Josef Nesvadba (19 June 1926 – 26 April 2005) was a Czech writer, best known in the English-speaking world for his science fiction short stories, many of which have appeared in English translation.
Maturoval v roce 1945 na pražském gymnáziu, v roce 1950 promoval na lékařské fakultě v Praze z oboru psychiatrie. V letech 1950–52 pracoval v nemocnici v Teplicích, pak působil jako vojenský lékař u letectva a v Armádním uměleckém souboru. Od roku 1956 se věnoval individuální, a zejména skupinové psychoterapii na psychiatrickém oddělení fakultní polikliniky v Praze, od r. 1967 jako samostatně pracující lékař. Lékařskou praxi vykonával do r. 1990. Podnikl též řadu cest po světě (Vietnam, USA, Čína), které měly vliv na jeho tvorbu. Je pokládán za jednoho z nejvýznamnějších (ne-li za zcela nejvýznamnějšího) autorů české SF literatury. Od konce 40. let se začal zabývat překládáním básní z angličtiny a psaním divadelních her (Dilia vydala jeho hry mimo fantastický žánr Tři podpisy, 1954; Milionář Liebig, 1956 a Mimořádná událost, 1956). Záhy se však začal věnovat povídkové tvorbě a v té převážila fantastika.
Nesvadbovy povídky byly ve své době výjimečné nejen v rámci SF, ale i v měřítcích obecné literatury. Technika v nich nehraje prim, spíše tyto povídky slouží jako jakési laboratoře lidské morálky, jako prostor pro nastínění etických a filozofických problémů. Lidské charaktery jsou v těchto prózách pouze načrtnuty, stejně tak dějová fabule slouží pouze jako nezbytný prostředek k vyjádření myšlenky tvořící jádro těchto próz. Povídky též představují výpověď o pocitech intelektuála v měnící se společnosti. Kultivovaný styl psaní, vyznačující se mj. krátkými větami a jakoby klinickým, odevzdaným sledováním vývoje událostí, je pro Nesvadbovy příběhy typický.
Nelze zapomenout na významnou roli, kterou hrál Josef Nesvadba při propagaci české science fiction. Jeho vlastní povídky se objevily v řadě světových antologií, v několika západních zemích (USA, Velká Británie, Německo, aj.) mu vyšly dokonce samostatné sbírky povídek. Do nástupu Ondřeje Neffa byl nevyhlášeným oficiálním mluvčím naší SF, byl předsedou Sekce pro vědeckofantastickou literaturu při Svazu spisovatelů, zastupoval Československo na řadě světových SF kongresů, je předsedou české sekce organizace World SF a dvojnásobným nositelem ceny této organizace.
In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction
Obra de ficção científica, com contos que brincam com as possibilidades futuras da humanidade. Uma mensagem que aparece em mais de um conto é a de que mesmo todo o nosso progresso científico não será suficiente para satisfazer as nossas necessidades e que, em determinado momento, seremos obrigados a nos voltar à arte, à filosofia, à contemplação, às áreas mais "humanas" que o nosso tecnicismo desprezou ao longo dos séculos. É a discussão-chave do conto que dá nome ao livro e aparecente eventualmente em mais alguns outros. Confesso, no entanto, que não apreciei muito os cenários imaginados pelo autor, nada que me causasse o mesmo entusiasmo, por exemplo, que os contos do Kurt Vonnegut. Os contos que mais apreciei foram "O rosto perdido", sobre um bandido que muda literalmente de rosto para escapar da polícia, mas com isso muda também a sua personalidade, situação que acaba se verificando igualmente com o próprio médico, e "O idiota de Xeemunde", sobre um adolescente com necessidades especiais que, apesar disso, mostra-se um gênio da engenharia militar, conduzindo eletronicamente armamentos para destruir a casa de todos aqueles que por algum motivo o desagradaram ao longo do dia. O conto sobre a última viagem do capitão Nemo, que se passa num cenário espacial, eu já havia lido na "Antologia de contos tchecoslovacos", mas novamente não apreciei muito. De todo modo, é um livro raro e o único de ficção científica tcheca publicado no Brasil.