Rozmarné léto

by Vladislav Vančura

Banální historky tří pánů, nudících se na malém městě, změnila květnatá Vančurova čeština v dobrodružství ještě předtím, než přijel kouzelník Arnoštek se svou krásnou společnicí. Potěšte se tímto klasickým dílem české literatury, jež je plné skvostných prohlášení, jako dnes již okřídlená věta Antonína Důry: "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným".

Genres: Classics, Czech Literature, School, Fiction, Humor, 20th Century, Audiobook

121 pages, Hardcover

First published January 1, 1926

About the author

Vladislav Vančura byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař.
Jeho prozaické dílo je ovlivněno první světovou válkou, expresionismem, obsahuje celou řadu experimentů – hledá nové způsoby vyjádření. Pro jeho díla je typický specifický jazyk a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny, usiluje o zvukomalbu. Jazyk Vančury je celkově bohatý.

Reviews

[Radka · Rating 5 out of 5]

Chápu, že zápletka být musí, ale zdaleka nejlepší jsou ty pasáže, kde se jenom plká. Sním o tom, že se jednou naučím vést plynulý hovor v citacích z téhle knihy; zatím v běžném životě zvládám uplatnit jen "můj manžel plkává dosti často", "pošetilec nevýrazného ducha" a "cítím mražení na šešulce".

[Pečivo · Rating 2 out of 5]

Venku čtyřicet, pere mi to v poledne na pleš a v pomatení smyslů sem si po šesti pivech k obědu koupil tuto elektrickou knihu. Rád experimentuji, o tom žádná. Ještě teď mám v živě paměti jak sem zapil pomeranč mlíkem!

Rozmarné léto je prej česká klasika. Podobná klasika jako kuřecí s broskví, celkem dobrý - ale jen z dálky. Vančura staví na poetice jazyka, děj nechává stranou - tři postarší pánové v lázeňském městě, jehož chod naruší příjezd kouzelníka s asistentkou. Pak odjedou a je konec. Čímž se vracím k alegorii zapitého pomeranče mlíkem - nejdřív klid, pak sem měl sračku a pak zase dobrý.

Takže vlastně o ničem. 4/10, protože sem dlouho nedal 4. Film sem neviděl, ale viděl jsem spousu jiných filmů.

[Terez · Rating 5 out of 5]

"Tohle je knížka přesně pro tebe. Samý knižní řečičky."
Skvělé a nebývale poetické.

[lu.books07 · Rating 1 out of 5]

1/5*
Bohužel musím hodnotit nízkými čísly, protože tohle mi vůbec nesedlo. Jazyk byl na můj vkus až příliš poetický, většinu času jsem vůbec nerozumněla, co se v knize děje, a ani příběh mě nikterak nezaujal.

[Kika · Rating 1 out of 5]

Hrůza, proč nás ve škole nutí číst takový šílenosti -.- Možná jsem dostatečně nedospěla k oblíbení tady těchhle bezdějových děl, ale musela jsem vynaložit docela dost energie, abych tomu rozuměla, neusnula u toho a vůbec to dočetla :D

[Diana Adámková · Rating 1 out of 5]

proč jsem si myslela ze to bude lepší než marketa lazarova im so naive 😭

[Matouš · Rating 5 out of 5]

Vladislav Vančura! V tom jméně byla zasažena celá naše generace, byl v něm osud nás všech. V tom jméně byla krvavě zraněna celá naše země. – Jaroslav Seifert

Vladislav Vančura se nejvíce proslavil jako spisovatel, ale byl také dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař a člověk popravený za antifašistickou činnost. Mládí strávil ve Slezsku. Později sem zasadil ony slavné lázně s devíti prameny, do kterých nečekané zavítá kouzelník Arnoštek. Rozmarné léto je příběhem tří dnů a tří nocí, v nichž milostná dobrodružství s nenadálými hosty rozbouří poklidný život městečka Krokovy Vary. Život kanovníka, bývalého majora, lázeňského a jeho žárlivé ženy Kateřiny se obrátí zcela naruby. Kouzlo Rozmarného léta nespočívá ani tak v příběhu samotném, jako v dokonalém vystižení atmosféry ospalého českého maloměsta a v jedinečné češtině. Vančura vydal svou humoristickou novelu v roce 1926, tedy v době, kdy literaturu formoval poetismus, kterým byl při psaní ovlivněn. Poetismus je původní český literární směr, který se však nikdy nerozšířil za hranice země. Je to způsob, jak se dívat na život, aby byl básní. Cílem tohoto směru bylo úplné oproštění od politiky a optimistický pohled na svět. Z toho vyplynul i jeho styl rozvíjející lyriku a hravost. „Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.“ – pronáší lázeňský Antonín Důra a jeho slavný výrok představuje klasický příklad Vančurova poetického stylu psaní. Kniha je napsaná v češtině ovlivněné její barokní podobou. Obsahuje mnoho přechodníků, které se v současné podobě češtiny skoro nevyskytují. Spisovatel také používá neobvyklého slovosledu, což vyžaduje od čtenáře poměrně značné soustředění na text. Zvláštní je skutečnost, že v knize je velmi mnoho přímé řeči, více než polovina textu. Vančura v ní nezapře, že byl dramatikem se smyslem pro přirozené dialogy postav. Kniha obsahuje i krátké vyprávění, kterými autor účelně prokládá text. V kontextu s dějovou linií je pojí naučná povaha. Objevují se totiž po určitých prohřešcích hlavních postav. Filmovou adaptaci díla natočil v roce 1967 režisér Jiří Menzel a odnesl si za ni Křišťálový glóbus z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Pečlivě připravené vydání z roku 2015 (Fortuna Libri) je doplněné původními ilustracemi Josefa Čapka. Knize nejen dodávají jedinečnost, ale rovněž zachovávají jistý duch doby, ve které vznikla.

[Lucie · Rating 2 out of 5]

At first it was really hard for me to read it. It's written in Czech influenced by its baroque form (full of participles) and it was kinda hard to focus on. However after a couple of pages I got used to it, so no big deal. Anyway, I still didn't like it very much. This book wasn't interesting to me, it wasn't catchy at all. I'm so not saying this is a bad book. I'm sure plenty of people will ike it. It's called classic for a reason. I'm just saying that... I was bored.

[princeznazknih · Rating 2 out of 5]

trvalo mně to fakt dlouho, než jsem ji dočetla. ale konečně to mám. bohužel mě to nijak výrazně nezaujalo a líbí se mně z toho snad jen citát „tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.” stejně tak nešťastná je pro mě aj kniha.

[Eva Francova · Rating 3 out of 5]

Kdo by neznal hlášku: „Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným.“ Skvělý Rudolf Hrušínský a jeho přednes, je díky filmu Rozmarné léto, nezapomenutelný. Ale kdo četl knižní předlohu k filmu? Já se musím přiznat, že jsem ji vzala do ruky až nyní, když jsem potřebovala splnit čtenářskou výzvu na Databázi knih, konkrétně pak: kniha, u níž jsem nejprve viděla filmové zpracování.

Hned ze začátku jsem se trochu zděsila, neboť věty byly pro mě kostrbaté, význam některých slov byl spíše nejistý a kdybych knihy odkládala, myslím, že bych Rozmarné léto nedočetla. Naštěstí jsem vytrvala (a hlavně, kniha je malá a útlá) a do knihy se vcelku i ponořila. Možná, že však jen díky znalosti filmu mě dokázala zaujmout.

Co čekat od třech nudících se chlápků, kteří vedou různé řeči, v podstatě o ničem. Na druhou stranu, to mělo místy své kouzlo a na to, že byla kniha napsána v roce 1926, tak mi mnohdy připadala až nadčasová.

Těžko hodnotit, těžko doporučovat. Ke knize se už asi nikdy nevrátím, ale po dočtení mám rozhodně chuť podívat se znovu na film.

[Iveta Skutková · Rating 4 out of 5]

Myslím, že tohle je kniha rozhodně spíš o hře se slovy a větami a o hodně poetickém stylu než o samotném ději. Ten jsem buď nepochopila nebo je opravdu víceméně o ničem - to ale v žádném případě nemyslím zle. Asi proto, že jsem očekávala něco úplně jiného, jsem byla ze začátku docela zmatená, ale Vančurův poetický styl psaní je opravdu jedinečný a knížka je prostě hlavně o tom si ho užít v kombinaci s povídáním o letních případů několika pánů. Takže ať už jsem z děje rozpačitá jakkoliv, rozhodně se mi čtení líbilo.

[Eva Staněk · Rating 5 out of 5]

Skvělý pan Somr. U audioknih vždycky víc slyším jiné pasáže, než když knihu čtu. To mě na mluveném slově a kombinaci se čtením papírové verze baví.
Poslech Rozmarného léta mi včera a dnes pomohl přežít rozmarné jaro na Vysočině.

[Marije Willems · Rating 4 out of 5]

Het zijn niet zozeer de handelingen, het is gewoon grotendeels prachtig opgeschreven.

[Vendula Hrubá · Rating 4 out of 5]

převážně vulgární rozhovory mezi třemi přáteli, které jsou ale skvěle skryty pod rouškou ušlechtilé a bohatě poetické češtiny. pan vančura byl frajer.

[Veronika Kyjak · Rating 2 out of 5]

Pro me zajimave asi jen jako nahlednuti do archivu ceskeho jazyka.

[Natala · Rating 1 out of 5]

No bitches, Vlado?

[Dwight]

My review

Vančura’s novel appealed to me because of the playful descriptions in a meandering story, combining the normal and ridiculous while highlighting the very special friendship between Antony Hussey (a bathing superintendent), Canon Gruntley, and the major. Their abrasive and insulting conversations (barely) mask their close friendship. The same could be said for the interaction between Antony and his wife Catherine—they are much more in love than they reveal to each other. When Ernesto the magician and his assistant Anna arrive in Little Karlsbad, though, the caprices of this group are given free reign. All three men attempt to seduce Anna, who seems a willing participant. Catherine, flirty and obstinate, moves in with Ernesto. The magician comes to regret both Catherine’s imposition and his visit the spa town.



The narrator’s comment of “Heaven help Ernesto, who lingered too long in Little Karlsbad” could include the other characters, too, who seem to have atrophied in the spa town and are unable to fully realize the opportunities presented to them. Their caprices, in other words, don’t live up to their desires. The humor is usually tongue-in-cheek, delivered with a straight face while the reader has to decide which side to believe in Vančura’s deliberate ambiguity.



One example…Antony, caught in a compromising position with Anna, claims he fished her out of the river Orsh and saved her from drowning (although the reader is led to believe something else had been happening). The next night, after Ernesto’s performances, the canon decides to visit the wagon where the magician and Anna live:

The canon paced up and down the pavements and was just at the point where he was making one of his repeated approaches to the waggon, when he observed its little door opening and two people stepping down from it. One of them was slight and the other, judging from volume, strongly reminiscent of Mrs. Hussey.



“I can see and recognise,” said canon Gruntley to himself, “the thin calves and the crooked thighs of the magician. I can see that good lady is going to fall into sin.” Then he extracted a book from his pocket and taking it in his hand he approached Ernesto’s abode. The window shone with a reddish glow.



“This very day,” he said, when the little window had opened slightly, “time and tide have already failed to wait. I should have been more careful and I should have given you this book at the very beginning, seeing that it contains beautiful narratives and several modest love stories which would be suitable for your hearing.”



“If you will allow me a moment,” replied Anna, “I have some fish in the frying-pan and I’m afraid that I might burn the dinner.”



“It is quite pointless to fuss about such things,” insisted the canon. “The fish are not fresh and it is not a day for fasting.”



“In that case,” replied Anna, “I will open up for you and you can be the one to turn the pan nicely over the fire.”



[Angry drunken townspeople pass by the wagon after this scene and pound on the wagon and jostle it. One of the drunkards pokes his head in the window only to have the canon hit him several times. The drunk’s companions, incensed at the attack, force their way into the wagon but the canon escapes. Asked about the events of the evening by his friends, the canon begins to explain…]



“I stopped in the square and meeting no objections I began to strike up a conversation with Anna, who was preparing a dinner of fried fish.”



“Did you join her in eating this meal?” inquired Antony, his face a picture of gloom.



“I sampled some perch,” replied the canon, “and it was the very fish that you had pulled out of the Orsh yesterday at midday.”



“That’s enough,” came the further retort from Antony, who proceeded to fly into a rage (because he couldn’t bear the idea that the canon had dined on his own fish with Anna), “Enough, keep your shameful little saga to yourself. It is not a subject fit for my ears. I know it already. O the ways of the poet-roué!”

In a novel where events and things have multiple meanings the reader may believe what he wishes to have happened. The characters often reminisce about past events but the reader (and the characters) finds any recollection suspect. Vančura sets a wistful tone, less for past times that were less than advertised and more for the special friendship between the characters.





Update - additional posts related to Summer of Caprice:

An introduction, with an excerpt from the book and from an interview with translator Mark Corner

A look at Jiří Menzel’s movie Capricious Summer

[radka ☼ · Rating 2 out of 5]

same kecy a plkani also a bit confusing, cteno v buse ze Skotska, kdyz jsem nemohla spat, takze asi ok🤣 (2,5*/5*)

[aritchee mintea · Rating 3 out of 5]

je potřeba si najít flow, jinak se do čtení dostává těžko. nakonec to bylo vlastně fajn a rychlé čtení, ale je potřeba na to mít trochu náladu.

[Small_latte · Rating 3 out of 5]

5/10

[Ondřej Puczok · Rating 3 out of 5]

Krásná to blbůstka plná her se slovy a větami. Zvláště pak zvukomalebná, když čte ji pro potěchu našich uší Josef Somr. Jak pohrává si ale autor s každou větnou skladbou, vrství slovo za slovem a nechává čtenáře unášet se děním ve Varech Krokových, mizí pochopení pro samotný příběh a člověk se vraceti musí k již pročteným pasážím. A pravda, i příběh sám se celým dílkem spíše jen nechává unášet, protože sám nijak silný ani nosný není. Jsem rád, že konečně 8 let od úspěšného zakončení vzdělání gymnazijního jsem touto četbou povinnou doplnil své znalosti. Oproti ku příkladu knize Markéta Lazarová autora stejného jde ale opravdu spíše jen o hříčku letní.

„Tento způsob literatury,“ děl vposled, odvraceje se od Rozmarného léta, „zdá se mi poněkud nešťastným.“

[Teron Gorefiend · Rating 4 out of 5]

Je to vlastně takové pásmo obrazů, které se dějově dá popsat jako epizoda sitcomu - denní setkávání tří pánů na plovárně naruší příjezd kouzelníka a jeho krásné Asistentky do města. Příběh tak skončí ve stejném rozložení, jako začal. Ale bohové, ta čeština. Ta hra jazyka, přechodníků a přirovnání. Pravda, ke konci jsem právě z toho jazyka už trochu umdléval a poslední stránky spíš projížděl než četl. Přesto přese všechno - abych parafrázoval majora - dejte sem detektivku, humor či fantasy, dejte sem příběh, vše co je v deskách svázáno, vše co je vytištěno a všechny druhy listů, které se čítají ve vzdělaných zemích. Neboť je další den, Země se otočila a tu bývá obyčej chopit se knih dalších;-)

[Baru Slunečková · Rating 4 out of 5]

Ideální knížka na aktuální období roku. Skvělý pohled do života několika postav z malého města, kteří touží po vyvedení ze stereotypu, což ale nejde dohromady s jejich konzervativní povahou - typicky české. Nejvíc mě ale bavila krásná čeština, některá moudra a formulace z rozhovorů postav byly pure gold👌🏻

[adam lucas · Rating 4 out of 5]

Jak je to krásné. Jak je krásné býti kadeřavým.

[Eliška · Rating 5 out of 5]

I just love this book, there isn't much to be said about it. It's amazing, especially the contrast between Vančura's sophisticated use of language and rather primitive plot works great.

[kristyna · Rating 2 out of 5]

more like badreads

[Blazz J · Rating 5 out of 5]

5/5. Vremenu primerno branje. V letovišču, ki močno spominja na Karlove Vare, ob dobrem požirku in jedači filozofsko paberkujejo trije odličniki - upravitelj letovišča, kanonik in major. Brez sape in dobrikajočih domislic ostanejo le tedaj, ko se v letovišču pojavi čarodejski par; ob pogledu na čarodejevo pomočnico paberkovalcem padejo oči iz jamic. Roman je svojevrstni hommage Dekameronu, avtor pa je besedila močno baročno oplemenitil (prevod pa ustrezno prepoznal in celo nadgradil). Vsak Vančurov stavek je pokušina - kot slastni letoviški kanapeji.

[Vendula Kalová · Rating 3 out of 5]

Knihu jsem četla opravdu dlouho, nemohla jsem se do ní začíst. Příběh je však chytlavý svou banalitou, ale vyprávěcí styl mi moc nesedl, a často jsem se v ději kvůli tomu ztrácela. Vždy mě pobavilo tlachání hlavních postav, vždy o ničem, vždy humorné.

„Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným.“

„Vaše uši zalehly hukotem knih, jež pořvávají…“

[Iwik Pásková · Rating 5 out of 5]

Kniha, která se řadí k české klasice. Jedná se o humornou novelu, jež je založena na vyprávění a postřezích tří mužů. Děj je umístěn do říčních lázní Krokovy Vary u řeky Orše. Líbil se mi hlavně zvolený jazyk. Tematicky se autor zaměřil na mezilidské vztahy, konkrétně v náznacích rozebírá téma nevěry. Knihu mohu vřele doporučit všem milovníkům české klasické literatury.

[Bára Procházková · Rating 1 out of 5]

Vulgární sprostý prostý příběh schován za fanfarónskou češtinou. Nezáživné. Nezábavné. Žádná větší hodnota. Nevidím jediný důvod, proč je to v maturitní četbě.
Jediný klad byly kratké a svižné kapitoly a malý počet stránek.