Vypravěčem románu Příběh inženýra lidských duší (1977) je autorovo alter-ego Danny Smiřický, známý čtenářům Zbabělců, Prima sezóny, Miráklu nebo Tankového praporu. V Inženýrovi dospěl do středních let, žije v kanadském exilu a na torontské univerzitě vede semináře z anglo-americké literatury. Literární diskuse se studenty, vzdálenými věkem, životními postoji i názory, v něm probouzejí nostalgické, ale nikterak sentimentální vzpomínky na dobu, kdy byl v jejich věku - na protektorátní dospívání v Kostelci, nucené nasazení ve zbrojní továrně, naivní sabotážní akci, do níž se pustil, aby imponoval spoludělnici Nadě Jirouškové, ale i na pozdější osudy svých přátel, známých a vrstevníků z Kostelce a z Prahy. Mnohovrstevnatý román s propracovanou kompozicí tak s humorem a nadhledem vypovídá o středoevropské mentalitě, po historických zkušenostech ostražité a nedůvěřivé ke zjednodušujícím životním pravdám.
Josef Škvorecký, CM was a Czech writer and publisher who spent much of his life in Canada. Škvorecký was awarded the Neustadt International Prize for Literature in 1980. He and his wife were long-time supporters of Czech dissident writers before the fall of communism in that country. By turns humorous, wise, eloquent and humanistic, Škvorecký's fiction deals with several themes: the horrors of totalitarianism and repression, the expatriate experience, and the miracle of jazz.