Rozloučení ve velkém stylu! Poslední díl Sin City je pěkný špalík a ukazuje nám tohle prohnilé město opět z jiného úhlu pohledu. Ta kniha má úplně jinou atmosféru, než předešlé knihy. Ne horší, ale jinou. Není to jenom tím, kam se posunula Millerova kresba od "Drsnýho sbohem". Ani to není jenom tím, že se zde děj často odehrává ve dne. Je to zejména tím, že hlavní postavou je slušňák, nesměle působící mladík s vizáží Ježíše, který nechodí do stejných pajzlů jako Marv, neplatí si štětky, dobře vychází se svou dobrotivou domácí a řádně platí nájem. To skoro ani nezní jako Sin City, že? Ale nikdy nic není tak, jak se může na první pohled zdát, a ještě než všichni hráči odhalí své karty, tak se čtenář nestačí divit. Když se to potom zvrhne, a buďte si jistí, že se to ošklivě zvrhne, tak zažijete jízdu, kterou jste se Sin City dosud nezažili. Tohle je mnohem vyšší hra, než nějaká pomsta holek ze starého města. Tam se ostatně v této knize vůbec nepodíváte. Přesto je tato kniha svůdnější a erotičtější než všechny předchozí díly. Ženské se tady Frankovi opravdu povedly, radost pohledět. Po předchozí knize jsem se bál, jestli si Frank na poslední knihu ještě něco nechal. Jestli mu nedošla inspirace. Jsem hrozně rád, že moje obavy byly liché. Takhle se má, sakra, zakončovat série! Dokonalost!
"Nic vám tak nenaruší soustředění jako oslnivě krásná nymfomanka."
K hodnocení poslední knihy série přidám i ohodnocení zpracování této edice s bílými obálkami. Pár let mě žralo, že jsem zaváhal s “Kurva velkým Sin City”. Zvláště pak vždy, když jsem sledoval dokumentární film o Lemmy Kilmisterovi z Motörhead, ve kterém tam on listuje americkou verzí “Big Damn Sin City”. Mimochodem, dovede si představit scénu, ve které by Lemmy klábosil s Marvem na baru nad lahvemi Jacka? Když to Comics Centrum vydávalo, tak jsem byl tenkrát přesvědčený, že tak drahé komiksy si nikdy kupovat nebudu. Kdybych tenkrát tušil… Takže nyní mám kompletní sérii Sin City v malém formátu a jsem za to rád. Millerově kresbě plně dostačuje malý formát a je to pohodlnější na čtení. Navíc ty bílé obálky jsou úžasné. Chybí jim už jenom podpis Franka Millera. Přebaly jsou z velmi tvrdého papíru, který je lakovaný na rubu, ale na venek je matný a působí to na omak velmi dobře. Navíc s povděkem kvituji, že Comics Centrum konečně začalo dávat na desky stejný obrázek, jaký je na přebalu.