Spojení literatury, historie, kultury a nostalgických vzpomínek na rušné 20. století.
Vše prostřednictvím fiktivních rozhovorů s osobami sedícími ve vzdušné kavárně nad Prahou. Všechny osoby mají něco společného - v Praze žily a tvořily, nebo jí alespoň měly rádi. Lenka Reinerová, označovaná jako poslední pražská německy píšící autorka, nám představuje osoby známé (Brod, Kafka, Seifert, Foglar), ale i méně známé - překladatele Weiskopfa nebo tvůrce protiválečných plakátů Heartfielda.
Většinu z nich autorka znala osobně. Krásně popisuje také svůj vztah se "zuřivým reportérem" Egonem Erwinem Kischem, "zlaté" předválečné časy v Melantrichově ulici i jejich společnou emigraci do Mexika. Hodně moc se mi líbí použité staré fotografie s popisy, leckdy z míst, která už dnes nenajdeme (např. kavárna Unionka)!
"Když někdy zvečera procházím Melantrichovou ulicí, v níž jsme byli doma, celá rodina Kischova a já, tak mívám občas pocit, že je tady zuřivý reportér přítomen. Ve stínu pod obloukem portálu s medvědy, ve smíchu dívky, v zažehnuté cigaretě. Takový okamžik rychle mizí a zůstává zase jen pamětní deska na Kischově rodném domě a krátká, důvěrně známá cesta mezi čísly čtrnáct a sedm v Melantrichově ulici."
"Nad námi se klenula sytě modrá obloha a v dálce zářily sněhové čepice sopek Popocatepetl a Ixtaccihuatl. Válka už skončila a my se v hemžení veselých indiánů cítili lehce a volně. "Víš," řekl Kisch najednou, "budu si hrozně chybět, až už tady nebudu."