životech plných rozkvetlých růží, které dnes už zvadly. Nese si do skonání břemeno a tíhu času plynoucího mu mezi prsty. Však možná to je podstata člověka. Bezmoc vůči raným vzpomínkám ho žene až k bláznovství, přec stále ho nutí být lepším. Tvořit lepší vzpomínky. Zažít lepší momenty.

Tak tedy tvořme je! Tvořme je s pokorou k minulým palčivě krásným životům! Tvořme je v nekonečné hyzdící agónii! Tvořme je s láskou!

[Aemilia · Rating 4 out of 5]

wild koncept: místo toho že bude říkat jak je živ jí řekne ať teda taky neumírá a bude vystaráno

„Navždy mne bude víc o tu noc,
kdy jsem tě vyvolával z měsíčních par
a popel na žhavém srdci chtěl držet tvar
něčeho, co už není, zatímco tys žila
a žiješ, ne přízrak, ne stín, jenž vstává z már,
ne bludička, ne bysta náměsíčná bílá,
ale láska, jež v krvi žil a cév
divoce teplá.“

[Aneta Kubalová · Rating 4 out of 5]

read it in an hour, enjoyed every verse. however if i didnt know the story beforehand i wouldnt have known whats going on💀
the writing style is pretty abstract, symbolic, repetitive (in a good way), philosophical. the whole poem feels like a dream, scenes and timelines are repeated, almost like cuts in a movie. the language is gorgeous

[Dmk · Rating 4 out of 5]

Dobře se to četlo, člověka o uvedlo do takové příjemné nálady. Bylo to psané celkem hravě s častým střídání minulosti/přít./bud. ale nikoliv v míře, že by to mělo negativní důsledek na pochopitelnost díla. Několik velmi povedených (krátkých) pasáží, které by samy o sobě byly dobrými básněmi.

[Klára Salcmanová · Rating 4 out of 5]

Co já vím o poezii?
Osobně se s hlavní linkou nemohu příliš ztotožnit, ale naprosto jsem se zamilovala do pasáží o dědečkovi.
Retrospektiva je zajímavá, stejně jako opakování témat a jednotlivých veršů.
Příběh skrytý ve verších dokáže vzít za srdce.

[Karliklch · Rating 3 out of 5]

• autor vzpomíná na mládí, rodný kraj a první lásku
• kontrast – dětství X dospělost, láska X smrt, budoucnost X minulost
• srozumitelné, pochopitelný děj
• zajímavé zpracování
• smutný příběh
• líbilo se mi to

[tynka💌]

„Nebo se snad bála, že naše životy se k sobě přiblížily jen na chvíli, jako se přiblíží dvě struny, když přes ně přejede jeden prst, a že dál půjde můj život, tak jako předtím šel, v nesmírné dálce rovnoběžně s jejím?"

[Tereza Pešáková · Rating 5 out of 5]

♥️♥️♥️

[Simona Hendrychová · Rating 5 out of 5]

čistý cit, nic víc, nic míň

[Alena · Rating 5 out of 5]

💕

[Káťa Menšíková · Rating 4 out of 5]

"Její oči, překrásné snímačky hvězd, budu polibky zavírat a otvírat"❤

[Ema · Rating 5 out of 5]

Tak nádherné

[Luccqq · Rating 5 out of 5]

To jsi mi tatínku poprvé půjčil břitvu.
Tenkrát voňela síň koprovou omáčkou a tys v dobré náladě pozoroval popel doutníku, jak drží tvar něčeho, co už není

[kate · Rating 5 out of 5]

nechť jsem taky zase někdy k zbláznění živá

[zuzana čapková · Rating 1 out of 5]

Co to je kridlovka😬

[Saphir · Rating 5 out of 5]

💋

[niky_books · Rating 5 out of 5]

Bolestivě krásné verše, které mi připomněly krásu a bolest lásky

Už dnes je mne víc o tuto knihu