Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird – „finské podivno“, jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo. Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro „finské podivno“ je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a „křížencích“ lidí a zvířat. Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají „finskému podivnu“ specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé.
V antologii jsou zastoupeni následující autoři: Pasi Ilmari Jääskeläinen, Leena Krohn, Anne Leinonen, Tiina Raevaara, Johanna Sinisalo, Jyrki Vainonen, Maarit Verronen. Překladatelé: Martina Bendová, Kateřina Janoušková, Anna Jirásková, Laura Kauppinenová, Tomáš Pavelka, Soňa Wojnarová a Eliška Zoubková.
Pasi Ilmari Jääskeläinen is Finland’s best kept literary secret…
In the early 70’s, when he was five, Pasi Ilmari Jääskeläinen lived in a block of flats by the Jyväskylä’s (a city in Central Finland) old cemetery and believed in vampires.
In the early 80’s he still had vampire dreams and fell in love with Jeanne Moreau in Truffaut’s Jules et Jim.
Ten years later Pasi wrote his first short stories. He wan the writing competition of SciFi and fantasy stories four times and then decided to become a writer.
Now he is an author, but he is also a Finnish and literature teacher in upper secondary school and the father of three sons.
He hasn’t stopped loving vampires, Jeanne Moreau and old film classics.
V krajine, kde sa ľudia volajú Jääskeläinen alebo Raevaara a kde existujú slová ako hääyöaieuutinen alebo hyppytyynytyydytys, sa ľahko môže stať, že v bežnej konverzácii omylom prebudia nejaké to Cthulhu zo svojho z R'lyehu, takže sa ani nečudujem, že si vypestovali záľubu v podivnostiach.
Áno, páčili sa mi. A áno, určite sa k nim ešte vrátim. Pri poviedkách mám vždy ten problém, že ak si hneď nezapíšem, o čom sú, nielenže si nespomeniem na ich názvy, ale ani na obsah. (Čítala som ich v lete, keď sme sa chystali na dovolenku a nebol čas o nich napísať.) Výhodu to má jedine v tom, že ich môžem čítať zas a znovu a buď si spomenúť... alebo aj nie. 😉 Takže viac a konkrétne, keď sa mi vrátia domov (požičala som aj Lesní lišky... , aj Za letních nocí... ).
Toto by sa dalo aj na posedenie, i keď záverečné vysvetlivky sú pre náročnejšieho čitateľa, prípadne takého ktorý chce vedieť viac :)
A čo povedať k jednotlivým poviedkam? Johanna - pohľad na autizmus a či je možné alebo nemožné vymaniť sa z uzavretého sveta.... Výborné je podanie z 2 uhlov pohľadu.
Leena - tak toto je prvá "podivná" poviedka o Riike, ktorá hľadá zmysel života. Či skôr nezmysel toho či je niečo viac za svetom, ktorý vidíme naokolo.
Maarit - poviedka z názvu zbierky o to, že kto hľadá nemusí vždy nájsť a ten čo nehľadá toho si veci nájdu samé. Tu je hranica medzi realitou a výmyslom veľmi tenká a les môže byť veľmi temný.....
Jyrki - toto bola tiež jedna z tých podivnejších, ktorá rozoberala puto medzi väzňom a väzniteľom a ich vzájomným vzťahom.
Tina - zatiaľ naj príbeh, rozhovor človeka s potáplicou počas ich pobytu v nemocnici. Jednoduché a veľmi silné.
Anne - ďalšia "podivnosť" o jednom močiari, jednej sestre čarodejnici, bratovi vlkovi a vývoji udalostí.
No a na záver som si nechala Pasiho, keďže kvôli nemu som túto knižku chcela čítať :) Príbeh manželov, rozdelených odchodom Lucy do sveta, hmmm bez tela? kým Martens, psychológ ostáva v realite a hmote.... v svete, ktorý už nie je taký zaujímavý ani blahodarný a preto sa ľudia rozhodujú ho opustiť aj za cenu vzdania sa svojho telesna. Aký to má výsledok sa možno dočítať v poviedke.
Celkovo super zbierka, asi idem hľadať čo už máme preložené do češtiny, prípadne angličtiny, keďže o slovenčine zatiaľ veľmi nechyrovať. Finnish Weird je určite zaujímavé :)
Kazda poviedka sa mi pacila svojim sposobom. Davam moj subjektivny pohlad, ako mame kazdy na svoje knihy :)
Prva ma vtiahla tym pohladom z dvoch stran, a pohlady to boli "povrchne" v zmysle toho, ze nerozumeli tomu, co bolo vo vnutri, uff. Fantasticky zaver "Kéž bychom tu byli taky"... komu sa toto pacilo, nech si precita poviedky https://www.goodreads.com/book/show/1... Teda Chianga, tiez to bolo taketo nieco a zavarilo mi to hlavu na par dni. Vyborne. Pacila sa mi aj zakuklenina, kto cital vie. Asi iba motyl ma nechal chladnou co sa tyka emocii a tajomna. Potaplica ma dojala, mala pre mna poeticky jazyk. Carodejnica ma neprekvapila, bola velmi pekne napisana, precitala som si ju s chutou. Lesni lisky som tusila zaver, takze neprekvapila, iba som cakala, ci ma nahodou neprekvapi :)
Jak sám obal knihy napovídá, nejlépe se čte v noci, kdy všechny mýtické faktory více vyniknou a vy si tak můžete finskou krásu užít naplno. Dlouho jsem nečetla povídkovou knihu a tahle mě opravdu nezklamala. Pocítíte smutek, tajemno, ale i nadpřirozeno až nemožno. Mám ve sbírce pár favoritů a jedním z nich je i autor, jehož jméno nedokážu ani napsat natož vyslovit, který vytvořil knihu Literární spolek Laury Sněžné, kterou si musím přečíst! P.S.: Neopomeňte si přečíst, kdo celou knihu přeložil!
Mít finské podivno trochu načtené, jsem si skoro jistá, že hodnocení by nebylo přes 3-4 hvězdy, jelikož jsem se však s žánrem teprve seznámila, nemůžu jinak než ho zahrnout do hodnocení. Bylo to pro mě nové, neokoukané a jsem nadšená. Kombinace všelijakých divností, přírody, částečného mystična, místy nádech fantasy, spolu s nějakou hlubší myšlenkou... to můžu. Některé povídky byly lepší, některé horší, všechny ale vedly k zamyšlení a hlubšímu přemítání. Bavilo!
Dost zajímavý. A hodně "Finnish weird". (Ani nevím, proč mi to trvalo tak dlouho, vysvětlení asi zní, že na to člověk musí mít náladu. Finální povídka je doopravdy uzemňující.)
Nechtěla jsem knížku zhltnout na posezení, chtěla jsem si ji vychutnat a povedlo se mi to jen napůl, protože se mi finské podivno dostalo pod kůži a nechtělo mě pustit.
Již úvodní Transit mě úplně dostal, svou formou, tématem. Víc povídek o delfínech (i když ne jen o nich). Johanně Sinisalo rozhodně budu věnovat pozornost a chystám se pořídit Jádro Slunce. Okouzlily mě i samotné Lesní lišky, Motýl, ... a asi bych vypsala všechny. Kéž bychom tu byli taky mi též hrozně sedlo. Asi opravdu nemůžu mluvit o jednotlivých povídkách, protože každá je svým způsobem jiná a každá je svá a já jsem moc ráda, že něco takového u nás vyšlo a rozhodně se po finských autorech začnu koukat více. Povídky byly kraťoučké a přitom se dotýkaly poměrně závažných témat, bylo to jen takové nakouknutí, ale ani u jedné jsem neměla pocit neúplnosti, za mě určitě objev, který chci dál poznávat.
‘Transit’ a ‘Kéž bychom tu byli taky’ super, ostatné (pre mňa) poslabšie, nevytiahla to pre mňa na štyri hviezdičky ani príťažlivá severská atmosféra. PS: škoda, že je doslov skôr chronologickým utriedením fínskych sci-fi a fantasy žánrov do kategórií, bolo by zaujímavé prečítať si esej zameranú na otázku ‘Prečo?’, alebo rozobratie širšieho kontextu tejto literatúry.
Fíni sú dobre trhlý / šialený. Dokazuje to aj táto kniha poviedok, kde jedna je šialenejšia než druhá. Hoci na pozadí šialenosti a neuveriteľnosti si zrazu uvedomíte napr. v poviedke o vojne s vtákmi - Gordonův příběh, že tá citlivá hranica medzi reálnosťou a fikciou je tenká. Táto poviedka u mňa vedie a vyronila som pri nej aj slzičku. Na druhé miesto dávam poviedku Lesní líšky, pretože zase zastiera hranice videnia a bludov. V poviedke Kéž bychom tu byli taky je nájdenie šťastia na prvom mieste, než všetko ostatné. A v poviedke Temná zhouba, uzda smrti, sa derie na povrch láska nás všetko ostatné.
Skvělá kniha a ideální na podzim. Útlá knížečka plná zajímavých příběhů z žánru soft sci-fi (nebo finské podivno). Každá povídka mě překvapila, ale úplný top byla povídka Kéž bychom tu byli taky od Pasi Ilmari Jääskeláinena... nad tou budu ještě hodně dlouho přemýšlet. Moc doporučuju!
Trochu jiné příběhy, než jaké jsem zvyklá. Nejvíce se mi asi líbila povídka Lesní lišky, a to kvůli přátelství dvou hlavních hrdinů. Zajímavý byl taky příběh Kéž bychom tu byli taky, hlavně pak jeho rozuzlení, prozření "manželky" hlavního hrdiny.
Velmi zajímavá sbírka zneklidňujících creepy povídek ze severského prostředí. Některé byly slabší, některé silnější, ale celkově jsem si společné čtení velmi užila. Je fajn občas zkusit něco jiného a vyjít z komfort zóny.
Možná si pod pojmem "znepokojivý" představuji trochu něco jiného. Ano, každá z povídek má prvek něčeho zvláštního, ale kromě jedné mi znepokojivé nepřipadaly. Pokud to srovnám s Bláznem do Napoleona, bylo to téměř odpočinkové. Jak je zmíněno v doslovu, finská fantastika v sobě zahrnuje více podžánrů, z nichž několik je v antologii zastoupena. Za fantasy by se dala v podstatě označit pouze ta poslední, Temná zhouba, uzda smrti, čerpající ze severské mytologie. Ostatní balancují spíš na hranici magického realismu, popřípadě mystiky a u některých zase záleží na výkladu a fantastický prvek tam nemusí být vůbec (například povídka Motýl je v tomto dost neurčitá a dá se vysvětlit naprosto reálně). Za sedmi povídek mi pouze jedna přišla slabá. Pět z nich mě nadchlo. To je na antologii poměrně dobrá bilance, zvlášť, když povídky moc nevyhledávám. Osobně se mi nejvíce líbily Lesní lišky a Temná zhouba, uzda smrti, ale v tomto případě je to opravdu více méně o vkusu. Tyhle dvě na mě zapůsobily atmosférou. Jak už jsem zmínila, pouze Temná zhouba, uzda smrti by se dala považovat za fantasy. Lesní lišky mají sice určitý fantastický prvek, ale viděla jsem v tom spíš metaforu k něčemu jinému. Tak jako v Čekání na Godota postavy nečekají na Godota, i tady mi připadalo, že Špunt loví něco jiného. Podobně na mě působila i povídka Kéž bychom tu byli taky. Sice se tvářila jako sci-fi, ale v podstatě pouze metaforicky popisovala, co už se dávno děje. Fakt, že stále více lidí dává přednost virtuální realitě a ve skutečném světě prakticky nežije, bohužel není žádná dystopická vize budoucnosti. Ten pocit byl tak silný, že u mě prakticky předčil děj, proto jsem tu povídku ani jako sci-fi nevnímala. Transit byl skvělý svou formou. Samotný příběh vyprávěný jinak by možná až tolik nezaujal, přestože téma je zajímavé, ale takto se četla jedním dechem. Gordonův příběh bych zařadila do magického realismu. Vytvářel skvělý přechod mezi spíše metaforickou Kéž bychom tu byli taky a závěrečnou fantasy povídkou Temná zhouba, uzda smrti. Bavily mě na ní především maličkosti, jako zmínka o různých schopnostech a vlastnostech ptáků podle jejich druhu (třeba to, že kukačky jsou svělí infiltrátoři). Jediná povídka, která na mě ve srovnání s ostatními působila mdle byla Čarodějná kolébka. Obávám se, že to bylo částečně způsobeno mým odporem k ezo mystice typu Celestýnské proroctví, knihy o andělech, posmrtném životě a podobně. Někdo, kdo má rád seriál Supernatural asi ani nemá šanci. Pokaždé, když čtu o tom, jak se mám obrátit k andělu Urielovi o radu, vyprsknu smíchy. Takže celkově hodnotím antologii jako velmi podařenou. Rozpolcené hodnocení chápu tak, že spousta lidí asi očekávala něco jiného. Já také. Ale v mém případě to bylo opravdu příjemné překvapení.
V druhé řadě, jak jsem pochopil z doslovu, jde o výběr především ze starší tvorby jednotlivých autorů, takže tam cítím (možná mylně) určitou nevyzrálost.
A konečně, překladatelé. Kniha vznikla jako semestrální projekt(?) studentů finských studií na FF UK. Což je na jednu stranu skvělé, že dostali takovou příležitost. Na druhou stranu je ta překladatelská "nevypsanost" trochu znát.
Takže? Elektronická kniha stojí cca stovku a má cca sto stran. Čili v každém případě nemáte moc, co ztratit. A některé ty povídky jsou fajn.
Málokedy sa stáva, že môžem antológii s takým čistým svedomím udeliť absolútne hodnotenie, ale toto bolo priam zjavenie - v zastúpenom výbere azda nie je slabý článok. Skutočne veľkolepá výstava fínskej imaginácie a výživná dávka weirdu, akú som potreboval. Ťažko vybrať vrchol knihy, ak by som sa musel rozhodnúť, váhal by som medzi "Motýlom" a "Gordonovým příběhem", v prvom prípade pre jedinečnú atmosférickosť nejednoznačného a izolovaného sveta a v druhom pre nezvyčajne silný emocionálny dopad, aký na mne zanechala. Všetky uvedené poviedky sú však viac než reprezentatívne a stačili na to, aby som sa o túto oblasť začal zápalisto zaujímať. Dúfam, že "Finnish Weird" týmto výberom nepovedal v tunajších končinách posledné slovo.
Tahle kraťoučká sbírka povídek byl určitě skvělý projekt pro začínající překladatele. Dalo by se třeba čekat, že budou v překladu nějaké chyby, ale nenarazil jsem na nic úplně rušivého, kromě ústřední povídky Lesní lišky, kde se zdá dost zvláštní, že malí kluci s přezdívkami jako Rošťák mluví přespříliš spisovně. Jinak ale povídky byly pro mě kvalitou hodně rozdílné, od Čarodějné kolébky, která mě příliš nebavila po Gordonův příběh, co mě vyloženě nadchnul.
Zajímavý shluk finských povídek. Četly se dobře, každá měla svůj osobitý styl a kouzlo, některá u mě zažehla větší představivost, další naopak méně, ale to tak je vždy. Rozhodně nejlepší kousek považuji "Kéž bychom tu byli taky" od Jääskeläinena. Fascinující však byly také "Gordonův příběh", "Temná zhouba, uzda smrti" či "Transit". Doporučuji všem příznivcům jakéhokoliv podivna.
Měla jsem na "to read" docela dlouho, ale jak se ukázalo, doba finského podivna už mě opustila. Navíc opět Ef a její problemky s povídkama. Některé jsem jen tak prolítla (protože byl hned na začátku porod a pak nějaké divné dítě, děkuji, stačilo), některé byly takové nic moc a zbytek byl fajn (Sinisalo a Jääskeläinen nezklamali), takže celkově průměr.
Nevedela som, čo úplne mám čakať. Poviedky boli kratučké a skutočne znepokojivé, no netreba čakať žiadne typické fantasy. Skôr by som to nazvala mystery, občas s prvkami fantasy a sci-fi. Najviac sa mi páčila prvá a posledná
Výborné povídky: Kéž bychom tu byli taky a Temná zhouba, uzda smrti. Každá byla zajímavá jiným způsobem, obě s dobrou zápletkou, líbily se moc. Transit a Lesní lišky se mi líbily o něco méně, ale pořád to bylo dobré. Čarodějná kolébka a Gordonův příběh mě nějak minuly, asi jsem úplně nepochopila, co tím autor chtěl říct. Povídka Motýl mi pak přišla úplně o ničem, stále jsem čekala, co z toho vyjde a najednou byl konec. Celkově ale bylo těch povedených povídek víc, takže hodnotím kladně.
Fínske podivno v poviedkovom prevedení je ako konzumovať Absinth, no len v malých dávkach a občasných intervaloch. Dostanete sa pri nich do mierne snového stavu, fantázia zľahka začne pracovať, dokonca aj podivno okolo začína dávať zmysel, ale žiaľ skutočné prepracované halucinovanie hodné absinthu a suomikumma nepríde. ... Lesné líšky a ďalší znepokojivé príbehy sú však výborná vzorka a ochutnávka, ktorá začínajúceho konzumenta môže presvedčiť. Až tak, že nabehne do najbližšej trafiky, kúpi si poriadnu fľašu a užije si s ňou výlet do nocí, v ktorých sa nespí ľahko. ...