Redaktor měsíčníku Reportér popisuje bláznivou výpravu z léta 2015, během níž se ve dvou stech padesáti autech povětšinou nevalné úrovně dostal přes Sibiř, Aljašku, nebezpečnou Střední Ameriku nebo peruánskou poušť až do střediska Ushuaia v Ohňové zemi - nejjižnějšího města světa. "V mexickém kamionu jsme šňupali bílý prášek, v Jižní Americe žvýkali koku, ilegálně jsem překračoval hranice mezi středoamerickými státy, to všechno v knize je," vysvětluje Poláček. Tomáš Poláček stopuje více než dvacet let, dojel mimo jiné z Prahy na olympiádu do Pekingu, při stopování po východním Turecku skončil ve vězení, a tak se v knížce objeví i vzpomínky na jeho nezajímavější cesty. "Páteří knihy je ale letošní cesta," říká, "protože ta byla určitě nejdrsnější - v posledních dnech jsem brečel." Kniha kromě dramatického textu obsahuje desítky fotografií nebo důležitých map.
Narodil se 21. prosince 1977 matce Evě, toho času studentce pražské Fakulty žurnalistiky. Poslední ročník absolvoval a diplom převzal spolu s ní. Od páté třídy na základní škole vydával se spolužákem Michalem Trunečkou časopis Calypso, pro nějž tito dva pokrevní bratři (Trunečkovi jsou známá novinářská rodina, ačkoli konkrétně Michal dal v dospělosti přednost právu) napsali rozhovory mimo jiné s Jaroslavem Foglarem a kardinálem Františkem Tomáškem. Od září roku 2000 pracoval v MF DNES, kde se brzy vyhranil jako autor velkých rozhovorů a reportáží. Zajímavostí je, že pět procent jeho respondentů do půl roku od vydání článku zemřelo, a u reportáží že si Tomáš většinou našel téma, při němž se nedalo vyhnout konzumaci alkoholu. I tak se v MF DNES udržel do léta 2014, kdy se rozhodl následovat své největší novinářské oblíbence do měsíčníku Reportér. V něm si začal plnit sen – cestu autostopem kolem světa.
Čte se to pěkně a rychle, jen to rozdělení, kdy kapitoly přeskakují k některým významějším úsekům, mě občas mátlo. Z hlediska informací o navštívených místech je to trochu chudé, poznamenané tím skoro neustálým spěchem na cestě. Ale atmosféra, upřímnost autora, ta vepsaná vlídnost stopu a lidí, to se tam dostalo.
Dobrá knížka, které škodí to, že Tomáš Poláček musel spěchat. Mohl to být krásný travelog o pomalém toulání po světě stopem, ale od půlky už je to hroznej úprk, aby to stihnul. Takže jsem se vlastně akorát dozvěděl, jak rychle/pomalu se v té které zemi stopuje.
Původně jsem chtěl jen nakouknout - autora jsem v době stopování sledoval na speciálním twitterovém účtu - nakonec jsem se ale začetl natolik, že jsem během pár hodin přečetl celé. Rozdělení do tří částí dále rozdělených do tří časových úrovní (a někdy i vnořených flashbacků) je sice trochu podivné, ale kniha se i tak čte díky kraťoučkým kapitolám skoro sama. Jediné co mi nesedlo byla jedna stránka o tom, jak moc nešlo autorovi psát. Jinak bájo... No a teď vyrazit na vejlet zase i sám...
Really well and funny written travelogue of a hitchhiking journey around the world. Made me want to explore the world a bit more and not be so afraid of some situations which may come during the exploration. As Tomas said in the book: "It's always about how you perceive to take the situation."