Každá společnost má své vidění světa, koncepci života a času, svůj obraz těla i vztahu mezi tělem a duší, který je proto kulturně a historicky závislý. Historik jej nemůže považovat za samozřejmou danost, ale také naopak vnímat jako něco, co je zprostředkováno jako systém kulturních významů. Právě řeč těla je to, co dává sílu vyřčenému slovu; gesta a řeč žijí v symbióze. Autoři knihy se pokusili představit tělo jako proměnlivý historický objekt – neustále konstruovaný a rekonstruovaný fenomén, neoddělitelný od kulturního kontextu, do něhož se nositel tohoto těla zrodil, v němž žil a zemřel. Jako každá společnost, i společnost českých zemí „dlouhého“ 19. Století byla charakteristická svým vlastním viděním těla.
Česká historička specializovaná na sociokulturní a intelektuální dějiny 17.-19. stol. (zejména osvícenství) v Evropě a dějiny vědy (zejména medicíny).
Získala stipendium francouzské vlády na studijní pobyt na Ecole des Hautes Etudes en Sciences Sociales, seminář historické antropologie. Po ukončení studií pracovala v Historickém ústavu AV ČR, na Fakultě humanitních studií UK a nyní jako docentka na Ústavu českých dějin FF UK v Praze.
Veľmi dobre spracovaná téma. Ideálne pre záujemcov o dejiny medicíny rakúskej časti monarchie, ale uplatniteľné aj pre uhorské dejiny. Myslím, že ťažšie čítanie pre laika kvôli množstvu dát a mien.