Hodina duchů. Praxe nevzdělanosti. Polemický spis

by Konrad Paul Liessmann

Rare Book

Genres: Philosophy, Nonfiction

136 pages, Paperback

First published January 1, 2000

Reviews

[Alexander · Rating 4 out of 5]

In der Tat: eine Streitschrift. Gegen „die“ Bildungsreformen und -reformer. Oft polemisch zuspitzend analysiert er die Irrungen und Wirrungen unseres Bildungssystems, präsentiert aber auch zu jedem aufgegriffenen Themenfeld Lösungsansätze.

[Jodi · Rating 3 out of 5]

Bei diesem Titel bin ich hin und her gerissen. Leider bin ich nie dazu gekommen, zu studieren, obwohl ich sehr gerne würde. Aber aus diesem Grund fehlt mir natürlich die Innenansicht, um mich genauer mit Liessmanns Aussagen auseinandersetzen zu können.

Einerseits finde ich einige Punkte, die er anführt, sehr bedauernswert. Z.B. dass es scheinbar keine richtige Lesezeit mehr gibt, sondern die Bücher vereinfacht werden und die Kinder bereits nach einigen kurzen Abschnitten im Lesefluss unterbrochen werden, um Fragen zu beantworten. Wie soll man so denn richtig ins Buch hineinkommen?

Dass nach den vereinfachten Texten das "richtige" Buch nicht mehr ein Buch sein soll, sondern ein "Ganztext" finde ich persönlich schauderhaft. Was soll das denn sein - ein Ganztext?

Auch dass das Lernen nur noch auf eine Optimierung der Schüler auf die zukünftige Arbeitskraft ausgerichtet ist, finde ich schade. Das habe ich selbst noch zu spüren bekommen. Lernen aus Freude am Lernen gibt es leider nicht (mehr? Gab es das je?).

Andererseits klingt der Autor zu sehr nach einem frustrierten älteren Herrn, der die neue Zeit nicht ganz greifen kann. Dinge verändern sich nun einmal, heute lernen wir anders als früher. Und dass Kindern der Umgang mit Computern alltäglich geworden ist - dem ist nun mal so. Auch dass Gamen nicht nur bedeutet, herumzuballern. Es gibt so viele tolle Games, die Empathie fördern und einem beibringen, richtige und gute Entscheidungen zu treffen. Oder solche, die auf lustige Art und Weise das logische Denken fördern. Liessman reduziert Computerspiele (wie viele andere leider auch) nur auf Shooter. Das ist so, als würde man Literatur auf "Shades of Grey" reduzieren.

Wie gesagt, ich kann leine abschliessende Meinung geben. Aber vielleicht braucht es trotz allem solche Schriften, einfach um zu zeigen, dass nicht jede Reform unbedingt Gutes bringt. Dass man über das ständige Hin und Her im Schulwesen mal genauer nachdenken sollte.

Im Übrigen finde ich aber, dass die Schüler, egal welchen Alters, die ich auf der Strasse treffe, überhaupt nicht so lebensuntauglich scheinen, wie sie laut Liessman sein sollten.

[Steklina · Rating 5 out of 5]

I když nesouhlasím s Liessmannem ve všech detailech, tak myslím, že podstatu znepokojivého stavu dnešního školského systému (a to nejen německého či rakouského, mutatis mutandis i toho českého) vyjádřil velmi trefně a přesně. Určitě lze souhlasit s tím, že i navzdory všem inovacím, individuálnímu přístupu, zapojení techniky do výuky a týmových projektů se úroveň vzdělání, znalostí, ústního i písemného projevu a zvídavosti studentů za posledních 15 let rapidně zhoršila (alespoň pokud mohu soudit z vlastní praxe) a vysokoškoláci s bc. titulem jsou na tom stejně jako kdysi maturanti. To je alarmující i z ekonomického hlediska, neboť se tím státní náklady na vzdělání značně zvyšují. Návrhy k řešení, které předkládá Liessmann, jsou ale nepopulární, bolavé, obtížné, zkrátka vyžadují píli, soustředěnost a soustavnost, a to se v současné společnosti moc nenosí.

[Daniela · Rating 5 out of 5]

Ausgezeichnete Sammlung von Aufsätzen darüber, woran unser Bildungssystem krankt und was wir heutzutage überhaupt unter Bildung verstehen. Liessmann spricht mir in vielen Punkten aus dem Herzen und die Essays sind, wie von ihm nicht anders zu erwarten, äußerst eloquent formuliert, stilistisch geschliffen und klar.

[Martin Dvořák · Rating 5 out of 5]

Sám podnázev knihy reprezentuje klasický spoiler – všichni tady chcípneme! Ve všech 11 esejích Liessmann suverénně torpéduje předpoklady, na nichž "reformátoři" slibovali lepší zítřky, k nimž se dospěje lepším vzděláváním. Osobně, jako učitel z profese, mě ke každému eseji napadaly minimálně dva až tři příklady z praxe, s nimiž jsem se setkal a jež by Liessmannovy argumenty extrémně podpořily. Například: přednáškám studenti hůře rozumí, pokud k nim není promítána prezentace, jak říkají, ovšem když ty prezentace připravíte, u zkoušek pak míra (ne)znalostí zůstává stejná. Nebo: seminární práce sepsané na základě vygooglovaných poznatků, vlastní input dost slabý, odborné publikace vezme do ruky jeden student ze tří, konfrontaci s cizími myšlenkami obvykle ustojí jen někteří. Anebo ještě: na otázku, proč je dobré studovat literaturu, se ozývá ticho, od studentů, kteří si vybrali jako hlavní obor bohemistiku. S mnohým, o čem autor píše, je možné (a dobré) polemizovat, vyjma jednoho (což by si zasloužilo samostatný esej, ten je však nutné si samostatně doskládat z útržků esejů v knize) – ne všichni mají stejné schopnosti, ne všichni se vlastně chtějí vzdělávat! "Podezřelost" například humanitních věd spočívá dost možná právě v tomto, že ne každý kmán pochopí, k čemu jsou dobré, nadto to ani nechce pochopit, od základky po univerzitu.

[Barbora Jirincova · Rating 3 out of 5]

Praxe nevzdělanosti je mnohem náročnější čtení než teorie nevzdělanosti. Zaprvé, za těch několik let autor lehce zahořkl (což se při existenci ve vzdělávacím systému, jaký popisuje, není čemu divit). Zadruhé, nejde tentokrát o prosté konstatování neutěšeného stavu vzdělání a vzdělávání v současné společnosti, ale autor si z pozice filozofa klade otázky po smyslu a původu tohoto stavu. Ne se vším lze souhlasit (na rozdíl od minulé knihy, kde bych podepsala snad každou větu), něco jsou moc zajímavé myšlenky. Ale v jednom je kniha velmi pozitivní. Člověk si uvědomí, v jak skvělém stavu český vzdělávací systém oproti "vyspělému" vzoru Německa a Rakouska, je. A skoro mám pocit, že navzdory všem snahám se reformátorům školství nepodaří nám ho rozvrátit do této podoby. Doporučuji k přečtení především všem těm, kteří by chtěli u západních sousedů hledat inspiraci pro české školství a vědu, protože to, co autor popisuje, je skutečná katastrofa vzdělání.

[Tereza Macurová · Rating 1 out of 5]

Teda tohle dočíst, to byl porod. Českému čtenáři se jen velmi těžko bude přelouskávat polemika o školství v německojazyčných zemích, když pomalu víme prdlajs i o tom, jak funguje to naše. Ale budiž, hodně věcí je tam dovysvětleno, třebaže velmi subjektivně. Autor ale očividně postrádá znalosti z vývojové psychologie ve vztahu k pedagogické psychologii a základní znalosti ze sociologie. Ne, k tomu aby člověk šel proti společnosti nepotřebuje JEN silnou svobodnou vůli a společenské konstrukty nefungují JEN proto, že jsme infantilní a chceme, aby nás pořád někdo vodil za ručičku. Za mě nic moc a šlo by to i bez toho ufňukaného tónu.

[gk_izz · Rating 3 out of 5]

Život je krásný, když jste studentem. Tedy aspoň se vám to všichni pracující snaží namluvit, ať už z čistého a nefalšovaného přesvědčení, nebo ze zoufalství nad vlastním pracovním životem. Nicméně zeptejte se studentů a málokdo vám poví více než tři pozitivní věci na vzdělávacím systému - a ty tři, které zvládnou, budou pravděpodobně přestávky, prázdniny a obědy. Zkrátka a dobře, chce to trochu změnit. Školská reforma, Finsko, vzdělání z dob průmyslové revoluce… to vše na nás číhá v každé debatě o současném vzdělání. Otázkou však je, zda-li se ubíráme s reformami správným směrem.
http://kniznidira.blog.cz/1812/praxe-...