Další kniha ze zamrzlého Příhraničí, tentokrát je tu ovšem jeden zásadní rozdíl a tím je sám hlavní hrdina. Led se posledně asi nejspíš fakt dostal průchodem mezi dimenzemi zpět do našeho světa (nebo těžko říct, Korněv má ty konce vždycky takové trochu zamotané), ale celý svět Přihraničí tu samozřejmě zůstal (včetně starých známých jako jsou např. Napalm a Vera), a tak nám svůj příběh tentokrát poví Jevgenij Maximovič Apoštol. Není to žádný zkušený ranař jako byl Led, ale je to pěkně mazaný obchodník, překupník, šmelinář. A je to také paranormál, jeho darem je jasnovidnost. S tou Apoštol zrovna moc skvěle zacházet neumí a spíš se ji snaží tlumit. Jeho dar má takový nepříjemný vedlejší efekt - při odlivu magické energie se Apoštolovi vrátí zpět vše co provedl jiným živým tvorům, takže se ve vlastním zájmu snaží žít tak, aby se obešel bez násilí. Vlastně ani neumí pořádně střílet, sám říká že jej živí nohy, umí rychle utíkat a právě při tom umí svůj dar nejlépe využít.
Jak se v předchozím díle povedlo sestřelit Ledovou Citadelu, takovou prazvláštní "loď" pánů Mrazu z jiného světa ve tvaru pyramidy, tak Apoštol se k tomu nějak nachomýtne a hned jej napadne že to by se dalo fakt dobře prodat. A všem místním frakcím se tenhle jeho nápad vážně nelíbí a dávají mu najevo že si sám podepsal rozsudek smrti...
Musím říct že ten svět Příhraničí mě stále nepřestal bavit, ale ty WTF konce které tam Pavel Korněv pokaždé má, nad tím stále jen kroutím hlavou...
Tak na závěr jedno moudro do života: "Možnosti lidské psychiky nejsou neomezené a spláchnout stres alkoholem je nejjednodušší. Jde o to přestat včas."