Co si počnou tři dcery Krokovy v moderním světě? Ve světě globalizace a mezinárodní integrace, kde o staré pověsti a svébytnost českého národa už nikdo nestojí? Věštkyně Libuše je šéfkou reklamní agentury Krok. Léčitelka Kazi pracuje v brněnské nemocnici. A Teta se drží toho, co vyznávala odjakživa: bylin, ezoteriky a mrtvých. Mohlo by to tak zůstat; jenže pak všechny postupně dostanou nabídku, která se odmítnout nesmí.
Mám v rukách novelu (je mi mierne povedomá téma, mohla som toto niekde vidieť kedysi ako staršiu poviedku?) a užívam si príbeh, ktorý ukazuje majstrovstvo autorky. Tak ako Libby odvlečú správne zvolené slová z Prahy do Brna, takisto sa im pokúsa vzdorovať. Autorka nám ukazuje podobu staročeskej legendy o Krokových dcérach, o veštkyni Libuši a jej sestrách Kazi a Teti, o Přemyslovi a iných, nadväzuje na Jiráskove Staré pověsti české, využíva hry so slovami a tkanie ilúzií na základe prešmyčiek a anagramov. Realita je taká pevná, ako si ju utvoríme. Stačia slová. O 500 rokov málokto bude vedieť, ako vznikla socha, či nejaký kult, ktoré to celé podnietili. A zmeniť sa dá čokoľvek. Vedecký projekt opisuje prístroj ktorý dokáže pozmeniť realitu, je centrom, okolo neho začína aj končí príbeh. Je to niečo podobné, ako v hre Asasins Creed, kde len pár jedincov dokáže snovať realitu. Sestry nie sú milé, Teta vládne temnou mágiu, ovláda bylinky a smrť. Kazi zase lieči v nemocnici, no zároveň si užíva všetky rozkoše života. A Libby je zase brutálna manažérka, pozná moc reklamy a patrične ju využíva. A je tu ešte niekto, kto by chcel viac… Doslov lingvistky a prekladateľky možno až zbytočne skĺzol do poučovania, ale samotný spôsob písania môže niekoho zmiasť. Toto je kniha, kde nie sú kladné postavy a dôjde aj k vyzdvihovaniu protichodných strán. Ľud ako dav bude veriť slovám, a tak ako počas národného obrodenectva zohrali svoju úlohu, aj teraz majú moc. Viac anglicizmov, viac iných vplyvov. Veľmi ma bavilo čítať o rozvíjaní a prepletaní novodobých mýtov, ktoré sa živia na pozostatkoch tých mŕtvych a polozabudnutých a prerastajú nimi. Vtipné narážky na minulý režim (bol Biľak snovačom?), či každodennú súčasnosť som si užívala! Vodotrysk sa viac spája s prasknutým potrubím v umakartovej kúpeľni, ako so zlatou rybkou, alebo odkedy vymizla latinčina, genius loci sa číta ako Loki a my už vieme, aký význam má slovo… a či chceme, či nie, tak namiesto ducha chrániaceho miesto, máme tohto škriatka…
Řekněme si na rovinu, tohle mě zaujalo primárně kvůli obálce, protože secesní a art nouveau motivy, to já můžu. Ukázka z knihy mě až zas tak moc nezaujala, ale nakonec, když jsem se začetla, příběh byl příjemným překvapením. Musím vypíchnout neskutečnou práci s jazykem, obecně i hraní si s různými přesmyčkami díky nadání snovačů - tedy utvářet pomocí slov realitu (tedy z kotvy udělat sovu, a tak podobně). Občas jsem se tedy ztrácela, jak tam všichni mluvili o "virtuálu" (co to vlastně je, jste se dozvěděli až ve třetí třetině), ale jinak musím říct, že jsem si to velmi užila.
Staré pověsti argenitské? Ba ne, žádné blbé vtipy. Tahle knížka se povedla. Nezbavil jsem se sice pocitu, že jde o experimentální účelovou povídku, ale celkově jsem nadšený. Vilma Kadlečková opět ukázala svůj talent. Bavil mě příběh, postavy, snování, odkazy na místní místopis i hraní se slovy. Dokonce jsem v knížce nepostřehl ani jednu vl~no~vku!
Joooo, prostě bomba! Nasmála jsem se a neustále nevěřícně kroutila hlavou nad důvtipem autorky a její dokonalou jazykovou prací. Knížku jsem přečetla s velkou chutí. :-)
Velice zvláštní kniha, kterou jsem asi stále pořádně nepochopila. Po literární stránce je to nádherné napsané, Vilma Kadlečková má úžasnou slovní zásobu a její věty jsou překrásné, navíc ve spojení s Jiráskem to skutečně dokresluje tu prastarou mystickou atmosféru. Trochu mínus za příliš dlouhé scény o únosu, nechápu pointu. Některé klíčové věci jsem čekala až pochopím někde na konci, jak to občas spisovatelé chystají na své čtenáře, nicméně pochopení či vysvětlení se mi nedostalo. Inu, možná jsem četla nepozorně a mělo mi to dojít někde mezi řádky, těžko říct. Dala bych tři a půl hvězdičky, okrouhluju nahoru.
Nelíbilo se mi to:( Působilo to na mne hrozně vykonstruovaně, nebylo to čtivé, bylo to křečovité. Nápad se mi líbil ovlivňování světa médii (virtualitou). Ale ta naivní jmenná magie, pořád dokola, nevyvolávalo to ten, asi zamýšlený, rytmus. Na mne to působilo naopak rušivě a těžkopádně. Plus spousta vykradených motivů (nebo to měly být narážky pro zasvěcený? Na mne to mnohdy působilo až moc velkou inspirací, kde se však ukázalo, že když dva dělaj totéž, není to totéž). První půlka na mne působila hrozně nuceně, neobratně, snaha vysvětlit ten nápad, naroubovat mytické postavy do dnešního světa a nešlo to. Druhá půlka byla až moc akční a konec? Takovej mávnutí proutku, do předposlední kapitoly rozjetý tiráky devadesátkou a najednou konec, vše vyřešeno, v zásadě hepáč?
Zpočátku mi motivy připadaly jako horkou jehlou spíchlá povídka. Snování -kouzlení-, boje ve vzduchu i ve vodě, reinkarnace bohyní… Až později jsem pochopila návaznost na motiv z autorčiných jiných knih, tj. jak média mohou spřádat novou realitu. A nezáleží na tom, jestli je to počítačový program nebo národní obrození. I naše dějiny jsou plné mýtů, které přešly tímto způsobem do kolektivního nevědomí. A nyní bojují proti ostatním mýtům i proti pocitu méněcennosti. Fantasy lahůdka. Zajímavý motiv boje Prahy a Brna.
Úžasný námět. Nádherný, inspirativní, skvělý. Ale jeho využití, příběh a zápletka mě jednoduše nebavily. Trochu mi mohlo pomoci "kouzlo známých reálií", ale neznám důvěrně ani Prahu, ani Brno, a dialogy v hantecu už byly jenom poslední hřebíček do mojí rakvičky.
Po dlouhé době jsem měl pocit, že by kniha mohla být spíše delší než kratší. Příliš mnoho nápadů na takto kratší román představuje až velkou zahuštěnost, díky níž je mnohdy trochu oříšek chápat a orientovat se. Čili skvělé nápady, labůžo prostředí mýtů a ne zcela zdařilé vypravování.
Mám z toho tak trochu rozporuplné pocity - námět je parádní a zpracování s ním taky, ale něco v tom mi tam moc nesedí... Možná by to chtělo přečíst jeste jednou a v klidu..