Chcete vědět, jak žil člověk, který objevil to, pro co byl stvořen, a dělal to? Pokud ano, pak je pro vás odpovědí první ucelený životopis legendárního běžce Emila Zátopka.
Vypráví o jeho dětství v početné rodině, o mládí v baťovském Zlíně, o době, kdy se u nás rodil běžecký sport, o respektovaných soupeřích i přátelích, o armádě a disciplině, o manželství a také o politice. Ale především a stále o běhání. Kniha je připomenutím osudu člověka, kterému se jako jedinému atletovi v historii světového běžeckého sportu podařil zlatý hattrick na olympijských hrách v roce 1952. Je potvrzením toho, že pokud děláte cokoliv na sto procent, není možné, abyste neuspěli, i když zrovna nezískáte olympijské zlato. A pod zátopkovským heslem Nemůžeš? Přidej! je také inspirací k amatérskému běhání nás všech.
JUDr. Pavel Kosatík se narodil 13. června 1962 v Boskovicích.
Absolvoval pražskou právnickou fakultu (1984), pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakci Mladé fronty Dnes, Reflexu a Hospodářských novin.
Je autorem biografických a literárněhistorických knih, zabývajících se novodobou českou historií, mimo jiné Osm žen z Hradu (1993), „Člověk má dělat to, nač má sílu“ – Život Olgy Havlové (1997), Jan Masaryk – Pravdivý příběh (1998; spoluautor Michal Kolář), Ferdinand Peroutka – Pozdější život (2000), Fenomén Kohout (2001), Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy (2001), Ferdinand Peroutka – Život v novinách (2003), Gottwaldovi muži (2004; spoluautor Karel Kaplan), Sulek maluje (2005). Nakladatelství Host v roce 2006 vydalo jeho „kolektivní biografii“ Šestatřicátníci (Václav Havel, Josef Topol, Věra Linhartová, Jiří Kuběna, Viola Fischerová, Pavel Švanda a další).
Velké zklamání. Na knížku o Zátopkovi jsem se hodně těšil - už proto, že jako vytrvalostní běžec jsem o něm věděl relativně málo, v podstatě jen to, že byl maratonec (což vlastně nebyl) a že získal trojnásobné zlato na olympiádě v Helsinkách.
Myslím si, že největší chybou je, že ji napsal Pavel Kosatík. V první řadě, Kosatík neumí psát o sportu. Sport, kromě fyzické námahy, je také hodně o emocích. Pár knih o běhání už jsem přečetl, ale zatím jsem nenarazil na žádnou, která by byla tak neinspirativni a emocionálně nudná, jako Kosatíkův Emil Běžec.
Od sportu Kosatík utíká, jak jen to jde - např. v kapitole Běhání v ATK se o běhání v ATK nedozvíte nic. Autor na nás hodí pár jmen běžců, kteří tam tehdy běhali (u poloviny z nich se neobtěžuje uvést křestní jméno) a jméno trenéra. Zato více jak polovina kapitoly se věnuje článku v Rudém Právu, pod kterým je Emil podepsán, který schvaluje popravu Milady Horákové.
Vrchol Zátopkovi sportovní kariéry - olympijské hry v Helsinkách - vyřídí Kosatík na čtyřech stránkách. Za pět minut není o čem číst. Popis samotného maratónu vydá sotva na jednu stránku.
Druhá věc, která mi na knize vadila hned od počátku, byla autorův romanizující styl - jako by vyprávěl pohádku. Čekal bych, že Kosatík, jako historik, bude více uvádět tvrdá data, citace, více interpretovat a méně fabulovat. Bohužel, skoro celou dobu se kniha odvíjí formou "byl jednou jeden Emil a ten rád běhal..."
To by tolik nevadilo, kdyby Kosatík místo historie, nabídl silný příběh - v takovém případě bych byl ochotný akceptovat slabší historicko-realistickou linku. Ale jak už jsem naznačil výše, inspirativní story zde chybí.
Třetí důvod mé nespokojenosti spočívá v tom, že Zátopek je popsán bez jakékoliv plastičnosti - asi tak, jako postava na plakátu. Kosatík se sice snaží seč může a hodně, hodně tlačí na pilu, když nám říká, co si Emil myslel a proč se zachoval, jak se zachoval. Ale kdyby řekl cokoliv jiného, klidně opak, tak to není jak odlišit - Zátopek v Kosatíkově podání je prostě tvář z fotek, bezkrevná figurka. Skutečného člověka se autorovi dobrat nepodařilo.
Vím, jsem ke knize a autorovi hodně kritický a negativní. Našel jsem tam také něco pozitivního? No, moc ne. Předpokládám, že fakta zpracoval Kosatík poctivě a jako domácí autor by neměl udělat mnoho faktických chyb. Hlavní pozitivum je tedy jaksi automatické - je chválihodné, že kniha o Zátopkovi vznikla, Emil si ji určitě zaslouží. Kniha mohla dopadnout zcela jistě lépe - ve srovnání se zahraniční žánrovou kvalitou je na tom Kosatík podobně, jako současní čeští bežci. Takže taková 3. liga.
Autor se nemohl a ani nevyhnul vztahu Zátopka k režimu. Je to smutná část. Podepsal manifest 2000 slov, ale odvolal. Vystupoval veřejně proti okupaci sovětských vojsk, ale později si sypal popel na hlavu. Můžeme ho dnes soudit?
Emil, který utekl vždycky všem soupeřům, nakonec osudu člověka žijícího v totalitě neutekl.
Kniha obsahuje bohatou fotodokumentaci. Oceňuji vtip sazby, kdy číslování stran je ubíhající čas jeho rekordu na 10 km.
Bylo hezké dozvědět se zase něco nového o takové legendě. Nevím, jestli jsou v papírové knize například fotky, každopádně audiokniha dodává tomuto životopisu úplně jiný rozměr díky originálním záznamům rozhovorů a závodů. Konec se mi poslouchal kvůli tehdejším událostem hodně těžko a v úplném závěru jsem musela zamačkávat i slzy...
It's true, Emil Zatopek is a national hero for Czech people, even today. It was not just remarkable what he accomplished as one athlete dedicated to his craft, but how he did it despite so many obstacles thrown at him, including sadly, the politics of the day. The relentless efforts of this one man speak to greatness that transcends what any one of us today would even dare to imagine. They transcend sport. It's the stuff of legend. The author Pavel Kosatik is himself Czech and is careful to separate truth from storytelling. And he too is a runner. In sections of the book, Kosatik visits the places where Emil lived and trained, going on runs along some of the same streets and trails. He relates events according to the perspective of Emil and other athletes without getting side-tracked by politics. For sources, his book is the result of many interviews with people who both knew and appreciated on a personal level the biography's subject, including his widow, Dana. Kosatik divides chapters into time splits, which is exactly the way in which a thoughtful runner like Emil would have approached a race.
Špatně se mi porovnávají životopisy různých dvou osob, ale musím. Čáslavské životopis se mi prostě líbil víc. Možná byl Zátopek opravdu tak moc dokonalý, určitě úžasná osobnost, ale působilo to na mě už až neskutečně. Určitě si ale přečtu od autora nějaký další životopis.
Pavel Kosatík vie veľmi dobre popísať život a dobu, v ktorej sa odohráva bežcov život, čo ukázal už i v knihe Slovenské století. A keďže Český rozhlas má práve v ponuke životopis Emila Zátopka nahovorený Ivanem Trojanem, neváhala som.
Táto audiokniha je výborne spracovanou poctou človeku, ktorý zasvätil celý život jedinému - behu. Komunisti ho síce zlomili, ale napriek tomu sa pred nimi neplazil, no ďalej bežal zákrutami svojho osudu.
Velice čtivá autobiografie. Pavel Kosatík si zřejmně stanovil zobrazit život Emila Zátopka takový, jaký byl na základě faktů a vzpomínek jeho současníků. Fakta jsou fakta, co se však týče zpracování a objektivity vzpomínek Emilova okolí zejména týkajících se toho, co si EZ myslel a jak si pro sebe jednotlivé životní události interpretoval, toto bude vždy sporné a s otazníkem. Ze zpracování knihy je však cítit pečlivost a touha po objektivitě. O to melancholičtější je pocit po přečtení, kdy si říkám o kolik líp by tomuto vyjímečnému člověku bylo ve svobodné společnosti. Jak se píše v knize: ne každý gladiátor může být Spartakus. A cpát politiku někomu, kdo o ni vlastně neměl bytostný zájem, ale měl obrovskou touhu dělat poctivě to, co ho nejvíc baví je ze strany sytému velice velice zle.
Audiokniha mě moc bavila, navzdory tomu, že se nejedná o převyprávění celé Kosatíkovy knihy. Vedle drobných dramaturgických změn v textu občas vypadávají celé odstavce, posluchač tak co do množství textu dostává možná polovinu oproti knize. Také z pochopitelných důvodů přijde o fotky.
Získá však místo toho něco navíc: bezchybný přednes Ivana Trojana a rozhlasové nahrávky, rozhovory se Zátopkem, reportáže z jeho závodů a také nějaké ty zpěvy. Vedle toho klavírní melodie, které oddělují kapitoly, a já musím zkonstatovat, že tahle pro mě poslední audiokniha roku 2019 se zcela určitě zařadí mezi ty nejlepší.
Běžec fenomenální, ale člověk spíš posera než hrdina. To však nelze vyčítat jen Emilu Zátopkovi. Takové lidi vyráběl hnusnej komoušskej režim jak na běžícím páse. Kdyby režimní šmejdi jen prstem hnuli, nikdy by se o Zátopkovi svět nedozvěděl. to je odporné. Pavel Kosatík napsal krásnou knihu o Emilu Zátopkovi. Díky.
Tahle knížka není pro ultramarathonce, ani pro profiky, tohle je více než o běhání o životě a době Emila Zátopka. Po dlouhé době jsem ji přečetl za necelý den, i když jsem o Zátopkovi věděl hodně. Kosatík prokázal um historika, prozaické pasáže mu šli trochu míň, přesto závěr a zejména období od 1968 byly kritické, neveselé a docela smutné.
Postać Emila Zatopka poznałem około dziesięć lat temu kiedy zwiedzałem muzeum fabryki ciężarówek Tatra w Koprivnicach. Znajdowała się tam również wystawa na temat Emila Zatopka i jego żony. Zwiedzających wtedy tamtą wystawę dowiedziałem się iż dokonał rzeczy niebywałej zdobywając trzy złote medale na jednych igrzyskach olimpijskich w biegach na dystansie 5km, 10 km oraz maratonie. Kilka miesięcy temu mając w pamięci postać Zapotka przeglądając sklep z czeskimi audiobookami natrafiłem na niniejszy audiobook a ponieważ była wyprzedaż postanowiłem go kupić. Czekał trochę na przesłuchanie, aż w końcu teraz postanowiłem przesłuchać tą książkę. Wykonanie lektorskie jest świetne, lektorem jest Ivan Trojan, wybitny aktor czeski. Ta książka zresztą zdobyła kilka lat temu nagrodę na najlepszy audiobook roku. Z książki dowiemy się sporo o życiu Zatopka, o tym jak wyglądało jego dzieciństwo, młodość oraz początki kariery sportowej, szczy kariery oraz upadek, potępienie przez władze komunistyczną, choroba alkoholowa a następnie smierc. Wielkim highlightem audiobooka jest to iż zawiera wstawki z oryginalnymi wypowiedziami Emila Zatopka. Zatopek dokonał rzeczy niezbywałej. Intuicyjnie zaczął stosować interwałową metodę treningowa której wtedy jeszcze mało kto stosował. Wykorzystywał w wolnych chwilach czas na bieganie, ćwiczył interwały ale również biegał tyle ile da rady. To sprawiło iż nieprzerwanie przez kilka lat na przełomie lat 40tych i 50tych nie miał sobie równych. Rzutem ma taśmę postanowił pobiec a Olimpiadzie w Helsinkach w 1952 również maraton, chociaż nigdy wcześniej nie przebiegł na tym dystansie w zawodach. Wygrał. Nie miał sobie równych. Na Youtubie można znaleźć archiwalne nagranie z tego biegu. Pokazuje niebywałość Zatopka. Niestety Zatopek podpadł władzy komunistyczne w roku 1968 opowiadając się za reformami. Komuniści zrobili z niego personę non-grata. Pracował fizycznie na budowach w różnych zakątkach Czechosłowacji nie mając możliwości mieszkania na stałe w jednym miejscu. Popadł w alkoholizm. Niestety podupadł na zdrowiu i mimo zmian systemowych nie odbił się od dna. Bardzo ciekawa biografia, ciekawa postać.
Velmi čtivě napsaná biografie, která zachycuje život Emila Zátopka takový, jaký byl na základě vzpomínek jeho současníků. I přesto, že to, co si Zátopek reálně myslel a jaké životní postoje zastával bude vždycky sporné, z knihy je cítit co největší snaha o objektivitu.
Pět hvězdiček nedávám jen proto, že sama mám k běhání blízko, ale kvůli tomu, že si myslím, že silný Zátopkův příběh zná celý od začátku do konce opravdu málo lidí. Že všechno, nemusí to být jen běh, jde dělat s láskou a radostí. A že tvrdá práce a vášeň pro jakoukoliv činnost, kterou se rozhodneme dělat, inspiruje lidi kolem nás, a to v důsledku dělá svět lepším místem pro život.
O to smutnější přišel pocit po přečtení, kdy se člověk zamyslí nad tím, o kolik lépe by se žilo tak výjimečnému člověku ve svobodné společnosti.
Nejvíce se mi v této knížce líbilo líčení dobového stylu a podmínek, ve kterých Zátopek začínal a také končil jelikož jeho závodní úspěchy jsem měl v povědomí. Jako hobby běžec jsem v knize nenalezl vyloženě úsek, ze kterého bych si odnesl něco vyloženě běžeckého, ale to nebyl nejspíše ani cíl této knihy.
Uchvátila mě doba a společenské rozpoložení v jaké Zátopek běhal a závodil, celkově to na mě působí tak, že člověk cítí vděčnost v jaké době se momentálně nachází. V tomhle směru mi kniha přinesla dobrou retrospektivu.
Tuto knihu jsem si uzila s prijemnym hlasem Ivana Trojana v audio verzi, i proto se mi zda, ze ve svem hodnoceni budu shovivavejsi. Obsahove je to takove...no, rychle...vystiznejsi vyjadreni me nenapadlo. Obzvlast vypraveni o zivote po roce 1968 a posleze po 1989 je vmestnan do posledni kapitoly. Az to skoro vypada, ze 30 let zivota zil Emil Zatopek ve vzduchoprazdnu. Nemohu se tak ubranit dojmu, ze by si toto udobi jeho zivota zaslouzilo podrobnejsiho popisu.
Nejsem žádný zvláštní zájemce o atletiku - spíš občasný rekreační běžec. I tak ale pro mě bylo podrobnější seznámení s osudy našeho zřejmě největšího závodního běžce velmi zajímavé. Včetně toho, že se v průběhu života coby voják nechal režimem v nezanedbatelné míře využívat. Působil na mě leckdy v citacích hodně naivně. Každopádně zajímavý osud a audiokniha výborně namluvená Ivanem Trojanem.
Audiobook. Pěkně zpracovaná audiokniha - prokládaná rozhlasovými záznamy závodů a rozhovory s Emilem a Danou Zátopkovými. Celkově stručné, přehledné, ale uvítal bych možná větší pozornost životu po skončení závodní dráhy.
Zajímavá kniha, nicméně poněkud povrchní. Zklamalo mě, jak je v ní zbytek Zátopkova života vylíčen jen velmi rychle, v jedné kapitole na konci. Kniha Dnes trochu umřeme jde více do hloubky a přijde mi, že Emila popisuje více jako člověka, než jen jako závodní mašinu.
Ivan Trojan je jako vypravec skvely. Uklidnujici a pritom zajimavy hlas, stejne jako pribeh sam. Rada jsem se dozvedela vic o nasem nejvetsim bezci a touto formou to slo tak nejak samo. Nahravky dobovych komentaru nebo rozhovoru byly tresnickou na dortu.
Jako audiokniha od Pana Ivana Trojana, ten snad umí všechno, jako Král. Audiokniha krásně doplněna o rozhovory a reportáže z doby Emila. Krásně popsána doba, zajímavosti a furt Vas drzi ve střehu. Prostě vše super!
O zatopkovi som si velmi dlho nieco chcel precitat. Tato kniha ma velmi potesila a okrem toho ze sa dobre citala ma aj namotivovala vratit sa k behu a vytvorenie si planu. Zatopek bol pan ;)
Začátek trochu slabší a řekl bych zaujatý ve prospěch Zátopka, kdy autor dle mého názoru postavu zbytečně romanizuje. Nejzajímavější byla pro mne až část knihy o Emilově neběžeckém životě.
Fascinujúca cesta životom Emila Zátopka. Počúvala som ako audioknihu Českého rozhlasu, kde to bolo popretkávané útržkami reálnych rozhovorov, pretekov či reportáží. Veľmi ľudský príbeh s jeho jedinečnými vrcholmi, ale aj pádmi, ktoré spôsobila doba
Jako u všech sportovních velikánů (a vlastně velikánů obecně) je život Emila Zátopka v povědomí většiny z nás zhuštěný ve výčet několika jeho úspěchů a do pár historek, které se něm tradují, ať už jsou pravdivé nebo nejsou. Pavel Kosatík nám v knize Emil Běžec poprvé představuje ucelený pohled na život Emila Zátopka, na jeho sportovní, ale i osobní svět. Není to strhující příběh, není to vlastně vůbec příběh. Jsou to za sebou poskládaná fakta, chtělo by se napsat krok za krokem, od Emilova dětství po jeho smrt. Kosatík nefabuluje, nebeletrizuje, ale systematicky popisuje jednotlivé úseky Zátopkova života. Že to byl nejen výjimečný sportovec, ale i zajímavá osobnost, která občas vyhrávala nad dějinami dvacátého století, ale ve výsledku ji musíme považovat za jejich oběť, se dozvídáte vlastně mimoděk. Stránky o Zátopkovi - člověkovi jsou pro mě v této knize nejzajímavější. A myslím si, že tyto části také Pavla Kosatíka nejvíc bavily psát. Snad to byl i důvod, proč se do knihy vůbec pustil. Při čtení sportovních částí jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že zde Kosatík není na své půdě. Luboš Brabec si ve své recenzi povzdechl "jaká škoda, že tuhle knihu nepsal Jan Novák" a nejde s ním než souhlasit. Takhle máme totiž nakonec před sebou jen obšírné, poučné ale bohužel nijak zvlášť poutavé vyprávění o jednom z největších a nejzajímavějších sportovců, co kdy žili.
Za mě dobrý a bylo tam všechno, co jsem čekal. Na druhou stranu nejsem znalec Zátopkova života, ale taky trochu běhám a jako běhajícího mě to potěšilo, i když jsem na běžeckých serverech četl rozporuplnější recenze.