Das Traumcafé einer Pragerin

by Lenka Reinerová

"Irgendwo in dem schleierhaften blaugrauen Dunst über den von Grünspan bezogenen Kuppeln Prags gibt es ein Café mit vielen Tischchen, und von jedem kann man hinunterblicken in unsere Stadt." Dort sitzen sie alle, die sie einst kannte, und erinnern sich mit ihr: Egon Erwin Kisch, Max Brod, Theodor Balk, Anna Seghers. In dieser wie in den anderen Erzählungen beschreibt Lenka Reinerová, eine der letzten Zeitzeuginnen der Emigration, Stationen ihres Lebens - das Prag der dreißiger Jahre, das Exil in Frankreich und Mexiko, den Stalinismus in den Fünfzigern und jüngste Erfahrungen. Trotz aller bitteren, furchtbaren Geschehnisse sind es menschen- und lebensfreundliche Erinnerungen, weise und wehmütig.

Genres: Czech Literature

266 pages, Kindle Edition

First published January 1, 1996

Reviews

[Semjon]

Lenka Reinerova war eine der letzten deutschsprachigen Schriftstellerinnen Tschechiens und hatte ein bewegtes Leben, welches geprägt war durch inspirierende Freundschaften mit anderen Prager Autoren, durch Krieg, Flucht und Inhaftierung. Dass sie sich im hohen Alter ein Traumschloss in Form eines Cafés bastelte, in dem alle mittlerweile verstorbenen Freude Platz fanden, ist nicht ungewöhnlich. Die vielen kleinen Details aus den Leben der Anderen waren aber größtenteils langweilig für mich.

Dies war aber nur eine Kurzgeschichte in diesem Sammelband. Die fiktiven Geschichten, wie z.B. von einer Frau, die aus dem Gefängnis kommt und im Nachkriegs-Tschechien keine Arbeit findet, waren eher nach meinem Geschmack. Die biografischen Erzählungen haben mich aber wenig unterhalten. Insgesamt gefielen mir damit nur zwei von sieben Geschichten. Ein Roman könnte mich von der Autorin durchaus interessieren. Eine Biografie weniger.

[Anysha]

Spojení literatury, historie, kultury a nostalgických vzpomínek na rušné 20. století.
Vše prostřednictvím fiktivních rozhovorů s osobami sedícími ve vzdušné kavárně nad Prahou. Všechny osoby mají něco společného - v Praze žily a tvořily, nebo jí alespoň měly rádi. Lenka Reinerová, označovaná jako poslední pražská německy píšící autorka, nám představuje osoby známé (Brod, Kafka, Seifert, Foglar), ale i méně známé - překladatele Weiskopfa nebo tvůrce protiválečných plakátů Heartfielda.
Většinu z nich autorka znala osobně. Krásně popisuje také svůj vztah se "zuřivým reportérem" Egonem Erwinem Kischem, "zlaté" předválečné časy v Melantrichově ulici i jejich společnou emigraci do Mexika. Hodně moc se mi líbí použité staré fotografie s popisy, leckdy z míst, která už dnes nenajdeme (např. kavárna Unionka)!

"Když někdy zvečera procházím Melantrichovou ulicí, v níž jsme byli doma, celá rodina Kischova a já, tak mívám občas pocit, že je tady zuřivý reportér přítomen. Ve stínu pod obloukem portálu s medvědy, ve smíchu dívky, v zažehnuté cigaretě. Takový okamžik rychle mizí a zůstává zase jen pamětní deska na Kischově rodném domě a krátká, důvěrně známá cesta mezi čísly čtrnáct a sedm v Melantrichově ulici."

"Nad námi se klenula sytě modrá obloha a v dálce zářily sněhové čepice sopek Popocatepetl a Ixtaccihuatl. Válka už skončila a my se v hemžení veselých indiánů cítili lehce a volně. "Víš," řekl Kisch najednou, "budu si hrozně chybět, až už tady nebudu."

[Jana P.]

Tohle jsem měla půjčené z knihovny, ale po dočtení vím najisto, že bych tuto knihu chtěla mít fyzicky ve své knihovně, protože tohle bylo jako pohlazení po duši.
Autorka tu vzpomíná na lidi, konkrétně pražské Němce, s nimiž jsem potkávala - v pražských ulicích, kavárnách či v exilu. Řada z nich již nebyla mezi živými, když paní Reinerová knihu psala - vytvořila si pro ně nebeskou kavárnu nad Prahou, odkud na ni tito její přátelé a souputníci shlíží, radí, podporují...
Čtenář se tu jednak dozvídá zajímavé informace o těchto lidech, ale také má možnost nahlídnout do pražských zákoutí, která už vypadají dnes mnohdy jinak. Možná to bude znít zvláštně, ale já tu cítila jistou nostalgii po zašlé atmosféře, kterou Praha mívala v dobách dřívějších, až mi bylo líto, že jsem tu atmosféru pražských kaváren - Unionky, Louvre či Slavie - nemohla zažít také - tak jak to zažívala Lenka Reinerová. Je to možné, aby tohle čtenář cítil?
Zvlášť se tu autorka věnuje E. E. Kischovi, s nímž si zdá se byla velice blízká - až to ve mně vyvolalo chuť si od něho něco přečíst, něco si o něm najít, víc se o něho zajímat - jaký to bylo nejen novinář, ale také jaký to byl člověk.
I když řada událostí nebyla úplně veselá, byla tato kniha krásným čtenářským zážitkem. Krásným, melancholickým, s trochou poetičnosti v sobě. Po dočtení mám hroznou chuť, - až si tuto knihu pořídím, - jít si sednout do Slavie či do Louvre, dát si kávu a tuto knihu si tam přečíst na jedno posezení.

[cathysto]

Krásně zpracované vzpomínky Lenky Reinerové na významné české i německé literáty minulého století. Čtivá a hravá forma, kdy "nebe" tvoří Kavárna nad Prahou je příjemným doplněním informací o těchto autorech z učebnic.

[Hexenwelt]

Ein sehr nachdenkliches Buch, wunderschön geschrieben und voller Lebenserfahrung. Es fühlt sich falsch an, den Inhalt eines solchen Buches zu beurteilen, ist es doch keine Erfindung, sondern Leben und Erinnerung eines wirklichen Menschen. Also bleibt es hierbei: Bewegend und genial geschrieben.

[Lucie]

Nejlepší byla část o Kischovi, jinak trochu chaotický mix všech možných vzpomínek.

[Evk]

Vzpomínky na staré přátele + fiktivní rozhovory ve vysvěné kavárně tvoří pozoruhodnou směsici memoárové tvorby L. Reinerové.
Je to vtipné, je to milé, je to kraťonké a do podoby audioknihy to namluvila dnes již zesnulá autorka. Z nedostatku jiného zábavy jsem si Kavárnu nad Prahou poslechla dvakrát a vůbec nelituju.

[Rozarka]

Krátká knížka bez děje, zato neuvěřitelně atmosférická.