What do you think?
Rate this book
Hemisféry
Druhá básnická kniha Kamila Boušky, autora oceňované prvotiny Oheň po slavnosti (Fra 2011), za kterou získal dvě nominace v rámci cen Magnesia litera. Chrlené obrazy zániku a černoty – a zároveň jejich nervní rozhánění, dokud se „nerozezní ptačí zpěv a vzplanou jarní ohně“ (Adam Borzič).
- GenresPoetry
82 pages, Paperback
Published December 1, 2015
8 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 2 of 2 reviews
December 8, 2020
Bouška dokáže neotřelými slovními spojeními popisovat otřelou každodennost, která v jeho podání působí obzvlášť dusivě. Vnímá se všemi smysly, mnohdy i svéráznými kombinacemi ("Po zkapalnění jsme si plivali navzájem do pusy novinové zprávy / Pršel z nich kyselý déšť a ptáci"). Básně jsou tělesné, vše je cupováno, tlačeno, řezáno, mnohdy až v extrémním hnusu ("Posaď se pod můj krvavý konečník / a čekej na přídavek.")
Košatý suverénní jazyk občas předbíhá sdělení a v pár básních jsem byl poněkud ztracen. Ale nechybí ani vybroušené šokující pointy ("Kdybych ho znovu porodila, / vaše děti by houkaly jako sanitky"), zejména básně ze třetího oddílu považuji za obzvlášť povedené.
Chce to klid, pomalé čtení a zapojení obou hemisfér a čtenářský zážitek bude enormní.
Pršet
Poklepávám se po rameni
a přivolávám přívalový déšť kvůli plevelu.
Těší mě, že přerůstá pečlivě zastřižený trávník,
těší mě, když voda teče
a ptáci serou na terasy.
Můj cval ucpal kanály.
Vrozená láska k anarchii, řeknete si,
ale hudbu nenahmatáš jako brýle na nočním stolku –
taky nezůstane tam, kde jste ji odložili.
A když to začíná,
tetovaným holkám padají pecky z uší,
neplatí cifry ani ciferníky,
košile mávají svým pánům,
právníci prchají před odpadkovými koši ve kterých vzdychají zmuchlané noviny
a slova sama skáčou do blbých rýmů.
Zmokni každý den!
Zmokni se mnou v téhle ulici,
tratíme všechno v tomhle světle,
zmokni se mnou ve zlatém prachu planety,
moje oko je letící meteorit,
nemá žádnou pravdu pro tebe ani pro sebe.
Myslím jako tráva,
zkapalněný bůh bude pršet v našem smíchu,
až za soumraku svěsím ramena.
(s. 60)
Košatý suverénní jazyk občas předbíhá sdělení a v pár básních jsem byl poněkud ztracen. Ale nechybí ani vybroušené šokující pointy ("Kdybych ho znovu porodila, / vaše děti by houkaly jako sanitky"), zejména básně ze třetího oddílu považuji za obzvlášť povedené.
Chce to klid, pomalé čtení a zapojení obou hemisfér a čtenářský zážitek bude enormní.
Pršet
Poklepávám se po rameni
a přivolávám přívalový déšť kvůli plevelu.
Těší mě, že přerůstá pečlivě zastřižený trávník,
těší mě, když voda teče
a ptáci serou na terasy.
Můj cval ucpal kanály.
Vrozená láska k anarchii, řeknete si,
ale hudbu nenahmatáš jako brýle na nočním stolku –
taky nezůstane tam, kde jste ji odložili.
A když to začíná,
tetovaným holkám padají pecky z uší,
neplatí cifry ani ciferníky,
košile mávají svým pánům,
právníci prchají před odpadkovými koši ve kterých vzdychají zmuchlané noviny
a slova sama skáčou do blbých rýmů.
Zmokni každý den!
Zmokni se mnou v téhle ulici,
tratíme všechno v tomhle světle,
zmokni se mnou ve zlatém prachu planety,
moje oko je letící meteorit,
nemá žádnou pravdu pro tebe ani pro sebe.
Myslím jako tráva,
zkapalněný bůh bude pršet v našem smíchu,
až za soumraku svěsím ramena.
(s. 60)
February 8, 2023
Musím říct, že mi trochu dával zabrat autorův přehnaně květnatý až místy užvaněný styl a prvoplánová provokativnost některých básní. Občas ale naopak hnus a špína dotvářely text, který rozhodně stojí za přečtení a překvapivě ani ty erotičtější pasáže plné zpocených ponožek nebyly moc cringe. Vedle Adam Borzič a Petr Řehák mi asi Bouška tolik nesedne.
Displaying 1 - 2 of 2 reviews