Takhle nějak si představuju plovárnové čtení. Nic náročného, ale zároveň nijak hloupé. U někoho jinýho bych se možná rozčilovala, že si vymyslí cokoli, aby ohromil čtenáře, ale Ivě Pekárkové fakt věřím, že si bizardnosti vymýšlet moc nemusí. Možná pro mě ani nebyly podstatný jednotlivý šílený příběhy, ale to s jakým nadhledem a porozuměním byly podány. A taky to byla prima exkurze do pražské africké komunity. Václavák už nebude jako dřív.