"A person that doesn't have a true mind...that you leave alone, will still fall broken. A person with a true mind....that you leave alone, will still be able to walk straight".
Me está encantando. Justo lo que necesitaba en este momento. Esas citas maravillosas.
"It's often said, people who are similar can be called friends, right? You haven't been making a good life for yourself, have you? Well, I guess I'm no better. People don't try to make a life that they can't be proud of..they have the intention of staying on the straight path, but out of the blue, they're in the dirt. But even so, with heart and soul you try to break through. There will be a day that even the dirt will dry and fall off".
This volume was a little more serious, but that's not necessarily a bad thing. It allows us to see other sides of the characters that we already know and love. We're also starting to understand more of the backgrounds of the main characters, which I'm really interested in learning about. As always, I enjoyed this volume a lot.
The only criticism I have is that there wasn't enough time with the Shinsengumi.
Nose Picking Sightings: In this volume: Kagura - 1 In total: 5
(stejná recenze u všech dílů) Po devíti dlouhých měsících se mi tuto celou sérii konečně podařilo dočíst. Ani nevím, jak je možné, že mi to trvalo tak dlouho. Nemyslím si, že je tato manga špatná, to vůbec ne, ale sešlo se více faktorů, jenž mě od pokračování ve čtení odrazovaly. Zaprvé mě některé pasáže nudily, a tak jsem se mnohokrát musela nutit do dalšího čtení. Druhým důvodem je má "čtenářská krize." Od té doby, co jsem na střední, nečtu skoro vůbec. No, není to tím, že bych nečetla, pouze mám rozečtenou spoustu mang, které stále ještě vychází. Pevnou knihu mého výběru jsem nepřečetla pekelně dlouho.
Kresba již od začátku vypadala velice pěkně. Postavy měly poměrně reálné proporce a jejich celkový vzhled na mě působil dobře. Pozadí také mělo krásné detaily. Mým jediným problémem byl přebytek bílého volného místa. Občasné bílé pozadí mi nevadí, ale tady to zpočátku bylo opravdu často. Na konci byla kresba impozantní a byl na ní vidět krásný posun.
Příběh mě zpočátku chytnul a čtení jsem si užívala. Především jsem se těšila pokaždé na odhalení střípku z Gintokiho minulosti. Humor mnohokrát nebyl pro mě zrovna šálek mého čaje, na druhou stranu mě spousta scének vykouzlila úsměv na tváři. Během mého proplouvání dějem jsem se musela do čtení někdy nutit, neboť mě některé i velké pasáže nebavily. Když jsem měla za sebou už poměrně velkou část celé této série, vyrušoval mě často rychlý přechod mezi humornými a seriozními arci. Sice se v obou občas objevil náznak toho druhého, avšak vždy pouze na chvíli. Proto jsem ty arci, které nebyly vážné, někdy ani nepovažovala za součást příběhu a trvalo mi, než mi došlo, že to nejsou žádné fillery. Od nějakého bodu se mi to čtení vleklo, a přestože mě i to, co se zrovna odehrávalo zajímalo, nemohla jsem se začíst.
Tato manga měla rozhodně zajímavý nápad na svět. Období Edo je sice hojně používané, ale ještě jsem snad nečetla žádnou mangu s mimozemšťany. Ke všemu zde měli v jistém smyslu pozitivní influenci, protože přivezli na Zemi všechna možná vylepšení a technologie. Na druhou stranu se jich většina nad lidmi povyšovala a pozemšťany považovali za podřadnou rasu. Člověk musel litovat samuraje, neboť najednou ztratili svoji pozici a svůj styl života. V širším pohledu na svět to avšak smysl dává. V našem světe totiž taky ve velkém množství zemí nesmí být civilisté ozbrojeni.
Na této sérii se mi líbily různé narážky na jiné populární série. Avšak byly poměrně časté, a tak po nějaké době už na mě neměly takový dopad. Některé parodie byly ale opravdu dobré a rozesmály mne. Komické také bylo bourání čtvrté stěny, kde postavy různě reagovaly na to, jak se vysílá anime adaptace a jak se daří manze v Shonen Jumpu, který Gintoki a jiné charaktery pravidelně četly.
Jak jsem již zmiňovala, spoustu pasáží mě nudilo. Dokonce mě nebavily i celé arci. Nesedlo mě třeba téma či něco, okolo se celý děj točil a já se pak nemohla začíst, protože mě to nudilo. Dokonce mě někdy nezajímaly ani seriózní arci, na které jsem byla natěšená. Hádám, že mě asi už začínají nudit klasické myšlenky, i když byly třeba dobře zpracované. Nebo nevím no, z nějakého důvodu tohle není prostě šálek mé kávy.
Často mi nesedl humor. Což je zrovna u této série velký špatný, neboť to má být jeden z taháků této série. Hodně vtipů mi nesedla, protože mě opravdu nerozesmějí (pouze někdy :D) narážky na přirození, zadek, nahotu a podobně. Občas to ale bylo uděláno dobře. :D Na druhou stranu musím obdivovat autora, že vymyslel úplně dokonalý název, který je slovní hříčkou a skvěle shrnuje celou sérii. Třeba mě vážně nepobavil vtípek, kdy autor Kina a Tamu posadil do ovládání stroje, jenž vypadal přesně jako ten kanón, jež připomíná svým tvarem mužské přirození. Fakt chudák Tama.
Některé okamžiky a události byly tak absurdní, že jsem si nemohla pomoci a byla jsem naprosto pobavena. Například když Gintoki snowboardoval na skoro nahém šógunovi společně s Hijikatou, který jezdil na svém pouze ve spodním prádle veliteli Kondovi. Jako u tohohle nejde dělat nic jiného, než se nesmát. :D
Mnohokrát jsem uronila i slzu a spoustu věcí mě dojalo či rozesmutnilo. Přestože jsem někdy nebyla do příběhu zažraná, dokázal mě rozplakat. Možná jsem ale jen přecitlivělá. :D Dost mě naštvalo, že jsem byla někdy smutná úplně zbytečně. Po události, jež mám uvedenou ve spoileru, se mnou smrti postav už tolik nehnuly, neboť jsem měla neustále podezření.
Postavy byly dobře napsané a u pár si dokonce pamatuji jména. :D U některých si vzpomínám i na jejich příběhy, ale vzhledem k tomu, jaký počet postav se zde objevil, moje znalosti nejsou zrovna světoborné. Avšak to může být i tím, jak dlouho jsem celou sérii četla, protože jsem si nepamatovala i u nějakých důležitějších charakterů jejich backstory. Na druhou stranu příčinou tohoto může býti to, že mě daná postava ničím nezaujala.
Gintokiho jsem měla ráda již od začátku. Jeho charakter mi přijde sympatický a jeho povahu jsem si oblíbila. Mám na něj i takovou mini crush. :D Moje nejoblíbenější kapitoly ze začátku byly ty, které odhalovaly střípky z Gintokiho minulosti, protože mě zajímalo, jak je možné, že je tak silný a podobně. Nechápala jsem, co mají lidé proti vlnitým vlasům. Vždyť Gin vypadá hezky a s rovnými mu to už tolik nesluší. Stačí se podívat na Kina a je hned jasné, že Gin má lepší účes. :D
Mojí další oblíbenou postavu byla Kagura. Líbil se mi vývoj jejího charakteru a to samé mohu říci o Shinpachim. Kaguru jsem měla avšak raději. :D Nejprve mi přišla dosti podivná ta celé věc s Shinpachim a jeho idolem, ale nakonec za jeho posedlostí stál poměrně dojemný příběh. Mimochodem její písničky (Google mi pošeptal, že její jméno je Otsu :P) stály za nic. Jejich text mi nepřišel vtipný. Někdy jsem se musela pousmát nad jeho absurditou.
Hodně jsem měla ráda taky Kamuie. Zaprvé mi přijde super cool bojovat s deštníkem, i když zrovna on tohoto zabijáckého prostředku moc nevyužíval, za druhé jsem na něj měla crush. :D Nevím, asi mi přišlo roztomilé, jak se neustále usmívá, i přestože právě někoho usmrcuje... Někdy si vážně říkám, že se mnou není něco v pořádku... :D Avšak se mi líbilo, jakou starost měl o svou sestřičku Kaguru. Sice to ze začátku na sobě nedával moc znát, ale bylo jasné, že mu na ní záleží. <3
Okita Sougo byl dalším člověkem, na kterého jsem měla crush. :D Nevím, asi mě opravdu přitahují vrahouni. :D Jeho bych se klidně vzdala, neboť je nad nebe jasné, že on a Kagura patří spolu. Oni jsou asi jediný pár, jenž jsem shipovala. Asi proto, že patří mezi mé oblíbené postavy a tyhle dva chtějí k sobě úplně všichni, takže nejsem zrovna originální. Mrzelo mě to s jeho sestrou. Bylo to smutné, ale to každá smrt. Rozhodně mi nepřirostla k srdci, jelikož jsme ji znali opravdu jen chviličku. Na druhou stranu jsem ráda za to, že se v příběhu objevila. Dodalo nám to totiž zajímavé info o Hijikatovi, což je mimochodem další z mých oblíbených postav.
Dost mě překvapilo, že se v průběhu celého příběhu utvářel Ginův harém. S nikým jsem ho ale neshipovala, neboť se mi k němu žádná nehodila. Nebylo to tím, že jsem je neměla ráda. Vlastně jsem si snad každou členku oblíbila. Jsem ráda za to, že se na romantiku nedával žádný důraz, neboť by mi to dle mého zkazilo zážitek. Na tomto harému mě trochu štval způsob, jakým se ženy připojovaly. Naštěstí to nebylo jen proto, že je Gintoki hlavní hrdina. Stejně ve všech probudilo jejich city to, jak je nějakým způsobem od něčeho zachránil. Když o tom teď přemýšlím, on některé vlastně podporoval i emočně a různě jim přednášel motivační proslovy, takže dává i smysl, proč by k němu začaly něco pociťovat. 🤔
Tama byla jedna z mých nejoblíbenějších postav. Oceňovala jsem její osobnost a líbil se mi vztah mezi ní a Gintokim. Její oddanost a obětavost byla úctyhodná. Dávalo smysl, že si jako jediná společne se Sadaharuem pamatovala Gina, když se děla celá ta věc s Kinem (jméno rovnovlasého robota téměř totožného s Ginem). Byla jsem opravdu smutná, když se zdálo, že už se nikdy neprobudí. Avšak jsem tušila, že se to stoprocentně jednou stane.
Závěrečná bitva pro mě byla zklamáním. Sice se v ní odehrávalo několik epických momentů a vyskytlo se zde mnoho dobrých myšlenek a výroků, ale mě to prostě v tomto bodě už přestalo zajímat a bylo mi to úplně u zadku. Navíc se mi zdálo, že to bylo celé zbytečně natažené a některé věci jsem prostě nemohla pochopit.
Na závěr bych snad jen chtěla podotknou, že tato manga nebyla rozhodně nic pro mě. Ale jsem šťastna, že jsem vydržela až do konce, neboť teď aspoň vím, jak to s každým dopadlo. Taky mi dodala jednu vážnou radu; pro příště si recenze u větších sériích musím rozhodně rozdělit na arci, protože hodnotit přes 700 kapitol stejně se prostě nedá. :D
Obálky jsou v celku jednoduché. Vždy nějaké krásné vesmírné pozadí a na něm vyobrazena většinou jedna postava, jež je v daném volumku relevantní. Jediná moje výtka je, že občas mi nesedly barevné kombinace, ale to je jen maličkost.
Dávám 55% Jazyk: Aj ["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>
This book is actually really weird. My copy has the title of the series also vertical. I have never seen a manga with a vertical cover. It's both freaky and cool at the same time.
Moving onto the content, it's pretty decent. We see some old characters and are introduced to some new ones. The spaceship adventure gave us some good backstory (much needed, too) for Gin. There are just so many random stories - but they are silly and enjoyable. The art is good and unique. There are better extras than the last volume but still not really interesting ones.
Great jokes, actually a lot of laugh-out-loud moments, Sorachi's sense of humor just works for me. I like the new side characters! There were also great touching moments, like the toymaker and his son.
This is so exciting! By the end of this volume, the stage is all set for most of the metaplot...! I had completely forgotten Sakamoto's whole introduction - and also Takasugi's. VERY cool to see it again while on the Silver Soul arc in the anime, because - yeah, there's a LOT going on there.
We also have Catherine's redemption arc, which is another one of those surprisingly sweet moments. Otose inspires such fantastic loyalty, and it's lovely to see both Catherine and Gintoki show it, each in their own way. (By the way, Catherine's furigana is all katakana, so yes, she has an accent in the manga, too. And it throws me every single time I have to read it...)
My favorite random moment - Gintoki being a good dad and helping Kagura get rehydrated:
This entire review has been hidden because of spoilers.
Gintama is full of entertaining characters, even the titular Gintoki is for the most part a kind of weird funny guy, even though he has his serious side too. There is not one single volume where at some point one cracks up laughing.
There were a couple of chapters that I genuinely enjoyed in this volume. The first chapter with Kagura and the princess made a nice change from the usual flow of these stories.
Momentos divertidos nunca faltan. Van apareciendo conocidos del pasado de Gin. Se va revelando poco a poco que sucedio en el pasado y un poquito de contexto.
The 4th volume of the Gintama series is a collection of one shot chapters for many individuals. It is a shame that the space trip they won was not part of the anime nor was the festival in which an assassination on the shogun stops everyone from having fun.
While I was reading this volume, my husband kept looking over at me giggling at the silliness that is Gin Tama. It is one of the most entertaining manga series around.