Urbo kune

by Miloš Urban

Sci-fi román Urbo Kune je součástí unikátního stejnojmenného projektu, který v sobě zahrnuje architekturu, literaturu, film, výtvarné umění a hudbu. Tento román vychází ze zadání názvu a místa fiktivního hlavního města Eurosvěta.
Pojednává o příchodu nového knihovníka Mikuláše Jelena, který pro novou práci opouští svůj antikvariát v Praze. S Urbem se však nesžívá snadno a sílí v něm pocit, že město, budované s vidinou euroslávy a pak nikdy neprobuzené a ke svému účelu nevyužité, si žije vlastním tajným životem, o kterém nemá společnost ani stát tušení. Mikuláš se tu setká s podivnými lidmi, kteří v sobě přinášejí budoucnost. Někteří ho přicházejí obejmout, jiní mu chtějí ublížit. Roli, kterou v tajném plánu města sehrává, se musí učit přímo na jevišti. Může jen doufat, že ji celou bude znát dřív, než ho někdo stihne zabít.
Kniha je ilustrována nákresy a vizualizacemi města, jež vznikly v ateliéru a vysokoškolském kurzu architekta Petra Hájka.

Genres: Science Fiction, Czech Literature

372 pages, Hardcover

Published October 12, 2015

About the author

Vystudoval moderní filologii na katedrách anglistiky a nordistiky na FF UK v Praze (1986–1992), v letech 1992–2000 pracoval jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta, od roku 2001 v nakladatelství Argo, kde rok zastával funkci šéfredaktora.
Vydal šest románů, několik novel a sbírku povídek; jeho knihy byly přeloženy do němčiny, španělštiny, holandštiny, maďarštiny, ruštiny a italštiny. Napsal také divadelní hry (Trochu lásky a Nože a růže) a několik povídek otištěných v různých časopisech (např. Host) a v povídkových knihách nakladatelství Listen.

Reviews

[Jan jr. Vaněk · Rating 2 out of 5]

Dafuq. Did. I. Just.
Chci dvě hodiny života zpátky.
(Jenže) can't be unread.

Mělo, chtělo to, nebo spíš pořád je chtěno a prohlašováno, být setkáním, propojením, cross-polination různých světů (on so many levels). Fskutečnosťy trainwreck of a novel; head-on (but never spot on). (Nebo, když už jsem v těch metaforách a volném asociování, vypravěč nebo implicitní autor nebo jak se tomu sakra říká se ke konci dlouze zabývá žádoucností zplození dětí obecně a sebou s krásnou mimozemšťankou with a little help from genetici v Motole zvláště – že by se tu drala z podvědomí dávná vzpomínka na obdobné pasáže z Jefremova, které mně přišly bizarní už tenkrát? Ovšem tenhle hybrid z umělé fertilizace in vitro je nejen neplodný, ale neživotaschopný; kočkopsí chiméra, která by zašla hluboko v embryonálním stadiu, nebýt celou ontogenezi na přístrojích, které do ní pumpovaly proud a hormony. Ping! Ka-ching!)

A jo, z toho hlediska je to nakonec zároveň i fascinující; jeden se fyzicky stydí, úpí i hlasitě řve do polštářku trapnosti, ale zároveň musí přes jeho okraj vykukovat na čerstvě obrácenou stránku a nedokáže mrštit knížkou o zeď. (Na blurb paperbackového vydání, kterého se to ovšem může dočkat leda v nějakém hodně divokém paralelním světě, mohu tedy nabídnout "Unputdownable!", srov. ten časový údaj výše.)
Ono už delší dobu bylo relativně, klinicky zajímavé z odstupu sledovat, jak Urban senilní nebo aspoň seniorizuje, samožerní (od ocasu, jak jinak – jisté gymnasticko-ekvilibristické výkony mu zamlada nešlo upřít), vyhořívá (with a whimper, a kdyby jedním!), opotřebovává se, vykloktává si ložiska; ale tohle je už tak neskutečně strašlivé, polenem (drženým v kopytu) napsané i na nejprostší úrovni mikrotextu jednotlivé věty a odstavce (inu, odpovědný redaktor a korektor Jiří Popiolek – ale aspoň ta druhá jmenovaná funkce mu šla, to zas jo. Růtova sazba seznamu na závěrečné stránce je hnusná a tiráže vlastně taky, zbytek snesitelný; font Argu za uvedení nestál), že (Urbanův chca nechca de facto nejbližší kompetitor hned ve vedlejším ekosystémovém slotu) Viewegh kolem toho dokáže write circlesi s půlkou mozku pryč (a fakt bych nemyslel, že kdy něco takového řeknu).

(No, a teď jsem se tak zabral do těch odboček, že už nevím, jestli jsem původně nezamýšlel ještě něco – úplně – jiného; ale byla by to nejvýš jedna myšlenka do triády, tohle fakt není místo a prostor na rozebírání detailů. Obecně by prospělo proškrtání nejmíň o čtvrtinu: těch slepých uliček, úmorných dialogů, co už nejsou ani as-you-know-Bob infodump, paddingu!)

Closing remarks: Škoda, že v češtině nemáme Bad Sex Award; str. 306 si přímo říká o medaili. (Zkusím zítra vypsat.)

Jo, a po nějakých dvanácti letech (od Michaely) přece jen musím dát Janouškovi za pravdu: jsou tady už nepopiratelné a možná trochu znepokojující náznaky, že autor by rád byl ne prostě apartní dekadent do každého středostavovského (middlebrow) salónu s knihovnou, ale full-on shameless dégoûtant labužnický pervert jako Kundera na vrcholu (ha, ha) svých sil, akorát že na to nemá... kdyby aspoň koule; ne, Druláka. (Čím se to liší, asi necháme na jindy, připozdívá se.)

P. S. Bechdel test fail level mínus alef jedna, ale to je bez říkání par for the course, jak Urbana známe a milují.

[Krocht Ehlundovič · Rating 4 out of 5]

Na návšteve, keď mi psíčok ohrýzal deravé ponožky a ja som decentne do seba začal liať pohár vína... moje oči poškuľovali po stĺpe každej domácnosti - knižnici... chodil som po obývačke, spálni, ku knihám. A tam som uvidel Miloša Urbana, u Miloša. Najprv som si myslel, že je to Milo Urban avšak v špeci prevedení, kým som si knihu neotvoril...

Potom jeden deň, v Martinuse na Obchodnej, koho tam nevidím v poličke - Miloša Urbana a Urbo kune. Dlho som tam chodil knihu oňuchávať až mi to nedalo a vzal som ju. Čo mi elektrizovalo hlavu, bolo prevedenie - spojenie architektúry a literatúry. Architekti navrhli koncept mesto-štátu a chceli ho zasadiť do príbehu, akoby sa asi také mesto "kulturalizovalo", čo by ho charakterizovalo - aký príbeh. Prvá vec, ktorá ma napadla, že to bude nejaká analýza či slaboduchý príbeh...

Pri čítaní mi v hlave stále vyskakoval titulok: "Paralelná polis".

Autor obalil ideu do literárnej idey, ktorá by konvenovala s dielom a bola mu harmonická, nezdalo sa mi, že príbeh je kompatibilný, prvoplánový - skôr náročnejší, i keď nie ťažko filozofický - veď i mesto nebol koncept utrhnutý z reťaze, no predsa len text vyžadoval pozornosť čitateľa, komunikoval s ním/ňou; to som oceňoval (nedával mi pokoja, i keď som knihu odložil). Neviem, či považovať úlohu hlavného hrdinu - budovanie knižnice v novom mesto-štáte, nie je klišé; mne to kde-tu pripadalo ako šrípanie nechtov o tabuľu, i osobnosť hlavného hrdinu - stratená generácia á la Remarque-ovi hrdinovia, ma privádzala miestami k napínaniu (hipsteriáda?)... Napriek tomu, ako celok to bol zážitok. Idea prelínajúcich sa vesmírov mi pekne zapadala do toho, čo v poslednej dobe stretávam a študujem: matika a abstraktné smerovania k uvažovaniu o mnohých vesmíroch.

Vzal som si túto vidinu a šupol ju do deja a knihy. Akoby som popíjal neznámy alkohol. Dobre sa mi čítala. Autor sa príjemne a intelektuálne pohral s materiálom, nebolo to betónové a ploché. Kniha je dobre zladená ako chutné netradičné jedlo.

[Jana · Rating 3 out of 5]

Prvotní nadšení během četby nějak opadlo. Přiznám se, že mi trochu přišlo, že si pan Urban ukousnul příliš velký krajíc, který sliboval super "něco" a v reálu jsem se ke konci knihy musela dost přemlouvat k jejímu dočtení. Jako myšlenka prima, ale za sebe říkám, že tech "slabých" míst tam bylo hodně. Pardon

[Julie · Rating 3 out of 5]

Tohle bylo moje druhé setkání se spisovatelovou tvorbou a nejsem si jistá, zda-li nebude taky na delší dobu tím posledním. Ne, že bych byla s Urbem až tak zklamaná - po přečtení pár recenzí jsem byla připravena na nejhorší a to se taky nevyplnilo. Jen jsem tak trochu nepochopila smysl této knihy, snad jen, že šlo o snahu zviditelnit pár architektonických nadějí (ani nevím, jestli je tohle spojení to, co si myslím, že by mělo být, doufám, že jo), nebo o rozvahu nad osobou lidskou? Já nevím, sci-fi mi to moc nepřipomínalo, kromě paralelních světů, které zde figurují, a to ještě spíše jen okrajově a jen tak, aby se neřeklo, to s tímto žánrem nemělo nic společného. Ano, studie vlivu jedince na společnost .. to by asi šlo .. jenže byla vlastně dost taková o ničem. No a tak se to s tou průměrností táhne až do konce, knihu finišujete ze setrvačnosti a s pocitem, že pokud chcete něco kritizovat, tak byste to taky měli mít přečtený komplet.

[Alena · Rating 5 out of 5]

Překvapuje mě celkové nízké hodnocení.
Já jsme byla nadšena. Možná je to spíše sled příběhu, a události, které spojuje prostředí zvláštního “města” Urbo kune. Ale to možná myšlence sedi ještě lépe.
Bavili mě odkazy na současnost a na konkrétní lidi a situace. Zároveň narážky na jiné autorovy knížky a jejich propojení s touto knihou. I když nejsem úplně (spis vůbec) čtenářka sci-fi , tato představa budoucnosti mě bavila a celkem jsem si to užila.
A pak konec, ta záležitost Rottem/Ropsem, zase jsem jednou dlouho premyslela, jak to vlastně všechno bylo. A to jde, ne?

[David · Rating 2 out of 5]

Řídký příběh naroubovaný na fascinující architekturu - tak tento koncept, který začal u Santiniho řeči dotáhl v Miloš Urban v případě Urbo Kune k dokonalosti. Místo barokního skvostu slouží jako kulisa futuristická vize membránového města, které "vyprojektovali" studenti architektury. S ním na pozadí autor vypráví řídký a předvídatelný sci-fi utopický příběh o prolínání paralelních světů. Román Urbo Kune je součástí ojedinělého multioborového uměleckého projektu, do kterého zasahuje architektura výtvarné umění a snad i hudba. Jak kniha zapadá, do celkového konceptu nemůžu posoudit, ale jako samostatné literární dílo to za moc nestojí. Druhou hvězdičku jsem knížce dal jen za spojení s architekturou, které mám prostě rád. (A taky za to, že Argo opět neodfláklo fyzickou podobu, která je moc sympatická.)

[Blanka · Rating 4 out of 5]

Nějak nerozumím, proč má Urbo Kune na Goodreads tak špatné hodnocení.
Ano, jsem fanoušek architektury, sci-fi a vůbec asi cílovka, ale i kdybych nebyla, minimálně lehce nadprůměrná knížka to bude. S tímhle vším více nadprůměrná.
Bavilo mě to a nápad za mě super, zpracování chvílemi lepší, chvílemi horší - popkulturní reference byly občas až moc levné a jeden čas mi fakt hodně blikal v hlavě majáček Kafka. A to ne ve stylu chytré narážky, ale podobnosti, která mi už byla spíš nepříjemná.
Obecně ale jsem za vznik téhle knížky fakt ráda a téma, návrhy v knížce, sci-fi, architektura... To je prostě srdcovka.

[Jan · Rating 2 out of 5]

Vlastně bych si asi radši přečetl samotný holý popis architektonického projektu, do kterého je kniha zasazena. SF děj se jen tak nějak zvolna plácá přibližně směrem dopředu a je omyvatelný.

[Radim · Rating 3 out of 5]

Po pravdě je to ve výsledku spíše zklamání. A když už to vypadalo aspoň na slušnou pointu, bylo pak to zklamání potvrzené.

[Melori · Rating 2 out of 5]

Velké zklamání