Zloději zelených koní

by Jiří Hájíček

Genres: Czech Literature, Fiction

176 pages, Hardcover

First published January 1, 2001

About the author

Jiří Hájíček vyrůstal na venkově, kde po vysokoškolských studiích také několik let pracoval v zemědělství. Od konce devadesátých let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela o hledačích vltavínů Zloději zelených koní. Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko (2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu. Jeho dosud poslední román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku.

Reviews

[DaViD´82 · Rating 4 out of 5]

Atraktivní prostředí „jihočeského vltavínského Klondiku“ před i po revoluci, které Hájíček bezezbytku vytěžuje. A přitom se kvůli tomu nesnižuje k nabízející se rovině lehké kriminálky z prostředí živlů pohybujících se na hraně zákona, ale plně si vystačí s osobní „melancholickou“ rovinou tak trochu flegmatického usedlého bohéma a zdánlivého budižničemy, který nadevše miluje jihočeskou krajinu, horniny a svůj klid. Díky rozsahu na slova skoupé novely je to úderné, nepřejí se to, ale i tak je v závěrečné třetině znát, že autor příliš neví kudy a jak to dovést k uspokojivému závěru. Každopádně v tomto ohledu se z toho v další tvorbě poučil.

[Ochwey · Rating 4 out of 5]

My jsme si vždycky říkali na PřF MU, že geologové jsou divní (no offense)! A tady to bylo šílené, jak vlastně neškodný koníček a záliba propukne v honbu a vášeň a zničí vám život. Ale googlila jsem si vltavíny - jsou fakt pěkné.

[Jonáš Kucharský · Rating 2 out of 5]

standardní hájíček, blablabla já, blablabla vesnice, blablabla řeka, blablabla holka, blablabla město, blablabla lidská existence, tentokrat featuring šutry a střední ezo. par dobrejch momentu, ale jinak podprumer

[Jiří Böhm · Rating 4 out of 5]

Originální prostředí, realistický příběh o sběratelské vášni, která zničila vše kolem. Nebylo mi z toho příběhu dobře. Uvidíme, jak na mě zapůsobí filmové zpracování...

[lanius_minor · Rating 4 out of 5]

Čtyři hvězdičky jsou v tomto případě, toho jsem si vědoma, subjektivně poněkud nadsazené, ale když mně se ty knížky Jiřího Hájíčka prostě líbí a k jižním Čechám mám vazbu a máme na vsi taky jednoho takového Pavla, zloděje zelených koní...

[Knihex · Rating 4 out of 5]

trošku jsem doufal, že mu z těch aur a vltavínů hrábne a někoho zabije

[Jitka · Rating 3 out of 5]

Můj třetí Hájíček a opět jen za tři. Jeho knihy mě lákají, témata si vybírá zajímavá, ale jeho psaní pro mě jen tak klouže po povrchu - chybí mi tam věty a odstavce, ke kterým bych se ráda vracela, které bych si třeba ráda i vypsala... hlavní hrdina mi nebyl moc sympatický, připomínal mi mého bráchu, který se taky jen tak v životě plácá od ničeho k ničemu s jedním jediným zájmem. A otevřenější konec už opravdu snad vymyslet nešlo? Časem se ale určitě podívám i na stejnojmenný film.

[Lenka · Rating 4 out of 5]

Téma na hony vzdálené a přitom fascinující. Skvělá práce s "obyčejnem", kterou Hájíček prostě umí.

[Matej · Rating 4 out of 5]

Knižka ma veľmi bavila hlavne svojou atmosférou. Ale nech mi to pánboh odpustí, mal som sto chutí dať hlavnému hrdinovi Pavlovi do zubov. Čo je na 150 strán až až.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Hlavní postavou je PAVEL, který má vášeň pro drahé kameny zelené barvy, které se jmenují vltavíny. Sám a později s jedním kamarádem, který se jmenuje KAČMAR, navštěvují různá místa za účelem jejich vykopání, protože mají velkou cenu. Na vltavínech je specifické, že se nacházejí pouze v Jižních Čechách. Líbila se mi Pavlova vášeň pro tyto kameny. Měl hodně vědomostí o vltavínech, ale i o dalších nerostech a také ho nic neodradilo od toho, aby je chodil hledat a kopat třeba po celou noc. Dovedl jsem z jedné strany chápat jeho vášeň, vltavíny byly pro něj jako denní chleba, bez kterého by se neobešel, byly pro něj hodně důležité a obětoval by pro ně všechno, z druhé strany jsem zase chápal jeho dívku KAROLÍNU, která neměla pro jeho „práci“ pochopení a z její strany zněly její argumenty rozumně. Jenže když je člověk do něčeho plně ponořený jako Pavel, je hodně těžké, aby se vzdal toho, co má rád a začal se věnovat něčemu jinému. A pokud člověk přistoupí na nějakou změnu, tak jen pozvolna a neochotně a stále v něm bude dýmat myšlenka, že se k tomu dříve či později vrátí. Myslím si, že pokud je člověk svobodný a bez závazků, tak má mnohem větší prostor se věnovat své práci, která je zároveň jeho koníčkem, práci, u které je svým pánem, nikomu se nezodpovídá a dělá si věci po svém. Může se tomu věnovat od rána do večera, může tomu věnovat veškerý svůj volný čas. Něco jiného je to však v případě, když člověk má někoho při svém boku, to je už jiná situace..

Je známo hodně knih, které zobrazují život zlatokopů a jejich průběh práce, aby nalezly zlato, ale kniha ZLODĚJI ZELNÝCH KONÍ je specifická tím, že takoví „novodobí zlatokopové“ hledají poklady - vltavíny v České republice v Jižních Čechách na konci 80. let a v průběhu 90. let. V minulosti jsem byl na přednášce Jiřího Hájička, kde vyprávěl o této knize, četl ukázky z knihy a na projektoru zobrazoval různé druhy vltavínů. Popravdě řečeno jsem o této knize uvažoval už nějaký čas. V minulosti jsem držel knihu v ruce, pak jsem ji zase vrátil do knihovny, nyní jsem opětovně přemýšlel, jestli si mám knihu přečíst či nikoliv, ale nakonec jsem se rozhodl, že knihu vyzkouším a udělal jsem správné rozhodnutí. Nad přečtením knihy jsem váhal asi proto, neboť jsem se domníval, že přibližně vím, o čem kniha bude pojednávat, a kniha mne nedovede už ničím překvapit, když jsem se zúčastnil přednášky Jiřího Hájíčka, ale obsah knihy jsem si už nepamatoval, takže jsem v žádném případě neudělal chybu, když jsem se do knihy začetl. V knize se vyskytovali různí hledači vltavínů – někteří chodili sami, byli vlci samotáři (Simon), jiní chodili ve dvojicích, jako naši hlavní hrdinové – Pavel a Kačmar, jiní chodili ve vícečlenných skupinách. Do života Pavla zasáhne revoluce 1989, takže po revoluci bylo mnohem obtížnější vyhledávat vltavíny, protože pozemky patřili soukromým osobám a také se začali tvořit různé gangy, které se specializovaly na vltavíny.

Kniha se mi líbila, knihu hodnotím na 100 %. Myslím si, že Jiří Hájíček zpracoval román bravurně, dozvěděl jsem se bližší informace o vltavínech a o hledačích tohoto vzácného kamene, o způsobech jejich práce a různých nebezpečích a nástrahách, kterými čelili tito hledači. Byl natočený také film, ale film jsem neviděl. Časem se na film podívám.

Pokud se někdo rozhodne napsat učebnici nebo skripta o dějinách literatury v naší zemi po roce 1989, anebo se rozhodne umístit do skript kapitolu, která by se například mohla jmenovat „ČESKÁ LITERATURA PO ROCE 1989, tak si myslím, že jméno Jiřího Hájíčka by se v nich mělo rozhodně objevit. Časem si určitě přečtu další knihy od tohoto autora.

[Lukas · Rating 4 out of 5]

Melancholicka novela, ktora mi priblizila atmosferu neskorych 80. a 90. rokov a vystihla socialnu a ekonomicku premenu, ktora nietkorych zmietla a inych vyniesla na vrchol. Pre mna ako mlady rocnik je celkom zaujimave "zvonku" sledovat, aky dopad mal na zivoty o generaciu starsich ludi socializmus a nasledny prechod do kapitalizmu.

Toto a vyobrazenie (juhoceskej, ale plati aj na slovensku) dediny Hajickovy ide, narozdiel od milostnych liniek o laske, ktore mi v jeho knihach pridu ploche.

Minus 1 * za: Hlavna postava bol neznesitelny trulo, ktoremu som mal cely cas chut dat cez papulu aby sa spamatal!

[Petr Bíza · Rating 3 out of 5]

Hájíček píše čtivě a zábavně. Sofistikované čtení na letní dovolenou jako vyšité. Škoda jen, že potenciál vybudovaný v první polovině románu většinou ztratí dech a zajímavost ke konci knihy. Stejně jako v Baroku se začínalo u zajímavého a neokoukaneho tématu které opravdu táhlo děj od prvních stránek. Končilo se spíš jako obyčejná vztahovka skoro úplně izolovaně od původního námětu. Škoda, protože Hájíček rozhodně umí.

[Petra | LooneyCZ · Rating 4 out of 5]

O vltavínech jsem toho (navzdory dvěma semestrům geologie na vysoké) moc nevěděla. Děj se sice točí právě kolem hledání zelených kamenů, zdaleka tu ale nejde jen o ně. Hledají se nejen kousky vltavínů, ale i něco hlubšího a "čistějšího", řeší se vztahy a opět se tu objevuje neplodnost (autor je na to jaksi zatížený). Zloději zelených koní nejsou špatná kniha, ale pozdější Hájíčkovy romány se mi líbí o něco víc.

[Vojtech · Rating 3 out of 5]

Kniha mě zaujala prostředím a reáliemi, o kterých jsem předtím neslyšel. Bohužel příběh je poněkud naivní a dějový oblouk jaksi neuzavřený. Také jsem se nemohl ubránit dojmu, že je sloh byl místy poněkud slabší. Vzhledem k délce příjemně strávené dva večery, za to díky, ale téma se podle mého názoru dalo vytěžit lépe. Škoda!

[Mili L · Rating 4 out of 5]

Kniha řeší dvě základní témata: mánie po vltavínech a následný rozpad manželství vlivem tohoto fanatismu. Jako vždy je v knihách autora špatná komunikace mezi partnery, neporozumění a odcizení. Opět skvěle napsaná kniha od pana Hájíčka.

[Lubomira Cerna · Rating 1 out of 5]

Nuda, bezobsaznost, plochy pribeh.

[Gigli · Rating 3 out of 5]

Nevim, jestli je to nějaká moje čtecí krize, ale za mě nejslabší Hájíček, co jsem četla.
Špatný to nebylo, ale nějak mě to nechytlo za srdíčko.

[Bara · Rating 3 out of 5]

3,25*.

[Vämpiriüs · Rating 2 out of 5]

Zajímavá kniha jejímž obsahem je mánie po vltavínech a následný rozpad manželství vinou právě tohoto fanatismu. Prakticky takový "Klondike" po Česku se silnějším příběhem.

[Jakub Ondrej · Rating 3 out of 5]

depka s malým krumpáčkem a čelovkou. Aneb cesta za hledáním smyslu.

[Nora (Taylor's Version) · Rating 1 out of 5]

Bylo to relativně nudné a konec byl frustrující. Mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno a mnoho aspektů bylo předvídatelných.

[karo💌 · Rating 3 out of 5]

dobre napsany ale strasne mi vadila ta hlavni postava

[Pavla Kosarova · Rating 4 out of 5]

O živelném těžení vltavínů na jihu Čech jsme v zprávách všichni slyšeli. Ale že to byl až takový Klondaik jsem skutečně netušila.
Opět přirozeně plynoucí poetické vyprávění o syrové a drsné skutečnosti. Realita se objevuje jakoby na okraji zorného pole hlavního hrdiny - Pavla.
Pavel miluje kameny a považuje je za "čisté". Ideální a dokonalý svět v kontrastu s drsnou realitou - kopání v noci, zatčení policií, zával ve výkopu, bitka s gangem,.... to všechno zasazené do skutečných reálií počátku 90.let 20.století spojených s "budováním kapitalismu".
Příběh se však nevyhýbá ani době po. Realitě všedního dne bez velkých peněz a bez dobrodružství.

Mě tedy rozhodně nezklamal.

[Lindis · Rating 4 out of 5]

Recommended to me by a friend from South Bohemia a long time ago, they told me all about moldavite and its effect on people. Safe to say I won’t be going anywhere near it. Hajíček did a wonderful job with keeping me hooked and made the story so easy to read. Definitely adding his other books to my reading list.

„Más za nehty kůru ze stromů a voňavou smůlu a v tvý košili je kouř z ohníčku."

*update: I fear the book brings about the same bad luck as moldavite itself so maybe don’t read it if you need things going your way at the moment.

[Dana Filipová · Rating 5 out of 5]

2016
Zkrátka krásný, milý, hájíčkovský vyprávění - jeho styl mi je moc blízký, je radost uvelebit se v křesle a číst si ho. Tentokrát o hledačích vltavínů, jsem moc zvědavá na film, který se podle této knihy teď natáčí.

2024
Po osmi letech jsem se ke knížce vrátila. A líbila se mi možná ještě víc, než když jsem ji četla poprvé. Jako bych tomu neokázalému vyprávění a lehké melancholii přišla ještě víc na chuť. Všichni jsme občas hledači vltavínů a outsideři vlastních životů…

[Řehoř Samsa · Rating 4 out of 5]

Mám Hájíčkovy příběhy rád; někdy mi sice chybí možnost podtrhnout, vypsat si pravdu, myšlenku – ale o to více je v jeho stránkách lidskosti a opravdovosti. Jeho hrdinové i teď, v znovu vydaných Zlodějích zelených koní, nosí obstarožní svetry, spravované kalhoty a mají boty od bláta. Takový je Hájíček: vesnický, lidský, obyčejný. Je mi tím sympatický; protipól nabubřelé intelektuální nadřazenosti a stejně tak opak hospodského zevlování, hnití a zoufalství.

[Lukáš Gregor · Rating 4 out of 5]

Mé první čtenářské setkání s Jiřím Hájíčkem. A velmi pozitivní. Už pro jakousi "obyčejnost", krásu všednosti, citlivé vykreslení okamžiků, které mohou být prchavé, ale současně se vrýt hluboce do nitra. A mimochodem, kniha, druhé vydání, které jsem si pořídil, je moc hezká i na pohled i na dotek.

[Dymbula · Rating 4 out of 5]

Dobře se to četlo. Prožíval jsem příběh o to víc, že jsem před pár lety navštívil v Austrálii Lightning Ridge, proděravělou vesnici, kde snad odjakživa hledají, dolujou a těží opály. Zavilost hledačů je velmi podobná té české odnoži vlatvínovců.

[Bára Tichavová · Rating 3 out of 5]

Pro mne příjemná, čtivá kniha s nijak zvlášť silným příběhem. Stojí pro mne v pozadí vedle jiných Hájíčkových knih.

[Pavel Maleček · Rating 5 out of 5]

Krásný čtení!