What do you think?
Rate this book
Kafe a cigárko
Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas?
Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle.
Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně – musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat.
Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová.
A když se k tomu přidají geniální ilustrace Jana Hofmana, vznikne kniha, kterou prostě chcete mít. Kterou chcete dát jako dárek. Protože tahle kniha vám zvedne náladu tak jako žádná jiná!
Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle.
Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně – musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat.
Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová.
A když se k tomu přidají geniální ilustrace Jana Hofmana, vznikne kniha, kterou prostě chcete mít. Kterou chcete dát jako dárek. Protože tahle kniha vám zvedne náladu tak jako žádná jiná!
264 pages, Hardcover
Published November 25, 2015
22 people are currently reading
130 people want to read
About the author
Marie Doležalová
4 books6 followersMarie Doležalová je česká herečka a blogerka.
Psala blog Kafe a cigárko o životě herečky, který získal Literu za blog roku v rámci cen Magnesia Litera 2015. Na podzim roku 2015 vyšel blog knižně, o rok později vyšel i jako audiokniha, načetla jej sama herečka. V roce 2017 se dočkal seriálového zpracování. Napsala také několik textů pro časopis Reportér.
Psala blog Kafe a cigárko o životě herečky, který získal Literu za blog roku v rámci cen Magnesia Litera 2015. Na podzim roku 2015 vyšel blog knižně, o rok později vyšel i jako audiokniha, načetla jej sama herečka. V roce 2017 se dočkal seriálového zpracování. Napsala také několik textů pro časopis Reportér.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 67 reviews
January 21, 2016
Udělala jsem tu chybu, že jsem knihu četla v kuse. Když si každý týden přečtete jeden článek na blogu, připadá vám skvělý a vtipný, po pár dnech už si ho přesně nepamatujete, ale zůstává ve vás pocit, že to bylo super. Nejlepší hlášky máte navíc čas aplikovat v běžném životě. Při rychlém čtení za sebou se to začne rozplývat, přesně ve 44 % jsem si říkala, že už je to trochu nuda, ale četla jsem dál. Takže neudělejte stejnou chybu, dejte si kapitolu, a pak chvíli nic. Druhá výtka se týká e-knihy: stripy jsou samozřejmě ve čtečce nečitelné, ale mnohem víc mě nebavily ty chyby – často jsou spojená slova. (Měla jsem MOBI do Kindlu)
April 28, 2018
Bohužel, Maruščinu audioknihu nebudu doposlouchávat. Jako ochutnávka mi stačila asi třetina knihy. Vlastně vůbec mě to neoslovilo, ten rádoby humor mi přijde děsivě násilnej :( Místy jsem se pousmála, to nepopírám, ale nějak nemám potřebu pokračovat dál.
September 24, 2017
Naprosto spontánní re-reading, I love it <3
January 19, 2021
Maruška je skvělá. Píše s nadsázkou, umí si ze sebe udělat legraci, nehraje si na něco, co není. Věci říká (nebo spíš píše) na rovinu a já jsem se u jejích slov skvěle bavila. Skvělá oddechová kniha na večery, kdy si chcete odpočinout od všech stresů okolo. Rozhodně doporučuji!
March 25, 2018
Čekala jsem bezduchou oddechovku, ale PARÁDA! Nikdy bych neřekla, že mě bude tak bavit...
January 31, 2016
Znáte ten pocit, kdy jste přesyceni všema těma klasikama, a chcete si prostě přečíst jen nějakou šílenou oddechovku, ale ta většinou končí nedočtená, protože je to brak? Tak tohle rozhodně není tento případ. Marie Doležalová mě prostě uchvátila. Dělat si srandu sám ze sebe není vůbec lehký úkol, zvlášť v případě, kdy na tom, co "ironizujete" stojí vaše kariéra, rodina a přátelé. Bavila jsem se každou kapitolou, každým příspěvkem, který je často doplněn vtipným minikomixem. Doufám, že vyjde pokračování :-)
November 22, 2016
Pohybujeme se někde mezi 3 a 4 hvězdičkami.
Je to fajn, ale bohužel to začalo jako blog a asi to i blogem mělo zůstat. Samozřejmě jsem se pobavila, některé stripy se mi líbily víc než jiné. Ale celkově bych asi z toho měla víc, kdybych četla blog od začátku a každý týden si přečetla nový příspěvek než hromadu najednou.
Je to fajn, ale bohužel to začalo jako blog a asi to i blogem mělo zůstat. Samozřejmě jsem se pobavila, některé stripy se mi líbily víc než jiné. Ale celkově bych asi z toho měla víc, kdybych četla blog od začátku a každý týden si přečetla nový příspěvek než hromadu najednou.
December 16, 2015
Marušku a její blog zbožňuju už měsíce, proto pro mě byla její prvotina must-have. V ničem nezklamala, a s novějšími články jsem se smála víc a víc.
March 13, 2020
Většina z nás zná herce z televize, z filmových pláten, z divadelních jevišť. Jak to ale vlastně probíhá na druhé straně? Jak se z hvězdiček stávají hvězdy a jak (ne)normální je život za oponou?
Pokud jste alespoň krapet zvědaví, rozhodně si nenechte ujít knižní kousek Kafe a cigárko, který je po většinou vtipným náhledem na to, jak to vlastně v herecké branži chodí. Dozvíte se tak, jak vlastně probíhá takové natáčení lechtivějších scén, co všechno musí herec udělat, aby dostal roli, jak probíhá casting, nebo co všechno je potřeba na to, abyste mohli účinkovat v dětském pořadu.
Díky autorce se tak dostaneme snad do všech hereckých zákoutí, probereme vše horem dolem, až na ničem nezůstane nit suchá. Hlavně tedy na ní samotné, protože jak my všichni, pravidelní čtenáři jejího blogu víme, legraci si nejvíc umí udělat sama ze sebe. Protože je přece taky jenom člověk.
Marie Doležalová je v poslední době hotový pojem. Kdo by řekl, že tahle nevinně vyhlížející dívka získá cenu Magnesia Litera za rozšafné blogování o tom, jak tvrdý občas mají herci chleba, nebo že se současně stane královnou parketu v soutěži StarDance a zároveň se přitom osudově zamiluje. A přece se to stalo.
Ještě stále ji ovšem lidé na ulici poznávají jako tu divnou a tichou holku z Comebacku, ačkoliv se od té doby posunula o pořádný kus dál. Její vyprávění sice občas ztrácí šmrnc, ale z větší dávky je to způsobeno tím, že blogovací mechanismus přece jen funguje jinak než ten knižní.
Zatímco na blog se na nový příspěvek jdete podívat třeba jednou nebo dvakrát týdně, v knize máte všechny vtipné glosy jednu za druhou, takže ta chvilková trefnost jaksi ztrácí na svém kouzlu, a proto je lepší si mezi čtením dávat trochu oraz. Doporučovala bych tak jeden, dva vstupy na den, aby pro vás kniha neztratila své kouzlo. Oceňuji i to, že se snad za každým příspěvkem objeví vtipně dotahující komiksový strip… stejně jako tomu bývalo na jejím blogu.
Kafe a cigárko je hezkým odpočinkovým čtením, které potěší spíše v menších dávkách. Nejvíc si ho tak užijete opravdu u toho kafíčka, kdy si přečtete třeba o tom, jak to vypadá, když se dvě kamarádky herečky sejdou v kavárně. Já se rozhodně bavila a jsem zvědavá, jestli se herečka ke svému blogování opět vrátí, abychom se dočkali nějakého toho pokračování. Knize tak dávám 4 hvězdičky.
------------Reakce po dočtení knihy--------
Nebylo to špatné, ale v blogové verzi to prostě má větší šmrnc...
Pokud jste alespoň krapet zvědaví, rozhodně si nenechte ujít knižní kousek Kafe a cigárko, který je po většinou vtipným náhledem na to, jak to vlastně v herecké branži chodí. Dozvíte se tak, jak vlastně probíhá takové natáčení lechtivějších scén, co všechno musí herec udělat, aby dostal roli, jak probíhá casting, nebo co všechno je potřeba na to, abyste mohli účinkovat v dětském pořadu.
Díky autorce se tak dostaneme snad do všech hereckých zákoutí, probereme vše horem dolem, až na ničem nezůstane nit suchá. Hlavně tedy na ní samotné, protože jak my všichni, pravidelní čtenáři jejího blogu víme, legraci si nejvíc umí udělat sama ze sebe. Protože je přece taky jenom člověk.
Marie Doležalová je v poslední době hotový pojem. Kdo by řekl, že tahle nevinně vyhlížející dívka získá cenu Magnesia Litera za rozšafné blogování o tom, jak tvrdý občas mají herci chleba, nebo že se současně stane královnou parketu v soutěži StarDance a zároveň se přitom osudově zamiluje. A přece se to stalo.
Ještě stále ji ovšem lidé na ulici poznávají jako tu divnou a tichou holku z Comebacku, ačkoliv se od té doby posunula o pořádný kus dál. Její vyprávění sice občas ztrácí šmrnc, ale z větší dávky je to způsobeno tím, že blogovací mechanismus přece jen funguje jinak než ten knižní.
Zatímco na blog se na nový příspěvek jdete podívat třeba jednou nebo dvakrát týdně, v knize máte všechny vtipné glosy jednu za druhou, takže ta chvilková trefnost jaksi ztrácí na svém kouzlu, a proto je lepší si mezi čtením dávat trochu oraz. Doporučovala bych tak jeden, dva vstupy na den, aby pro vás kniha neztratila své kouzlo. Oceňuji i to, že se snad za každým příspěvkem objeví vtipně dotahující komiksový strip… stejně jako tomu bývalo na jejím blogu.
Kafe a cigárko je hezkým odpočinkovým čtením, které potěší spíše v menších dávkách. Nejvíc si ho tak užijete opravdu u toho kafíčka, kdy si přečtete třeba o tom, jak to vypadá, když se dvě kamarádky herečky sejdou v kavárně. Já se rozhodně bavila a jsem zvědavá, jestli se herečka ke svému blogování opět vrátí, abychom se dočkali nějakého toho pokračování. Knize tak dávám 4 hvězdičky.
------------Reakce po dočtení knihy--------
Nebylo to špatné, ale v blogové verzi to prostě má větší šmrnc...
April 28, 2016
Díky, Maruško. Blog jsem nečetla, takže tohle předčilo moje očekávání. Nejlepší je, že prakticky totožný popis hereckého života jsem četla u Ivanky Deváté, o víc než půl století starší - ono na tom konstatování, že herectví zamrzlo v 50. letech, něco bude, nejen v souvislosti s kouřením :))
September 8, 2020
Potřebovala jsem si zvednout náladu, a povedlo se.
Zvlášť, když jsem si přečetla svůj status z roku 2017 :D ↓↓↓
Kafe sice piju jen příležitostně, ale i tak ;)
Zvlášť, když jsem si přečetla svůj status z roku 2017 :D ↓↓↓
Kafe sice piju jen příležitostně, ale i tak ;)
August 1, 2018
Byl to příjemný poslech, Marie má příjemný poslouchatelný hlas a příběhy ze zákulísí byly taky zajímavé, ale asi úplně nechápu ten velký rozruch okolo téhle knížky. Asi by se to lépe četlo jako nějaký blogový příběh jednou za týden, protože, když to slyšíte takhle najednou nebo to čtete všechno najednou, tak vám to po čase přijde na jedno brdo. Já jsem teda ani takhle u toho nehýkala smíchy, spíše jsem se sem tam slabě pousmála nebo pouchechtla, ale asi jako blogový příspěvěk by to bylo lepší.
December 30, 2015
Dobré, opravdu dobré - vtipné, úderné, myslím, že si ráda sem tam některé z fejetonků nalistuji znovu. A musím také vyzdvihnout skvělé zpracování knížy - originální formát, přebal i grafické zpracování. Paráda.
April 20, 2016
Marušku mám moc ráda. Kafe a cigárko je prima zábava, ale doporučuju to číst s přestávkami a dlouho, protože jakmile přečtete hodně kapitol za sebou, bude to iritující. Maruška je totiž herečka a občas přehrává i na papíře. Ale jinak dobrý!
P. S. Jen ten formát, s tím se nějak nemůžu sžít!
P. S. Jen ten formát, s tím se nějak nemůžu sžít!
February 28, 2018
Pěkné, milé čtení, které poměrně rychle utíká. Na odpočinek ideál! Myslím si ale, že články z knihy vyniknou mnohem lépe v originální formě blogu, kde jsou dávkovány v určitých intervalech. Při delším čtení knížky jsem se občas už nudila :) Ohodnotila bych 3,5 hvězdami ;)
July 8, 2017
Milá Marie, Maruško, Maju,
není vůbec jednoduché Vám napsat dopis. Měla jste pravdu. Lidé mají pocit, že Vás znají, že jste jejich kamarádka. Já ten pocit mám tak napůl. Kdybych byla Vaše kamarádka, věděla bych aspoň, jak Vás oslovit nebo jak Vám udělat radost (obojí bych právě teď velmi ocenila) a spoustu dalších poněkud nepodstatných věcí, které o sobě kamarádky normální vědí. Ale na druhou stranu – díky Kafi a cigárku – mi už nepřijdete jako úplně cizí člověk. Tak snad se s tím psaním nějak popasuji a vy mi ten částečně přátelský tón odpustíte.
Přiznám se, že jsem Váš blog nikdy nečetla a šílenství, které kolem něj propuklo, jsem skoro dva roky okázale ignorovala. Další herečka, která se chce živit jako spisovatelka, na to jsem tak zvědavá. Ale když jsem jednou šmejdila v knihkupectví, nakoukla jsem do Vaší knížky a přečetla si namátkou jednu kapitolku, konkrétně o tom, jak se chováte, když potkáte někoho slavného. No a v tu ránu jsem to měla spočítané.
Ten Váš fejetonek (můžu tomu tak říkat?), ten byl totiž tak strašně milý, upřímný a (to především) skvěle napsaný. Abych to zkrátila, okamžitě jsem se velmi zastyděla a v duchu Vás prosila, ať mi tu mojí dvouletou (a velmi trapnou) ignoraci prominete. Knížku jsem si pochopitelně odnesla domů a během učení na zkoušku se „za odměnu“ těšila Vašimi krásnými texty.
A teď – nejenom, že bych chtěla pochválit Vaše spisovatelské umění (tu Magnesii Literu jste si opravdu zasloužila, bez debat), chtěla bych Vám ale také říct, že máte krásný pohled na svět a neskutečně velké srdce. Opravdu moc se mi líbí, že se neberete příliš vážně, a že lidem připomínáte některé základní fakta, na které máme občas tendenci zapomínat. Třeba, že každý se někdy bojí. I Marie Doležalová. Nebo Ondřej Sokol. A že zapomenout či nestihnout dotankovat auto je.. no, prostě.. lidské (nebo přinejmenším holčičí určitě).
A do třetice všeho dobrého, kromě kvality textu a Vaší osobnosti, velmi oceňuji i to, že jste do posledního slova splnila, co jste řekla při rozhovoru pro DVTV. Když jste začala blog vnímat jako práci a měla jste pocit, že už nemáte svým čtenářům „co říct“ aniž byste se opakovala, že jste se do toho nenutila a psát přestala. To je umění neuvěřitelné sebereflexe, které jen málokdo ovládá. Maruško, jste výjimečný člověk. Děkuji za Kafe a cigárko, děkuji za to, že jste.
Přeji Vám jen to nejlepší, hlavně ať jste šťastná a pořád kolem sebe šíříte lásku.
S úctou,
Kateřina Kilianová
P.S.: Pro mě jste rozhodně lepší než Aňa a její P.S.!
-----------
Scénická poznámka č. 1: Dopis byl dne 11.9.2016 zaslán na adresu divadla Na Fidlovačce, kde má Marie trvalé angažmá. Doufám, že se jí dostane do ruky.
Scénická poznámka č.2: Jednu hvězdu ubírám, protože bych pár kapitol dokázala s klidným srdcem vyškrtnout a neměla bych pocit, že jsem čtenáře o něco ochudila.
není vůbec jednoduché Vám napsat dopis. Měla jste pravdu. Lidé mají pocit, že Vás znají, že jste jejich kamarádka. Já ten pocit mám tak napůl. Kdybych byla Vaše kamarádka, věděla bych aspoň, jak Vás oslovit nebo jak Vám udělat radost (obojí bych právě teď velmi ocenila) a spoustu dalších poněkud nepodstatných věcí, které o sobě kamarádky normální vědí. Ale na druhou stranu – díky Kafi a cigárku – mi už nepřijdete jako úplně cizí člověk. Tak snad se s tím psaním nějak popasuji a vy mi ten částečně přátelský tón odpustíte.
Přiznám se, že jsem Váš blog nikdy nečetla a šílenství, které kolem něj propuklo, jsem skoro dva roky okázale ignorovala. Další herečka, která se chce živit jako spisovatelka, na to jsem tak zvědavá. Ale když jsem jednou šmejdila v knihkupectví, nakoukla jsem do Vaší knížky a přečetla si namátkou jednu kapitolku, konkrétně o tom, jak se chováte, když potkáte někoho slavného. No a v tu ránu jsem to měla spočítané.
Ten Váš fejetonek (můžu tomu tak říkat?), ten byl totiž tak strašně milý, upřímný a (to především) skvěle napsaný. Abych to zkrátila, okamžitě jsem se velmi zastyděla a v duchu Vás prosila, ať mi tu mojí dvouletou (a velmi trapnou) ignoraci prominete. Knížku jsem si pochopitelně odnesla domů a během učení na zkoušku se „za odměnu“ těšila Vašimi krásnými texty.
A teď – nejenom, že bych chtěla pochválit Vaše spisovatelské umění (tu Magnesii Literu jste si opravdu zasloužila, bez debat), chtěla bych Vám ale také říct, že máte krásný pohled na svět a neskutečně velké srdce. Opravdu moc se mi líbí, že se neberete příliš vážně, a že lidem připomínáte některé základní fakta, na které máme občas tendenci zapomínat. Třeba, že každý se někdy bojí. I Marie Doležalová. Nebo Ondřej Sokol. A že zapomenout či nestihnout dotankovat auto je.. no, prostě.. lidské (nebo přinejmenším holčičí určitě).
A do třetice všeho dobrého, kromě kvality textu a Vaší osobnosti, velmi oceňuji i to, že jste do posledního slova splnila, co jste řekla při rozhovoru pro DVTV. Když jste začala blog vnímat jako práci a měla jste pocit, že už nemáte svým čtenářům „co říct“ aniž byste se opakovala, že jste se do toho nenutila a psát přestala. To je umění neuvěřitelné sebereflexe, které jen málokdo ovládá. Maruško, jste výjimečný člověk. Děkuji za Kafe a cigárko, děkuji za to, že jste.
Přeji Vám jen to nejlepší, hlavně ať jste šťastná a pořád kolem sebe šíříte lásku.
S úctou,
Kateřina Kilianová
P.S.: Pro mě jste rozhodně lepší než Aňa a její P.S.!
-----------
Scénická poznámka č. 1: Dopis byl dne 11.9.2016 zaslán na adresu divadla Na Fidlovačce, kde má Marie trvalé angažmá. Doufám, že se jí dostane do ruky.
Scénická poznámka č.2: Jednu hvězdu ubírám, protože bych pár kapitol dokázala s klidným srdcem vyškrtnout a neměla bych pocit, že jsem čtenáře o něco ochudila.
December 29, 2017
Já to tedy poslouchala coby audioknihu, což mělo třeba oproti Hedvábníkovi jednu zásadní výhodu... bylo jedno, když u toho člověk usnul.
Nejlíp to totiž fungovalo po malých částech. Takže jsem to třeba poslouchala už pár měsíců (dost částo dokola, právě pro ten častý spánek), ale stále mě to bavilo...
Oproti tomu nyní jsem si dala poslední půlku knihy v kuse (protože se to hodí tady do challenge, že jo) a najednou jsem si začala nějak všímat, že to vlastně jede stále na té samé notě, což je trochu nuda.
Mnohé úseky najednou nebyly vůbec vtipné a herecká marnivost už taky neměla svoje kouzlo. Takže... tedy... vidím to na jeden takový trochu přestřelený "knižní sitcom", kdy už moc je příliš, ale po malých kouskách to jednoho furt baví.
Nejlíp to totiž fungovalo po malých částech. Takže jsem to třeba poslouchala už pár měsíců (dost částo dokola, právě pro ten častý spánek), ale stále mě to bavilo...
Oproti tomu nyní jsem si dala poslední půlku knihy v kuse (protože se to hodí tady do challenge, že jo) a najednou jsem si začala nějak všímat, že to vlastně jede stále na té samé notě, což je trochu nuda.
Mnohé úseky najednou nebyly vůbec vtipné a herecká marnivost už taky neměla svoje kouzlo. Takže... tedy... vidím to na jeden takový trochu přestřelený "knižní sitcom", kdy už moc je příliš, ale po malých kouskách to jednoho furt baví.
April 7, 2016
Marušky příspěvky jsem si párkrát četla i přímo na blogu, ne nijak pravidelně, ale vždycky mě pobavila, proto jsem věděla, že si Kafe a cigárko v knižní podobě chci rozhodně přečíst. Knížka mi dělala skvělého parťáka v průběhu ranních a odpoledních cest autobusem, budu muset najít adekvátní náhradu.
Marušky blog je samozřejmě úspěšný především svým tématem, do této oblasti neherci nevidí a líbí se nám, když můžeme pod tu pomyslnou pokličku nakouknout. Upřít se však autorce nedá ani styl a vtip, v knížce navíc doprovázený skvělými ilustracemi.
Teď buď budu pravidelným čtvrtečním čtenářem nebo si počkám na další knížku.
Marušky blog je samozřejmě úspěšný především svým tématem, do této oblasti neherci nevidí a líbí se nám, když můžeme pod tu pomyslnou pokličku nakouknout. Upřít se však autorce nedá ani styl a vtip, v knížce navíc doprovázený skvělými ilustracemi.
Teď buď budu pravidelným čtvrtečním čtenářem nebo si počkám na další knížku.
February 20, 2017
Marie som si naozaj obľúbila už ako Sašu v Comebacku, ale to som vážne netušila, že vie takto skvelo písať. Bolo to naozaj vtipne, ale tak nenásilne. Navyše je to ideálna knižka na čítanie pred spaním/na záchode alebo hocikde, kde máte čas akurát na pár článkov. Lebo je oveľa lepšie čítať ju po kúskoch ako naraz.
A určite by ste si ju mali prečítať, Marie je skvelá.
(A chcelo by to druhý diel, nech sa nemusím prehrabávať v archívoch jej blogu.)
A určite by ste si ju mali prečítať, Marie je skvelá.
(A chcelo by to druhý diel, nech sa nemusím prehrabávať v archívoch jej blogu.)
July 17, 2016
Celé je to takové milé, no... :) některé kapitoly jsou trochou nudnější, ale celkový dojem je nadprůměrný. Chce to si jednotlivé kapitoly dávkovat, přečíst knížku na jednou by asi nemělo takový efekt, takhle je to milé zpestření několika dnů.
September 2, 2016
Skoro jsem se do Marie Doležalové zamiloval, teda do té její knížky. Skoro celou jsem četl s pobaveným výrazem na svém starém ksichtě. Krásné, nesebestředné, ironické a NEVIEWEGHOVSKÉ!!! Jo, a Magnesia Litera jí patří zaslouženě.
December 26, 2015
Už dlouho jsem se u knížky takhle nepobavila, přečteno za dva dny <3
August 13, 2016
Miluju Marušku Doležalovou
February 10, 2018
[Třetí druh recenze!] Protože pod stránkou vidím jen dvě typy recenzí (buď nadšené a nebo ve stylu: "blogy jako knížky nefungují, je to pořád o tom samém, moje chyba, že jsem to poslouchal/a v kuse"), proto nabízím důležitý třetí typ, který nejspíš zapadné.
Takže tři hvězdičky, klasické hodnocení ve stylu: "Neochromilo, ale ani nezhnusilo." První plusy: Je to vcelku milé, nenáročné a minimálně jednou jsem se zasmál. A teď mínusy: Psaní je takové moc školácké, asi jsem se nechal zmást tou magnesií literou a čekal něco víc, ale tohle je vskutku obyčejný blog, jaký by si mohla vést vaše kamarádka odvedle.
A ted to na mě prasklo. Tohle je komntář ve stylu: "Blogy jako knihy nefungují!" Ale není! Jen většina blogů nestojí za to, aby se házela na papír. Internet totiž snese literaturu i slabšího kalibru.
Takže tři hvězdičky, klasické hodnocení ve stylu: "Neochromilo, ale ani nezhnusilo." První plusy: Je to vcelku milé, nenáročné a minimálně jednou jsem se zasmál. A teď mínusy: Psaní je takové moc školácké, asi jsem se nechal zmást tou magnesií literou a čekal něco víc, ale tohle je vskutku obyčejný blog, jaký by si mohla vést vaše kamarádka odvedle.
A ted to na mě prasklo. Tohle je komntář ve stylu: "Blogy jako knihy nefungují!" Ale není! Jen většina blogů nestojí za to, aby se házela na papír. Internet totiž snese literaturu i slabšího kalibru.
Read
November 15, 2020Maruška Doležalová umožňuje prostřednictvím knižně vydaného blogu nakouknout pod pokličku herecké branže a s lehkostí, humorem a nadsázkou čtenářům sděluje, že za přesvědčivými hereckými výkony, které znají z televizních obrazovek a jeviště, se skrývá mnoho úsilí, nadávek i rivality. Současně boří (anebo naopak potvrzuje) zažitá klišé a stereotypy, které bývají s herci spojovány. Člověku, který se podobném prostředí nepohybuje a nepohyboval, Kafe a cigárko rozšíří obzory, ale především jej pobaví a odreaguje. A ačkoliv samotná herečka samozřejmě není spisovatelka, píše velmi čtivě a osobitě. Kapitoly doporučuji dávkovat, nečíst najednou, v opačném případě začínají působit trochu jednolitě.
January 4, 2020
Poslouchala jsem audioknihu a dala na rady ostatních, takže jsem si to pouštěla po částech. Jak byla chuť. A možná i díky tomu jsem byla docela nadšená. Rozhodně si troufám říct, že poslech je určitě lepší než kniha. Marie má příjemný hlas, spusta pasáží je už sama o sobě namluvená dost vtipně, což by z psané formy tak nevyznělo. Svět herců sice nemusím, mám pocit, že dneska je to všude samá herečka a herec. Každý, kdo hraje v Ulici, je hned herec a já už jsem na to trochu alergická. Ale tohle mě opravdu bavilo. Dost často jsem se smála nahlas, což se mi u knih moc nestává.
October 18, 2017
Moje první audiokniha v životě a myslím si, že bylo dobré po ní "šáhnout" právě u knihy Kafe a cigárko. Dobře se to poslouchalo už jen tím, že ji namluvila sama autorka, Marie Doležalová. Knížka je často vtipná, milá, neurazí, ale ani se k ní pravděpodobně nebudu znovu vracet. Je to příjemné, oddechové čtení, které doporučuji například na dovolenou nebo pro zvednutí nálady, protože to jde v knížce autorce velmi dobře :-)
September 5, 2018
Taky jste měli někdy ten pocit, že si s člověkem rozumíte hned od první věty? Tak to byl i můj případ s Kafem a cigárkem. Maruš a Maruš. Pokud se alespoň trochu pohybujete ve světě divadla, doporučuji přečíst. A pokud ne, tak si to stejně přečtěte.
October 17, 2021
Maruščin blog jsem pravidelně četla a ani se mi nechce věřit, že už je to tak dávno. Spoustu příspěvků jsem si po těch letech nepamatovala, a tak jsem si je díky téhle knize ráda užila znovu. Bylo to příjemně osvěžující čtení.
March 23, 2017
Funny, smart, and giving an insight to the life of an actress. As I like Marie, I also appreciated some facts about her life that she descries while showing her talent to make fun of herself. However, I somehow expected more, given the fact the blog won a prestigious award.
Displaying 1 - 30 of 67 reviews