What do you think?
Rate this book
Příběhy z jiného vesmíru
Kéž je taková i tato kniha, snad svým způsobem legrační, lehká a nenáročná a snad i svým způsobem vážná. -- z úvodu.
I když je každá z povídek z jiného prostředí, jsou spojeny myšlenkami, které jsou pro autora charakteristické.
Je to obdiv k Hospodinovu dílu a starost o ně. Je to pokora s jakou má člověk v tomto díle pokračovat. Je to čistý otevřený postoj a láska k lidem. To vše okořeněno troškou humoru.
I když je každá z povídek z jiného prostředí, jsou spojeny myšlenkami, které jsou pro autora charakteristické.
Je to obdiv k Hospodinovu dílu a starost o ně. Je to pokora s jakou má člověk v tomto díle pokračovat. Je to čistý otevřený postoj a láska k lidem. To vše okořeněno troškou humoru.
- GenresReligion
107 pages, Paperback
Published September 1, 2015
4 people are currently reading
28 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 9 of 9 reviews
November 16, 2021
"Zdá se, jako by vyšel z románů Gabriela Márqueze- bez iluzí o sobě, toužící a žíznící na svých cestách po Bohu, se životem kočovníka a vším, co takový život přináší. Minútu poté, co odešel, se ptám, zdali tu vůbec byl a jestli to nebyl sen, ve kterém mi Bůh ukázal, že svatí ješte jsou. Komu se hodně odpouští, hodně miluje."
"Principem hry je ale pochopení, že Bůh s námi a skrze nás může pracovať navzdory tomu, že jsme jací jsme, navzdory hnojištím našich osob, jak by řekl Henri Boulad."
"Máš tu, Natálie- odpusť ten patos- velký úkol: Život, ve kterém všechny Tvoje radosti a všechny Tvoje bolesti a korálky dnů se nakonec budou rýmovat a utkají veliký obraz. Tvoje zápasy o podoby dobra a krásy a pravdy. Tvoje zápasy, které Tě možná rozetnou na dřeň a kde budeš jak zlato čištená v ohni."
"Principem hry je ale pochopení, že Bůh s námi a skrze nás může pracovať navzdory tomu, že jsme jací jsme, navzdory hnojištím našich osob, jak by řekl Henri Boulad."
"Máš tu, Natálie- odpusť ten patos- velký úkol: Život, ve kterém všechny Tvoje radosti a všechny Tvoje bolesti a korálky dnů se nakonec budou rýmovat a utkají veliký obraz. Tvoje zápasy o podoby dobra a krásy a pravdy. Tvoje zápasy, které Tě možná rozetnou na dřeň a kde budeš jak zlato čištená v ohni."
December 16, 2017
Krásná, citlivě napsaná kniha. A každou další povídkou na mě dýchá cosi, co nelze slovy popsat. Možná něco božského - a ne, nejsem katolík jako autor, nejsem ani pokřtěná a do kostela nechodím. Kdyby ale někde blízko kázal autor této knihy, asi bych si ho čas od času zašla poslechnout. Nezávisle na víře a nevíře, ta kniha fakt stojí za to. Hloubka myšlenek, občas promíchaná s jemnou ironií. Moc mi to sedlo.
August 12, 2019
Najprv dve poznámky. Túto "váchovku" som do rúk vzal len preto, že mi inú zobrali a nemal som sa k nej ako v blízkom čase dostať. A začínal som ju čítať s tým, že mi k nej bolo povedané, že nie je taká dobrá, ako predošlé kusy (napr. Nevyžádané rady či Modlitba argentínskych nocí). Toľko ku kontextu.
Priznávam, že je to iný Vácha, akého poznám (z kníh). Je veľmi osobný a konkrétny. Rozpráva o sebe, svojej farnosti, o Brne a Prahe, o svojej "práci" či o tábore, ktorého je súčasťou. Spomína konkrétne osoby, príbehy a zážitky. Rozpráva svojim jazykom, akoby ste ho počuli rozprávať. Kniha je niečim iná.
Musím sa priznať, že mám pre Váchu slabosť. A to veľkú. Ale aj napriek tomu si myslím, že je to skvelý kúsok z jeho dielne. Nehovorí nič nové, len sa otvára verejnosti a priznáva, aký je. Že pri kaderníčke toho veľa nenahovorí a snáď je to aj dobré. Že birmovku v jeho farnosti organizujú viac farníci, než on - akoby sám povedal, on sa snaží nezavadzať. A v tom všetkom ponúka kúsok z toho, pre čo ho všetci čítajú. Nazvime to dotyk. Dotyk človeka s textom, so slovami a hlavne s Bohom.
"Ďalší ľudia vo fronte, ktorí sa trápia tým objektívne zlým, čo spravili, túžiac odpustiť celému svetu, len nie tmu jedinému vinníkovi v sebe, lebo si myslia, že pre nich samotných už odpustenia niet, bez toho, aby si uvedomili, že najvyhladovanejší chudák sa ukrýva vo vnútri mojej vlastnej duše a že jemu predovšetkým sme povinní odpustiť."
"Muži totiž sú - alebo si myslia, že sú - veľmi zábavní a kaderníčky sa chichúňajú ich vtipom, vtípkom tak trápnym, ktoré by som v živote nemohol vysloviť, muži sa pritom ešte viac rozgurážia, a kto vie, kaderníčky to možno baví naozaj, alebo tom majú ako prácu, alebo tak na polovicu, čo ja viem? Zoologicky iný druh ľudí, z iného vesmíru. Obvykle takýto typ mužov, čo považuje za svoju svätú povinnosť začať ľahko flirtovať s akoukoľvek ženou v okolí, a keby náhodou nie, považovali by to za svoje zlyhanie, za určitú vadu na svojej mužskosti, akoby nesplnili očakávania, ktoré sú na nich kladené, akoby nevyhoveli svojmu vnútornému poslaniu."
"Slečny, mám pre vás odkaz: My muži sme v zásade na údržbu veľmi jednoduchí. Dajte nám občas najesť, občas nás pochváľte a občas nám povedzte, že ste na nás pyšné, a my pre vás urobíme všetko na svete."
"Pýtam sa, či je možné, že v niečom tak triviálnom, ako je zbieranie papierikov po lese, je možné dotknúť sa Boha. Moja odpoveď, opäť prekvapivá, predovšetkým pre mňa, je, že áno. To je ten rozdiel oproti ostatným organizáciám. Čím viac sa blížime k Bohu, tým viac sa blížme k sebe."
"Lenže práve preto si varíme čaj nad ohňom a nie na variči. Pretože pre mňa , pre nás, je to vôňa všetkých vôní, vôňa hôr, ktorá nám ešte ani dnes nedáva spať, vôňa slobody a chvíľ, kedy sme kdesi na horách cítili, že sme doma, kedy sme pod sebou mali výhľad do údolia a na horizonte pred sebou ďalšie hory."
"Aký by to totiž malo zmysel byť na chvíľku tu, medzi modrými horami a vtákmi s červenou náprsenkou, ktoré ráno ešte za šera na záhrade začínajú spievať, a takto násilne za chvíľočku odísť, pretože ma to už nebaví?"
Priznávam, že je to iný Vácha, akého poznám (z kníh). Je veľmi osobný a konkrétny. Rozpráva o sebe, svojej farnosti, o Brne a Prahe, o svojej "práci" či o tábore, ktorého je súčasťou. Spomína konkrétne osoby, príbehy a zážitky. Rozpráva svojim jazykom, akoby ste ho počuli rozprávať. Kniha je niečim iná.
Musím sa priznať, že mám pre Váchu slabosť. A to veľkú. Ale aj napriek tomu si myslím, že je to skvelý kúsok z jeho dielne. Nehovorí nič nové, len sa otvára verejnosti a priznáva, aký je. Že pri kaderníčke toho veľa nenahovorí a snáď je to aj dobré. Že birmovku v jeho farnosti organizujú viac farníci, než on - akoby sám povedal, on sa snaží nezavadzať. A v tom všetkom ponúka kúsok z toho, pre čo ho všetci čítajú. Nazvime to dotyk. Dotyk človeka s textom, so slovami a hlavne s Bohom.
"Ďalší ľudia vo fronte, ktorí sa trápia tým objektívne zlým, čo spravili, túžiac odpustiť celému svetu, len nie tmu jedinému vinníkovi v sebe, lebo si myslia, že pre nich samotných už odpustenia niet, bez toho, aby si uvedomili, že najvyhladovanejší chudák sa ukrýva vo vnútri mojej vlastnej duše a že jemu predovšetkým sme povinní odpustiť."
"Muži totiž sú - alebo si myslia, že sú - veľmi zábavní a kaderníčky sa chichúňajú ich vtipom, vtípkom tak trápnym, ktoré by som v živote nemohol vysloviť, muži sa pritom ešte viac rozgurážia, a kto vie, kaderníčky to možno baví naozaj, alebo tom majú ako prácu, alebo tak na polovicu, čo ja viem? Zoologicky iný druh ľudí, z iného vesmíru. Obvykle takýto typ mužov, čo považuje za svoju svätú povinnosť začať ľahko flirtovať s akoukoľvek ženou v okolí, a keby náhodou nie, považovali by to za svoje zlyhanie, za určitú vadu na svojej mužskosti, akoby nesplnili očakávania, ktoré sú na nich kladené, akoby nevyhoveli svojmu vnútornému poslaniu."
"Slečny, mám pre vás odkaz: My muži sme v zásade na údržbu veľmi jednoduchí. Dajte nám občas najesť, občas nás pochváľte a občas nám povedzte, že ste na nás pyšné, a my pre vás urobíme všetko na svete."
"Pýtam sa, či je možné, že v niečom tak triviálnom, ako je zbieranie papierikov po lese, je možné dotknúť sa Boha. Moja odpoveď, opäť prekvapivá, predovšetkým pre mňa, je, že áno. To je ten rozdiel oproti ostatným organizáciám. Čím viac sa blížime k Bohu, tým viac sa blížme k sebe."
"Lenže práve preto si varíme čaj nad ohňom a nie na variči. Pretože pre mňa , pre nás, je to vôňa všetkých vôní, vôňa hôr, ktorá nám ešte ani dnes nedáva spať, vôňa slobody a chvíľ, kedy sme kdesi na horách cítili, že sme doma, kedy sme pod sebou mali výhľad do údolia a na horizonte pred sebou ďalšie hory."
"Aký by to totiž malo zmysel byť na chvíľku tu, medzi modrými horami a vtákmi s červenou náprsenkou, ktoré ráno ešte za šera na záhrade začínajú spievať, a takto násilne za chvíľočku odísť, pretože ma to už nebaví?"
March 9, 2020
Že máte opravdu výjimečné přátele poznáte třeba tak, že vám z ničeho nic přistane z pošty balíček a v něm dvě knížky od Orka Váchy. Ani druhá knížka nebyla šlápnutí vedle. Sice už mi ne všechny povídky sedly, ale zase toho za podtržení stálo dost. Třeba už jen ta Holanova úvodní báseň.
Za mne top povídky: Zima vesmíru, Tábory pro mládež, Proč musíme žít?
„Oba běháme po tom svém stéblu trávy, vědomi si svého důležitého úkolu i své důstojnosti, oba svým způsobem krásní a oba svým způsobem legrační.“
„V Praze je milión dvě stě tisíc lidí, kterým bych moc rád chtěl porozumět či je pochopit, a každý z nich je mi, jako bych potkal neznámého cizince, stromového divocha. Máme podobná těla, a jinak žijeme v jiných galaxiích.“
„Ze svých bohatých zkušeností vím, že když se v hovoru s dívkou mlčí, dívka to interpretuje tak, že není zábavná, a muž se musí neustále starat, aby se nit hovoru a témata nevyčerpala. Když spolu naopak mlčí před krbem dva muži, vzniká pocit sounáležitosti a harmonie.“
„Slečny, mám pro vás vzkaz: My muži jsme v zásadě na údržbu velmi jednodušší. Dejte nám občas najíst, občas nás pochvalte a občas nám řekněte, že jste na nás pyšné, a my pro vás uděláme všechno na světě.“
„Bože, jsem já člověk? A jsou moji rodiče synové a dcery člověka, jsou i jejich rodiče lidští, jsou z masa a kostí této planety, jsou děti této země, jsou vyryti z hlíny tohoto universa? A jestli ano, a má matka je člověk a můj otec a prarodiče a rodiče prarodičů, tak proč je mi taková zima?“
„A modlíme se. Hodně se modlíme, pokud ovšem slova hodně nebo málo mají v této oblasti nějaký smysl.“
„Na konci tábora prosíme naše účastníky o odpuštění, pokud jsme se k nim nechtě nebo chtě nějak nešetrně zachovali.“
„Takže se my, dospělí, zeptáme přímo, toho, kterého různá náboženství nazývají Tvůrcem, velkého Otce vesmíru: Proč musíme žít? Copak nevidíš, že tak prostou věc, žít, neumíme?“
„Zázraky jsou sopečné výbuchy, kterými reálný svět proniká do toho našeho.“
„Žijeme na obrácené straně tapiserie, kráčíme po rubu světa. Proto nám občas některá vlákna přijdou hrubá, beze smyslu, bez kontextu a bez příběhu. Proto se nám někdy zdá, že vlákna dní mají špatnou barvu nebo špatný tvar. Zatím vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, a až pak jednou uvidíme věci, jak opravdu jsou. Až se dostaneme na opačnou stranu obrazu, až uvidíme tapiserii z té druhé, reálné strany.“
Za mne top povídky: Zima vesmíru, Tábory pro mládež, Proč musíme žít?
„Oba běháme po tom svém stéblu trávy, vědomi si svého důležitého úkolu i své důstojnosti, oba svým způsobem krásní a oba svým způsobem legrační.“
„V Praze je milión dvě stě tisíc lidí, kterým bych moc rád chtěl porozumět či je pochopit, a každý z nich je mi, jako bych potkal neznámého cizince, stromového divocha. Máme podobná těla, a jinak žijeme v jiných galaxiích.“
„Ze svých bohatých zkušeností vím, že když se v hovoru s dívkou mlčí, dívka to interpretuje tak, že není zábavná, a muž se musí neustále starat, aby se nit hovoru a témata nevyčerpala. Když spolu naopak mlčí před krbem dva muži, vzniká pocit sounáležitosti a harmonie.“
„Slečny, mám pro vás vzkaz: My muži jsme v zásadě na údržbu velmi jednodušší. Dejte nám občas najíst, občas nás pochvalte a občas nám řekněte, že jste na nás pyšné, a my pro vás uděláme všechno na světě.“
„Bože, jsem já člověk? A jsou moji rodiče synové a dcery člověka, jsou i jejich rodiče lidští, jsou z masa a kostí této planety, jsou děti této země, jsou vyryti z hlíny tohoto universa? A jestli ano, a má matka je člověk a můj otec a prarodiče a rodiče prarodičů, tak proč je mi taková zima?“
„A modlíme se. Hodně se modlíme, pokud ovšem slova hodně nebo málo mají v této oblasti nějaký smysl.“
„Na konci tábora prosíme naše účastníky o odpuštění, pokud jsme se k nim nechtě nebo chtě nějak nešetrně zachovali.“
„Takže se my, dospělí, zeptáme přímo, toho, kterého různá náboženství nazývají Tvůrcem, velkého Otce vesmíru: Proč musíme žít? Copak nevidíš, že tak prostou věc, žít, neumíme?“
„Zázraky jsou sopečné výbuchy, kterými reálný svět proniká do toho našeho.“
„Žijeme na obrácené straně tapiserie, kráčíme po rubu světa. Proto nám občas některá vlákna přijdou hrubá, beze smyslu, bez kontextu a bez příběhu. Proto se nám někdy zdá, že vlákna dní mají špatnou barvu nebo špatný tvar. Zatím vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, a až pak jednou uvidíme věci, jak opravdu jsou. Až se dostaneme na opačnou stranu obrazu, až uvidíme tapiserii z té druhé, reálné strany.“
Read
July 27, 2022Orkovy knížky jsou pro mě taková jistota, když potřebuju nakopnout, přestat mrhat časem a taky se tak nějak opětovně přiblížit Bohu. A je mi moc sympatický i jako člověk, ráda si přečtu nějaký věci, který nastiňují různý stránky jeho života - ačkoliv na všem bychom se samozřejmě neshodli, což ale ani není cílem, zvlášť vzhledem k tomu, že se rád úmyslně staví do různých vyhraněných pozic.
Všechny tyto věci Příběhy z jiného světa splnily, takže spoko, pořídím i do vlastní knihovny a budu se k tomu vracet. To je vůbec na těch knížkách speciální, Orko je jeden z mála, ke kterým se opravdu a ráda vracím a znovu si připomínám různé myšlenky a hledám v tom nový podněty v nových životních situacích. Proto mi vlastně ani nevadí, že se mezi různými knížkami dost opakuje a tak trochu sám sebe vykrádá.
Všechny tyto věci Příběhy z jiného světa splnily, takže spoko, pořídím i do vlastní knihovny a budu se k tomu vracet. To je vůbec na těch knížkách speciální, Orko je jeden z mála, ke kterým se opravdu a ráda vracím a znovu si připomínám různé myšlenky a hledám v tom nový podněty v nových životních situacích. Proto mi vlastně ani nevadí, že se mezi různými knížkami dost opakuje a tak trochu sám sebe vykrádá.
March 10, 2022
Kratka knizka, obsahujuca poviedky prevazne z autorovho zivota. Prve dve boli dost nezaujimave, vzhladom na pouzitie enormneho poctu mien ludi, ktorych citatel nemoze poznat, kedze sa jedna o Vachovych osobnych priatelov. Vznika tak zmatok. Inak prijemne citanie, skvele boli kapitoly o letnom tabore a o tom ako Vacha jazdil na vodu.
November 2, 2015
Kniha povídek, které se skutečně staly. Na těch sto stránkách je k desítce povídek různého tématu, které mají společného jmenovatele Boha. Spoustu míst k pousmání, ještě víc míst k zamyšlení o tom, proč jsme, kde jsme a jak jsme. Nejvíce ve mně zanechala povídka Ženský prvek, to bylo takové to "wow", kdy od stránek odlepíte svůj zrak a díváte se kamsi do ulice, protože to je přesně to, co cítíte a co si myslíte. Dalším takovým zásahem byla povídka To už přestává všechno, která mi připomněla mé staré starosti, proč i záporná role na konci představení dostává květinu. Brno! je povídkou pro nadšené Brňáky se všemi těmi názvy ulic a míst a lidmi, které sice člověk nezná většinou osobně, ale už o nich přece jenom slyšel nebo zná člověka, který toho člověka zná. Nebo multikulti sranda Živá farnost s protestantskými Nory na katolickém biřmování.
Jo, tato kniha mě jaksi duševně obohatila. Pokud nejste radikální ateisté a nevadí vám strávit čas nad myšlenkami o Bohu a víře a o životě v celibátu, neváhejte a čtěte.
Jo, tato kniha mě jaksi duševně obohatila. Pokud nejste radikální ateisté a nevadí vám strávit čas nad myšlenkami o Bohu a víře a o životě v celibátu, neváhejte a čtěte.
April 13, 2016
Amazing book. I think I'm going to quote it for a long time to come. It's the special feeling you get after reading this book that you want more. Suddenly you feel like you're missing something. It's a pity this book is only in czech.
January 26, 2016
Odpočinkové, čtivé. Vácha nikdy nezklame, přestože tohle jsou skutečně spíše střípky drobných zážitků a síla příběhů se nerovná genialitě Modlitby argentinských nocí ...
Displaying 1 - 9 of 9 reviews