3,5/5*
Ten nápad je geniální. V jedné časové rovině se vám potkávají ruzná historická období. Legionáři s tanky a tak.
Jste hozeni do šoku, kdy nevíte, co a proč se stalo stejně jako hlavní hrdinka (střídá se mnoho různých úhlů pohledů, ale Tonia je stejně hlavní, to poznáte). No a má zvědavost, jak je to vymyšlené, tedy co a proč se stalo, dosahovala nekonečných výšin. A odpovědi mi autor téměř celou knihu vlastně odmítal poskytnout, a přitom mi by stačily ždibečky, ždibíčečky!
Ve výsledku máte jen na pár závěrečných stranách podané náznaky něčeho, co zní trochu prvoplánovitě (já fakt doufám, že se to v následujích dílech trochu rozvede). A když odstřihnete to, že prakticky v celé knize nemáte šanci objevit fantaskní hranice světa, zbyde vám ta nejjednodušší možná dějová linka pro toto téma, která vás napadne. Pěšáci různých dob se setkají v gigantické bitvě. Tadááá.
Takhle to vidím zpětně asi, no. Do půlky, kdy jsem společně s protagonisty zpracovávala šok, mě to neskutečně bavilo. První setkání legionářů s čtyřproudovou cestou, kdy ji srovnávají s Viou Appiou, kdy nadávají, že lidé naší doby jsou mamlasové, protože si neváží železa, nebo s komunistickou soudružkou, kterou někdo setře, že u nás byl režim zrušen 89, tak ona už nemá co komandovat, nebo setkání středověkých rytířů s tankem. Jako omg, to bylo tááák husté! Jenže v jednu chvíli se tím prostě přesytíte a chcete víc.
Líbilo se mi taky to české prostředí a český pohled na dějiny, který je z toho znát. A nám je tudíž opravdu blízký. Autor je jistě hodně zaujat starověkým Římem, to jsem taky pocítila.
Ale Antonii, která se od určité chvíle chovala jako zamilovaná fňukna, tu bych asi propleskla, no.
Takže. Za mě zábavné popcornové počteníčko.