El buscador

by Patrick Quentin, María Inés Bellocq (Translator)

El ingeniero Mark Liddon ha enviado un telegrama a Ellie, su mujer, anunciándole su regreso para la víspera de Navidad. Cuando Mark Liddon llega, la casa está silenciosa y vacía, pero en el dormitorio de Ellie hay un hombre muerto. Ella ha desaparecido; Mark Liddon sabe que ella no puede ser la asesina; pero la conoce y comprende que ha huído, aterrada. Mark Liddon oculta el cadáver y emprende la búsqueda de su mujer; los azares de la aventura lo llevan a México, y a la oscuridad y al peligro.

Genres: Mystery, Crime

248 pages, Paperback

First published January 1, 1950

About the author

Patrick Quentin, Q. Patrick and Jonathan Stagge were pen names under which Hugh Callingham Wheeler (19 March 1912 – 26 July 1987), Richard Wilson Webb (August 1901 – December 1966), Martha Mott Kelley (30 April 1906–2005) and Mary Louise White Aswell (3 June 1902 – 24 December 1984) wrote detective fiction. In some foreign countries their books have been published under the variant Quentin Patrick. Most of the stories were written by Webb and Wheeler in collaboration, or by Wheeler alone. Their most famous creation is the amateur sleuth Peter Duluth. In 1963, the story collection The Ordeal of Mrs. Snow was given a Special Edgar Award by the Mystery Writers of America.

AKA:
Πάτρικ Κουέντιν (Greek)

Reviews

[Jiří Pavlovský · Rating 3 out of 5]

Když už jsem dočet Duluthovskou sérii, tak jsem si říkal, proč ne, vezmu to šmahem všechno. Zase tolik věcí od Petera Quentina u nás nevyšlo, tak proč to nepřečíst komplet. A na téhle knize jsem se zkusil zamyslet, proč mě to docela baví… když odhlédnu od toho hrozivého vysvětlení, že už jsem stařík, který se teď bude jen dívat na staré české televizní filmy a číst jen Agathu Christie a severské kriminálky.

Asi nejzásadnější důvod k mým literárním návratům je, že moderní kriminálky jsou z 80% psané pro ženy. Což není žádné spiknutí ani woke agitace – je to prostě tím, že ženy, na rozdíl do mužů, čtou. Člověk nemůže být naštvaný na to, že prohrál v zápase, jehož se jeho tým nezúčastnil. Neplačte, sami jste si to zavinili. Sakra, i poslední Lehane už bylo čtení pro ženy! Čili, pokud si chce přečíst něco klasického, tak nezbývá než návrat do minulosti, kdy byli muži ještě muži - a četli knihy.

Ale má to i jiné plusy. Třeba ten, že je to krátké. Což neznamená jen, že to má člověk za dvě hodiny přečtené, ale i to, že vlastně příběh od počátku jede. Hned v první kapitole se vrací hrdina domů, kde místo manželky najde jen mrtvolu jejího bývalého přítele. A manželka někam beze stopy zmizela. Je mrtvá? Utekla? Unesl ji někdo?

Hrdina okamžitě ukrývá mrtvolu a vydává se pátrat po ženě. Což samozřejmě zajišťuje, že se nebude moci obrátit na policii a bude to čistě na něm. Výhoda starší knížky je i v tom, že se tolik nezatěžuje s motivacemi. Dneska byste potřebovali tak sto stránek, abyste přesvědčivě vysvětlili, proč hrdina nejde na policii, ale schovává mrtvolu do garáže. Tady stačí, že je to prostě muž tudíž je jeho posláním chránit svou ženu. Jasně, není to úplně nejlogičtější rozhodnutí, ale hrdina, který okamžitě jedná, je prostě sympatický. Není to úplně věrohodně, ale v době stále pochybujících hrdinů je to osvěžující.

Quentin dokáže poměrně minimalisticky vytvořit klaustrofobické a stísňující prostředí – tady ještě umocněné Mexikem, místem, kde se hrdina nevyzná a jehož řečí nemluví. Jednoduchými a střídmými prostředky vyvolává atmosféru noční můry, ve které se člověk nemůže hnout z místa. Pokaždé, když se dostane na místo, kde by měla jeho žena být… je tam prázdno. Nebo někdo jiný.
Hledání manželky je i dneska oblíbené téma, ale obvykle je zadání jasné. Buď jsou všichni přesvědčeni, že je manželka mrtvá a hrdina ví, že žije, nebo naopak, prostě hrdina ví, co hledá. Tady sám netuší. Je mrtvá? Živá? Je vrahem? Utíká před lidmi, kterým dluží peníze?

Tohle všechno funguje. A to i když je autor vlastně poměrně střídmý a většinu napětí vyplývá čistě z konverzací a nejistoty. Třeba jen během střetnutí s dvojicí, která něco o manželce ví, ale má své vlastní plány. Všichni lžou, takže je v tom těžké se zorientovat.

Plus, autor dokáže vytvořit napětí vlastně bez toho, aby to nějak přeháněl, stačí mu cizí země, nechápající hrdina a dva nevyzpytatelní protihráči.

Kniha fakt šlape hodně hezky a vlastně její stáří poznáte jen díky přímočarým motivacím, jednoduše načrtnutým postavám… a především finále, které je ve srovnání se zbytkem knihy hodně naivní, vytahuje klišé. Jo, láska zvítězí nade vším. Finále nejen připomíná věk knihy (víc než sedmdesát let!), ale i sráží hodnocení.

Ne, není titul, který bych lidem nutil jako že si musí přečíst, není to ani to nejlepší od Quentina, ale má to spád, dobré momenty a ukazuje to, že toho člověk k vytvoření napětí vážně moc nepotřebuje.

[Eden Thompson · Rating 4 out of 5]

Visit JetBlackDragonfly (The Man Who Read Too Much) at www.edenthompson.ca/blog
for over 1000 book reviews in all genres

Mark Liddon did not really know his bride of three weeks, the young socialite Eleanor Ross, when he left her to work in the South American oil fields. After a whirlwind romance, she left her ex-fiancé Corey Lathrop for Mark, against the wishes of her wealthy family who dismissed him as a fortune hunter. Two months later, wanting to surprise her for Christmas, he arrives at their Park Avenue penthouse to find it empty, except for the body of Corey, shot dead on the floor. Fearing for Ellie, what else is a husband to do but hide the body and go search for her?
A bad gambler, Ellie frequented The Lorton Club, and Mark visits the owner and notorious racketeer Victor. Yes, she just lost $25,000, but Victor is unshaken as she always pays her debts. Victor kills people who don't pay up. Her parents have had enough of her antics and lies, refusing to pay her way out of trouble anymore. Neither knows where she is, leading Mark to her hairdresser, dressmaker, and a Mexican resort she may have fled to. There he finds a blonde torch singer named Frankie using Ellie's tourist card, impersonating her in exchange for papers to enter the United States. Mark follows Frankie and her ominous partner George from hotel to hotel, city to city, with the help of an obsequious hotel clerk named Oscar who is on whichever side is paying. The chase is bewildering, until he finally finds out what happened to Ellie. "They had abducted his wife and tried to kill him. They were all in on it. He would hunt them down and smash them."

Patrick Quentin mysteries always satisfy. This fast-paced noir begins slowly. then tightens the grip on tension, not giving the reader too many clues. The Mexican locales and the laid-back attitude lull the reader into the trap, the truth of which you won't guess. It's dynamite.
Novels under the pseudonyms Patrick Quentin, Jonathan Stagge, and Q. Patrick were written by a group of four authors; mainly by Hugh Wheeler and Richard Webb, but including Martha Kelley and Mary Aswell. They followed the Golden Age whodunit conventions and Hitchcockian themes. The popular Dr. Hugh Westlake mysteries under the name Jonathan Stagge were also written by the team of Webb and Wheeler. The Patrick Quentin novel Black Widow (1952) was filmed in Technicolor with Ginger Rogers in 1954.

[Anthony Peter · Rating 3 out of 5]

Penguin 1088, 1955, 2/6.

I didn’t get on with this at first: too much standard explication, and a protagonist, Mark Liddon, working-class prospector-engineer married into old money, whose reasons for disposing of a body without involving the police I really didn’t buy into. And then when the action moved from New York to Mexico, we got a lot of holiday and tourist scenery-setting.

Nevertheless, the unpromising opening – wealth and criminality clichéd stuff – soon became quite a complicated plot and kept you on your toes. By the end, I found myself thinking I was watching a Hitchcock movie.

The characters were largely unmemorable and there were none whom I was persuaded to care much about, but I very much enjoyed Oscar, the Hotel Granada receptionist who knows how to play all sides simultaneously. And he fits the general composition of the novel’s narrative which is that the protagonist – and the reader, with the author’s help – has to ask all the time whether the people he is dealing with are telling the truth or pulling the wool.

My trouble with this sort of novel, I think, is that I’m primarily interested in the story, rather than the way it’s presented. Thus I skip-read a great deal and miss what often turns out to be, when I pause to read it properly, very decently-written prose. Even so, I think the author is too ponderous in dwelling on the internal thinking of Mark Liddon, and it holds back the pace.

[Yibbie · Rating 1 out of 5]

I didn't finish. After a bit of skimming, I decided that the language was to foul for me.

[John Stotesbury · Rating 3 out of 5]

A readable, logical romantic thriller produced by hybrid authors way back in 1950. Full of period charm! (My copy is an old Penguin, printed in 1953.)

[Sydney Lawrence · Rating 4 out of 5]

fast paced noir

Fast little tale with noir flavor. Women that you aren’t sure u can trust mixed with murder and mystery. Worth the read.