Goldstein píše dceři

by Irena Dousková

Irena Dousková, autorka dnes již proslulého románu Hrdý Budžes, vydala o pouhý rok dříve svou prozaickou prvotinu Goldstein píše dceři (1997). V dopisech, které posílá stárnoucí filmový režisér z Izraele své dospělé dceři do Prahy, se postupně odkrývají peripetie jeho života v Čechách i v jeho nové zemi a rozporuplnost opožděně navázaného, nenaplněného vztahu. Tento výsostně komorní příběh o otcovské lásce i sebelásce, odehrávající se na přelomu 80. a 90. let dvacátého století, vychází v novém ilustrovaném vydání.

112 pages, Paperback

First published December 1, 2006

About the author

Irena Dousková se narodila roku 1964 v Příbrami v herecké rodině. Od roku 1976 žije v Praze, kde absolvovala gymnaziální studia (gymnázium Nad štolou) a posléze Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Právnické profesi se ale nikdy nevěnovala. Vystřídala různá zaměstnání, většinou nějakým způsobem související s novinařinou. Posledních několik let je na volné noze a věnuje se psaní.

Reviews

[Dymbula · Rating 3 out of 5]

Takově smutné čtení o nepodařeným vztahu.

[Pavel Maleček · Rating 4 out of 5]

Knížka napsaná dobře, líbilo se mně to. Hlavní hrdina mi byl každou další stránku čím dál víc protivnej, děsně ukňouranej bolestínek, kterej se totálně vykašlal na rodinu.

[Radka Poslt · Rating 3 out of 5]

Intimni, tiché, ale bolestínské. číst to pred 20i lety urcite by mne to oslovilo víc (snaha o navázání vztahu mezi emigrantem a dcerou, kterou nechal jako nekolikamesicni mimino v Cechach její matce). Začátek ohromně zajímavý, ale pak se to ufňukaně ztišilo a rozplizlo.

[Marie · Rating 4 out of 5]

ohle je zajimavá kniha na jedno odpoledne - tím chci říct, že je to útlá kniha, nicméně časově je rozprostřena do doby mnoha let - režisér emigruje do Israele a v socialistickém Československu opouští svoji pětiměsíční dceru . Uběhne mnoho let a v roce 1988 - tedy rok před revolucí - začne dceři psát. Je to umělec, režisér, takže vládne dobře jazykem a přes počáteční rozpaky je zřejmě přesvědčen, že propast jeho nepřítomnosti se dá překlenout - dopisy a pak i osobním setkáním.Není to samozřejmě tak jednoduché, ve hře je příliš mnoho neznámých a oba hlavní protagonisté bojují vlastně na několika frontách - vzdálenosti, času, různých životních prožitků a zkušeností, různých životních podmínek . Ta ukřivděnost, která se postupně vkrádá do Goldsteinových dopisů mne asi nepřekvapila - ale ta jistá krutost z jeho strany ( spoiler! - o svoje dvě děti v Izraeli se staral přepečlivě - a ještě to v dopisech popisuje dceři, kterou v podstatě ponechal svému osudu) . Je to zajímavá psychologická studie - a čte se náramně!

[Magdalena]

Čekala jsem nevinnou knížku dopisů, co jsem dostala bylo 160 stránek výčitek, divnejch narážek a smutku nad vztahem, kterej vlastně nikdy nebyl. Není jednoduchý schválně napsat hrdinu, co musí bejt nesympatickej snad všem čtenářům, vyvážit ho, aby to šlo věřit... Dousková mi zase dokazuje, jak je skvělá.
Ale do hvězdiček svoje dojmy asi dát neumím.

Edit 2023: Porad do hvezdicek pocity vtesnat neumim. Skvela, divna, vtahujici, perverzni knizka. Jako koukat nekomu pres rameno do zivota.

[Veronika · Rating 2 out of 5]

Tragikomický příběh... Tss.. Spíš tragi než komické. Nevím, vadil mi jak Josef, tak Klára, celé to bylo neuvěřitelně utahané, ufňukané, vlezlé a místy až trochu úchylné z Josefovy strany. Nelíbilo se mi to téměř vůbec. Asi nedovedu docenit tu "melancholickou" stránku věci.