Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život.
Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, tam stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch.
Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání.
Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu?
Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve.
Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!
Petra Dvořáková je spisovatelka a scenáristka. Vystudovala střední zdravotnickou školu a absolvovala obor filozofie na FF MU. Do povědomí veřejnosti vstoupila svým debutem, knihou rozhovorů o víře Proměněné sny, za kterou v roce 2007 získala cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. O dva roky později jí vyšla druhá kniha Já jsem hlad — příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši. V roce 2013 vydala svou první knihu určenou dětem Julie mezi slovy, za kterou získala ocenění Zlatá stuha v kategorii beletrie pro mládež a Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství; připravuje se její slovinské vydání. Novinka Flouk a Líla z roku 2015 je jejím dalším titulem pro dětské čtenáře. Pro Český rozhlas připravila sérii rozhlasových pohádek a pro Českou televizi řadu scénářů k pořadům pro děti a mládež.
Tak tohle teda byla depka. Velmi čtivá a zřejmě také velice realistická, ale depka jak hrom. Dvořáková vás protáhne všemi možnými hnusy, kterými si mohou lidé kvůli svému nízkému sebevědomí procházet. Všechno je to popsáno velice autenticky a uvěřitelně, takže jsem si při čtení užila opravdu veselý víkend. Na druhou stranu naštěstí Dvořáková nesklouzává k populárnímu trendu "jakmile to nedopadne všecko úplně tragicky a katastrofálně, není to hodnotná literatura", takže nakonec čtenář odchází s jakous takous nadějí, že z kdejaké sračky možno vyhrabat se. Každopádně ale doporučuji: před četbou se obrňte.
Za mna 3.5* za tie rychle konce, ale budem zhovievavejsia a dam 4. Tri pribehy s tazivymi temami by mozno vydali aj za samostatne knihy. Bolo mi z nich velmi uzko, uviazli mi v hlave. O ne(sebavedomi) viem toho totiz velmi vela.
Nejdrsnější na těchto třech povídkách je, že se klidně mohou dít vám nebo někomu kolem. Nejvíc se mi líbila ta o terapii, protože tohle prostředí mě baví. I další dva příběhy byly poutavé. Tak akorát depresivní; i když já radši trochu syrovější vyprávění, které by mě přikovalo k židli.
Sítě vyšli u nás vrámci Velkého knižného štvrtka a už od tej doby som po nich pokukovala, ale dostala som sa k nim až pred nedávnom. Zase ide o knižku českej ženskej autorky. V poslednej dobe sú mi veľmi blízke. Nájdeme v nej tri poviedky, príbehy troch žien, ktorá je každá iná, ale každá rieši nejaký problém. Spojuje ich tematika sebavedomia a hlavne jeho nedostatok. Petra Dvořáková nám predstaví ženu, ktorú klame jej partner, ale ona sa zo začiatku bojí čokoľvek urobiť a pred nepríjemnou pravdou zatvára oči. V ďalšej poviedke riešime problematiku náboženského fanatizmu zo strany manžela, ktorý veľmi nepriaznivo vplýva na partnerské spolužitie a rodinnú harmóniu a je veľmi ťažké sa z neho vymaniť, pretože logické argumenty tu nemajú žiadnu váhu. A poslednou je žena, ktorá túži po uznaní a moci a je ochotná pre to obetovať čokoľvek. Veľmi zaujímavé psychologické vykreslenie podstáv, príbehy majú spád a hneď vás vtiahnu deja. Petra Dvořáková sa v Sítích ukáže ako vynikajúca rozprávačka, ktorá nám v troch poviedkach predstaví sondu do duše troch žien a necháva nás zamýšľať sa nad tým ako môže nedostatok sebavedomia negatívne ovplyvňovať život. Vynikajúce.
Ked som citala ten prvy pribeh, trochu som sa zlakla, ze citam slovenske autorky s pomlckou medzi priezviskami, ale nastastie druhy a najma treti pribeh ma utvrdili v tom, ze citam Dvorakovu.
Sítě byly moje čtvrtá přečtená kniha od Petry Dvořákové – mám už za sebou Dědinu, Vrány a Chirurga. A já vám pořád nevím, jak to s touhle autorkou mám… Povídky mají z mého pohledu vzrůstající tendenci co do kvality. První mi přišla jako vystřižená z časopisu pro ženy, plochá a naprosto předvídatelná. Druhá byla o něco zajímavější, ale její jazyk působil na dnešní dobu velmi knižně až nereálně. Konec tomu rozhodně nepřidal. Nejvíc mě zaujala povídka poslední. Nejkratší, hutný styl psaní, cítila jsem v ní předlohu pozdějšího Chirurga. Hrdinka byla na facku, ale o to skutečněji působila. Celkově mi sbírka přišla velice nevyvážená. Hodně se mi líbí těžká témata, která si autorka vybírá ke zpracování, ale její styl bohužel asi není pro mě.
Trochu slabší než ostatní Dvořákové knížky, co jsem četla. A trochu už mi některé pasáže přišly "ohrané", resp. opakující se. Jsou to tři samostatné povídky, každá z jiného prostředí, spojuje je problém s nízkým sebevědomím žen. Všechny příběhy byly zajímavé, pro mě jako z jiného světa. Místy jsem se nudila, ale za přečtení kniha stála.
Příběhy, u kterých mi nejednou běhal mráz po zádech. Nejhorší je, že takové příběhy se dějí denně stovkám žen. Bohužel to ale není jen o využívání žen, ale i o tom, jak můžou být kruté. Tři povídky, které vás prostě dostanou.
Třetí kniha od této autorky a pořád nevím, jestli ano nebo ne. Kniha je poutavá, tři příběhy spojené se sebevědomím naprosto odlišných žen. Druhý příběh mi nesedl, ať už tématem nebo stylem psaní, ale ty zbylé dva mi rezonují v hlavě.
Tři povídky na téma ženy a jejich (ne)sebevědomí. První hrdinky mi bylo líto, jaká byla důvěřivá a lehce manipulovatelná, v některých situacích až slepá. Leč bohužel věřím, že v reálném životě podobné životy žije spousta žen 😔🙄 Druhý příběh mě zcela pohltil, moc se mi líbil styl psaní (e-mailová komunikace mezi ženou a knězem) a žen náboženský fanatismus byl třešinkou na dortu. A třetí příběh má jako ústřední motiv fyzickou krásu, kdy možná tělo je odrazem duše? * Naprosto fascinující. Přišlo mi fakt úžasné, že všechny tři příběhy napsala jedná autorka, jelikož mi přišlo, jako by jej stvořili různí lidé 👍 * Z celé knihy mi bylo ve finále úzko. Kolik forem sebevědomí existuje, tolik způsobů jeho podkopání je možných. Buďme sebevědomé a hlavně - važme si, ženy, samy sebe 🙏
This entire review has been hidden because of spoilers.
Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život. Kristýna se na přání svého přítele začne s nízkým sebevědomím léčit. Karolína se chce vymanit z vlivu nábožensky fanatického manžela. A Naďa chce nová prsa, aby se cítila lépe.
Příběhy, u kterých prožijete tolik emocí. Máte chuť do příběhu vstoupit a těm holkám říct, ať už se tak netrápí. Budete kroutit nevěřícně hlavou, budete brečet. Tedy aspoň já jsem si poplakala a zasáhlo mě to opravdu hodně. Kolik lidí takhle žije, proč se nechávají ovládat a manipulovat sebou?
Silná kniha, silné příběhy, tak, jak to právě Petra Dvořáková umí.
Po Chirurgovi a Vránách jsem (s odstupem pár let) zatoužila po úderném stylu Dvořákové. Bohužel, první povídka ho vůbec nedoručuje. Pasáže, kdy psychoterapeut přemýšlí o svojí pacientce, mi přišly vyloženě špatné a neuvěřitelné. Dojem z knížky zachraňujou další dvě – originální a svižné – povídky (smůla, že první nudná zabírá polovinu stránek).
V podstatě ze všech příběhů mi bylo úzko. Není to "hezké" čtení, nejsou to historky na dobrou noc, ale je to dobrá kniha. Nevím jak moc realistická, ovšem rozhodně k zamyšlení.
Neskutecne silne zenske pribehy, a taky neskutecne depresivni. A to jsem si myslela, ze ty depresivni knizky jsou o holocaustu a valkach. Jenze tohle je deprese pochazejici z reality soucasnosti, vsechny tri pribehy jsou tak “normalni” a bezne, ze se mohou dit lidem okolo nas. Pribehy Petry Dvorakove jsou syrove a dost realne, miluju jeji styl psani, ac ani jedna kniha, co jsem cetla (Vrany a Chirurg) nebyly jednoduche na cteni, Vrany naopak silne a smutne cteni. Site jsou proste ctive. Doporucuji, i kdyz cist jen, kdyz jste v osobni pohode :) jinak depka jak vysita.. A fakt, ze jsem knihu precetla behem jedineho dne, mluvi za vse..
Pokud tahle knížka měla za cíl vzbudit emoce, tak se to povedlo. Ve mě bohužel ale vzbudila takové, které mne přiměly knížku odložit už na straně 90. Bylo mi z té bezmoci tak úzko, že mě fyzicky bolelo pokračovat ve čtení. Už tak od strany 30 jsem měla nutkavou potřebu chytit hlavní hrdinku za ramena a silně s ní zatřepat, aby se probrala a přestala se nechat smýkat a manipulovat. Je to pro mě naprosto nepochopitelné, že někdo takhle může jednat v reálném životě - čím nepopírám, že se to skutečně děje. Bohužel opravdu děje, ale já nemám sílu to bezmocně pozorovat dál a čekat, kam až to hrdinka nechá zajít - ani na papíře.
This entire review has been hidden because of spoilers.
...a právě po přečtení poslední povídky, kde si protagonistka pochvaluje práci se staříky v LDNkách, mi v takovém ústavu zemřela babička... Ke knize: povídky jsou podle mě seřazeny od nejlepší po nejhorší - zejména, co se týče hloubky, do které pronikají. Sítě byl každopádně můj první kontakt s Petrou Dvořákovou, a určitě u této knihy neskončím. Nejsem u českých autorů zvyklá na takové emoce a niternost (ještě ve spojení s dost úspornými příběhy), což je částečně proto, že české autory moc nečtu :) Ale tady jsem konečně opravdu příjemně překvapená.
Četlo se to sice dobře, ale měla jsem z touhle knížkou pár docela zásadních problémů. Hlavně mě neskutečně iritovaly didaktické odstavce, kterými byly příběhy protkávány a které mnohdy obsahovaly to, co si člověk s průměrnou inteligencí dokáže vyinterpretovat z příběhu sám, jenom to bylo napsané fancy vědeckým jazykem. A u Kristýnina dopisu v závěru první povídky jsem nemohla než vydávat dávivé zvuky, ten patos se fakt nedal.
4, 5 hvězdičky. Jo, jo, jo, česká autorka a skvělá věc. Čím dál víc se mi líbí díla českých autorů. První příběh - wow, podle mě realita, která se běžně děje, druhý příběh mě asi dostal nejvíc, jsem ateista, ale úplně živě si můžu představit právě situaci Karolíny :-( Vykreslení postav bylo povedené, spád děje také, kladně hodnotím také různé formy v jednotlivých příbězích - ich forma, er forma, forma e-mailové korespondence. Knížku můžu vřele doporučit.
Tří příběhy. Tři ženy, které spojuje jedna věc - všechny mají velmi nízké sebevědomí, jejichž příčinou je mužské chování. Někteří v recenzích označovali tuto knihu jako depresivní, na mě tak nepůsobila. Autorce se dle mého podařilo přesně zachytit pocity žen v různých životních situacích a nahlédnout do jejich (pro mnohé nepochopitelných) myšlenkových pochodů. Po Dědině opět skvělá kniha Petry Dvořákové. Těším se na další :)
Zajímavé, rozhodně čitelné, jen nevyvážené. První povídka je psychologická sonda, dlouhá a s pomalým rozjezdem, ale konec stojí za to. Druhá navazuje na Proměněné sny a za mě nejlepší – i tím, že je psána formou mailů, takže hodně odsýpá. Třetí je zase jakousi "předlohou", či spíš předzvěstí pozdějšího Chirurga. Hodně rychle se rozjede a je hodně silná, ale taky hodně nechutná. Doporučuji k přečtení všechny tři a nevzdávat to po prvních 50 stranách.
Mě kniha zaujala jenom na půl. Z prvního příběhu jsem byla unešená a pohlcená jím. Ten druhý - katolický, ten mě vůbec neoslovil a u toho posledního jsem to měla tak napůl. Svým způsobem byla kniha čtivá, ale pro mě ne natolik, abych s ní trávila každou volnou chvíli. Od autorky to byla moje druhá kniha - první byla Vrány a z té jsem si doslova "sedla na zadek", ale u téhle jsem stejný čtecí zážitek neměla.
Z této knihy jsem byla poměrně rozpačitá. První povídka mi ze začátku přišla, jak kdybych četla nějakou literaturu pro ženy, typu Monyová a spol. Zhruba v polovině už se to zlomilo a celé mi to přišlo mnohem lepší, ale pořád průměr. Druhá povídka mi zase moc nesedla tou zápletkou, ale napsané to nebylo špatně. Jako nejlepší vidím povídku poslední, obsahově velmi znepokojivá, napsaná výborně.
První povídka pro mě klišé, příběh jako z učebnice. A ani styl psaní mě nezaujal, takový lepší sloh. Nejvíc se mi líbila třetí povídka i styl zde se mi líbil víc. Navíc téma a prostředí mi připadalo zajímavé a neotřelé. Celkově nápad psát o sebevědomí mi připadá hodně zajímavý, ale za mě se vyloženě povedl jen třetí příběh.
Petra Dvořáková ve všech třech povídkách dokázala, že opravdu psát umí, a to navíc o tématech, se kterými se alespoň já nesetkávám často. Tři ženy, tři příběhy, ale jedno mají společné, nízkou sebedůvěru. Ač jsem se se žádnou z nich nedokázala plně ztotožnit, pochopila jsem jejich jednání a fandila jim. Hlavně při první povídce mě dost mrazilo a bylo mi i trochu fyzicky špatně.
Ke knize jsem přistupovala opatrně, trošku jsem se bála, že to není pro mě, ale nakonec byly obavy zbytečné. Moc se mi líbilo, že každá povídka byla psána jinou formou - zápisky ze sezení, dopisy a nakonec vyprávění Nadi. Ta poslední povídka mi asi sedla nejméně, ale i tak nakonec celkově výborný zážitek.
Dvořáková patří k autorkám, jejichž styl psaní se mi líbí, takže se mi vlastně nakonec líbí všechno, co napíšou. Ani tahle kniha nevybočila- povídky zajímavé, čtivé. U té první mě bavily psychologické postřehy, hrdinka už tak zajímavá nebyla. Na druhé povídce se mi nejvíc líbil ten vývoj vztahu i povah a poslední byla skoro až drsně mrazivá.. a asi nejlepší.
Skvělá knížka se třemi příběhy, které jsou jiné a přece v něčem stejné. Po přečtení prvních dvou mě mrzelo, že jsou jako "oběti" zobrazovány v partnerských vztazích jen ženy, proto mě třetí a do celé knihy trochu nezapadající příběh potěšil svou jinakostí.
3x povidka, 3x bravurně. Depka, občas depka s nadějí, tak to mám ráda… akorát první hrdinku možná autorka trápila moc dlouho. Exceletní jsou psychologicke terapeuticke vsuvky, krájející knihu na “teorii” a “život”.