Tenhle autor už v Rudé žni byl, takže ho čtu už jen pro radost. A jo, pořád je fajn… byť autorův systém psaní je vlastně pořád stejný – sesbírané policejní historky navěšené na jednoduchém příběhu. To se nemění a zhruba třetina knihy se odehrává v policejní hospodě, kde se schází hrdinové, stěžují si, nadávají, balí ženský a hlavně chlastají. Nějaké pátrání provádí vlastně jen jeden z nich, ostatní spíš řeší běžné policejní problémy, umlácené děti, sebevraždy a vyhazovy z bytu. Celá knížka mi přišla z Wambaughovek zatím nejkomediálnější, takže tyhle policejní epizody jsou tu dost často na vyvážení, aby se to nezvrhlo ve frašku... a aby se ukázalo, že ti policajti jsou sice opilé trosky, ale že to má nějaký důvod.
Případ, který to drží pohromadě, začíná vraždou prostitutky, aby se začalo mluvit o ruských agentech a nakonec se do toho zapletla ještě Nobelova cena. A je to skoro až klasická detektivka, s pátráním i zvraty! Jo, je to ranější Wambaugh.
Musím ale přiznat, že si mě román získal hned prvním větami– jedna z hlavních postav má totiž přezdívku Bad Czech. Ano, vystupuje tu obrovský a zuřivý polda českého původu, který se občas snaží zabít zadržené (což se mu nakonec ještě povede, ale je to považováno za snahu zachránit pachateli život, tudíž je za to ještě pochválený), a navíc začíná pochybovat o tom, co je vůbec skutečné a co ne. Jeho černý kolega je z toho dost nervózní, a má obavy, že oba nakonec skončí v kriminále, kde budou znásilňování tak často, že se jim pak do řitního otvoru vejdou dva vánoční stromečky, telefonní budka a Debra Wingerová. Dál máme mezi policisty člověka, který odchází za pár dní do penze a je stoprocentně přesvědčený, že se toho nedožije, tudíž má panickou hrůzu absolutně ze všeho, od zločinců, přes viry až po špatné počasí, psovoda, který ze svého psa udělal alkoholika, dvojici mladých policistů, která milují mrtvoly a chlápka, co jen sedí, zírá do zrcadla a mluví sám se sebou.
Je to fakt především sled scének, černá groteska psaná se suchým humorem a hláškami. („Na poslední fotce při zatýkání vypadala jako něco, co potřebuje zásah exorcisty,“ či „I když člověk zemře na rozbitou hlavu, nemůže to zabránit patologům, aby si z jeho těla nevyrobili kajak.“) Když musí dva hrdinové jít na vysokou školu a vydávat se za normální lidi, co nejsou policajti, tak to už skoro připomíná Světáky. Ale celá tahle srandovnost je to vyvážená brutalitou okolního světa, ustavičnou přítomností smrti - na což je asi jediná obrana vysoká hladina alkoholu v krvi a spousta milenek.