Jaké to je žít neustále s vidinou možné smrti? Jaké to je dokázat vše a přitom nic? Jaké to je přiznat si, že usilujete o něco, co možná nikdo nechce? A jaké to je, být pro každého Che, ale přitom být jen Ernesto?
Tahle malá a nenápadná knížka si klade hodně otázek a kdyby to nebyl paradokumentární text, tak by to asi bylo i lepší. Tady si autor nemůže vybrat, zda píše kousek z hrdinovi biografie či román a to knížce dost ubližuje. Být to kniha o fiktivní postavě v pozici Che, tak by to asi bylo čistší řešení, ale zase by se ztratila celá ta jedna rovina s fascinací právě touhle osobou (kterou jsem tedy nikdy nesdílela).
Ve finále jsem se rozhodla to číst jako knížku o někom, komu celý život na záda dýchá smrt a díky tomu dokáže žít - "Zemřít na život. Žít smrtí."
Není to špatná kniha, ale jak si to nemůže vybrat, čím to vlastně chce být, tak tím ztrácí - takže pouze tři hvězdičky, ale takové hodně dobré tři hvězdičky.
Kontext: Většinou si pamatuji, odkud mám své knihy, pokud je to print - ale tuhle máme doma a já naprosto netuším, kde se u nás vzala :-)
První věta: "Myslím, že o svém krajanu Guevarovi bych nikdy nebyl psal."
Poslední věta: "Onen muž v šedém plstěném klobouku, sedící na sedadle číslo 22 ve vlaku do Vídně, byl tím, kdo se pokouší o samu krajnost: vzít útokem nemožné."