Porozumět vlastnímu životu a najít sám sebe nemusí nutně znamenat výhru. Představme si obraz Pietera Bruegela Straka na šibenici. Dítě na něm uvidí ptáka sedícího na podivné houpačce, dospělý však straku přehlédne, protože jeho pozornost poutá výhradně šibenice. Mezi těmito výklady se odvíjí i život hlavního hrdiny románu, který vyrůstá s otcem alkoholikem v chátrajícím domě na okraji severočeského zapadákova. Díky své nadprůměrné inteligenci se naučí číst dřív než jeho vrstevníci, ale kvůli otcově pokřivené představě o výchově zůstává v zajetí téměř středověké nevědomosti plné přízraků. Během dramatických životních peripetií se mu pak Bruegelův obraz vždy znovu vynořuje jako osudová šifra, kterou je třeba rozluštit.
3.75 Prva tretina knihy bola uplne najlepsia, tej by som bez vahania dala 5, potom uz sa to priebezne menilo, no zaver ma zasa dost bavil, takze sa priklonim k lepsiemu hodnoteniu. Vlastne cely cas sa knihou nesie podobna atmosfera ako v Mojej matke, ktoru som citala pred touto, bezutenost a neschopnost vymanit sa zo zabehnutych kolaji osudu.
Straka na šibenici mě zaujala svou obálkou od mistra Prciny a také tím, že autor je takovej frajer, že má dvě křestní jména a žádný příjmení - heštag respekt. A samozřejmě i anotace zněla lákavě - severní čechy a fotr alkoholik, to už samo o sobě zní jako peklo. Tím tedy myslím ty severní čechy a ne to, že je tatínek alkoholik.
No, nemůžu říct, že bych byl nadšen. Ale zvláštním způsobem nemůžu říct, že bych nebyl nadšen. Jak se to vezme - Daniel Petr to sune kupředu dobře a to především proto, že používá takový bizarní mix sarkasmu a ironie, jako by se u jednoho stolu sešli Žváček, Hakl, přičemž nakonec přišli i Houellebecq s Toussaintem - a to v druhé polovině kdy se hlavní hrdina dostane do krize středního věku a jede bomby, vodku, colu, red bull a havanu, přesně jako to zpívá Ben Cirkusao. Z tohoto důvodu je kniha svižná, zajímavá a překvapivě i humorná. Pokud vám tedy přijdou humorné velmi netradiční komentáře velmi vážných věcí. Na druhou stranu jsem v tom bizarním příběhu nenašel nic, proč by vlastně stál za přečtení, kromě samotného faktu, že byl bizarní. Metafora se strakou je samozřejmě krásná a někomu možná otevře oči, ale já bych chtěl ještě něco víc. Třeba kdyby tam byly tanky nebo nějaký černošky.
Možná, že se život točí v cyklu; odkud jsme vyšli, tam se taky vrátíme. Minimálně o hrdinovi Tomášovi toto platí: jak byl vychováván, tak sám vychovával. Tajemství a bolístky z pošramoceného dětství se mu vrací celý život (stejně jako (před)obraz straky na šibenici).
Během 260 stran se tu odvíjí téměř celý život hlavní postavy, čtenářsky příjemné, intertextualita je osvěžující. Jen si nejsem jistá, jestli si budu za rok pamatovat, o čem kniha byla.
"Možná mě otec zavře do sklepa mezi nakládané okurky nebo mi schová dvousvazkovou Knihu o Kosti od Josefa Pekaře."
Hodně syrové a drsné, stejně jako život ve šluknovském výběžku (aspoň tedy v mých představách). První cca třetina se mi zdála zajímavější; poté, co hlavní hrdina "dospěje", vyprávění trochu ztratí dech. Marná pouť jednoho ztroskotance, který se nesnaží uspět, spíš doufá, že se mu aspoň něco podaří v životě nepodělat.
Méně stylizování se do nového Hakla (potažmo Hájíčka; tedy za předpokladu, že Daniel Petr není pseudonym jednoho z nich) a větší osobitost by tomu rozhodně neškodila, ale jinak není mnoho co vyčítat, protože to je velmi zdařilá hájíčkovská haklovina, která výrazně tratí na slabém závěru.
Jsem kvůli té knize vzhůru do 1 do rána...to snad samo vypovídá...nedokázala jsem se odtrhnout a proste jsem potřebovala vědět, jak to s tím Tomášem vlastně dopadne. Síla 👍🏻
Absolutně fenomenální, už hrozně dlouho jsem nečetla takhle dobrou knihu, navíc novou! Přijde mi, jakoby byla napsaná někdy v minulosti, takhle už se dneska nevypráví, dnešní příběhy už mi málokdy dají tolik, jako Straka na šibenici.
Příběh sleduje život chlapce z Jiříkova, který vyrůstal pouze s otcem alkoholikem a bandou protivných dětí, kteří ho brutálně šikanovali. Odchod matky byl pro něj velkou záhadou, kterou nebyl (až do jednoho momentu) s to vyřešit. Přišla první láska, dítě, nová práce v jeho oboru archivářství, která se nakonci i přes velký objem peněz, který si díky ní vydělal, ukázala jako chyba. Druhá láska, alkoholismus (a to by jako ukázka stačilo). Vůbec nevím, jestli jsem schopná na knihu napsat recenzi, jelikož tolik dění v pouhých 260 stranách jsem ještě neokusila. Krásná, smutná a někdy i morbidní kniha, napsaná nádherným jazykem, který umí jen čeština, opravdu stojí za přečtení (i vizuální kochání).