Do pohraničí se v padesátých letech odcházelo kvůli bytu, práci, utíkalo se sem před životními pády a manželskými krachy. Postavami této knihy jsou lidé, kteří zde v době nesvobody hledali nekonvenční život, jiné možnosti a nezávislost. Lidé, kteří tu později ze svých dětí, v dobré víře, vychovali ztracenou generaci outsiderů. Příběh v řeči nepřímé je neobvyklou rodinnou historií prodchnutou rozháranými životy, citovými zmatky, poraněnými srdci, ale také odvahou přijímat rány a vzdorovat. „Při čtení knihy jsem pochopila, že Alena Zemančíková napsala příběh nejen o událostech, ale i úmyslech. Že pro ni, stejně jako pro čtenáře, vyvstává otázka, nakolik zákonité, náhodné nebo prozřetelné jsou jejich důsledky. Já v jejím psaní oceňuji, že se nikdy neuchyluje k zjednodušujícímu hodnocení místa, doby ani děje — natož lidí.“ (Jaroslava Šiktancová)
Niekedy vo svojom dospelom živote narazíte na to, že ľuďom nerozumiete. Táto kniha je aj o nich, o mimobežnosti, nedržiacich rodinách a pokryteckej spoločnosti. A skrz to všetko vysvitá na povrch vzdorovitosť priam ako E. Schorm hovorí: "Opatrnost a taktizování, ke kterému všichni nabádají - to je konec. Ale upřímnost, to je taky konec. Bezpečný. Tak se vlasně člověk musí pořád připravovat - na smrt a na nepříjemnosti. A musí s nimi počítat." Príbeh silný akoby sa naozaj priamo stal. A ak sa aj stal, tak ukážkovo nesúdi, len sa snaží rozkryť motivácie, udržať pavučinu interpretácií napnutú a chodiť po nej s citom.