What do you think?
Rate this book
Souvenirs d'Enfance, 4 Volumes: La Gloire de Mon Pere, Le Chateau de ma Mere, Le Temps des Secrets, Le Temps des Amours
Obsahuje:
Tatínkova sláva
Maminčin zámek
Čas tajemnství
Tatínkova sláva
Maminčin zámek
Čas tajemnství
Paperback
First published January 1, 1957
5 people are currently reading
139 people want to read
About the author
Marcel Pagnol
320 books288 followersMarcel Pagnol was a French novelist, playwright, and filmmaker. In 1946, he became the first filmmaker elected to the Académie Française.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 8 of 8 reviews
December 6, 2021
Spomienky z francúzskeho vidieka, vyrozprávané z pohladu malého chlapca - autora. Príjemná oddychovka bez hlbšieho príbehu, ale občas treba aj take.
Vypočuté ako audio na rádiu Vltava.
Vypočuté ako audio na rádiu Vltava.
June 8, 2021
Tato kniha byla pro mne výzvou, poněvadž je hodně obsáhlá, má téměř 580 stran! Říkal jsem si, že knihu budu mít na hodně dlouhou dobu, minimálně na 2 měsíce, než všechno přečtu. U takto obsáhlých románů je důležité, jestli kniha osloví čtenáře hned na počátku a pokud by čtenář zjistil, že ho námět knihy neoslovil, že to není jeho šálek čaje, raději je lépe sáhnout po jiné knize, než by četl knihu, která ho nebaví.
Kniha má 4 díly – Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství a Čas lásek. Čas lásek nevyšel za autorova života, byl vydán 3 roky po jeho smrti zásluhou Pagnolova přítele Bernarda de Fallois. Kniha je výborně hodnocena, a tak jsem byl zvědavý, jaké hodnocení udělím po přečtení knihy. Knihu bych hodnotil na 4 hvězdičky, tj. 80 %. Nelze popřít, že Marcel Pagnol má talent vypravování a tato kniha dokazuje, že je velkým romanopiscem, ačkoliv jeho doménou byla dramata a pracoval také na filmech. Tyto vzpomínky začal psát v 60 letech. Zajímavé bylo, že autor poodhalil na konci 2. dílu, jak dopadly některé postavy a třetí díl pokračuje, jakoby závěrečná část z konce 2. dílu vůbec nebyla vyřčena. Trochu jsem se obával, že už se nesetkám s těmito postavami, naštěstí se tak nestalo. Hlavními postavami v knize jsou Marcel, jeho rodiče, strýc s tetou, jeho mladší bratr a sestra, o které moc nevypráví, poněvadž byla hodně malá. V knize se vyskytuje řada vedlejší postav.
Přestože se mi kniha celkově líbila, nalezl jsem v knize nějaké části, které mne nebavily. Kniha je založena na skutečných autorových zážitcích z dětství a dospívání a studia na gymnáziu. Nejvíce se mi líbily části, kdy autor (Marcel) navštěvoval se svou rodinou usedlost, která se nacházela nedaleko Marseille. Byl to kraj Procence s krásnou přírodou. Trávili tam víkend a hlavně prázdniny. Marcel se seznamuje s klukem Lilim, se kterým navazuje přátelství. V knize se také dočteme o jeho první lásce.. Líbilo se mi také, když chodil na lov s jeho tátou a strýcem, kde lovili především ptáky a zajíce. Marcel chodil později na lov sám, anebo v doprovodu svého kamaráda Liliho. Při četbě jsem se přenesl na toto krásné místo a určitě bych nepochybně také rád trávil prázdniny v této lokalitě. Líbilo by se mi tam v jakékoli roční době, za pěkného slunného dne, kdy je všechno rozkvetlé a přenáší se na nás všechna vůně rostlin, anebo také kdyby pršelo.
Méně se mi líbily některé části, když Marcel začal studovat na gymnáziu. Popisuje prostředí gymnázia, jednotlivé profesory, kteří jej vyučují, seznamujeme se s jeho kamarády. Udivilo mne, že studenti na gymnáziu tolik zlobili a častokrát za své prohřešky museli odpykávat trest, kterému říkali KARCER. Také bylo zajímavé, že na gymnáziu strávili poměrně hodně času, téměř celý den. Měli klasickou výuku, tak jak ji běžně známe, potom hodiny přípravy, mezitím také přestávky. Dozvěděl jsem se, že ve francouzském školství je stupnice známkování od 20. Číslo 20 představuje nejlepší známku, číslo 0 znamená, že známka je zcela nedostatečná. Někdy bylo až zarážející, jak nevhodným způsobem se studenti chovali k profesorům. Také mne zarazilo chování jednoho studenta, kamaráda od Marcela, jehož prohřešky podporovaly jeho mamka a teta. Zdálo se mi to neuvěřitelné, přitažené za vlasy, nicméně patrně je to pravda a autor si nic nepřikrášloval. Větší část ze studentského života Marcela mne příliš neoslovila, zaujala mne třeba část, kdy Marcel začal psát básně. Bohužel jeho tvorbě byl věnován malý prostor. Líbila se mi také kapitola Lagneauova láska. Zajímavá byla také kapitola s názvem Morem postižení, která pojednává příběh o moru v roce 1720. Závěr této kapitoly byl jakoby nedokončený. Pokud by autor měl za svého života čas, určitě by provedl ještě nějaké další úpravy a závěr by vylepšil. Jak jsem se dočetl v doslovu, tuto kapitolu chtěl vydat jako samostatnou povídku.
Pokud bych měl shrnout celkově knihu, tak nejvíce se mi líbily první dvě části – Tatínkova sláva a Maminčin zámek. Tyto části byly výborné. V třetí části už narazíme na začátky studia na gymnáziu a tyto části pro mě byly už méně zajímavé v porovnání s prvními dvěma částmi. Pokud chcete vyzkoušet tuto knihu a nejste si jisti kvůli tomuto velkému rozsahu, určitě doporučuji přečíst alespoň Tatínkovu slávu a Maminčin zámek. Čtení je poklidné, v knize se nachází hodně humorných situací (např. nákup věcí u vetešníka, průchod cestou přes zámky, příběh babičky a dědy, příhoda s hadem..). Určitě je kniha vhodná také pro mladší čtenáře svým obsahem. Jedná se o knihu, kterou nepřečtete na jedno posezení, musíte si knihu dávkovat postupně, musíte si udělat na knihu hodně času, pokud se chcete dočíst až do úplného závěru. Když má člověk na svém kontě 6 křížků, a někdy i mnohem méně, tak může rekapitulovat svůj život a mnohdy se uchyluje na vzpomínky svého dětství a mládí. Pokud jeho dětství bylo pěkné a má mnoho zážitků, se kterými se chce podělit s ostatními čtenáři, tak je určitě fajn, když tyto zápisky autor sepíše a předloží je čtenářům. Marcel Pagnol vyrůstal ve městě, a když se seznámil s novým prostředím zcela odlišným, než doposavad znal, tak jej hodně uchvátilo a nejraději by byl, kdyby tam zůstal navěky a už nikdy se nenavrátil do města. Vzpomínky, které nám předkládá, mu zůstaly navždy v srdci a rozsáhle nám o nich povídá.
V knize se mi líbila také předmluva, kde autor přemýšlí o literatuře a jejím rozdělení a ve které píše s nadhledem o této knize. V prvním až třetím díle nejsou jednotlivé kapitoly očíslovány nebo pojmenovány, kapitoly jsou mezi sebou odděleny znakem hvězdičky *. U čtvrtého dílu jsou už kapitoly pojmenovány.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Není nutno doufat, aby člověk usiloval, ani mít úspěch, aby vytrval.
Právě ve starých knížkách najde člověk nejvíce zdravého rozumu a nejosvědčenější nápady.
Když toho člověk moc nezná, je vždycky krutý k těm, kteří znají ještě méně...
Mládí ochotně přijímá i ty nejroztodivnější myšlenky, hlavně když jsou v rozporu s ustálenými názory a školní výukou.
Kniha má 4 díly – Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství a Čas lásek. Čas lásek nevyšel za autorova života, byl vydán 3 roky po jeho smrti zásluhou Pagnolova přítele Bernarda de Fallois. Kniha je výborně hodnocena, a tak jsem byl zvědavý, jaké hodnocení udělím po přečtení knihy. Knihu bych hodnotil na 4 hvězdičky, tj. 80 %. Nelze popřít, že Marcel Pagnol má talent vypravování a tato kniha dokazuje, že je velkým romanopiscem, ačkoliv jeho doménou byla dramata a pracoval také na filmech. Tyto vzpomínky začal psát v 60 letech. Zajímavé bylo, že autor poodhalil na konci 2. dílu, jak dopadly některé postavy a třetí díl pokračuje, jakoby závěrečná část z konce 2. dílu vůbec nebyla vyřčena. Trochu jsem se obával, že už se nesetkám s těmito postavami, naštěstí se tak nestalo. Hlavními postavami v knize jsou Marcel, jeho rodiče, strýc s tetou, jeho mladší bratr a sestra, o které moc nevypráví, poněvadž byla hodně malá. V knize se vyskytuje řada vedlejší postav.
Přestože se mi kniha celkově líbila, nalezl jsem v knize nějaké části, které mne nebavily. Kniha je založena na skutečných autorových zážitcích z dětství a dospívání a studia na gymnáziu. Nejvíce se mi líbily části, kdy autor (Marcel) navštěvoval se svou rodinou usedlost, která se nacházela nedaleko Marseille. Byl to kraj Procence s krásnou přírodou. Trávili tam víkend a hlavně prázdniny. Marcel se seznamuje s klukem Lilim, se kterým navazuje přátelství. V knize se také dočteme o jeho první lásce.. Líbilo se mi také, když chodil na lov s jeho tátou a strýcem, kde lovili především ptáky a zajíce. Marcel chodil později na lov sám, anebo v doprovodu svého kamaráda Liliho. Při četbě jsem se přenesl na toto krásné místo a určitě bych nepochybně také rád trávil prázdniny v této lokalitě. Líbilo by se mi tam v jakékoli roční době, za pěkného slunného dne, kdy je všechno rozkvetlé a přenáší se na nás všechna vůně rostlin, anebo také kdyby pršelo.
Méně se mi líbily některé části, když Marcel začal studovat na gymnáziu. Popisuje prostředí gymnázia, jednotlivé profesory, kteří jej vyučují, seznamujeme se s jeho kamarády. Udivilo mne, že studenti na gymnáziu tolik zlobili a častokrát za své prohřešky museli odpykávat trest, kterému říkali KARCER. Také bylo zajímavé, že na gymnáziu strávili poměrně hodně času, téměř celý den. Měli klasickou výuku, tak jak ji běžně známe, potom hodiny přípravy, mezitím také přestávky. Dozvěděl jsem se, že ve francouzském školství je stupnice známkování od 20. Číslo 20 představuje nejlepší známku, číslo 0 znamená, že známka je zcela nedostatečná. Někdy bylo až zarážející, jak nevhodným způsobem se studenti chovali k profesorům. Také mne zarazilo chování jednoho studenta, kamaráda od Marcela, jehož prohřešky podporovaly jeho mamka a teta. Zdálo se mi to neuvěřitelné, přitažené za vlasy, nicméně patrně je to pravda a autor si nic nepřikrášloval. Větší část ze studentského života Marcela mne příliš neoslovila, zaujala mne třeba část, kdy Marcel začal psát básně. Bohužel jeho tvorbě byl věnován malý prostor. Líbila se mi také kapitola Lagneauova láska. Zajímavá byla také kapitola s názvem Morem postižení, která pojednává příběh o moru v roce 1720. Závěr této kapitoly byl jakoby nedokončený. Pokud by autor měl za svého života čas, určitě by provedl ještě nějaké další úpravy a závěr by vylepšil. Jak jsem se dočetl v doslovu, tuto kapitolu chtěl vydat jako samostatnou povídku.
Pokud bych měl shrnout celkově knihu, tak nejvíce se mi líbily první dvě části – Tatínkova sláva a Maminčin zámek. Tyto části byly výborné. V třetí části už narazíme na začátky studia na gymnáziu a tyto části pro mě byly už méně zajímavé v porovnání s prvními dvěma částmi. Pokud chcete vyzkoušet tuto knihu a nejste si jisti kvůli tomuto velkému rozsahu, určitě doporučuji přečíst alespoň Tatínkovu slávu a Maminčin zámek. Čtení je poklidné, v knize se nachází hodně humorných situací (např. nákup věcí u vetešníka, průchod cestou přes zámky, příběh babičky a dědy, příhoda s hadem..). Určitě je kniha vhodná také pro mladší čtenáře svým obsahem. Jedná se o knihu, kterou nepřečtete na jedno posezení, musíte si knihu dávkovat postupně, musíte si udělat na knihu hodně času, pokud se chcete dočíst až do úplného závěru. Když má člověk na svém kontě 6 křížků, a někdy i mnohem méně, tak může rekapitulovat svůj život a mnohdy se uchyluje na vzpomínky svého dětství a mládí. Pokud jeho dětství bylo pěkné a má mnoho zážitků, se kterými se chce podělit s ostatními čtenáři, tak je určitě fajn, když tyto zápisky autor sepíše a předloží je čtenářům. Marcel Pagnol vyrůstal ve městě, a když se seznámil s novým prostředím zcela odlišným, než doposavad znal, tak jej hodně uchvátilo a nejraději by byl, kdyby tam zůstal navěky a už nikdy se nenavrátil do města. Vzpomínky, které nám předkládá, mu zůstaly navždy v srdci a rozsáhle nám o nich povídá.
V knize se mi líbila také předmluva, kde autor přemýšlí o literatuře a jejím rozdělení a ve které píše s nadhledem o této knize. V prvním až třetím díle nejsou jednotlivé kapitoly očíslovány nebo pojmenovány, kapitoly jsou mezi sebou odděleny znakem hvězdičky *. U čtvrtého dílu jsou už kapitoly pojmenovány.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Není nutno doufat, aby člověk usiloval, ani mít úspěch, aby vytrval.
Právě ve starých knížkách najde člověk nejvíce zdravého rozumu a nejosvědčenější nápady.
Když toho člověk moc nezná, je vždycky krutý k těm, kteří znají ještě méně...
Mládí ochotně přijímá i ty nejroztodivnější myšlenky, hlavně když jsou v rozporu s ustálenými názory a školní výukou.
June 27, 2021
Tento žánr (vyprávění zážitků bez nějaké zápletky) nepatří k mým oblíbeným.
Ale o to větším překvapením pak je takováto knížka, která mě zaujme od začátku.
Při popisu lumpáren, někdy až kruťáren, mi občas zatrnulo, jinak ale bylo vyprávění vtipné. Bavila mě víc doba dětských let, konec už mě moc nebavil.
Atmosféra francouzského venkova je tu ale nádherná.
Ale o to větším překvapením pak je takováto knížka, která mě zaujme od začátku.
Při popisu lumpáren, někdy až kruťáren, mi občas zatrnulo, jinak ale bylo vyprávění vtipné. Bavila mě víc doba dětských let, konec už mě moc nebavil.
Atmosféra francouzského venkova je tu ale nádherná.
March 6, 2022
Krásná, poetická kniha, tematizující život provensálského venkova v okolí Marseille, očima malého chlapce.
Příběh se srdečností a bezprostředností vypráví o každodenních příhodách, dobrodružstvích, školních útrapách a mladých láskách dětskýma, nezkaženýma očima.
Děj je zasazen na začátek minulého století. Do doby, kdy plnicí pero, automobil nebo jízda tramvají byly vzácností. Dech beroucí je hlavně líčení dětství stráveného v kopcích Provence, na výpravách do hor, na toulkách prosluněnou přírodou.
Silná je v knize rodinná soudržnost. Úcta k autoritám a tradičním hodnotám, lidská pokora, krajová identita, předsudky nezatížené zacházení s přírodou a ochota lidí, i přes četné výzvy osudu, přizpůsobit se podmínkám a okolnostem.
Příběh se posouvá dále, i do let na přelomu dětství a dospívání. Do studentských let a let prvních lásek.
Na smutnou nótu kniha přistoupí ve svém závěru, líčením velké morové epidemii před druhou světovou válkou.
Nicméně ve své podstatě, ve všech svých třech dílech, (Tatínkova sláva, Maminčin zámek a Čas tajemství) je kniha protknuta malebným jazykem, krásnými slovními obraty, veselostí a dětským vtipem. Na čtenáře dýchne svou bezprostředností, veselým až úsměvným nazíráním světa a rodinnou pohodou dob minulých.
Marcel Pagnol umí vyprávět. Má dar barevným jazykem vymalovat paletu lidské představivosti a vtisknout tak plastičnost byť banálním příhodám klukovské každodennosti. Nebojí se přehánění. Jeho příběh má jiskru, je vyzrálý a přece dětsky bezelstný.
Kniha voní jako tymián na prosluněných kopcích Provance. Je svědectvím časů dávno minulých a pozitivním pohledem na svět očima klukovské fantazie. Doporučuji k přečtení všema deseti a to čtenářům libovolného věku.
Příběh se srdečností a bezprostředností vypráví o každodenních příhodách, dobrodružstvích, školních útrapách a mladých láskách dětskýma, nezkaženýma očima.
Děj je zasazen na začátek minulého století. Do doby, kdy plnicí pero, automobil nebo jízda tramvají byly vzácností. Dech beroucí je hlavně líčení dětství stráveného v kopcích Provence, na výpravách do hor, na toulkách prosluněnou přírodou.
Silná je v knize rodinná soudržnost. Úcta k autoritám a tradičním hodnotám, lidská pokora, krajová identita, předsudky nezatížené zacházení s přírodou a ochota lidí, i přes četné výzvy osudu, přizpůsobit se podmínkám a okolnostem.
Příběh se posouvá dále, i do let na přelomu dětství a dospívání. Do studentských let a let prvních lásek.
Na smutnou nótu kniha přistoupí ve svém závěru, líčením velké morové epidemii před druhou světovou válkou.
Nicméně ve své podstatě, ve všech svých třech dílech, (Tatínkova sláva, Maminčin zámek a Čas tajemství) je kniha protknuta malebným jazykem, krásnými slovními obraty, veselostí a dětským vtipem. Na čtenáře dýchne svou bezprostředností, veselým až úsměvným nazíráním světa a rodinnou pohodou dob minulých.
Marcel Pagnol umí vyprávět. Má dar barevným jazykem vymalovat paletu lidské představivosti a vtisknout tak plastičnost byť banálním příhodám klukovské každodennosti. Nebojí se přehánění. Jeho příběh má jiskru, je vyzrálý a přece dětsky bezelstný.
Kniha voní jako tymián na prosluněných kopcích Provance. Je svědectvím časů dávno minulých a pozitivním pohledem na svět očima klukovské fantazie. Doporučuji k přečtení všema deseti a to čtenářům libovolného věku.
July 13, 2022
si touchant
November 10, 2025
Beautiful Pagnol
January 2, 2025
4,5* Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec je kniha Živá voda od téhož autora, musela jsem si tedy přečíst (tentokrát ušima) i tuto knihu a jsem opět moc spokojená. Knížka je krásně poetická a cítíte (doslova) její atmosféru – léto, Francii, tymián, levandule, prostě všechno možné. Krásně se do ní položíte a necháte se unášet vzpomínkami autora na jeho dětství a dospívání. K přečtení či poslechu musím doporučit, je to totiž balzám pro uši i duši.
August 10, 2022
Jak voní tymián, francouzského autora Marcela Pagnola, je ideální letní čtení, ze kterého slunce, teplo, cvrkot cikád, vůně divokých bylin a nekonečná pohoda a harmonie úplně hřeje.
Autobiografické vzpomínky bez zápletky rozdělené do čtyř částí: Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství a Čas lásek se odehrávají na začátku 20. století na venkově neda, kdy byl autor ještě školákem a gymnazistou. Nejvíce se mi líbily první dvě části, zejména Maminčin zámek. Intimní sonda do bezstarostného dětství v kopcích nad Marseille, aneb, jak si užít prázdniny a neméně zajímavý náhled do života gymnazijního studenta, vyprávěná pomalu, poeticky a s lehkou ironií.
Autobiografické vzpomínky bez zápletky rozdělené do čtyř částí: Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství a Čas lásek se odehrávají na začátku 20. století na venkově neda, kdy byl autor ještě školákem a gymnazistou. Nejvíce se mi líbily první dvě části, zejména Maminčin zámek. Intimní sonda do bezstarostného dětství v kopcích nad Marseille, aneb, jak si užít prázdniny a neméně zajímavý náhled do života gymnazijního studenta, vyprávěná pomalu, poeticky a s lehkou ironií.
Displaying 1 - 8 of 8 reviews