What do you think?
Rate this book
DivergentCzech
Soubor devíti nejlepších divergentních povídek z literární soutěže nakladatelství CooBoo
V knížce DivergentCzech najdete světy, v kterých řádí choroby krve, kde je mluvení bráno za přežitek, a když se vám moc rozbuší srdce, třeba jen z radosti, je to taky špatně. Budete číst příběhy o lásce na ten nejpodivnější možný způsob. Křehké, něžné, akční, ale i strašidelné. Budete se bát i vztekat nad hlavními hrdiny jako v každé jiné knize, jen tentokrát bude každé písmenko původní české. Zkrátka a dobře je to soubor devíti nejlepších divergentních povídek z naší literární soutěže! Texty, které popisují váš divergentní svět a vyjadřují vaši představu divergence, odlišnosti či čehokoliv jiného, co jste si pod tímhle slovem představili.
V knížce DivergentCzech najdete světy, v kterých řádí choroby krve, kde je mluvení bráno za přežitek, a když se vám moc rozbuší srdce, třeba jen z radosti, je to taky špatně. Budete číst příběhy o lásce na ten nejpodivnější možný způsob. Křehké, něžné, akční, ale i strašidelné. Budete se bát i vztekat nad hlavními hrdiny jako v každé jiné knize, jen tentokrát bude každé písmenko původní české. Zkrátka a dobře je to soubor devíti nejlepších divergentních povídek z naší literární soutěže! Texty, které popisují váš divergentní svět a vyjadřují vaši představu divergence, odlišnosti či čehokoliv jiného, co jste si pod tímhle slovem představili.
- GenresDystopiaScience Fiction
184 pages, Hardcover
Published November 16, 2015
24 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 10 of 10 reviews
December 9, 2015
Originální kupa povídek, u které by byla škoda vyhnout se jí. :) Akorát mi tu trochu chybí nějaké prohlášení autorek, proč psaly o daném tématu, co je k tomu inspirovalo, případně také nějaké informace o nich samotných.
Helena Drdlová: Máš to v krvi (2*) = Rozhodně autorka s jednou nejvíce propracovanější jazykovou vazbou. Celá povídka má originální nápad a zpracování je taky skvělé. Autorka se nezabývala zbytečnými opisy, stručně, ale zároveň efektivně vedla povídku ke konci a celkově vzato mi přišla jako profesionál.
Mám rád, když mají věci smysl a pointu. A ať jsem se snažil sebevíc, tady jsem jí nenašel. Všechno to zkazil konec, povídka sama potenciál měla. Nevím, jestli autorka potřebovala více prostoru či času, ale přišlo mi, jako kdyby nevěděla co si počít a tak to ukončila tak, jak ukončila, což mi překazilo veškerý zážitek ze čtení. Jazykový styl a originálnost mi tady prostě nestačilo.
Kateřina Ševčíková: Hra ozvěny (3*) = Tohle se mi líbilo, bylo to čtivé a napínavé. S ohledem na ostatní povídky tady autorka neměla nijak zvlášť originální myšlenku, zato ale ukázala schopnost psát. Je to taková povídka, psaná na efekt. Ale proč ne? Celé to totiž působí docela kýčovitě a v jistém směru to kýč je, ale konec jsem třeba já osobně nečekal, tudíž jsem si to ve výsledku užil.
Simona Michálková: Tma v tichém světě (3*) = Hodně zvláštní téma. Jedno z nejoriginálnějších. Celkově mi to přijde jako až moc velká haluz, aby lidi přestali mluvit a řeč byla přebytečná, a asi ještě větší haluz, aby se během chviličky do sebe zamiloval slepý kluk s němou holkou, ale v kontextu se nám autorka snažila něco podat, nastínit nějakou pointu a to se jí povedlo.
A zatraceně mi tu chybí půlhvězdička, ale GR je nemá, tudíž jen za 3*.
Dominika Vaňková: Srdcetep (5*) = Geniální nápad, úžasné zpracování, skvělá myšlenka a pointa. Za mě rozhodně nejlepší povídka z celé knihy s krásným závěrem. That's all.
Sára Hofbauerová: Popiš mi růžovou (4*) = Jako slabší faktor knihy zmíním snad jen dialogy postav, nepřišlo mi to úplně přirozené, ale takhle povídka má v sobě takový poetičtější nádech, který je strašně krásně zpracovaný. Skvělá myšlenka a i zpracování.
Olajda Habásková: Pokud přežiju (2*) = Skvělá, i když možná trochu okoukaná myšlenka, fajn zpracování. Vadily mi tu ale zbytečné opisy (z toho jak velké podpatky si na sebe vzala hl. hrdinka si názor neudělám). Moc se mi nelíbil závěr, byl dost kýčovitý a hlavně nebyl racionální, ale mělo to nějakou pointu. Ta u mě ale naneštěstí plně nefungovala.
Ilka Pacovská: Komplikovaný porod (3*) = Tady je vidět obrovská praxe autorky, protože píše skvěle. Zvolila si invenční myšlenku, kterou později také rozpracovala a více než slušně nato líčila chaos, probíhající ve středu dění. Je to napínavá a zajímavá pochutina na jeden zátah, který jsem si maximálně užil. Ale chybí mi tu půlhvězdička navíc. Zase.
Barbora Janovská: Scestí (2*) = Neskutečně originální myšlenka, pravděpodobně nejmagičtější z celé knihy, ale zpracování hodně pokulhává. Hlavní hrdina, stylizovaný do ideálu rebela a vandala, se chová spíš jako hlavní hrdinka, což mě velice rozčilovalo. A celkově mi tu pár věcí nedávalo smysl. Každopádně závěr mě neuvěřitelně překvapil a já jen čuměl s otevřenou pusou.
Alžběta Komrsková: Sedmikráska (2*) = Taková kýčovitá typická hlubokomyslná povídka o holce s problémem, přenášející se na celé její okolí a rodinu, která najde naději u božského modrookého kluka. No co už.
Lovestory zakomponovaná v příběhu je naprosto zbytečná, nudná, mně osobně nepřiblížila nic, co bych neznal nebo nečetl dřív. Styl psaní autorky byl takový jalový, nijak mě nezaujal, ale rozhodně nebyl špatný nebo nečitelný. Občas mi přišla povídka až moc popisná, rušily mě zbytečné opisy a také přímá označení názvů jiných děl, které prostě nemůžu v žádné knize vystát.
Celkově vzato nejde o nic originálního, nebýt... nebýt odlišnosti hlavní hrdinky. Tu musím ocenit. Ať to totiž působí sebehůře, "nemoc" hlavní protagonistky je jaksi správně odlišná, a mě jako čtenáře příjemně potěšila. A do téhle knihy tenhle typ povídky prostě patří.
Na mě to (nejen) jako celek působilo velmi dobře a jsem fakticky vděčný za vydání téhle knihy. Tématem pro povídky byla odlišnost a já si myslím, že to autorky splnily všechny na jedničku.
Helena Drdlová: Máš to v krvi (2*) = Rozhodně autorka s jednou nejvíce propracovanější jazykovou vazbou. Celá povídka má originální nápad a zpracování je taky skvělé. Autorka se nezabývala zbytečnými opisy, stručně, ale zároveň efektivně vedla povídku ke konci a celkově vzato mi přišla jako profesionál.
Mám rád, když mají věci smysl a pointu. A ať jsem se snažil sebevíc, tady jsem jí nenašel. Všechno to zkazil konec, povídka sama potenciál měla. Nevím, jestli autorka potřebovala více prostoru či času, ale přišlo mi, jako kdyby nevěděla co si počít a tak to ukončila tak, jak ukončila, což mi překazilo veškerý zážitek ze čtení. Jazykový styl a originálnost mi tady prostě nestačilo.
Kateřina Ševčíková: Hra ozvěny (3*) = Tohle se mi líbilo, bylo to čtivé a napínavé. S ohledem na ostatní povídky tady autorka neměla nijak zvlášť originální myšlenku, zato ale ukázala schopnost psát. Je to taková povídka, psaná na efekt. Ale proč ne? Celé to totiž působí docela kýčovitě a v jistém směru to kýč je, ale konec jsem třeba já osobně nečekal, tudíž jsem si to ve výsledku užil.
Simona Michálková: Tma v tichém světě (3*) = Hodně zvláštní téma. Jedno z nejoriginálnějších. Celkově mi to přijde jako až moc velká haluz, aby lidi přestali mluvit a řeč byla přebytečná, a asi ještě větší haluz, aby se během chviličky do sebe zamiloval slepý kluk s němou holkou, ale v kontextu se nám autorka snažila něco podat, nastínit nějakou pointu a to se jí povedlo.
A zatraceně mi tu chybí půlhvězdička, ale GR je nemá, tudíž jen za 3*.
Dominika Vaňková: Srdcetep (5*) = Geniální nápad, úžasné zpracování, skvělá myšlenka a pointa. Za mě rozhodně nejlepší povídka z celé knihy s krásným závěrem. That's all.
Sára Hofbauerová: Popiš mi růžovou (4*) = Jako slabší faktor knihy zmíním snad jen dialogy postav, nepřišlo mi to úplně přirozené, ale takhle povídka má v sobě takový poetičtější nádech, který je strašně krásně zpracovaný. Skvělá myšlenka a i zpracování.
Olajda Habásková: Pokud přežiju (2*) = Skvělá, i když možná trochu okoukaná myšlenka, fajn zpracování. Vadily mi tu ale zbytečné opisy (z toho jak velké podpatky si na sebe vzala hl. hrdinka si názor neudělám). Moc se mi nelíbil závěr, byl dost kýčovitý a hlavně nebyl racionální, ale mělo to nějakou pointu. Ta u mě ale naneštěstí plně nefungovala.
Ilka Pacovská: Komplikovaný porod (3*) = Tady je vidět obrovská praxe autorky, protože píše skvěle. Zvolila si invenční myšlenku, kterou později také rozpracovala a více než slušně nato líčila chaos, probíhající ve středu dění. Je to napínavá a zajímavá pochutina na jeden zátah, který jsem si maximálně užil. Ale chybí mi tu půlhvězdička navíc. Zase.
Barbora Janovská: Scestí (2*) = Neskutečně originální myšlenka, pravděpodobně nejmagičtější z celé knihy, ale zpracování hodně pokulhává. Hlavní hrdina, stylizovaný do ideálu rebela a vandala, se chová spíš jako hlavní hrdinka, což mě velice rozčilovalo. A celkově mi tu pár věcí nedávalo smysl. Každopádně závěr mě neuvěřitelně překvapil a já jen čuměl s otevřenou pusou.
Alžběta Komrsková: Sedmikráska (2*) = Taková kýčovitá typická hlubokomyslná povídka o holce s problémem, přenášející se na celé její okolí a rodinu, která najde naději u božského modrookého kluka. No co už.
Lovestory zakomponovaná v příběhu je naprosto zbytečná, nudná, mně osobně nepřiblížila nic, co bych neznal nebo nečetl dřív. Styl psaní autorky byl takový jalový, nijak mě nezaujal, ale rozhodně nebyl špatný nebo nečitelný. Občas mi přišla povídka až moc popisná, rušily mě zbytečné opisy a také přímá označení názvů jiných děl, které prostě nemůžu v žádné knize vystát.
Celkově vzato nejde o nic originálního, nebýt... nebýt odlišnosti hlavní hrdinky. Tu musím ocenit. Ať to totiž působí sebehůře, "nemoc" hlavní protagonistky je jaksi správně odlišná, a mě jako čtenáře příjemně potěšila. A do téhle knihy tenhle typ povídky prostě patří.
Na mě to (nejen) jako celek působilo velmi dobře a jsem fakticky vděčný za vydání téhle knihy. Tématem pro povídky byla odlišnost a já si myslím, že to autorky splnily všechny na jedničku.
September 30, 2016
Divergence jako taková se mi nelíbila. O to víc mě mrzí, že tyto povídky, psány českou rukou, nejsou obsáhlejší a delší. Protože některé byly svým námětem skutečně skvělé!
February 21, 2016
4,5*
Povídky mě velmi mile překvapily. Líbilo se mi, že každá byla jiná a svým způsobem originální. První polovina knihy se mi líbila více než ta druhá. Netroufám si každou povídku zvlášť nějak ohodnocovat, ale nejvíce se mi líbily povídky: Máš to v krvi, Hra ozvěny, Srdcetep a Popiš mi růžovou (takže jak píšu, spíše ta první polovina). Celkově jsem byla z příběhů daleko více nadšená než ze samotné původní trilogie Divergence. Takže za mě velký palec nahoru a rozhodně doporučuji dál.
Povídky mě velmi mile překvapily. Líbilo se mi, že každá byla jiná a svým způsobem originální. První polovina knihy se mi líbila více než ta druhá. Netroufám si každou povídku zvlášť nějak ohodnocovat, ale nejvíce se mi líbily povídky: Máš to v krvi, Hra ozvěny, Srdcetep a Popiš mi růžovou (takže jak píšu, spíše ta první polovina). Celkově jsem byla z příběhů daleko více nadšená než ze samotné původní trilogie Divergence. Takže za mě velký palec nahoru a rozhodně doporučuji dál.
Read
September 11, 2015Hotovo!
Zvláštní směska nejrůznějších stylů a hlasů. Když se to dá takhle na jednu hromadu, myslím, že to působí fakt dobře. Jsem zvědavá, jak se vám to bude líbit :)
A obálka už brzo!
Zvláštní směska nejrůznějších stylů a hlasů. Když se to dá takhle na jednu hromadu, myslím, že to působí fakt dobře. Jsem zvědavá, jak se vám to bude líbit :)
A obálka už brzo!
July 29, 2017
Hodnocení: 4*
Ale jo, musím se přiznat, že ačkoliv jsem se této knize zpočátku vyhýbala (sama ted' nechápu proč), tak jsem nakonec ráda, že jsem jí dala šanci.
Ale jo, musím se přiznat, že ačkoliv jsem se této knize zpočátku vyhýbala (sama ted' nechápu proč), tak jsem nakonec ráda, že jsem jí dala šanci.
August 18, 2021
Nektere povidky byly uzasne a moc rada bych je videla jako knihu :)
U Mas to v krvi me moc bavil napad i zpracovani
Hra ozveny ve mne nechala silny pocit, ackoli se mi tolik nelibila.
Tma v tichem svete byla skvela😍vyborny napad a skvele zpracovani.
Srcetep me take neskutecne bavil a rada bych si precetla vice o tomto “svete”.
Pokud preziju byla skvela, ale hodne mi pripominala Gamer, Ready player one a draci doupe😀
Ostatni povidky ve mne toho tolik nezanechaly, ale to neznamena, ze by nebyly dobre. Nejslabsi mi prisla posledni Sedmikraska, kde jsem nepochopila napad autorky a celkove mi neprisla povidka dostatecne propracovana :).
U Mas to v krvi me moc bavil napad i zpracovani
Hra ozveny ve mne nechala silny pocit, ackoli se mi tolik nelibila.
Tma v tichem svete byla skvela😍vyborny napad a skvele zpracovani.
Srcetep me take neskutecne bavil a rada bych si precetla vice o tomto “svete”.
Pokud preziju byla skvela, ale hodne mi pripominala Gamer, Ready player one a draci doupe😀
Ostatni povidky ve mne toho tolik nezanechaly, ale to neznamena, ze by nebyly dobre. Nejslabsi mi prisla posledni Sedmikraska, kde jsem nepochopila napad autorky a celkove mi neprisla povidka dostatecne propracovana :).
February 5, 2025
Vzhledem k tomu, že se mělo jednat o povídky od čtenářů, byla jsem docela skeptická, navzdory tomu jsem ale byla mile překvapená - víc než polovina povídek je kvalitních, má hezkou pointu. V čem jsem ale trošku tápala, byla souvislost s původní sérií, ale pravda - sérii jsem četla hoooodně dávno. Paradoxně jsou za mě povídky často námětově zdařilejší, než to, co si pamatuju z původní série xD
Shrnuto a podtrženo - na to, že mě původní série nebavila, moc si zní nepamatuju, povídkové knihy moc v lásce nemám a od této knížky jsem nic neočekávala - je to vlastně fajn povídkovka.
Shrnuto a podtrženo - na to, že mě původní série nebavila, moc si zní nepamatuju, povídkové knihy moc v lásce nemám a od této knížky jsem nic neočekávala - je to vlastně fajn povídkovka.
May 31, 2021
Máš to v krvi: 3,5*
- svět, kde se hemofilie nekontrolovatelně šíří a dívky, které jsou přenašečky genu pro hemofilii, jsou sterilizovány a vyloučeny ze společnosti
Hra ozvěny: 1*
- kluk, který loni na prázdninách způsobil nehodu , je pronásledován špatným svědomím . Povídka se mi nelíbila, hlavní hrdina byl ukrutně nesympatický a měla jsem problém chápat jeho chování, styl psaní mi také vůbec nesedl a kromě toho mi použití tématu divergence přišlo hodně šroubované a zbytečné. Napsat, že se někdo zachoval divergentně, ještě nic neznamená.
Tma v tichém světě: 1,5*
- svět, ve kterém lidé přestali používat hlasivky, protože řeč všechno jen komplikuje, a dorozumívají se elektronicky nebo gesty. Tady mám prostě nepřekonatelný problém v tom, že té premise vůbec nevěřím, takový svět by prostě neexistoval. A i když se na to budu snažit pohlížet jako na metaforu nebo komentář na něco v naší společnosti, tak tam žádnou spojitost prostě nevidím. Ano, nedorozumění je jistě společenský problém, ale jeho řešení přece nespočívá v tom, že lidé cíleně přestanou používat nejrozšířenější způsob komunikace, aniž by ho něčím nahradili. Kdyby třeba došlo ke změně na znakový jazyk, celá povídka by působila o maličko věrohodněji.
Srdcetep: 4,5*
- srdce každého má předem daný počet úderů, a tak u sebe všichni nosí tepoměr a snaží se nenamáhat. Samozřejmě až na výjimky...
Popiš mi růžovou: 1*, DNF
- pokud je autorka nevidomá, tak se moc omlouvám, ale tipuju, že není, a popisovat slepotu jako vězení a podobně, mi od vidícího člověka nepřijde v pořádku
Pokud přežiju: 3,5*
- určité procento lidí má jistou odchylku v DNA, která jim umožňuje existovat a ovládat své tělo ve virtuálním světě... za vědeckými účely...
Komplikovaný porod: 3*
- světem se šíří epidemie záhadné nemoci (číst tohle v roce 2021 je fakt zážitek), která nakažené nutí vyhledávat přítomnost vody, a jedinou nadějí je operace mozku, která však často vede k výrazné změně osobnosti
Scestí: 4*
- co se stane, když se znuděný záškolák skamarádí s nemocnou osmiletou holčičkou?
Sedmikráska: 2,5*
- dívka, která se nemůže nikdy nikoho dotknout, protože by hned poznal, že je jiná, a ze všeho nejvíc touží být normální. Ale možná se jí povede najít někoho, kdo její odlišnost s radostí přijme...
- svět, kde se hemofilie nekontrolovatelně šíří a dívky, které jsou přenašečky genu pro hemofilii, jsou sterilizovány a vyloučeny ze společnosti
Hra ozvěny: 1*
- kluk, který loni na prázdninách způsobil nehodu , je pronásledován špatným svědomím . Povídka se mi nelíbila, hlavní hrdina byl ukrutně nesympatický a měla jsem problém chápat jeho chování, styl psaní mi také vůbec nesedl a kromě toho mi použití tématu divergence přišlo hodně šroubované a zbytečné. Napsat, že se někdo zachoval divergentně, ještě nic neznamená.
Tma v tichém světě: 1,5*
- svět, ve kterém lidé přestali používat hlasivky, protože řeč všechno jen komplikuje, a dorozumívají se elektronicky nebo gesty. Tady mám prostě nepřekonatelný problém v tom, že té premise vůbec nevěřím, takový svět by prostě neexistoval. A i když se na to budu snažit pohlížet jako na metaforu nebo komentář na něco v naší společnosti, tak tam žádnou spojitost prostě nevidím. Ano, nedorozumění je jistě společenský problém, ale jeho řešení přece nespočívá v tom, že lidé cíleně přestanou používat nejrozšířenější způsob komunikace, aniž by ho něčím nahradili. Kdyby třeba došlo ke změně na znakový jazyk, celá povídka by působila o maličko věrohodněji.
Srdcetep: 4,5*
- srdce každého má předem daný počet úderů, a tak u sebe všichni nosí tepoměr a snaží se nenamáhat. Samozřejmě až na výjimky...
Popiš mi růžovou: 1*, DNF
- pokud je autorka nevidomá, tak se moc omlouvám, ale tipuju, že není, a popisovat slepotu jako vězení a podobně, mi od vidícího člověka nepřijde v pořádku
Pokud přežiju: 3,5*
- určité procento lidí má jistou odchylku v DNA, která jim umožňuje existovat a ovládat své tělo ve virtuálním světě... za vědeckými účely...
Komplikovaný porod: 3*
- světem se šíří epidemie záhadné nemoci (číst tohle v roce 2021 je fakt zážitek), která nakažené nutí vyhledávat přítomnost vody, a jedinou nadějí je operace mozku, která však často vede k výrazné změně osobnosti
Scestí: 4*
- co se stane, když se znuděný záškolák skamarádí s nemocnou osmiletou holčičkou?
Sedmikráska: 2,5*
- dívka, která se nemůže nikdy nikoho dotknout, protože by hned poznal, že je jiná, a ze všeho nejvíc touží být normální. Ale možná se jí povede najít někoho, kdo její odlišnost s radostí přijme...
June 15, 2016
Stále se nemohu rozhodnout, který příběh se mi líbil nejvíce... ale co mě upřímně zasáhlo, byl příběh Petr a malé Terezky.... jak málo stačí a člověk se dokáže úplně změnit... samozřejmě k lepšímu:-)
Displaying 1 - 10 of 10 reviews