Jedinečné, často neuvěřitelné, ale i běžné příhody, které prožívají všichni dospělí, jejichž dítě začalo chodit do školky. Rozpustilé příběhy tříleté Viky jsou podané autorem, který má dar vidět humor všedních situací a vystihnout každodenní zážitky tak, až vám dají pocit, že v tom nejste sami! Rozverné příhody si získaly tisíce příznivců a ti se shodují v jediném: "Při čtení nejezte, ani nepijte! A pokud vaše dítě spí, zamkněte se s knihou za čtvery polstrované dveře."
Będąc na etapie co autor książki uważam, że to świetna pozycja. Momentami mocno przejaskrawiona ale clue zdarzeń, okoliczności oraz wyzwań związanych z wychowaniem trzyletniego dziecka jest prawdziwe. Polecam rodzicom małych dziec i tym planującym mieć dzieci.
Z książkami, które mają ociekać żartami i zabawnymi sytuacjami, zawsze jest ten sam problem - czy autor trafi w nasze poczucie humoru? I tak np. komedie kryminalne Rogozińskiego w ogóle mnie nie śmieszą, żeby nie powiedzieć - nudzą i żenują. Natomiast w tym przypadku mogę bez owijania w bawełnę stwierdzić, że... Nigdy nie czytałam śmieszniejszej książki! Naprawdę nie zdarza mi się śmiać w głos podczas lektury, a tutaj miało to miejsce notorycznie.
Nie mam dziecka w wieku przedszkolnym, ba, nie mam w ogóle dziecka. No i jestem kobietą, w przeciwieństwie do autora. Jednak poczucie humoru, sposób postrzegania świata mamy podobny. Ciężko mi stwierdzić, czy chodzi o styl tego konkretnego autora czy o fakt, że jest to literatura czeska (to moja pierwsza książka czeskiego autora; no, nie licząc "...będzie gorzej" Jana Pelca, której kilka lat temu nie zmogłam). W każdym razie książka Cabicara zmotywowała mnie do zapoznania się z innymi czeskimi autorami (na końcu "Dziecka w wieku przedszkolnym" są reklamy czeskich powieści wydawnictwa "Stara Szkoła" - szczęśliwie dla mnie są one dostępne na Legimi, więc już zapełniłam półkę i przeorganizowałam - znów! - listę książek do przeczytania w pierwszej kolejności).
První půlka knihy třeskutě vtipná, postupně člověku začnou připadat povídky všechny "na jedno brdo", vtipy trochu ohrané a příběhy více vymyšlené, než ze života. Autorova fantazie a smysl pro nesmysly jsou ale bezesporu obdivuhodné a jeho nadhled a originální řešení běžných rodičovských situací značně fascinující.
První půlka knihy byla skvělá, vtipná a svižná, bylo vidět, že autor ví, o čem psát a jak.. druhá půlka mi už přišla nucená, místy nudná a jako by autor chtěl z obyčejné příhody udělat vtipnou, ale na mě ti tedy nepůsobilo moc dobrým dojmem...
Humorné příběhy ze života, snad občas trochu přikrášlené, nevím, ale to je jedno. Kdysi jsme si koupili naše první (čtyři) e-knihy, ale až po mnoha letech jsme se k nim dostali. Čteme si to nahlas, tekže některé kepetele jsee ne pesréné. :D
Vtipné, jen mi přijde, že jde autor občas až moc na dřeň. Navíc si myslím, že je realita versus fikce je tady dost tenká a fakt by mě zajímalo, co se opravdu stalo a co je vymyšlené.
Niektoré príbehy boli takmer obyčajné, alebo pravdepodobné a ničím neprekvapili. Naproti tomu iné trhali bránicu a pár krát sa mi stalo, že som si pri práve uspatom dieťati upchávala všetky možné diery, aby som nevybuchla hurónskym rehotom.
Učenie farieb, učenie kvetín, nočný detský prd a hlavne platinová karta vedú.
A vidím, že môj muž nie je jediný, čo dokáže malému dieťaťu natrepať neskutočné veci... Sejvená, modjá, selená, vyblitej platejz, ojanžová, kydanec leča, had s plujmem...lopuch hajzlpapírovej, chlpatý tampon.
Celkom pobavilo, no hlavne kvôli tomu, že mám doma trojročný tajfún, ale na Viki sa ani nechytá. CHVALABOHU Trošku nebezpečné keď to čítate v noci v posteli a vedľa Vás spí dieťa, ktoré ste pracne uspávali dve hodiny, ale stálo to za to.
Tedy musím říci, že toto je tak úžasná kniha plná humoru, která dle mého názoru dokáže naprpsto luxusně povznést nad všední problémy každého rodiče takhle malých dětí. Avšak u čtení se pobaví naprosto každý.
Některé historky vtipné (především ty, které mě nalákaly na Facebooku), zbylé celkem obyčejné a nezajímavé, případně jako bonus obsahují násilný záchodový humor. Nejsem žádná fajnovka, ale těch fekálií a věcí z nosu už na mě bylo fakt moc.
Jinak mi některé příběhy připomínaly jednu nejmenovanou skupinu na Facebooku. Tam se taky vždycky smíchy kácí celá ordinace, metro apod., prostě kdokoliv, kdo přijde s tím ostrovtipem do styku (cca okruh 20 km).