Děti vánice

Podmoří

by Tereza Matoušková

Národům Podmoří vládnou zasvěcení – elitní čarodějové. Někteří studují zákony fungování magické energie, jiní navrhují složité stroje... a další bojují. Málokdy táhnou za jeden provaz a následky občanských válek vyrývají do podoby světa hluboké jizvy.

Jenže ne vždy zabíjí pouze bojová magie. Když kouzla ponechaná napospas osudu zdivočí, sama se stávají hrozbou. Zorena Rútid sebrala posily a táhne spolu se svým druhem na pomoc Lerienu zmítanému nepokoji. Cestou je však stihne vánice. Záhy se ukáže, že v horách na čaroděje čekají větší problémy než sněhové závěje. Odkázáni sami na sebe čelí chladu a stínům minulosti. Zapomenuté i té nedávné.

Genres: Fantasy, Czech Literature

192 pages, Paperback

First published January 1, 2016

About the author

Tereza Matoušková patří mezi úspěšné autory nejmladší generace. Narodila se v roce 1990 a nyní žije v Praze. Vystudovala evoluční a ekologickou biologii na Masarykově univerzitě v Brně, momentálně studuje historii. Je autorkou dark fantasy světa Podmoří, který lze zařadit i do tzv. arcanepunku – subžánru fantastiky, v němž vedle sebe existují magie i věda. Všechny její dosud vydané knihy jsou zasazené do tohoto světa. V roce 2011 jí v nakladatelství Krigl vyšla novela Hladová přání, kterou Matoušková původně publikovala na internetu jako interaktivní povídku. Nakladatelství Mytago pak v roce 2015 vydalo román Vílí kruhy. V Podmoří se odehrává i příběh knihy Dětí vánice (Epocha 2016) a řada povídek.

Matoušková se ovšem věnuje i žánru new weird, zmiňme povídky Kulička hroznového vína (sborník vítězných prací ze soutěže Cena Karla Čapka Mlok 2014, Cena Karla Čapka a Nová vlna 2014), Dříme na loži z měděných drátů (bonusová povídka v knize Lenony Štiblaríkové Bratislavská bludička, Hydra 2014) či Pán krys (sborník vítězných prací soutěže New Weird Sladké sny, 2013). Text Kdo se bojí mauší (sborník nejlepších prací ze stejnojmenné soutěže Žoldnéři fantasie: Dálnice ke všem čertům, Straky na vrbě 2011) se dočkal v roce 2015 filmové podoby.

Matoušková v Brně a Praze pravidelně pořádá pro mladé začínající autory literární akce, workshopy a dílny.

Reviews

[lili.darknight · Rating 5 out of 5]

So začiatkom som trochu bojovala, ale možno aj preto, že som knihu čítala vo vlaku. Keď ma však doslova vtiahla do deja, nepustila ma, až kým som nedočítala. Naozaj fascinujúci svet a zaujímavý príbeh. Pre mňa premiéra s touto autorkou, ale určite si od nej prečítam aj ostatné knihy.

[Polgara · Rating 5 out of 5]

Velmi čtivé a chytlavé. Děti vánice čtu po druhé a skvěle se u toho bavím. Čtenář si díky tomu všimne narážek na dění, které mu předtím unikly. Navíc si znovu vychutná svoje milované postavy včetně ohromných Zoreniných koz :-D U Terky Matouškové je vidět, že má bohatou slovní zásobu a nebojí se jí využít. Zároveň je to taková potvůrka. Pomalu, ale jistě vás vtáhne do svého světa a propustí až když ona bude chtít. Tedy nikdy. :-)

[Ivona · Rating 5 out of 5]

Skvělé, čtivé, rychle plynoucí... mohla bych tu psát asi tunu pozitiv. :D Líbil se mi motiv, zápletka a milovala jsem návraty do minulosti. Protože co by to jako bylo za knihu z Podmoří bez Femoriana! :D

[Vojtěch · Rating 4 out of 5]

Čtivé, odsýpalo to. Velmi se mi líbilo rozdělení prakticky na dvě části - oceňuji zahrnutí linie z minulosti, která mnohdy přináší docela zajímavé střípky, za mě rozhodně plus.

[Martina Wolfová · Rating 5 out of 5]

Další báječně temný a ponurý příběh z Podmoří :)
Prosím víc a houšť podobného čtení :)

[Tereza · Rating 4 out of 5]

Zatím moje nejoblíbenější knížka od Terezy Matouškové! Konečně rozumím reáliím a tak trochu chápu, co se tedy jako děje.

Knížka hezky ubíhala a hezky se četla, čemu napomáhá i to, že je to malý formát a nemá ani 200 stránek. Takový příjemný fantasy dezert, který si ráda ještě někdy přečtu.

[Grace · Rating 3 out of 5]

Děti vánice jsou výjimečná kniha, kterou jsem si nezvládla užít. A je mi to líto. Moc líto.
Skvělý příběh, hbitý jazyk, mrazivá atmosféra, v temných kulisách občas třeskutý humor. To všechno bylo úžasné.

Vím, že některým vadily vzpomínkové pasáže, že je zdržovaly od děje. Mě obrazně řečeno občas děj zdržoval od lepšího náhledu do vnitřního světa mých oblíbených postav.
Ale přesně tím mi Děti vánice nakonec zhořkly. Jako by se vztahy, myšlení a motivace postav oproti předchozím knihám zpětně změnily. Jak v Dětech vánice, tak ve Vílích kruzích mi přijde bolavý spletenec jejich duší logický a veskrze pravděpodobný, ale... zdá se mi, že se vzájemně vylučují, fungovat může jenom jeden z nich.

Vůbec bych se nedivila, kdyby měla Zorena a Femorian takové problémy v komunikaci, jako jsou naznačené v Dětech vánice. Ale Vílí kruhy mi svým drsným způsobem ukázaly, že svým hlavám vzájemně rozumí až moc dobře. A po tom, co se někdo nechá dvakrát téměř umučit k smrti a zatížit si u toho svědomí menší genocidou jenom aby vás uchránil, není trochu podpásovka ptát se, jestli vás měl někdy rád?

Bylo to tím kataklyzmatem, co jim ve Vílích kruzích viselo nad hlavou a tak nějak přirozeně vytáhne z lidských vztahů to lepší? Jsem jenom Femorianův ublížený fanoušek? Měla bych se se svojí fixací na psychologii postav jít léčit? Všechno je možné, já nevím. Ale dojem z knihy mi to bohužel narušilo.

[Filip · Rating 3 out of 5]

3,5
Velice příjemný příspěvek do kategorie české fantasy literatury. Podmoří se s každou další vydanou knihou rozšiřuje a musím říct, že kombinace děje/minulosti mi přišla strašně zajímavá, protože není nad to se o postavách dozvědět více a více. Hlavní zápletka mi přišla krátká, nějaké komplikovanější záhadě bych se nebránil a tím, že má autorka čtivý styl, se celkový čas přečtení zkrátil o to více.
Těším se, až autorka přijde s dalším výtvorem. :)

[Terka · Rating 3 out of 5]

Moje recenze - http://sheisbookaholic.blogspot.cz/20...

[Kateřina Bezecná · Rating 5 out of 5]

Nemusíte být fanouškem fantastiky, aby vás Děti vánice chytly, aby se vám mráz v okolí Zapadlého koutu dostal pod kůži. A že se dere silně. Teplomilná Zorena s Atalanem se chvějí ve vesničce, ze které nevede cesta ven. Zima je děsivá, o to děsivější, že se z lesa neozývá sebemenší zvuk, že sníh tvoří jednolitou vrstvu, kterou nerozrušila jediná zvířecí stopa. Co zimu, jakou jižní část Podmoří nepamatuje desítky let, způsobilo? A proč jsou na obětech zimy otisky dětských zubů?
Společně s mrazivou hlavní příběhovou linií staví Tereza Matoušková před čtenáře malá dramata ve vzpomínkách, která se více či méně s vánicí ve vesnici prolínají. Postavy mají v umírající vesnici prostor a atmosféru pro přemýšlení nad silnými osobními dilematy, která zatím nedokáží uzavřít a před která se může dostat kdokoli z nás, prostých, nemagických smrtelníků. To činí postavy, se kterými Tereza Matoušková pracuje opravdu mistrně, ještě o to skutečnějšími.
Knihu můžu jen a jen doporučit dalším čtenářům. Tereza píše velice čtivě a uvěřitelně, krásně pracuje s jazykem, ve správných okamžicích umí tíživou atmosféru osvěžit špetkou dobrého humoru. Osloví nejen fantazáky, ale i ty čtenáře, kteří se od linie fantastiky drží spíše stranou. Bude ve vás doznívat ještě několik dní, lísat se jako ledová vánice a ptát se: Jak byste se rozhodli vy?

[Tereza S. · Rating 3 out of 5]

3,5*
Ohledně téhle knihy jsem trochu rozpačitá. Anotace i hlavní dějová linka byly super. Krvelačné upíří děti a popisy jejich řádění mě vážně bavily, ale tak nějak jsem čekala víc. Nebo spíš nějaké jiné provedení. V podstatě mi tu vadilo to samé, co ve Vílích kruzích. Mnohem víc mě zajímalo aktuální dění. Více řádění dětí, více problémů, komplikovanější řešení jejich zmutování a odmutování. Ale místo toho byla v knize spousta návratů do minulosti a všelijaké komplikované vnitřní pochody postav. To mě moc nebavilo. Víceméně jsem to přeskakovala. A ten konec mi přišel takový hrozně jednoduchý a rychlý. Osobně bych byla radši, kdyby se ubralo vzpomínek na minulost a přidalo se více popisů toho vyřešení celé záležitosti.

Na druhou stranu se autorce nemůže nechat upřít, že dokáže vystavět fungující příběh na docela malém počtu stran. Ostatní by si z toho mohli vzít příklad a přestat plodit 600 stránkové bichle plné vaty a hovadin, ve kterých je něco zajímavého jenom na 100 stranách a člověk se tím musí prokousávat. Takže kniha, co má 200 stran a je čtivá, je pro mě daleko příjemnější.

[Klára · Rating 2 out of 5]

Dala jsem tomu šanci i po zklamání z Vílích kruhů. Tohle bylo čtivější, dynamičtější, ale opět jsem se nemohla naladit na postavy, co mě v Hladových přáních bavily. Ke knížce se vracet nebudu, nicméně zde opět ocením, že co se jazyka týče hezké, jen dějově... něco, co mě nezaujalo.

[Barbora Jurková · Rating 5 out of 5]

Podmoří mě vždycky překvapí. A přijde mi, že čím jsem starší, tím temnější je. Nicméně je to pořád jeden z příběhů, který se mnou zůstává a ráda se k němu vracím. Navíc, autorčin styl je pohlcující.

[Kutsua · Rating 2 out of 5]

Dvě hvězdičky - It was OK.
Kniha v zásadě trpí syndromem pejsek a kočička vařili dort. Na začátku super teaser - upíří děti. Pak se to zvrtne v telenovelu, kde se do úmoru řeší rodinné vztahy. Hororová zápletka ustupuje do pozadí, protože hlavní hrdinové si stěží dokážou najít čas při svých osobních problémech, aby se vážně problému věnovali. Upíří děti jsou těžce pod jejich úroveň, protagonistům nehrozí žádné skutečné nebezpečí, zápletka se vyřeší jako v některých horších dílech klasického Star Treku (Kostra na koleni za deset minut objeví lék na AIDS, rakovinu a ebolu).
Pro mě obtížněji skousnutelné jsou zejména projevy téže tendence v jazyku. Ten osciluje i v jedné větě od vulgarit, jaké by neřekl ani Kalousek v parlamentu, po vysloveně archaický jazyk, aniž by bylo patrné proč. U šokující brutality je to patrně snaha mladého člověka zaujmout - Matoušková ale ani omylem není G. R. R. Martin. Hned na první straně se přirovnává sníh k nějakým vaginálním výtokům - tohle mě přimělo tu knihu odložit na půl roku a vrátit se k ní obrněný.
Protože mě dlouhé flashbackové pasáže nudily, přistihl jsem se, že analyzuju jazyk knihy a hledám chyby a překlepy. Našel jsem tak jednu na pěti stránkách, což je podle mě solidní výkon nakladatelství.
Předpokládám, že základní problém téhle knihy je, že nejsem cílový čtenář. Druhý problém pak spočívá v tom, že je to moje první setkání s Podmořím a že mi unikaly souvislosti - například co se myslí "ostrovy pod mořem" a jinými reáliemi (řeky tekoucí pod mořem?), mi zůstalo utajeno.

[Katka Heřmanová · Rating 3 out of 5]

Co jen na tu knížku říct? Ano, líbil se mi styl psaní, když pominu 'flashbacky', které mi místy přišly kapku zbytečné. Ano, líbily se mi postavy, a to hodně. Ano, líbil se mi i nápad. Takže základní stavební kameny v pořádku, hádám. Jenže to má svoje jenže. Celá tahle kn��žka je jako taková ta volně prodejná rachejtle, co uvidíte na Silvestra, ta, která se spoustou kraválu vystoupá vysoko do vzduchu, kde naprosto antiklimakticky tiše prskne a vyplodí přesně pět přichcíplých jiskřiček. Stejně tak v Dětech vánice příběh od začátku jede výš, výš, výš... A najednou se to všechno rychle uzavře, zabalí a je konec. Jasně, že dobrá fantasy nemusí končit epickou bitvou, ale tohle je prostě... tak nějak neuspokojivé. Knížka jako celek je dobrá, ale ten závěr mi prostě nechal na patře takovou divnou pachuť, které se nejde zbavit...

[Petra Machová · Rating 5 out of 5]

Děti vánice se mi moc líbily - příběh rychle ubíhal. Svižněji než Vílí kruhy, což není na škodu. Postavy někdy jednaly ukvapeně nebo se jim něco nepovedlo. Prostě žily. Dočkala jsem se humoru, nějaké té krve a nechutností v podobě "zombie dětiček"... "zombie babičky" jsou tam taky. Femorian tu byl jen ve vzpomínkových částech, ale mám ho čím dál radši. Stejně jako Kerdeu. Taková ústřední dvojka pro mě.

A konec... nutně potřebuji pokračování! :) Řekněme, že Lerien potřebuje vyřešit, stejně jako nevyřčená tajemství ústřední čtyřky ;)

[Vendula Kreplová · Rating 5 out of 5]

Zatím jednoznačně nejlepší díl z podmořské série! Jde vidět, že autorka je již opravdu vypsaná, svůj svět i jeho hrdiny zná do nejmenšího detailu a dokáže do příběhu vtáhnout hned na první stránce. Kniha se čte jedním dechem, hrdinové působí jako opravdoví žijící lidé z masa a kostí a flashbacky z jejich minulosti dovedně prohlubují základní dějovou linku a zároveň čtenáři pomáhají pochopit charaktery hlavních i vedlejších postav. Knihu jsem rozhodně nečetla naposled a mrzí mě na ní jen jediná věc - že jsem ji měla přelouskanou za chvíli. :)

[Dragell · Rating 3 out of 5]

Tajemný svět Podmoří, jehož chod udává mechanické slunce, prožívá nepříjemné chvilky. Ať už továrny byly uzavřeny nebo ne, z jedné něco nemilého uniklo. Vynikající atmosféra, děsivé momenty a hlavně horda stvoření, které dříve byly děti. Uvítala bych bohatší příběh, ale i tak jsem si knihu užívala.

Recenze: http://dragell.cz/tereza-matouskova-d...
Ukázka: http://dragell.cz/zactete-se-do-nove-...