Turbulentní vesmír

by Tomáš Bartoš, Miroslav Žamboch

Vesmír dávno nepatří jen lidem. Křemík proti uhlíku, krev proti supratekutým kapalinám, evoluce je neúprosná. Naštěstí pro Homo Sapiens Sapiens válčí stroje i proti sobě; spojenectví rychle vznikají a ještě rychleji zanikají a stejně tak vznikají bytosti stojící na pomezí světů.

Kovboj – podle externích databank se termín používal pro předindustriálního pasáka krav. To nedávalo žádný smysl. S přežvýkavými sudokopytníky čeledi turovitých jsem neměl nic společného. Až zevrubnější hledání mi dalo i jiný význam – imaginární hrdina pulpové literatury devatenáctého a dvacátého století obvykle vyzbrojený ruční palnou zbraní se slušnou palebnou kapacitou i účinkem v cíli. Ano, to se mi podobalo víc.

Genres: Fantasy, Science Fiction, Czech Literature

176 pages, Paperback

First published January 1, 2015

Reviews

[Vitek Novy]

"Vítám vás v našem solárním systému, přestože nejste vítáni. Bude mi potěšením zvýšit vaši entropii." Myslím že tahle věta do značné míry vystihuje celou knihu. Je tu vcelku originální nápad že hlavním hrdinou je bojový stroj jehož umělá inteligence překročila Turingův práh a stala se nezávislou. Dá se říct že do jisté míry uvažuje jako člověk a jeho rozhodnutí jsou ne vždy zcela logická, jeho bojové postupy jsou velice kreativní. Celkově to není vůbec špatná knížka, bavilo mě to, ale bohužel nejsem obdařen technickým vzděláním a chvílemi jsem z toho měl pocit že je to psáno stylem "čím víc odborných výrazů, tím víc sci-fi".

[Tomáš z Sekerka]

Příběh z pohledu válečného robota, umělé inteligence, je originální a plný dobrých nápadů. Našlo by se tam dokonce pár věcí k zamyšlení. Bohužel mě čtení nebavilo, děj jsem nechápal a ani mě nic nenutilo se o to snažit. Žambocha jsem tam nepoznával, jeho jméno na obálce pouze zvýšilo mé zklamání. Postavy jako by tam žádné nebyly, nemohl jsem se tak do nich vcítit, natož někomu fandit.
Naštěstí to nebylo tak dlouhé.

[elektrospiro]

"Maksymalna deceleracja, minus trzy i pół g, potem tylko dwa i siedemdziesiąt pięć setnych, cześć energii moduł obronny przeniósł do tarczy."

Jeśli ktoś słabo wyobraźnią ogarnia już to pierwsze zdanie, to może sobie oszczędzić rozczarowania i zrezygnować z lektury od razu. Ponieważ jest to bez wątpienia powieść nie tylko dla czytelników lubiących walki z użyciem broni wielkokalibrowej i jądrowej, ale też dla takich, którzy nie mają odrazy do zaawansowanej techniki i fizyki, zwłaszcza w kwestiach SI. Bo wyobraźnia musi mieć jakąś pożywkę, jakiekolwiek odniesienie. (...)
Całość czyta się bardzo dobrze, głównie dzięki dobrej prozodii opowiadania i humorowi, w którym mieszczą się takie sformułowania, jak "mentalne wzruszenie ramionami".

Całość recenzji na stronie: https://nakanapie.pl/recenzje/roboty-...

[Dominik Pašek]

Moc pěkná kniha, dynamická děj, skvělá hlavní postava, velmi zajímavá myšlenka.

[Paweł]

Space blabber, pointless combat and AI jargon. The worst book of Žamboch that I've read.

[Martin]

Nedokázal jsem si představit, co vznikne ze spojení Žamboch\Bartoš, protože Bartoš je pro mne ortodoxí military sci-fi(sta} a Žamboch tíhne spíše k fantasy (i když velmi pěkně experimentuje i v ostatních žánrech). Výsledek je nicméně příjemný a nedokážu rozeznat co je z čí "ruky". Vytknul bych tomu jen to, že 3 kapitoly ze 4 postrádají jakoukoliv snahu o vybudování příběhu, takže pokud si přečtete pouze poslední kapitolu, tak vlastně z pohledu příběhu o nic nepřijdete.

[Martin]

Nie je to zlé, ale v skutočnosti by som tomu mal dať skôr tri hviezdičky, pretože od Žambocha to už je skôr taká dobrá remeselná práca, ale to vzrušenie, keď som knihu od neho čítal prvý krát (myslím, že Seržant) tam už ani náhodou nie je....

[Eri]

Na příbězích o vesmírných lodích, AI, chytrých a hloupých počítačích, a homo sapiens novus něco je. Vesmír! Výbuchy! Víc vesmírných lodí, a hlavně, konec potěšil.
Tenké, lehce stravitelné, velmi čitelné, příjemné odpoledne zaručeno.